I tuto otázku si položili pořadatelé Středoněmeckého mediálního setkání, které se konalo počátkem května v Lipsku. Diskutující tady probírali řadu témat. Hovořilo se o digitalizaci, internetu, dětech jako konzumentech médií, rádiích s klasickou hudbou i o tom, proč má rádio jen šest procent z reklamního trhu, když ho denně poslouchá 80% dospělých. Na jedné z pódiových diskuzí se řešila i otázka, zda je lepší frekvence přidělovat nebo dražit.
Jsou frekvence veřejným nebo hospodářským zbožím?
Diskutující toto téma ještě rozšířili, a to o otázku, zda jsou frekvence veřejným nebo hospodářským zbožím. To je totiž klíčová otázka. Dr. Tobias Schmid ze svazu soukromých vysílatelů VPRT poznamenal, že rozhodování o terestrických frekvencích zasáhne i do jiných oblastí. To potvrdil Dr. Rüdiger Hahn ze Spolkové agentury pro sítě (Bundesnetzagentur). Ten upozornil na to, že je důležité myslet též na občany. Frekvence by se totiž daly použít i pro zajištění relativně levného přístupu na širokopásmový internet. Nejde přitom jen o domácnosti ale i o firmy, které sídlí na venkově.
Ředitel durynské mediální rady TLM Jochen Dasco v souvislosti s tím varoval před vyvářením jakési druhořadé společnosti, která bude mít ztížený přístup k informacím. S názorem, že je potřeba myslet i na běžného občana, se ztotožnily i zástupci Šlesvicka-Holštýnska. Případné otevření trhu s frekvencemi by proto podle nich mělo být možné jen, pokud by byly striktně dané podmínky. Názory, že by se pro rychlé připojení na internet daly použít digitální sítě, diskutující zamítly s tím, že ty jsou už obsazené díky HDTV a zvyšujícímu se počtu programů v jednotlivých multiplexech.
Cornelia Fach-Petersen z MDR přišla s nápadem, aby vysílatelé nesměli přihazovat. Jinak by totiž mohla dražba dopadnout podobně jako při prodeji licencí na UMTS. Tehdy operátoři zaplatili za získání licencí každý více než osm miliard euro. Na čem se všichni diskutující shodli, byl nesouhlas se snahami Evropské unie přenést rozhodování o frekvencích do Bruselu.
