Vzniku komunitních rádií brání vysílací zákon

mixpultROZHOVOR. Stále víc se mluví o potřebě podpory vzniku sektoru komunitních rádií, která by doplnila stávající duální systém komerčních a veřejnoprávních stanic. Od minulého roku funguje také občanské sdružení Komunitní rádia, které má podporu a rozvoj komunitního broadcastingu ve svém programu. Jak by tedy měl vypadat sektor komunitních rádií, čím se liší od rádií komerčních a existují u nás v současné době nějaká komunitní rádia? Povídali jsme si v předsedou sdružení Komunitní rádia, Petrem Salamonem.

Rádio pro obce, menšiny i nemocnice

Většina lidí si často není jistá tím, jakou roli by vlastně mělo takové komunitní rádio plnit. Jak se tedy prakticky liší komunitní rádio od klasické komerční stanice?
Úplně se začátku se dá říci, že základní odlišností je motivace, se kterou dané rádio vzniká. Motivací zakladatelů komerčních stanic bývá často vydělání peněz, a komunitní rádia si vytvářejí členové komunit, například obcí, sami pro sebe, můžeme říci, že za účelem rozvoje svého místa. Komerční stanice potom ve většině případů mají relativně omezený playlist, komunitní rádia mohou být hudebně výrazně otevřenější. Komunitní rádia si vytvářejí silnou vazbu ke své obci, pochází z ní většina obsahu (například kterýkoliv občan si může vytvořit svůj pořad). Jsou vhodnou reflexí potřeb i stavu daných společenských celků.

Když si vybavím pomyslnou mapu našeho rozhlasového trhu, napadnou mě dvě, možná tři rozhlasové stanice, které bych označil za komunitní. Kolik vlastně je v České republice rádií, která opravdu lze pojmenovat jako komunitní?
Záleží na tom, zda jde o rádia vysílající do éteru nebo i o internetové stanice. Internetových komunitních rádií je celkem hodně, a to jak studentských, například Rádio R, Rádio Kolej či Rádio Bomba, tak náboženských, Rádio Místo setkávání nebo Rádio TWR a existují či vznikají rádia i pro etnické menšiny. Počet komunitních stanic s rozhlasovou licencí jsi odhadl, jedná se o křesťanské Rádio Proglas a stanici pro mikroregion Rokytnice Rádio R.  Dnes již neexistující Rádio Student a Rádio Akropolis považuji za určitý symbol alternativního či komunitního vysílání. Určitou komunitní atmosféru možná ještě mají Rádio 1 a Rádio Wave, to je ale veřejnoprávní.

petr-salamon

Petr Salamon šéfuje občanskému sdružení, které si klade za cíl přivést komunitní rádia do českého éteru.

Založili jste sdružení na podporu komunitních rádií. To zní sice krásně, ale co vlastně chcete a co můžete pro sektor, který zatím v ČR téměř neexistuje, udělat, případně čím chcete podnítit
jeho vznik?
Naším počátečním cílem je obeznámenost české veřejnosti s tímto tématem. Obecně se ví, že existovala studentská rádia, že existují stanice pro mladé, které mají určitou oblibu mezi alternativně laděnými lidmi, ale to je zatím vše. Věřím, že komunitní rádia mohou výrazně oživit veřejný život mnoha měst. Dále je vhodné uvolnit nízkodosahové rozhlasové frekvence. Ty zatím nejsou otevřené, důvody jsou různé, podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zákon neumožňuje udělovat licence neziskovým subjektům. Další důležitou otázkou je poskytnutí pomoci a poradenství zájemcům o rozjezd vlastní stanice. V našem sdružení je několik členů se zkušenostmi s provozem vlastní stanice.

Máte představu o tom, kolik může být v ČR organizací, nebo komunit, které by měly zájem rozvysílat své vlastní rádio?
Svou vlastní stanici by mohla mít a chtít jakákoliv vysoká škola, myslím si, že by to mohlo být velmi zajímavé pro mladé lidi, obecně studentská rádia dosud neměla problém se sháněním spolutvůrců svého obsahu. Dále v každém městě by se našli lidé z okolí hudebních klubů a pořadatelů kulturních akcí, které by tato možnost mohla zaujmout. Ale nejen takoví lidé by mohli mít vlastní stanice. V podstatě jakékoliv zájmové organizace, například lidé ze zahrádkářské kolonie, by si mohli založit stanici se svou oblíbenou hudbou. Existuje nemocniční televize, mohlo by vzniknout nemocniční rádio. Mohlo by to zajímat i vietnamské či romské menšiny, v ČR už vzniká projekt na rozjezd romských stanic v celém prostoru střední Evropy. Těch možností je spousta.

Jedna věc je zájem a druhá věc je schopnost. Mají takoví zájemci také potenciál k tomu, aby po redakční a technické stránce dokázali provoz stanice zvládnout?
Záleží na tom, v jaké kvalitě. Mohou začít v minimální variantě s jedním počítačem a mikrofonem, kdy většina obsahu bude hudební a občas, jednou za den, se ozve moderátor s informacemi, co se stalo nového, s krátkým rozhovorem a podobně. Takové rádio se potom může neustále rozvíjet, nabírat nové zájemce a podobně. Založit internetové rádio je velmi snadné, jsou k tomu na internetu mnohé návody, druhá otázka je přenos do éteru. V případě terestrického vysílání by většina komunitních rádií musela nepochybně použít služeb odborných techniků, ovšem bez těch se neobejdou ani rádia komerční. Jinak řečeno, nemyslím si, že rozvysílat rádio by měl být pro většinu komunit větší problém, než pro malé komerční stanice.

Studentské Rádio R má nyní několik desítek členů a přitom jej založili čtyři lidé. Anglická brožurka Community media Toolkit, která je vynikající pro takové lidi, uvádí, že mnohá rádia byla založena dvěma lidmi. Obecně je Velká Británie zajímavým příkladem, neboť v ní brzy po změně zákona ve prospěch komunitních stanic vznikla asi stovka takových rádií.

Zákon komunitní rádia nezná

Současný stav kmitočtového spektra by vlastně mohl být pro vznik komunitních rádií ideální, protože zbývající frekvence mohou svými výkony obsáhnout tak maximálně lokální komunity. Jenže komunitní rádia nevznikají. Co je hlavní překážkou jejich vzniku.
Dosud tomu brání dvě věci, jednak malá informovanost o koncepci komunitních rádií, které v západních zemích vytvářejí třetí pilíř rozhlasového trhu, a potom nejistota v otázce možnosti přidělení licencí. V mikroregionu Rokytnice sice vzniklo jedno malé komunitní rádio a získalo licenci, jenže jejím držitelem je fyzická osoba. Pokud by byla žadatelem o přidělení licence například nezisková organizace, potom je současný vysílací zákon minimálně nejistý v tom, zda může taková právnická osoba licenci získat. Zákon stejně tak nepočítá s možností, že by byl vznik rádia financován a obchodní plán postaven například na grantech, nebo jiných alternativních způsobech financování.

Ve chvíli, kdy se spojí slova rádio a neziskové, řada odborníků se začne děsit financování takových rádií. Jak by tedy mělo takové neziskové rádio ideálně po finanční stránce fungovat, jaký je dlouhodobě udržitelný ekonomický model?
Základem můžou být pravidelné příspěvky od posluchačů, takhle získává peníze na svůj provoz například Rádio Proglas. Potom je řada dalších možných forem, napadají mne dotace (například dotace z kulturního fondu města), různé možnosti fundraisingu, a tak podobně. V zahraničí funguje ještě jedna zajímavá možnost, a to že si sami lidé vyberou, zda jejich koncesionářské poplatky budou věnovány veřejnoprávním stanicím a nebo komunitním stanicím, které poslouchají.

Navážu ještě na předchozí otázku. Jsou nějaké formy propagace, vyjma klasické reklamy, nebo pořadů obchodního charakteru, které by měla mít nezisková rádia šanci vysílat?
Ano, ideální systém je, když jednotlivé firmy na území, pro které daná stanice vysílá, mohou například sponzorovat jednotlivé pořady, časomíru a podobně a podpořit tak dotyčnou komunitu.

komunitni-radio-ve-velke-britanii

Ve Velké Británii začala komunitní rádia fungovat víc než úspěšně. Česká republika zatím stále čeká.

Místo platby kolektivním správcům pouze registrace

Za velkou překážku vzniku alespoň internetových neziskových stanic se často označuje přístup kolektivních správců autorských práv, tak zvaných autorských organizací, jejichž cenová politika není vůči podobným aktivitám nijak zvlášť přátelská. Je reálné přístup kolektivních správců změnit?
Poplatky kolektivním správcům duševního vlastnictví jsou výrazným nákladem provozovatelů komunitních stanic. Snad se to změní. Ze zákona tuším existuje možnost, že pořadatelé kulturních akcí, které mají dobročinný charakter, nemusejí organizaci OSA platit, pouze se u ní zaregistrují. Měla by existovat ze zákona taková možnost i v případě komunitních stanic.

Argumentem, který řadu lidí napadne při slovech komunitní rádia bude: Neměl by ale roli vysílání pro komunity plnit především veřejnoprávní rozhlas?
Veřejnoprávní rozhlas má trochu jiný úkol. Nemůže se věnovat jednotlivým komunitám, protože tím by se stalo jeho vysílání absolutně neposlouchatelné. Komunit je zkrátka příliš mnoho. Praktický dosah veřejnoprávního rozhlasu končí u vysílání pro menšiny a ani ty nikdy nemůže obsáhnout všechny. Naopak komunitní stanice se mohou soustředit vždy na jednu konkrétní komunitu a její problémy, a pokud je danou komunitou konkrétní územní celek, mohou ještě hlouběji sloužit specifickým zájmům posluchačů. Místní komunity Rómů, homosexuálů a podobně si mohou vytvářet své pořady, v nichž se budou zabývat konkrétními věcmi, které prožívají a sdílet je.

V řadě zemí podnítilo vnik sektoru komunitních rádií pirátské vysílání. V ČR, vyjma Rádia Stalin, respektive Rádia 1, pirátské vysílání vlastně příliš nefungovalo. Mají podobný potenciál třeba současná internetová rádia?
Myslím si, že mohou být výrazným příspěvkem k rozvoji komunitních stanic. Mohou být nástrojem propagace tohoto konceptu na veřejnosti, mohou být rovněž zdrojem znalostí pro konkrétní provoz jednotlivých stanic. Bohužel ale v sobě asi těžko budou mít nějaký revoluční potenciál. Jednak pirátské stanice často umožňovaly přístup k hudbě, která se na normálních stanicích najít nedala. Dnes si může najít každý všechno na internetu.

Internetová rádia, zejména ta studentská, která také často slouží jako cvičná média, nejsou po obsahové stránce příliš rozvinutá, podle pamětníků ani Rádio Student nenabízelo pořádnou dramaturgii a program. Navíc respektují určité požadavky, které po nich vyžaduje škola či jiné instituce, nemohou dávat příliš prostoru nějakému „odboji“.

Potenciál k rozvoji sektoru komunitních rádií je u nás především v samotných komunitách. Je třeba jim ale k tomu poskytnout podmínky a to je úkolem i našeho sdružení.

Autor článku:

Komentáře (1)

  1. Ivo Rottenberg

    Komunitní rádio? Nemyslím, že vznik nějaké organizace má způsobit změnu v zákonech týkajících se rozhlasového a televizního vysílání. Kdyby tito nadšenci měli ponětí, o čem rozhlasové vysílání je, pak by své kroky vedli směrem k naplnění podmínek k udělení licence.
    Malá území-komunity, může pokrývat vysílač malého výkonu. I na ten však musí být místo ve frekvenčním spektru. Poslední zhůvěřilostí bylo udělení mnoha kmitočtů na malých výkonech dálničnímu rádiu. To jsem odbočil, ale mnoho malých kmitočtů již asi není volných. Mohou se pokusit o vysílání v kabelech nebo v internetu. I tak platí, že se musí odvádět poplatky autorským organizacím. Samo vysílání také není za hubičku, a jak žadatel někoho přesvědčí, že neziskovka není jen pouhá pračka peněz. Myslím, že si vznik komunitních rádií představují jako Hurvínek válku. Jak budou třeba Romové sledovat internetové rádio, o kabelu nemluvě. Zkusili obyčejné městské vysílání? Toto se čte hezky, jako slohová práce na škole pro sociální pracovníky.

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .