Atmosféra kolem české BBC houstne, právníci budou mít ještě hodně práce

ANALÝZA – Vlastník českého provozovatele vysílání BBC, skupina Lagardere, koncem minulého týdne rozčeřila klidné vody zdejšího rozhlasového trhu. Ostrá kritika na adresu regulační instituce – Rady pro rozhlasové a televizní vysílání – naznačuje, jak vážný problém nastal ohledně vysílací licence BBC v České republice. Aktuální spor se týká zařazování hudby mezi reportáže.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Jak je možné, že Radiožurnál může vysílat hudbu a BBC nikoliv?

Vedení skupiny Lagardere v čele s prezidentem Michelem Fleischmannem a výkonným ředitelem Miroslavem Hrnkem se pozastavuje nad nejnovější pokutou, kterou Rada pro rozhlasové a televizní vysílání potrestala českou BBC. Důvodem má být zařazování hudby do vysílání, které je v rozporu s platnou licencí. Manažeři Lagardere považují za absurdní, že zpravodajské a informační rádio (BBC) nemůže vysílat hudbu. Situaci přirovnávají k veřejnoprávnímu Radiožurnálu, který hudbu bez problémů vysílá.

Pro pochopení situace si musíme ujasnit pozici Radiožurnálu. U tohoto programu je odlišná situace. Jde o zpravodajsko-informační stanici, která je hlavním okruhem rozhlasu a oslovuje nejširší spektrum posluchačů. Navíc, Radiožurnál nevysílá na základě licence s podmínkami, nýbrž vysílá ze zákona. A zákon o Českém rozhlase hudbu ve vysílání nevylučuje.

Naproti tomu, BBC v České republice je dle své historické definice na českém trhu zpravodajsko-publicistickou stanicí. Navíc, z hlediska regulace jde o soukromou stanici s vysílací licencí, tedy nikoliv o rádio veřejné služby. Česká BBC v minulosti hudbu nevysílala, ani o to její vlastník neusiloval. V licenci proto není o hudebním vysílání žádná zmínka. Zařazování hudby do programu tak souvisí pouze s odlišným pohledem nového vlastníka na licenční podmínky. Konečné slovo, zda BBC může nebo nemůže vysílat hudbu, bude mít soud.

Nechte nás sestavovat program svobodně

Další výtkou skupiny Lagardere vůči vysílací radě je příliš horlivá regulace programu. Soukromá skupina se domnívá, že vysílatel má právo a povinnost sestavovat vysílání samostatně a svobodně a nikdo ho nemůže omezovat nad rámec zákona. Naproti tomu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání lpí na tom, aby soukromý vysílatel nepřekračoval mantinely udělené licence a zejména, aby dodržoval základní programovou specifikaci.

Tenhle spor je na našem trhu unikátní, a už nyní je jasné, že soudy a právnící budou mít ještě hodně práce. Jakékoliv rozhodnutí soudu v této věci bude i důležitým precedentem pro celý trh. Ve sporu o hudbu a základní programovou specifikaci se totiž dostáváme na velice tenký led.

Až doposud neexistoval jasný precedens ohledně toho, nakolik jsou licenční podmínky závazné a nakolik jejich formulace může zvýhodnit nebo potlačit konkrétního vysílatele vůči konkurencí. Zřejmě se blíží doba, kdy nám jejich závaznost jasně vymezí soud.

Některé stanice mají podrobné licenční podmínky, jiné k tomu přistoupily volněji

Koncem devadesátých let bylo trendem podrobně opisovat jednotlivé programové prvky do licenčních podmínek. Většina stanic dokonce v rámci licence nahlašovala i podrobné programové schéma. Nicméně v posledních deseti letech se trend změnil a vyysílací rada udělila řadu licencí s velice volně definovanými podmínkami. Tak mohlo například vzniknout informační Inforádio (v médiích prezentované dokonce jako zpravodajské), z něhož se po několika letech stalo čistě taneční Dance rádio. Rovněž takhle vzniklo dopravní Rádio Info (podobnost názvu s Inforádiem čistě náhodná), které dnes vysílá pod názvem RockZone.

U obou zmíněných rádií lze polemizovat o tom, zda jejich původní programové zaměření koresponduje s tím, co vysílají dnes. Licenční podmínky nicméně vždycky sloužily k odlišení jednotlivých stanic, například v soutěži o to, kdo získá vysílací licenci.

Pokud dnes někdo z vysílatelů deklaruje, že licenční podmínky by jej neměly omezovat, vlastně tím nepřímo říká, že žádné podmínky nejsou potřeba. Jenomže, jak jinak lze tedy definovat, co bude konkrétní stanice vysílat?

DALŠÍ INFORMACE: Rádio BBC dostalo pokutu za hudbu ve vysílání, Lagardere nezvykle ostře kritizuje regulátora

lagardere-budova-centrala-651

Pokud je programová regulace přežitkem, je potřeba změnit vysílací zákon

Programová regulace je do jisté míry přežitkem z devadesátých let. Rozhlasový, a vůbec mediální trh, jde velice rychle kupředu a z tohoto důvodu je potřeba i adekvátně rychle reagovat. Stačí se podívat, jak výrazně se za posledních deset let proměnil například program již zmíněného Radiožurnálu. Troufám si tvrdit, že Radiožurnál v dnešní podobě je naprosto odlišný.

Pokud účastníci trhu dospějí k tomu, že programová regulace postrádá praktický smysl, je potřeba změnit vysílací zákon. Dokud jsou ale licenční podmínky jednotlivých rádií v platnosti, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání musí hlídat jejich dodržování.

Lagardere se domnívá, že vysílací rada ji účelově poškozuje

Celé prohlášení skupiny Lagardere navozuje dojem, jakoby se regulátor spolčil s Českým rozhlasem s cílem zdržovat rozvoj privátní konkurence vůči veřejnoprávním zpravodajským rádiím. Je otázkou, co vedlo vedení skupiny Lagardere k použití tak silných výrazových prostředků.

Chápu situaci, kdy Lagardere nemůže prozatím změnit licenci ani oficiální název Rádia BBC a přizpůsobit vysílání svým potřebám. Na druhou stranu, situace Rádia BBC je natolik specifická, že zřejmě šlo podobnou právní bitvu předvídat. Český rozhlas se nehodlá jen tak vzdát svých dřívějších nároků využívat prostor na frekvencích BBC a soukromá česká redakce BBC zatím nepřipravila takový program, který by se obešel bez hudby.

V této právní a mediální bitvě nás nicméně čeká ještě dlouhý souboj na mnoho kol.

Autor článku:

Komentáře (3)

    1. pe3man

      BBC by hlavne melo zustat bez Lagardere, jedna Frekvence je opravdu vic nez dost!!!

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .
Štítky:,