Asi jsem se moc těšil na nové televize. To mám od malinka, když se na něco moc těším, je zklamání o to větší. S novými televizemi je to stejné. Na druhou stranu si mohu pochvalovat, že už nebudu mít plné kazety všelijakých záznamů, natočených pomocí časovače. 
Nebylo možné vše stihnout a většinou běžely dva dobré pořady v televizích „naproti“ sobě. Dnes tento problém odpadá, a já se mohu s klidem dívat, na co mám právě chuť.
Existuje totiž pouze určitý počet pořadů, filmů či seriálů pro náš celý „mediální“ prostor, které jsou doplňovány jen sporadicky, takže se vše objevuje v různých televizích s různým časovým odstupem. Je to velmi dobrá náplast na zklamání z nástupu nových televizí. Stačí jen sledovat programovou nabídku a vždy si vyberu třeba jen díl seriálu, který jsem z nějakého důvodu neshlédl. Také si již nedělám starost, že by mi něco důležitého uteklo. Ono toho, co skutečně stojí za koukání a není ztrátou času, není mnoho. Také zpravodajství je tak trochu společné, jen s tím rozdílem, že se pomalu stírá rozdíl mezi veřejnoprávností a bulvárem. Ten je podle velikosti televize odstupňovaný, aby byl přece jen nějaký rozdíl. Většinou se pozná, že zpravodajství dělají staří borci (abych nemusel psát kádry) a mají ho vyvážené. Ovšem k problému vyváženosti zpravodajství bych se rád vrátil jindy.
