Rumunsko vstoupilo do Evropské unie a tak se do něj dnes vypravíme. Podíváme se do země, která se svým zahraničním vysíláním začala ještě v době, kdy v jejím čele stál král. Rumunsko bývalo často cílem Čechů a Slováků při cestách za mořem. Možná že si někteří z nich naladili při svém pobytu u moře nebo i doma zahraniční vysílání Rumunského rozhlasu. Dnes se podíváme na jeho historii.
V budově nynějšího Muzea literatury v Bukurešti sídlil ve dvacátých letech minulého století elektrotechnický institut univerzity. V roce 1927 se v laboratořích tohoto institutu podařilo sestrojit vysílač o výkonu 200W. Jednalo se teprve o třetí vysílání na 280 metrech. Vysílání bylo údajně slyšet víc jak tisíc kilometrů daleko, takže zasahovalo Evropu i Blízký východ. Hlasatelé mluvili čtyřmi jazyky. Rumunsky, francouzsky, německy a italsky. Od roku 1927 tak z Rumunska šla do světa éterem řada hudebních děl, včetně oper a v zimě 1927 i symfonie Ludwiga van Beethovena. Nejednalo se sice ještě o oficiální vysílání, ale Rumunsko tak vstoupilo mezi země, které ho provozovali.
Rumunsko bylo tehdy ještě královstvím. A první oficiální vysílání v rumunštině začalo 1. ledna 1928 na čtyřsetwattovém vysílači pracujícím na vlně 401,6 metrů. Už tehdy se vysílalo ze stejné ulice jako dnes, dokonce i ze stejného místa. V roce 1930 požádal rumunský konzulát v Palestině o zavedení vysílání ve francouzštině. A v roce 1932 zasahoval signál rumunského vysílání až na Nový Zéland. Zahraniční vysílání začali jako nástroj diplomacie používat teprve až ve třicátých letech. Historik Eugen Denize popisuje, že se od 32. roku vysílaly čtvrt hodiny před půlnocí zprávy ve francouzštině a angličtině. Pak se objevila i němčina a italština.
Místo Rozhlasové společnosti vzniká ve třicátých letech Národní rozhlasová společnost. Začíná se s přípravou speciálních večerů věnovaných jednotlivým zemím. Zahraniční posluchači nabývají na významu. Praktikuje se i výměna pořadů. Posluchači v zahraničí se setkávají s překlady rumunských klasiků do francouzštiny, italštiny a němčiny vytvořenými právě pro potřeby rozhlasu. Zároveň se ale jednalo o dobu, kdy svět musel vnímat vznik hitlerovského Německa a Stalinova Sovětského svazu. Podle archivního čísla časopisu Radiophonia vysílala Rumunská rozhlasová společnost dvakrát týdně pořad, který měl informovat zahraničí. Program vznikl v březnu 1933. Vysílal se od 11 večer místního času a slyšet byl ve Středozemí, Německu a dokonce až v Austrálii.
V úterý se vysílalo francouzsky, v pátek a pak ve čtvrtek německy. Program většinou obsahoval přednášky o uměleckém životě v Rumunsku, o turistické nabídce a někdy i o hospodářských kontaktech. Posluchači se dozvěděli o klimatických lázních, literatuře, zámcích, lidovém básnictví i divadle, malířství a hospodářství Rumunska. Vysílání poslouchali lidé i ve vzdálených končinách. Dopis, který potvrzoval kvalitní příjem, přišel ze Skotska i z Egypta. Na stránkách Radia Romania International je zmiňován osmdesátiletý profesor z Padovy Luigi Menguzzi, který stanici zachovával svou přízeň až do přelomu století už od roku 1938.
Milníkem v historii rumunského zahraničního vysílaní byl 12. únor 1939, kdy se vysílal do Ameriky pořad o Rumunsku. Podle časopisu Radio Universul šlo o propagaci účasti země na světové výstavě v New Yorku. Program sestával z rumunské lidové hudby, tanců, básní, interviews atd. Program převzala řada amerických stanic. V archívu rozhlasu už ale tento záznam chybí. Právě z února 1939 pochází první potvrzený příjem anglického programu Rumunského rozhlasu v USA a tak je tento měsíc považován za datum zrodu zámořského vysílání.
Rozhlasovou společnost vlastnil ze 60% stát a ze 40% šlo o privátní kapitál. Veškerá rozhodnutí ale byla podřizována státním zájmům. Zahraniční vysílání mělo ukazovat rumunskou realitu. Po vypuknutí války začalo být vysílání víc propagandistické a jeho cílem bylo podpořit vojenské operace na východní frontě.
Ačkoliv si Rumuni brali za vzor podobná vysílání v zahraničí, rozhodně nešlo o žádnou kopii. Vždy se tvořily vlastní programy. Aby se zlepšilo pokrytí, přešlo se ze středních vln na krátké vlny. I tak ale signál nepokrýval úplně celou Evropu.
Během války se zvýšil počet jazyků, ve kterých se vysílalo. Přibyla řečtina, turečtina, srbština a ruština. V letech 1941-2 se z Bukurešti ozývala i ukrajinská hlášení. Rumunsko tehdy stálo na straně Osy a jeho vysílání bylo proto propagandistické. 23. srpna 1944 se Rumunsko připojilo k Alianci. Vznikla nová stanice Dacia Romana, která vysílala německy, anglicky, rusky, francouzsky a maďarsky. Rozhlas si tehdy dal za úkol zasadit se o vstup Rumunska do OSN, hospodářský rozmach a demokratizaci země. Během německého bombardování byla zničena studia v ulici Generála Berthelota. Vysílalo se proto z provizorního pracoviště v nedaleké škole. 21. prosince 1946 začalo vysílat nové rádio România Liberã (Svobodné Rumunsko).
Během studené války se rozhlas stal podle stalinistické teorie nástrojem propagandy a dezinformace. Nevytratily se ale ani kulturní pořady, sport a rumunská hudba. Od roku 1948 se vysílalo německy, francouzsky, anglicky, rusky a srbsky. Rumunsky se program do světa začal šířit až 10. července 1950. Paralelně ke stanici România Liberã vzniklo vysílání pro Rumuny v zahraničí. Program byl určen i pro USA, kam zamířila velká část rumunských emigrantů. Tato stanice nesla označení Glasul Patriei – Hlas domova. Stejně se jmenoval i časopis pro krajany.
V padesátých letech se zároveň vysílalo pro sovětské vojáky v Rumunsku. Když ti v polovině desetiletí odtáhli, bylo toto vysílání zrušeno. Hned se ale začalo s výměnou příspěvků s moskevským rozhlasem. Příspěvky z Moskvy znali i posluchači Československého rozhlasu. 15. prosince 1975 se začalo vysílat v ruštině pro posluchače v SSSR. Rumunsko tak bylo první zemí východního bloku, která si dovolila vysílat do Sovětského svazu program, který nebyl schválený v Moskvě. Tam se samozřejmě snažili Bukurešť od tohoto nápadu odradit.
Italsky se začalo znovu vysílat v roce 1952. V roce 1955 začalo i portugalské vysílání, které vytvořili dva portugalští studenti. Ti se do vlasti vrátili až po tulipánové revoluci v roce 1974. Španělské vysílaní má zas na svědomí Hortensia Roman, která do Rumunska utekla kvůli občanské válce ve Španělsku. Kněz Ghena Petrov stál v roce 1956 u zrodu srbského vysílání. To mělo za cíl posluchače v zemi, kde vládl Titův režim. Po změně politiky v Bukurešti se toto vysílání stalo mostem k rumunsko-jugoslávskému přátelství. 15. července 1957 se začalo s tureckými pořady. Ty vydržely až do 27. března 2004, kdy se zrušilo i bulharské, řecké, maďarské a portugalské vysílání. Perské vysílaní (začátek 17. září 1957) skončilo už v roce 2000. Sice byl zájem o jeho další provozování, nenašel se ale nikdo, kdo by tuto řeč ovládal a mohl pracovat jako redaktor.
5. dubna 1961 začalo arabské vysílání. To během šedesátých a sedmdesátých let pomohlo k upevnění vztahů s arabským světem a také Izraelem. V redakci pracovali jak rodilí mluvčí tak absolventi arabistiky na bukurešťské univerzitě.
Po revoluci v prosinci 1989 změnilo Radio Bukarest svůj název na Radio Romania International (RRI). Redakční týmy se omladily a zahraniční vysílání začalo pomáhat integraci Rumunska do demokratického světa.
V průběhu devadesátých let tak vznikly tři kanály zahraničního vysílání. Rádio Rumunsko Live, které bylo krajanským vysíláním pro Rumuny žijící v zahraničí, Open Radio, které vysílalo arabsky, čínsky (od roku 1999), německy, anglicky, francouzsky, italsky, portugalsky a španělsky. Třetí kanál Mosty a vlny se orientoval na sousední země. Vysílal bulharsky, maďarsky a ukrajinsky. Už od roku 1991 existuje vysílání v aromunském dialektu.
Od roku 2004 jsou v nabídce dvě stanice. RRI 1 – Rumunsko Live, které vysílá rumunsky a aromunsky pro krajany ve světě. RRI 2 – Radiofonické mosty je stanice, který nyní vysílá v arabštině, čínštině, angličtině, francouzštině, němčině, italštině, srbštině, španělštině, ruštině a ukrajinštině. Celkem 25, 5 hodin denně. Kromě KV se využívá satelitu, internetu a také sítě World Radio Network.
Pozitivní vztah posluchačů k Rumunsku vytváří i řada soutěží, kterých se účastní posluchači z Německa, USA, Francie, Ruska, Brazílie, Itálie, Irska, Ukrajiny, Belgie a dalších zemí.
Víc na www.rri.ro.
