Lyžařka Ester Ledecká, hudebník Ota Balage a Hana Sternlicht – žena, která přežila tři koncentrační tábory, se představí v premiérovém dílu Show Jana Krause ve středu 11. května ve 21.35 na Primě.
Zdroj: oficiální web Ester Ledecké
Ester Ledecká – lyžařka a snowboardistka. Na letošní olympiádě získala Ester Ledecká v paralelním slalomu na snowboardu pro Česko jedinou zlatou medaili. Pro ni to bylo olympijské zlato již třetí. I když další kov na posledních hrách už sice nezískala, ve dvou lyžařských disciplínách se umístila na předních místech a opět se stala miláčkem národa. „Myslím, že jsem měla dobrou stopu i rychlost, ale pak se mi to kouslo a nebyla jsem schopná to udržet. Mrzí mě to kvůli lidem, kteří kvůli mně vstávali. Jela jsem, co se dalo, ale prostě se to nepovedlo. To je sport,“ vzkázala všem s úsměvem po sjezdu Ester. Jak víme, u sportovců na absolutním vrcholu nerozhoduje o vítězi ani tak fyzická kondice, tu mají všichni na špičkové úrovni, jako spíš hlava a stav mysli. „U adrenalinových sportů je to s psychikou složité. Nevím, zda se do toho psychologové, kteří je nikdy nedělali, dokážou vžít. Je těžké najít hranici mezi motivací jet na maximum a zároveň si nechat rezervu, abych byla schopná reagovat. Není to tak, že když se vybudíte na maximum, nemůže se vám nic stát. Měla jsem štěstí, že mě vychovával děda, mistr světa v hokeji. Odmala mě připravoval na všechno, co se mi může honit hlavou, a jak na to reagovat. Kdykoli potřebuju radu, jdu za ním nebo za mámou. Je to lepší než s psychology, se kterými bych neměla takový vztah,“ říká ke své psychice nejlepší česká sportovkyně současnosti.
Ota Balage – šedesát mu bylo loni, ale vzhledem k pandemii může tyto narozeniny hudebník veřejně oslavit až nyní. A nevybral si k tomu nic menšího než pražskou O2 arenu, kam mu za pár dní přijde popřát spousta hudebních kolegů. Není divu, vždyť se ve své kariéře setkával s celou řadou těch nejlepších, například Pavlíčkem, Střihavkou nebo Basikovou. Rock pro Otu ovšem nebyl jen hudbou, ale dlouho i životním stylem. „Spořádaný život to určitě nebyl, doma jsem byl maximálně pět šest dní v měsíci. Byl jsem kočovnický hudebník. A na hotelech se tehdy děly věci! Život jsem si opravdu naplno užíval. Ale nedělal jsem nikdy nic, co by mi do něj nějak zásadně zdravotně nebo psychicky zasáhlo,“ vzpomíná Ota. V té souvislosti se netají ani podrobnostmi z manželského života. Ženil se už v šestnácti a v pětatřiceti se zamiloval do sedmnáctileté dívky. „Byli jsme spolu sedm let. Do jejích pětadvaceti. Od manželky jsem vlastně nikdy odejít nechtěl. Chtěl jsem možná žít v trojúhelníku. Miloval jsem svou ženu i děti. A zároveň jsem miloval svou přítelkyni. Jako milenku,“ popisuje Ota.
Hana Sternlicht – žena, která přežila tři koncentrační tábory. V prosinci 1942 nastoupila Hana jako dvanáctiletá s rodiči do transportu, který je s dalšími Židy odvezl do Terezína. „Bylo to okolo svatého Mikuláše, a když jsme šli na nádraží, viděla jsem v oknech punčochy naplněné samými dobrotami. Byl to těžký odchod. Pamatuju si, že z obou stran šli kolem nás esesáci se psy a všichni strašně řvali. Najednou jsme byli ve vlaku a jelo se,“ vypráví pamětnice. V židovském ghettu rodina zůstala skoro dva roky. Následoval transport do Osvětimi, kde zahynuli oba rodiče. Dcera Hana nakonec přežila nejen Osvětim, ale také vyčerpávající transport do Mauthausenu. Zde ji na prahu smrti vysvobodila americká armáda. Po válce se sama vrátila do rodných Holic, bylo jí patnáct a vážila devětadvacet kilo. Mnoho štěstí ji tam ale nečekalo – nikdo ji nepoznával a ani ona nikoho nepoznávala. V Československu poté zůstala pouze čtyři roky. Po válce se zasnoubila s jiným přeživším holokaustu, Hanušem Sternlichtem, a spolu emigrovali do Izraele, kde Hana s rodinou dodnes žije. O jejím výjimečném osudu zatím vyšly dvě knihy – autobiografie Svobodná, volná a aktuálně i jiné převyprávění jejího příběhu s názvem Hančina cesta.
