Televize Nova se postupně vrací do českých rukou. V roce 1994 začala vysílat pod hlavičkou skupin CEDC a následně CME. V roce 1999 následovala rozepře Vladimíra Železného s Ronaldem Lauderem, díky čemuž se televize z nadnárodní skupiny vyčlenila.
Později ji převzala právě skupina PPF. Petr Kellner si Novu dlouho neponechal a v roce 2004 ji prodal znovu skupině CME. A nyní je vítězem dlouhodobých námluv o nejdůležitějšího mediálního hráče na českém trhu, jen s tím rozdílem, že kupuje nejen Novu, ale i celou CME.
V tomto textu se však zaměřme pouze na samotnou Novu. Ta v předchozích zhruba dvou letech trpěla na to, že nebylo dlouho jasné, kdo a kdy ji převezme. Nova kvůli tomu fungovala do značné míry setrvačně a to jak po programové, tak po strategické stránce. Její podvečerní i večerní čas se za poslední roky výrazně neměnil a těžil jen z dlouhodobě fungujících formátů.
Z hlediska rozvoje zas nebylo jasné, kde chce být za několik let. Dlouho například otálela se vstupem do platformy DVB-T2, a na rozdíl od sesterské Markízy se neodvážila snížit svou závislost na terestrické televizi.
To vše se může změnit po vstupu skupiny PPF. Jednoduše řečeno, Nova může být výrazně akceschopnější, což ji pomůže ještě výrazněji posílit svou pozici na trhu. Dobře se to ukazuje i na příkladu Primy, která se mnohem rychleji rozvíjí poté, co přešla do českých rukou. Tak například, Prima spouští nové programy prakticky každý rok. Vzpomenete si ovšem na to, kdy Nova spustila svůj poslední skutečně nový kanál vyjma mezinárodní verze nebo posunuté verze „+1“?
Celou úvahu si můžete přečíst na webu TVKOMPAS.cz.