Tak mi přišlo na mysl, že asi není potřeba psát o tom, jak bylo v našem „oboru“ před dvaceti a více lety. Copak vám řekne adresa Václavské náměstí 25. Nebo Žitná 7. Návody a relativně levné součástky. Později byl senzační bazar na dvou místech Myslíkovy ulice. Vím, že oslovuji pouze Pražáky, ale před rokem 1960 jsem byl venkovan, který právě tyto adresy vyhledával se seznamem, co pro přátele koupit, v ruce. Proto si dovolím zevšeobecňovat. V té době jsem byl zubním laborantem a z tohoto oboru mi zbyla „láska“ k Dentacrylu. Kdo nechtěl u zesilovače mít ty hnusný bakelitový knoflíky, použil některý typ uzávěrů zubní pasty nebo nějakého krému v tubě, to podle velikosti a vnitřek upravil na osičku přepínače či „poťáku“ dentacrylem. Výhodou této pryskyřice byla stálost tvaru, byla nevodivá a vodorezistentní (ošklivé slovo, ale chtěl jsem napsat, že jí voda neškodila a ani vodu nepropouštěla), a šla leštit.
To všechno odnes’ čas… Dnešní mladí si koupí i hotový prodlužovací kabel audio či video nebo k anténě. Antény se doma také již „nevyrábí“. Pravda, tehdy jsme měli antény jen do 30 MHz, a o UKW jsme se dovídali mnohem později. Na krátké vlny se dal použít preselektor, který šel sestrojit z dostupných součástek, což bychom nyní brali jako kanálový anténní předzesilovač. Cívky jsme si vinuli sami, a šťastní byli ti, kteří sehnali bakelitový lak. Pitomý měděný drát se smaltem o určitém průřezu byl mnohde překážkou, ale protože AM rozsahy nebyly tak „choulostivé, tak se dal „vybastlit“ ekvivalent. To byla tvořivost! Dnes se užívá termín kreativita, to když někdo umí na netu okopírovat nápad na kdejaké řešení převážně v obchodní, pardon, marketingové oblasti.
Toto vzpomínání neberte jako vychloubání, jací jsme byli. Uvědomte si, jak jsme oproti okolnímu světu byli ubozí, a nebýt těch 40 let vlády mocných idiotů, byli bychom vědeckou velmocí. Dnes bychom se nemuseli dožadovat uznání tím, že se budeme snažit vybočit z evropských zvyklostí, abychom si užili své důležitosti.
