RECENZE – S blížícím podzimem jsem netrpělivě očekával, co přinese Česká televize nového v oblasti původní dramatické tvorby. V posledních měsících a letech je tato její činnost více než rozporuplná, nelze se proto divit, že mě při první podzimní premiéře (vyjma seriálu Vyprávěj) lehce mrazilo v konečkách prstů. První podzimní recenze se zaměří na televizní film Bekyně mniška.
Česká televize nabídla svým divákům 13. září první podzimní televizní film v premiéře. Režie Bekyně mnišky byla svěřena Ondřeji Kepkovi. Pod scénářem je podepsán zkušený televizní tvůrce Jan Míka (např. Život na zámku). Dramaturgií romantické komedie byla pověřena Marča Arichteva.
Nepůvodní, jednoduchý, funkční
Jan Míka patří mezi nejzkušenější televizní autory. Kromě Života na zámku – ten patří k jeho nejúspěšnějším a nejzdařilejším – napsal ještě seriály Šípková Růženka, Náves nebo Příkopy. Námět Bekyně mnišky je obyčejný a jednoduchý. Lze však ještě v dnešní době nalézt alespoň kapku původnosti ve formátu romantické komedie? Vždyť i snímek, z něhož si Bekyně mniška vzala nejvíce – Láska přes internet (You´ve got Mail, 1998, režie: Nora Ephron) s Tomem Hanksem a Meg Ryan je pouhou moderní variací na klasickou komedii Ernsta Lubitsche z roku 1940 s názvem Shop Around the Corner s Jamesem Stewartem a Margaret Sullavan.
Bekyně mniška tedy nabízí x krát provařený příběh. Učitelka francouzštiny a vášnivá fotografka motýlů Pavla (Nela Boudová) žije stále sama a nemůže najít toho pravého. Velmi aktivně si v hledání známosti (výhradně po internetu) počíná její kamarádka – také učitelka – Dáša (Simona Postlerová). Dáša je šťastně, i když poněkud nudně a fádně, vdaná za lékaře/kulináře v podání Jiřího Lábuse. Na internetu Dáša najde ideálního partnera (sběratele motýlů). Toho však „zastupuje“ na síti starší sestra.
Následuje lázeňská část, různé milostné pokusy pletky, objeví se „švihák lázeňský“ i pokusy o nevěru ze strany Dášy.
Vše nakonec rozetne nečekané oznámení nesmělého sběratele motýlů Huberta (Václav Vydra), že stále miluje svou bývalou ženu, kterou kdysi podvedl a ona jej proto opustila. Pavla opouští školu a nastupuje na nové místo, kde na závěr potkává roztržitého fyzikáře v podání Jana Šťastného. Nic tedy ještě není ztraceno.
Jan Míka dokázal vytvořit plastické hlavní postavy Pavly a Huberta, avšak další už zůstávají poněkud ploché (manžel Dášy) nebo až nesnesitelně klišovité (lázeňský švihák Karel).
Zastavil bych se u jednoho vedlejšího motivu. Dáša nakonec svého manžela s Karlem po mnohém dobývání podvede (věta, jak vystřižená z růžové knihovny). V rámci žánru romantické komedie jde o bezprecedentní a nijak nezdůvodněný krok stranou. Kladná a sympatická postava přece nemůže ve filmu udělat takový skutek, který je zcela negativní – to souvisí s nekvalitním a neživotným vykreslení postavy manžela. Navíc jde o skutek, který by měl ve velké většině manželství fatální následky. Ty však romantická komedie nepopisuje a ani nemůže. Dostáváme se tím k úplně jiným žánrům a postupům. Možná by stála za úvahu „dvojka“, kdy zjistíme, že Pavla našla ve fyzikáři toho pravého a Dáše se kvůli jejímu úletu rozpadá život.
Z celkového pohledu lze ale scénář Bekyně mnišky ocenit jako solidní, dobře vystavěný, celistvý a fungující, za což je potřeba pochválit také dramaturgyni Marču Arichtevu. Přidanou hodnotu však žádnou nenabízí. Dobře odvedené řemeslo, které nevolá do nebes svým neumětelstvím, se bohužel na České televizi stává výjimkou nikoliv standardem.
V jednoduchosti a rytmu je síla
Režisér Ondřej Kepka za nedlouho oslaví své čtyřicáté narozeniny a celý svůj tvůrčí život zatím spojil s televizí. Jen na okraj můžeme zmínit, že si jej většina národa pamatuje jako malého Honzíka ze seriálu Arabela.
Kepka však nešel v hereckých šlépějích své matky Gabriely Vránové (ta se v Bekyni mnišce objevila, stejně jako Kepkův strýc Jaroslav Kepka), ale dal se na režii. Osobně jsem se zatím s Kepkovou režijní práci nesetkal. Zaznamenal jsem jej pouze jako tvůrce a průvodce pořadů Zoom a Ondřejova filmová škola, které pojednávají o filmových a videoamatérech.
Na Kepkově režii bylo jasné, že má film opravdu rád (odkaz na Thelmu a Luisu při odjezdu do lázní) a filmovou řeč přijal za svou. Bekyně mniška netrpí českou televizní nemoci v podobě příliš dlouhých záběrů, má rytmus, švih a nezdržuje diváky zbytečným natahování a „mlácením prázdné slámy“. V budování scén nezdržuje kudrlinkami, ale drží se podstaty. Divák tak neztrácí přehled dobře se orientuje, i přesto, že mu režisér nepředkládá příběh na stříbrném podnose. Dokáže nenápadně překvapit – zjištění, že místo Huberta píše emaily jeho starší sestra a film osvěžit drobnými detaily – auto Pavly je sice provařený brouk, ale v Bekyni mnišce to je kabriolet, čímž dochází k potřebnému ozvláštnění.
Největší problémy jsem měl se svůdníkem Karem (Svatopluk Skopal). Klišovitě napsanou postavu, podpořil Kepka stejně šablonovitými proprietami. Tento typ mají všichni zažraný pod kůží, režisér proto může nějakým šikovným způsobem jít proti směru. Nápis „love“ na lennonkách tím směrem však není.
Co ty blesky?!
Obrazově se Bekyně mniška povedla, nenabízí nic převratného, ale to ani nikdo nečeká. Zvuk by si přece jen zasloužil více života a plasticity, ale i ten se dal bez problémů přežít. Co mě upřímně vyděsilo, byla bouřka. Ne, že bych se jí bál, ale blesky, které jsem viděl na obrazovce byly naprosto otřesně udělané. Technika, jakou byly vyrobeny se snad používala někdy v osmdesátých letech. jakési bílé klikaté, špatně animované čáry na horizontu ničily vše, co šlo (rozuměj zážitek).
Když nejsou peníze na pořádný trik, je lepší danou věc nějak opsat – slovy, zvukový efekt by stačil. Nechápu, proč předkládat lidem takhle blbě udělané blesky.
Václav Vydra příjemně překvapil
Bekyně mniška nabídla mírně nadprůměrné herecké výkony a jeden vynikající. Naprostým překvapením pro mě byl výkon Václava Vydry v roli nesmělého sběratele motýlů Huberta. Vydra dokázal tuto postavu vykreslit v jemném a citlivém herectví, které bylo prosto velkých gest, pitvoření a hlučného strhávání pozornosti. Nela Boudová jako Pavla mu byla velmi zdatnou partnerkou, i když bych uvítal u její postavy přece jenom více emocí. Dáša Simony Postlerové také působila jistě a pevně, avšak ten podvod na závěr uškodil celkové sevřenosti postavy – zkrátka tam nepatřil. Svatopluk Skopal měl nejhůře napsanou postavu a bohužel ji nedokázal dostat ze šablony, jakou mu předepsal scénarista, a z níž mu nepomohl ani režisér.
Další herci ve vedlejších rolích (Jiří Lábus, Gabriela Vránová nebo Miroslav Táborský) odvedli standardně solidní výkony. Malý prostor však znemožňuje jejich hlubší rozbor.
Je smutné, že jsme rádi za průměr
Celkově působila Bekyně mniška uspokojivě a divák se při jejím sledování nenudil. Do průměru ji srážely různé chyby ve scénáři. Nezvládnuté charakteristiky některých vedlejších postav i nepochopitelné motivace jejich chování také rušily zážitek. Použití principu Deus ex machina pro rozuzlení celé záplety (Hubert najednou oznámí, že stále miluje manželku, s níž se rozvedl) vypadalo jako z nouze ctnost. Smrtící byl pohled na uměle vytvořené blesky – nezapomeňme, že i kapka inkoustu dokáže zakalit velké množství vody.
Bekyně mniška je solidně napsaná, nadprůměrně zrežírovaná i dobře zahraná. Televizní filmy této kvality by měly tvořit základ, pod jehož úroveň tvorba ČT sestoupí jen minimálně. Bohužel v dnešní době musíme být rádi i za průměrnou Bekyni mnišku.
Hodnocení (10 bodů je maximum)
●●●●●○○○○○
Bekyně mniška
premiéra 13. září ve 20:00 na ČT1
scénář: Jan Míka
dramaturgie: Marča Arichteva
kamera: Josef Špelda
režie: Ondřej Kepka
hrají: Nela Boudová, Václav Vydra, Simona Postlerová, Svatopluk Skopal, Jiří Lábus, Gabriela Vránová, Miroslav Táborský, a další.
