Jan Zeman: „TXT patří mezi nejúspěšnější služby televizního vysílání

radiotv_teletext1UKÁZKA TXT Z ROKU 1988 UVNITŘ – Dne 1. května 1988 bylo v Československu zahájeno teletextové vysílání. Na druhém programu Československé televize mohl omezený okruh diváků vlastnící televizor s dekodérem teletextu přijímat zkušební vysílání nového typu média. Možná si ještě vzpomínáte, že dříve se teletext vysílal i jako pořad s vybranými stránkami pro diváky nevlastníci televizor s možností příjmu teletextu.

Jedním ze záměrů teletextu bylo poskytnout neslyšícím občanům skryté titulky, od té doby prošel teletext poměrně dlouhou cestu. Dnes teletext nabízí snad všechny televize, veřejnoprávní televize má hned tři teletexty – první program s plným obsahem, ČT2 s rychlým zpravodajství a konečně ČT4 logicky se sportovními informacemi. ČT24 nabízí teletext jen v rámci skrytých titulků.

Minulý týden jsme vás informovali o tom, že ve Velké Británii končí klasické teletextové zpravodajství. Původně jsme chtěli do článku zahrnout informace o historii a dalším směřování teletextu v České republice. Ke spolupráci jsme oslovili Jana Zemana, vedoucího teletextu České televize. Nakonec se z toho vyklubal obsáhlý rozhovor plný zajímavých informací, o které bychom vás neradi připravili. Nabízíme jej v nezkrácené formě. Rovněž děkujeme za úvodní obrazovku teletextu ČST z roku 1988.

 

RadioTV: Pane Zemane, prapočátky českého teletextu sahají do roku 1988. Můžete nám prosím popsat, jak vypadal teletext v začátcích? Co divákům nabízel?

V prvních týdnech a měsících jsme připravovali vysílání ve dvou lidech, zvládli jsme tak 50 stránek denně. Vysílání bylo experimentální, takže jsme nebyli pod takovou veřejnou kontrolou jako dnes. Navíc vlastníků televizorů s teletextem bylo opravdu málo. Jednalo se o několik stovek kusů philipsů z dovozu. Tehdejší monopolní výrobce televizorů u nás, československá Tesla, přišel s výrobou televizních přijímačů osazených dekodérem teletextu až v roce 1988, možná dokonce 1989, tj. až v době, kdy už jsme experimentálně vysílali. Ze začátku bylo „listování“ stránkami pomalé. Příčinou byly technické limity, omezený počet zatemňovacích řádků k přenosu teletextu. Časem se to zlepšilo, ale „listování“ stejně nebylo tak komfortní jako dnes, protože televize neměly dostatečné paměti. Standardně se používala paměť pro čtyři stránky a pak zase divák čekal na celý cyklus vysílaných stránek. V omezeném počtu pracovníků jsme dělali každý všechno. Dnes už se dělíme na směnaře, operátory a redaktory zpravodajství nebo sportu. A vysíláme pro nás tehdy naprosto neuvěřitelný počet stránek.

RadioTV: V České republice se užívá v současné době tzv. World system teletext (WST) úrovně 1.5, v jakých ohledech se liší od systémů v zahraničí? Je česká verze zásadně odlišná od svých „kolegů“ v zahraničí?

Náš systém se neliší od standardních teletextů vysílaných v zahraničí. WST je nejrozšířenější teletextový systém a úroveň 1,5 jen rozšiřuje původní úroveň 1 o diakritiku, tj. háčky, čárky a další specifika různých národních jazyků. Proto úroveň 1,5 využívá řada evropských států, například Polsko, Maďarsko, Španělsko atd. Časem vznikla i norma 2, včetně varianty 2,5. Od úrovně 1,5 se liší větší paletou barev, ale stále využívá stejné fonty písma. Tato úroveň tedy nepřináší čtenářům žádné výrazné novinky. Rozhodně ne takové, aby si uživatel teletextu kvůli tomu kupoval nový televizor. Byla to slepá vývojová ulička. Proto většina provozovatelů televizního vysílání stále vysílá teletext úrovně 1 nebo 1,5. Pokud má někdo televizor s dekodérem, který zobrazuje obě verze, tak může v našem regionu porovnat rozdíly ve vysílání německé veřejnoprávní televize ZDF, která vysílá stránky v úrovni 1 i 2.

RadioTV: Při pohledu na obrazovku teletextu se mi zdá, že vývoj technologie poněkud ustrnul. Vyvíjela se tato technologie vůbec, nebo bylo jedinou změnou v průběhu existence rozšíření obsahu a přidání barev?

Některé rozdíly ve vývoji technologie jsem vysvětlil již v předchozí otázce, ale největší změny jsme zaznamenali v interní technologii, tj. v teletextových systémech pro přípravu teletextového vysílání. Začínali jsme na britském systému. Jednalo se o lokální systém, uzavřený veškerému světu. Jednoduše řečeno, co jsme ručně nevytvořili na speciálních terminálech, tak se nevysílalo. Až později se na našem trhu objevily otevřenější systémy, editory pod Windows apod. Vývoj technologie tedy nepřímo ovlivnil kvalitu obsahu, protože nám umožnil jednodušší importy dat do teletextových stránek. Dnes nabízíme i obsah, který u nás nevytváříme, jen je importován z různých externích zdrojů. Mezi takové stránky patří například odlety a přílety letadel na pražském letišti Ruzyně, de facto se jedná o stejná data jako na informačních tabulích na letišti. Nebo data z finančních trhů, tj. od Asociace pro kapitálový trh, z Burzy cenných papírů nebo z RM-Systému. Poloautomatizované nebo plně automatizované systémy využívají také sázkové kanceláře pro přenos průběžných výsledků nebo kurzových nabídek. A takto bych mohl jmenovat řadu dalších informačních zdrojů.

 100_1988_01  100_09_01  100_09_02  100_09_04

V roce 1988 vysílal teletext jen zkušebně, dnes nabízí servis na 3 programech. Pro zvětšení klikněte myší.

RadioTV: Teletext České televize nabízí v České republice asi nejvíce nekomerčního (tedy reklamního) obsahu. Lze určit, o které sekce je největší zájem? Je jí například obsáhlá rubrika „Pro volný čas“ (podsekce – Věda a technika, Zdraví, …)?

Co se týká měření z tzv. peoplemetrů, tak registrujeme jen celkovou návštěvnost teletextů a samozřejmě nás těší, že dlouhodobě nejnavštěvovanější jsou teletexty České televize. Sledovanost jednotlivých rubrik nebo stránek zjišťujeme prostřednictvím samostatných sociologických sond, které pravidelně provádíme ve spolupráci s oddělením Výzkumu programu a auditoria ČT. Z dlouhodobých poznatků víme, že mezi nejsledovanější stránky patří počasí, sport, televizní programy a zprávy z domova.

RadioTV: Znáte rozložení divácké obce telextu? Sledují třeba teletext více ženy než muži? A jak je to s věkovou strukturou, upřednostňují teletext starší či mladší?

Z dřívějších sociologických výzkumů vyplynulo, že teletext sledují více muži než ženy. S věkem počet uživatelů klesá.

RadioTV: Popište nám prosím, jak vypadá všední den v redakci teletextu, kolik lidí se vlastně podílí na jeho chodu?

Neznáme pojem uzávěrka. Pracujeme ve dvousměnném provozu, přibližně od šesté hodiny ranní, minimálně do 23 hodin, včetně víkendů a svátků, tj. 365 dní v roce a někdy i v noci. V jedné směně jsou 4 lidé. Směnař, nebo-li vedoucí vydání, ten kromě tvorby některých stránek vykonává i korektorskou práci. Operátor zajišťuje vysílání celé řady rubrik. Patří sem informace o počasí, kulturní informační servis, programy ČT včetně veškerých aktuálních změn apod. Redaktor zpravodajství se zaměřuje zejména na zprávy z domova a ze světa. A čtvrtým ve směně je „teletextový sporťák“. Každý zaměstnanec zodpovídá i za jednu zájmovou rubriku, kterou také průběžně obhospodařuje. Směnaři a redaktoři mají rovněž noční pohotovostní služby na mobilu pro případné mimořádné a neočekávané události v noci. Celkem provoz všech teletextů ČT zajišťuje 12 pracovníků ve směnném režimu a jen jeden administrativní. To jsem já.

RadioTV: Existují ještě nějaké pozitivní vyhlídky klasického teletextu do budoucna? Chýlí se jeho konec nebo mezi námi ještě setrvá?

Tuto otázku si samozřejmě klademe neustále. Někdy mně připadá jako věštění z kouzelné koule. Občas máme pocit, že se stávající teletext blíží ke svému konci, ale pak zase vidíme, že stále patří mezi nejúspěšnější doplňkové služby televizního vysílání. A kupodivu na tom nemění nic ani vývoj digitalizace. Naopak, kromě elektronického programového průvodce zatím nejsou k dispozici další nové služby. To ale neplatí pro teletext! S nástupem nových televizí máme na trhu i nové teletexty. Myslím, že to je hlavně záležitost technická. Každý průměrný set-top-box „umí“ teletext. Dokonce jsou diváci, kteří začali používat teletext až po přechodu na digitální vysílání, protože jejich starý televizor buď neměl teletext, nebo měl teletext s malým počtem pamětí a listování v něm bylo zdlouhavé, ale nový set-top-box má už dostatečnou paměť na teletextové stránky.

RadioTV: Nyní se intenzivně pracuje na novém nástupci, ten už by se měl blížit internetu a nabízet více informací či obrázky. Co přinese nového divákům? A budou jej moci přijímat i starší typy televizorů?

Digitální vysílání v budoucnu určitě umožní divákům přijímat celou řadu moderních doplňkových služeb, včetně tzv. superteletextu neboli digitálního teletextu. Těch možností je celá řada a asi to není na stručnou odpověď. Zejména u set-top-boxů s tzv. zpětným kanálem, tj. s internetovým připojením, dojde k výraznému posunu od pasivního sledovaní k interaktivní komunikaci. Pak lze digitální doplňkové služby využívat jak ve veřejném sektoru, třeba komunikací se státní správou, ke vzdělávání, informacím o zdraví apod., tak i v oblasti komerčních služeb, tj. ke komunikaci s bankou, k různým zábavným projektům, k nákupům zboží prostřednictvím dálkového ovladače atd. Změnou projde i televizní vysílání, příprava televizních pořadů. Divák bude více zapojen do děje, bude mít příležitost on-line hlasování, anket, diskusí, bude mít k dispozici řadu doplňujících informací, které si bude libovolně aktivovat.

Příjem těchto služeb je ale limitován technologickým vybavením nových televizních přijímačů a set-top-boxů. A v tom je právě ten problém. Set-top-boxů i digitálních televizorů umožňujících využití těchto doplňkových služeb je na trhu minimum a většinou ve vyšší cenové kategorii. Takže penetrace u nás je téměř nulová.

RadioTV:  V jakém časovém horizontu jej začne Česká televize využívat?

Z výše uvedené odpovědi vyplývá, že problém není v programové náplni, v nějaké konkrétní vizi dalšího programového konceptu. Problém vnímám na straně technologického vývoje. V první fázi to vypadalo, že evropský trh bude zaplaven aplikacemi na platformě MHP (Multimedia Home Platform). Jenže časem se ukázalo, že systém není dostatečně otevřený, ani nejlevnější. Rovněž ceny set-top-boxů s MHP byly vysoké. Zpočátku se ani nejednalo o set-top-boxy se zpětným kanálem, v podstatě šlo skutečně jen o tzv. superteletext, tj. teletext vylepšený graficky, včetně vložených obrázků. A to je málo pro diváka, potencionálního investora do nového spotřebitelského přístroje. Takže výsledkem je, že k nějakému masovějšímu užití, pokud se to dá takto vůbec nazvat, došlo jen v zemích, kde se v rozvoji MHP výrazně angažoval stát, kde byly dotace na set-top-boxy s MHP apod. Možná lepší cestou se vydali ve Velké Británii, kde používají zcela odlišnou technologii pod názvem MHEG-5. Systém je otevřenější než MHP, ale ani u této platformy nemůžeme hovořit o nějakém masovém užití mimo Británii. Naopak, zemí s dostupností MHEG stále napočítáte na prstech jedné ruky. Proto v současné době analyzujeme vývoj technologií a dnes vám neodpovím ani na časový horizont spuštění nových digitálních aplikací, ale dokonce ani na otázku ohledně budoucí technologie pro tyto služby. Nicméně této problematice se intenzivně věnujeme a věřím, že během příštího roku už budeme testovat nějaké interní pilotní projekty.

Pokud se tedy objevují informace, že Velká Británie končí s klasickou podobou teletextu, tak je zapotřebí také poznamenat, že Británie se dosud vymykala celoevropskému vývoji v této oblasti. Británie je možná vzorem v nabídce některých doplňkových služeb, ale z celoevropského hlediska se bohužel stále jedná o výjimku. Přesto očekávám, že po letech přešlapování dojde v této oblasti v následujících letech k dynamickému vývoji. A mohu vás ujistit, že Česká televize u toho nebude chybět.

Srdečně Vám děkujeme za rozhovor, RadioTV.

Autor článku:

Komentáře (1)

  1. Jiří Kuchta

    Patřím do skupiny prvních uživatelů TXT u nás. Koupil jsem si tehdy TV Salora a ze zahraničí nechal poslat příslušnou desku, která se u nás neprodávala. Samozrejmě to nebylo kvůli teletextu českému, ale rakouskomu.

    Na tom našem mi od počátku vadí to, že se jeho autoři chovají stejně jako celá ČT – nedívají se vpravo ani vlevo a vytvářejí si své zvykloato a předpokládají, že divák nemá srovnání. U TXT je například na zahraničních stanicích železný zvyk, že na straně 333 je informace o běžícím programu. A takových zvyklostí, které napomáhají rychlé orientaci diváka je více.

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .