Technická poradna sice byla na světě, ale nebyla první. To mi předvedl pan Vladimír Stibitz, bývalý rozhlasový technik, na 10. setkání posluchačů rozhlasu a čtenářů Technické poradny s výrobci a prodejci spotřební elektrotechniky v listopadu 1986 (první setkání bylo po pěti letech poradny, další byla již po roce). Dal mi s věnováním brožůrku „Jak odladím?“, napsanou v roce 1934, jako doklad existující poradny pro posluchače Radiojournalu, kteří měli trápení s rušením přijímače jinými vysílači.
To problémy posluchačů rozhlasu byly v sedmdesátých letech minulého století úplně jiné. Mnozí si již nepamatují nebo ani nezažili, jak třeba zlobí tak zvaný HiFi přijímač, který se musel po každém vypnutí znova dolaďovat, barevný televizor měnil barvy podle neznámých podmínek, kolísající magnetofon, atd. My si stěžovali a stěžovali, a nadávali tomu, kdo nám přišel do cesty. V poradně jsem tyto problémy zveřejňoval, čemuž se říkalo kritika. Čtenářů přibývalo a popularita rostla. Byla to jedna z mála, ne-li jediná rubrika, která pravdivě kritizovala výrobce a hlavně se pokoušela pomáhat těm, kteří neuspěli s reklamací a podobně. Byl jsem za odvážného, což mě těšilo, ale má odvaha byla „chráněna“ šéfredaktorkou Karbanovou, které nejvíc ze všeho záleželo na spokojeném čtenáři.
Začalo to nenápadně. Radil jsem, jak si třeba rozestavět reproduktorové soustavy pro příjemný stereofonní poslech. A první otázky čtenářů byly signálem, že výrobky Tesla nejsou z nespolehlivějších. Pak následovaly odpovědi a další otázky, až se probudilo vedení koncernu Tesla – spotřební elektronika. První reakce byly snahou o zastrašení, čemuž šéfredaktorka udělala přítrž. Nebudu popisovat všechny peripetie, které nakonec vyústily ve snahy problémy řešit. Dost se podařilo, mnohé se vysvětlilo, hlavně na setkáních, kde si výrobce mohl přímo od svého zákazníka vyslechnout, co ho trápí na zakoupeném přístroji, a výrobce (dnes by se řeklo mimo záznam) si mohl o problému popovídat bez státnických frází, v klidu a věcně.Většinou odcházeli obě strany spokojené. Zástupce výrobce mohl „doma“ sdělit, kde má výrobek slabá místa a předložit materiál, který získal na setkání. Vím, dnes to zní jako sranda, a při pohledu do obchodu máme dojem, že si můžeme vybrat, ale také, že si můžeme za to, že jsme koupili naleštěný šunt.
Velké oblibě se těšily na setkáních „burzy“ součástek a hlavně elektronek. Cena elektronky byla od dvou do pěti korun, což byla cena za vyzkoušení funkčnosti, což zařizoval „správce a neplacený“ spolupracovník Jiří Rokos. Bylo skvělé, že stačilo napsat (s plnou adresou), že někomu chybí a nemůže sehnat nějakou součástku, a do týdne ji měl doma. Dnes nevím, jestli se mi to jen zdálo nebo to skutečně fungovalo. Dopisy jako doklady jsem již prohnal skartovačkou, a tak zbývá jen archiv čtenářů a Radioservisu.
V době internetu se chlubit, že jsme měli čtenáře v San Diegu, je legrační, ale pokud tam ještě žije pan profesor Neumann, mohl by to potvrdit, a dokonce mi vysvětlit, jak poradnu v takové dálce našel. My jsme takový zvláštní národ. Pokud nad námi nějaký utiskovatel předvádí svou moc, držíme při sobě, ať jsme kdekoliv na světě. Jakmile utiskovatel zmizel, jsme na sebe jako pes a kočka, a to jsem mírný. Již se nenabízejí elektronky za „režijní“ cenu, ale za padesát nebo i sto korun. A díly posílat? Navíc poštovné je často vyšší, než cena posílaného. Tak to bereme jako realitu. Nerad bych se vracel do minulých dob, ale trocha vlídnosti by dnes nebyla na škodu.
Současnou poradnou bych byl rád nápomocen těm, kteří se v rychle probíhajících inovacích techniky, nemohou vyznat a ujistit je, že to není nikdy tak horké, jak se to „uvaří“. Čeká nás úplný přechod z analogového televizního vysílání pozemními vysílači na digitální vysílání pozemními vysílači, což je často uváděno jako DVB – T. To však neznamená, že vše analogové doma vyhodíme, jde jen o televizní vysílání, rádio VKV nebo chcete-li FM zůstává. Bude také digitalizováno, ale protože nevlastním skleněnou kouli, nepovím vám, kdy se máme připravovat.
Technická poradna ve své době byla velká bomba, měla velký smysl a byla to velmi kladná činnost, také jsem rad v ní psaných, několikrát využil. A je to jedna z věcí, které z paměti nevymizí. Nevím, jak by šla dělat dnes. Ale určitě šla. Podle toho, co se v této chvíli hovoří o ČRo lze usuzovat, že p.Medek okamžitě nebo velice brzy vypne KV a dlouhodobějším horizontu je připraven nebo se chystá na vypnutí DV. Zůstane FM a zůstane SV. Teoreticky by šlo odbočit a podívat se na možnosti DRM a DAB/DAB+. Co a kde a na co jde chytit na území ČR ze zahraničí. Patrně by bylo dosti zajímavé. Ovšem ČRo do toho zatím nejde, tedy p.Medek hovoří o opatrnosti a určité zpátečce ČRo a pouze testech. Což není nic tak zásadního aby tedy člověk nakupoval elektroniku. Co zde máme v provozu a na co se chce p.Medek orientovat je DVB-T. Je to divné, ale budiž, změnit to asi nelze. Další věcí je DVB-S/DVB-S2 to je zajímavé a jsou sice na to různá speciální satelitní fóra, ale další informace určitě neškodí. Pak zde máme DVB-C, zde je situace dosti nepřehledná. Ani nevím, kolik kabelových společností u nás působí a jaké jsou jejich konkrétní nabídky. Pak zde máme novinku IPTV, nebýt spřáteleného serveru DigiZone, tak také nevím nic, to je snad jediný server, kde o IPTV píší. Je to také způsob, jak poslouchat, to, či ono rádio. A pak je tady samotný NET. A to je džungle v pravém slova smyslu, zde se domnívám by byly rady nejpotřebnější. Existuje velmi mnoho formátů v kterých ta či ona stanice může být. Existuje velmi mnoho přehrávačů, jak pro Windows, tak pro Linux. Každý z nich pracuje jinak, jeden lépe, jiný hůře. Vše se komplikuje všelijakými kodeky. Zde je každá dobrá rada, k nezaplacení. Jsou i klasické stolní rádiové přijímače, které je možné připojit na síť a přehrávat z nich v omezeném počtu /jen podporovaných formátů/ netové stanice. Přehled o takových přijímačích by též neškodil a o jejich výhodách a nevýhodách. Začíná se patrně koketovat s mobilností těhle věcí.Takže padají úvahy, že by to mohlo opravdu předhonit nebo nahradit DAB+/DRM. Viz. i relativně logické odůvodnění vlažnosti k DAB/DRM p.Medka, druhým odůvodněním je nevycházející rozpočet. Čert ví, jak to dopadne. Ale jen přehledy serverů kde jsou nějaká rádia, posouzení kvality toho, či onoho, jsou dobré rady. O koncovém zařízení, tedy jaká zvuková karta v PC, jaké reproduktory, jak připojit PC k centrální věži atd. To vše jsou informace, které by se tomu, či onomu mohly hodit. Na co si dát pozor při koupi PC, tedy jaké typy výstupů požadovat vzhledem k médiím atd. atd. Určitě by šlo najít mnoho dobrých a potřebných rad i v dnešní době. Toto byla jen malá ukázka možností, kam se to posunulo od antén a rozestavění beden. Ale špatně zvolený přehrávač vyrobí obdobné poškození jako špatně zvolená nebo nastavená anténa, kdysi. Takže určitě by bylo o čem psát, v takové nové poradně.
Já udělal pokus s blog poradnou. Zopdpověděl jsem pár dotazů přímo jednotlivým tazatelům. Protože jsem měl něco přes 600 návštěv za čtyři měsíce, zrušil jsem ji. Některé z rubrik zrušil provozovatel serveru pro mizivou návštěvnost. Dneska si každý, resp. mnohý kupuje podle ceny a reklamy. Potřebuje někdy poradit, co s tím, že si koupil něco, co vlastně nemůže využít. Já budu v „historii“ pokračovat, a myslím, že diskuse na navrhovaná témata, bychom mohli otevřít zde. Domnívám se, že nejde o velké technické (ve výsledcích) rozdíly, jde jen o zvyk, jak kdo s čím začal, a tu je možnost názory konfrontovat s ostatními.
Tak je fakt, že ta diskusní fóra fungují neuvěřitelně rychle. A netuším, jak třeba funguje Facebook nebo podobné společenské /u nás tomu bůh ví proč, říkají nepřesně sociální/ sítě. Ale za to mám rád, takové ty kecací programy, ICQ jsem začal používat někdy v roce 1998 a později ještě i SKYPE. A tam je to v obou úžasně rychlé, ještě lepší nežli fóra. Zeptáte se jednoho, ten když to neví, zeptá se jiného, ten zase jiného, prolétne během několika sekund, Váš dotaz půl Evropy a v řádu několika minut, máte správné řešení, na monitoru. To už jsem i četl různé úvahy o tom, že v podstatě sečtením takových uživatelů, nějaké takovéhle sítě se dostáváte k docela slušnému výpočetnímu středisku. Tedy ta kapacita je potom dost velká a dá se zjistit nebo dozvědět ledacos, velice rychle.