Pokračuji o poradně: Rozhlas po drátě

rozhlaspodratemalyNe vždy byla poradna „procházkou růžovým sadem“. Jeden z velkých konfliktů spustilo Ministerstvo dopravy a spojů kvůli rozhlasu po drátě. Asi bych měl mladým čtenářům nebo i těm, kteří již zapomněli, co byl rozhlas po drátě, objasnit nebo připomenout, co se skrývá pod pojmem rozhlas po drátě (RPD). V době po roce 1950 byl boj „za světový mír“ v plném proudu. I přišlo se na to, že by i u nás mohl být, po vzoru Velkého bratra, rozhlas po drátě. Skutečné rozvody z ústředen do jednotlivých domácností. Drátový rozhlas měl mít v prvé řadě mobilizační funkci, ale nám, plebejcům, se nabídl zástupný důvod. VKV bylo přece v plenkách, tudíž omluvitelným důvodem byla nabídka kvalitního a bezporuchového poslechu rozhlasu. Za mírný peníz byla dodána  bedýnka s reproduktorem a transformátorem na přizpůsobení a regulaci hlasitosti z 30 voltového rozvodu. Uznejme, že to nebralo proud, poplatek byl jen 10 korun, hrálo to skutečně bez poruch, které jsme znali ze středních a dlouhých vln. Do skutečně kvalitního poslechu to však mělo daleko.

Když jsem v začátcích poradny vzal celý elektroakustický řetězec, začal jsem logicky poslechem. Ten je ostatně vždy pro posuzování zvuku  velmi důležitý. Tak jsem se snažil vysvětlit, co je kvalitní poslech a o bedýnkách RPD jsem nebyl ochoten napsat, že jeho poslech lze zařadit mezi kvalitní. To se nelíbilo Ministerstvu dopravy a spojů a spustilo  kvůli rozhlasu po drátě velké BUBUBU. Já tehdy netušil „politický podtext“ celého případu (mohli být posluchači informování třeba o atomovém útoku atd.), protože jsem byl pouhý technik, ale pro začátek mé „kariéry“ v poradně to nebylo dobré. Naštěstí se rozhodlo, že by k posouzení kvality zvuku mělo dojít až při možné zkoušce na místě vybraném ministerstvem. Když mělo na zkoušku dojít, vše  šlo do ztracena.

Přečtěte si také Zpověď o Technické poradně

Jindy mne podpořili sami čtenáři, jako se to stalo ve sporu s Teslou Pardubice o zapojení nf-části přijímače Tesla 632 A. Na obhajobu poradny se postavil profesor Josef Merhaut z ČVUT. Touto podporou jsem se cítil posílen v tom nejlepším smyslu slova.

Často padla otázka, zda v poradně kritizovat „za každou cenu“, nebo zda zvážit účinnou pomoc k nápravě nešvaru.  S úsměvem je možné nyní vzpomínat na dohadování o technických datech, o tom, co má a co musí či nemusí být uvedeno v návodu k přístroji, jestli má být sluchátkový konektor na čelním nebo zadním panelu, jak má být zapojen a jakou impedanci sluchátka je možné použít, zda je lepší koncový stupeň čtyř- nebo osmiohmový…Vzpomínám, kolik dopisů a názorů se vystřídalo nad každou připomínkou. Já to, jako zástupce čtenářů, potažmo spotřebitelů, považoval za důležité.

Zasvěcený čtenář jistě pochopí, jak byly naše tehdejší názory proti dnešku legrační (jinak to nejde nazvat). Dnes je důležité, jestli má přístroj stříbrný nebo černý panel a dálkové ovládání. Hlavně, že to bliká různými barvami a hraje dostatečně hlasitě.

Doby minulé mi skutečně nechybějí, ale občas si představuji, jak by vypadal třeba magnetofon z Pardubic nebo z Přelouče, kdyby tehdy nemuseli koumat, jak vyrobit kombinovanou hlavu, aby vydržela v magnetofonu víc než rok, kdyby nemuseli prosit v JZD Šestajovice, aby jim vyrobili řemínek do magnetofonu o jiném profilu, kdyby ve výrobě nemuseli vybírat z hromady tranzistorů ty, které mohou dát na exponovaná místa. Dnes ani ten nejlepší magnetofon nikoho nenadchne. Má CD s vypalovačkou, stáhne si v MP3 co potřebuje. Nekolísá to a ani nešumí, nikdo už neví, co byl „drop out“ nebo prokopírování záznamu na pásku. Jen gramofonová klasika ještě soutěží o přízeň zvukových puristů.

Autor článku:

Komentáře (2)

  1. apeiron

    Na rozhlas po drátě se velmi dobře pamatuji,doma jsme ho také měli,i tu obstarožní dřevěnou bedýnku s poněkud basovým zvukem ořezanou o výšky.Měli jsme na zdi v domě i černou bakelitovou krabici, jakýsi rozvod pro celou ulici,takže jsme měli na dráťák ještě slevu.Měli jsme ho tenkrát zavedený i na dvůr kde hrál potichu a nepřetržitě až do svého konce.Dráťáky byly tehdy všudypřítomné.Nechyběly na pracovištích,úřadech i školách.Vím že tam vysílala stanice Praha a část programu byla regionální.
    Také magnetofony si dobře pamatuji.Náš cívkový magnetofon Tesla B101 hrál až na asi 2 poruchy a 2 prošoupané hlavy(ty opravdu moc nevydržely) vcelku kvalitně a dodnes ho mám i se spoustou „kotoučů“.Už na něj ale nehraji,neboť řemínky jsou vytahané.A šum v nahrávkách,to bylo něco,obzvlášť pokud se jednalo už o několikátou kopii nahrávky.A prokopírování záznamu na pásku se u kotoučů Emgeton(jiné nebyly běžně k dostání)objevovalo dost často k mému vzteku a lítosti nad zničenou nahrávkou.
    Kazetové magnetofony byly tehdy poměrně drahé a špatně k sehnání.Ještě tak Tesla,ty občas byly ,např Safír,Diamant,i velmi slušný Condor(vše k vidění ve skvělém virtuálním Tesla muzeu zde: http://www.oldradio.cz). Také kvalitnější kazety se v běžných prodejnách elektro objevovaly velmy sporadicky.Pamatuji na kazety Basf za tehdy neuvěřitelných 100 Kčs(v 80.letech).Dnes je to opravdu jiné,CD za 6 Kč,přehrávače za pár stovek a statisíce MP3 na netu.Doba opravdu pokročila…

  2. folk

    Já pamatuju poměrně dost brutální zánik RPD v devadesátých letech, kdy ředitel jednoho domova důchodců prostě nechal vytrhat všechny ty bedýnky a lidem na pokojích povolil jen běžné, přenosné rádia. Pracoval jsem tam tehdy. Je zvláštní, že ač výrazně mladší, nesl jsem to nelibě. Byl jsem zvyklý, že jsem vešel na pokoj a z bedýnky hrálo docela dobré vysílání. Čtení, dobrá hudba, jazz, rock, folk i alternativa, kolikrát jsem to sám poslouchal, když byl chvíli čas. Pak RPD skončil a mnozí z obyvatel DD byli ve stavu, kdy už prostě nemohli manipulovat s nějakým laděním stanic a zvuku a tak neposlouchali ( nemohli poslouchat ) nic, kromě okolních zvuků a nadávek sester. Jiní začali ladit, tehdy nové, komerční stanice s idiotským popem, záplavou reklam a „pohodovým“ žargonem moderátorů. Najednou jsem pochopil, co se stalo. Nebyl to jen zánik určitého typu přenosu. To by až tak nevadilo. Smutnější je, že DODNES NEVYSÍLÁ ANI JEDNA stanice, kterou by se dalo bez přelaďování poslouchat celý den.
    Zejména mě mrzí děsivý a neomluvitelný úpadek Prahy i Vltavy, mezi kterými teď ustavičně přelaďuju, ve snaze vykřestat z denní nabídky aspoň 3 hodiny vysílání, které by šlo souvisle poslouchat.

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .