Zajímavá polemika se rozhořela uvnitř regulačního orgánu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, konkrétně mezi většinou jejích členů a předsedkyní Kateřinou Kalistovou. Jádrem sporu se stal odstavec zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který provozovatelům zapovídá zařazovat mezi šestou ranní a desátou večerní díly, která by mohla ohrozit fyzický, nebo psychický vývoj dětí a mládeže. Respektive někdy až přehnané uvádění tohoto odstavce do praxe.
Hovno ty vole
To že má vysílací zákon řadu nedostatků a dnes už zbytečných, nebo sporných bodů, nad tím snad ani není třeba příliš dlouze diskutovat. Jedním z vyloženě sporných ustanovení je právě §32 odst. 1 písm. g, který říká, že provozovatel vysílání je povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.
Jistě, je správné chránit děti a mládež, jenže podobné ochranné prvky, byť jsou myšleny dobře, mají často jen teoretický smysl. Prvním problémem je vysoká míra nekonkrétnosti takového ustanovení. Pokud provozovatel zrovna nezařadí do vysílání sadomasochistické hrátky, je posouzení zdali došlo, nebo nedošlo k porušení zákona, vyloženě individuální záležitostí. Zkrátka, co je přes míru pro jednoho, nemusí být pro druhého. Jsou lidé, kteří v životě neřekli slova jako hovno, nebo prdel a jejich vyslovení na televizní obrazovce považují vysoce za nevhodné. Jsou ale naopak lidé, kolem nichž hovna i prdele víří v téměř neustálém sledu. Pokud bychom nechali hodnocení výhradně na jedné, či druhé skupině, vypadal by výsledek diametrálně odlišně. Ohrožení dětí a mládeže tedy nelze hodnotit pouze na základě vlastního názoru, nebo vlastního životního postoje.
Druhým hodnotícím kritériem je, respektive mělo by být, přihlédnutí k charakteru audiovizuálního díla a kontextu, ve kterém dotyčná slova padnou. Ve vysílání pro mateřské školky asi opravdu není třeba hýřit různými termíny pro exkrementy, protože i když děti ve školce umí často výrazy, při kterých by se nejeden dlaždič začervenal, není nezbytné je v tom ještě podporovat. Pokud se ale jedná o vysílání pro teenagery, už musí být tolerance výrazně vyšší. Řada náctiletých zná výrazy, o kterých ani onen již zmíněný dlaždič netuší, co vlastně znamenají a jen těžko by je tak jakýkoli vysílatel zaujal pořadem, jehož moderátoři mluví spisovnou češtinou. U pořadu pro tuto cílovou skupinu už si zkrátka lze představit nějaký ten vulgární výraz, i když asi i tam se lze vysoké rotaci takových výrazů v nejhorším vyhnout.
Oškliví sprejeři
Ještě jiná věc ale je, pokud není jádrem sporu o nevhodnosti audiovizuálního díla pouze jedna scéna, nebo nevhodné slovo, ale přímo celé audiovizuální dílo. To je právě případ rozhodnutí rady, které způsobilo spor mezi většinou členů a předsedkyní. V tomto konkrétním případě se jednalo o film Gympl a radě nevadily konkrétní výrazy, ale především celkové vyznění filmu a to už je přístup, který je minimálně sporný. U hodnocení vhodnosti audiovizuálních děl jako celku je totiž zapotřebí odsunout své vlastní názory mírně do pozadí a vnímat film vzhledem k prostředí, které zobrazuje.
V příběhu ze světa sprejerů lze jen těžko předpokládat, že se budou postavy chovat podle Guta Jarkovského. To by mohl být tak maximálně námět pro relativně ubohou parodii. V podobných případech je zkrátka třeba dát si dohromady souvislosti, což nakonec poměrně přesně vystihuje i vyjádření Kateřiny Kalistové v tiskové zprávě RRTV:
„Film se věnuje skutečnému fenoménu dnešního světa, který někteří vnímají jako specifický druh umění, životní postoj, někteří naopak jako celospolečenský problém, či vandalismus. Film vychází z knihy Tomáše Houšky, ředitele gymnázia, který tento fenomén dlouhodobě sledoval na případech studentů jeho školy. Filmové pojednání o subkultuře grafitti nelze vytvořit bez zobrazení reálného života sprejerů, jinak bude příběh nevěrohodný. Postihovat jakoukoli konkrétní tematiku je zásahem do umělecké svobody a v konečném důsledku zredukováním spektra aktuální dramatické tvorby. Dovedeno do důsledku by např. znemožnilo vysílat v „primetimu“ adaptaci velké části románů francouzské literatury 19. století (Maupassant, Flaubert), protože pracovala s amorálními hrdiny i tématy.“
Pokuta pro TV NOE?
Není bohužel příliš pravděpodobné, že bychom se do budoucna ustanovení chránících děti a mládež ve vysílacím zákoně zbavili. Politických trendem v rámci celé Evropské unie, Českou republiku nevyjímaje, je naopak dlouhodobé posilování podobných ochranných opatření. Jsou to ovšem velmi laciné politické body, protože třeba na příkladu České republiky probíhají podobná upozornění, nebo pokuty regulátora v dokonale Kafkovském stylu. Regulátor udělí pokutu, vysílatel se odvolá, soud pokutu zruší. Jistě, i právníci, soudci a další pracovníci musejí mít z čeho živit své rodiny, ale v době kdy všichni nosí sloveso šetřit jako pás cudnosti by se možná dal najít lepší způsob jak utrácet peníze a koneckonců i čas zainteresovaných.
Názorový rozpor mezi Kateřinou Kalistovou a částí členů rady ale ukazuje na jeden zajímavý fakt, totiž na rozdílné generační vnímání uměleckých děl a hranice, kdy už je ohrožen vývoj dětí a mládeže a kdy ještě ne. Rada sice neuveřejňuje, který její člen, jak hlasoval, ale dokážu si živě představit, jak starší členové rady zvadají se zvoláním „fuj ti oškliví sprejeři“ ruce pro a mladší proti. Pochopitelně spíš poměrně než výhradně.
Je tedy pravděpodobné, že časem, s tím jak se bude rada proměňovat, posune se i hranice toho, co je a co není v rámci ochrany dětí a mládeže přípustné. Jenže mezi tím ještě proběhne řada zbytečných žalob. Vždyť si vezměte jen takové velikonoce a ukřižování Ježíše Krista. Tam je bičování, trnová koruna, znevažování odsouzených za pomoci nadávek a plivanců a pochopitelně pomalé udušení ukřižovaných. To možná dostane svou první pokutu i TV Noe.
Já bych sem napsal, co si o týhle hádce o Gympl myslim, ale obávám se, že svuj názor na tuhle záležitost dovedu vyjádřit jenom takovým způsobem, že by mi byl ze strany RadioTV zrušenej účet a mojí IP adrese doživotně zablokovanej přístup na tyhle stránky, takže se radši vyjadřovat nebudu… ;-)
Gympl není jediné „dílo“, které by mělo podle regulí RRTV být přesunuto na dobu po 22. hodině. Ale připadá mi, že RRTV nemá na jednotlivé televizní stanice jednotný „metr“. To, co někde (ČT1) projde bez povšimnutí, jinde je kritizováno a s radostí trestáno.
Nedělám si statistiku, na ktré televizi se v nejsledovanějším čase objevovala „hovna“ a podobně, takže nemohu doložit, kdy a kde se tak stalo, ale již několikrát jsem se nad tím pozastavil. Nejsem „zastydlý mravokárce“, ale v této diskusi nejde o vulgární výraz či nevhodnou scénu, ale o princip „každému stejně“.
A pokud bude RRTV taková, jaká je a v čele ČT bude kralovat pan Janeček, nestane se nic.
A RadioTV mi může … klidně zrušit účet.
Přeji pěkný den.
Nemyslím si, že tohle je problém jiného hodnocení ČT a ostatních stanic. Je to spíš dáno rozdílem ve vysílaných pořadech. Tyto problémy se obvykle objevují u nových českých filmů, které jsou většinou vysílány na ČT. Nova vysílá víc amerických filmů, které jsou dokonale prefabrikované, aby prošly sítem korektorů. V těch pro nejširší publikum se sice hovna a prdele moc nevyskytují, ale hromady mrtvol zjevně hodnotitelům nevadí.