Jan Jirák: O radách všemožných a krizi veřejnoprávních médií

Jan Jirák přednáší na Fakultě sociálních věd UK o problematice médií a téměř tři roky byl předsedou Rady České televize. Spolu s ostatními kolegy radními byl z této funkce předčasně odvolán. Šlo o nejkratší období v historii rad 1997–2000.Dostihnout Jana Jiráka a pokusit se s ním navázat rozhovor, byť imaginární, není vůbec jednoduché. „Vezměme to rychle, neboť úkolů máme mnoho, jak říká ten poddůstojník v povídce Mimořádná událost a dloubá se přitom v nose,“ zažertuje a odpovídá elektronicky na otázky pro RadioTV.

Jan Jirák přednáší na Fakultě sociálních věd UK o problematice médií a téměř tři roky byl předsedou Rady České televize. Spolu s ostatními kolegy radními byl z této funkce předčasně odvolán. Šlo o nejkratší období v historii rad 1997–2000.

Být předsedou jakékoli Rady (české) musí být vyčerpávající. Necítíte se být opotřebován?

Dnes už se cítím opotřebován ze zcela jiných důvodů – ale tehdy, v roce 2000, jsem toho měl skutečně, jak se říká, plné zuby. Když přišlo to – věcně dosti svévolné – odvolání, byla to obrovská úleva.

Jak se dnes díváte na působení Rad (velké i těch malých veřejnoprávních). Změnil se podle vašeho názoru přístup radních a eliminovaly se politické vlivy?

Sleduji to skutečně z velké dálky, ale obávám se pravého opaku. Jakási souvislost radních a politických stran se stala samozřejmostí, se kterou všichni počítají.

Nemohu se ubránit dojmu, že je u nás jaksi „přeradováno“ a televize a rádia si stejně dělají co chtějí. A navíc je tady ještě záhadná parlamentní Stálá komise pro sdělovací prostředky. Existuje ve světě nějaký ekvivalent nebo je to nějaký místní folklór?

Stálá komise pro sdělovací prostředky je prostě jen jedna z komisí, které si Poslanecká sněmovna zřídila, to není nic zvláštního. Parlamentní komise zaměřené na média nejsou příliš obvyklé, ono se v demokratickém světě jaksi „nenosí“, aby poslanci otevřeně mluvili do médií, ale na druhou stranu česká společnost transformovala mediální sféru ve velmi složité a nepřehledné době, a není divu, že to voleným zástupcům zamotalo hlavu a potřebovali se s tím nějak vyrovnat.

Měly by být podle vašeho názoru Rady apolitické?

Teď myslíte tzv. „velkou“ radu nebo rady veřejnoprávních médií? Myslím, že jejich fungování je v některých ohledech podobné. Ale v jednom se shoduje: po mém soudu mají – musí – být politické! Vždyť se věnují vysílání, tedy věci navýsost veřejné. Ale měly by být nestranické – což není totéž.

Jak toho docílit? Lobby je mocná.

To je otázka systémového řešení – radní by měli být neodvolatelní, rady by neměly odpovídat Poslanecké sněmovně (neměly by odpovídat nikomu). A ačkoliv je to nepopulární, soudím, že členství v radách by mělo být nelukrativní, tedy čestné. Jinak je příliš velké riziko, že se z členství stane „trafika“, kterou si lze toho či onoho zavázat.

Lze nabídnout nějakou zahraniční zkušenost?

Myslím, že ohledně zahraničních zkušeností je nasbíráno poznatků dost a dost. Osobně považuji za velmi poučnou publikaci sestavenou Marcem Raboyem a nazvanou Public Broadcasting for the 21st Century.

Můžete nás v krátkosti seznámit s jejím obsahem?

Kromě popisů situace v jednotlivých zemích je v ní jasně popsána situace veřejnoprávních médií v Evropě. A je pojmenována jasně jako krizová. Kniha mluví o „trojí krizi“ těchto médií: existenciální – je čím dál méně jasné, k čemu jsou, organizační – není vůbec jasné, proč jsou tak veliká, a proč hospodaří tak málo efektivně a finanční – není zřejmé, proč je máme platit, ať dělají cokoliv.

A jaká je podle vašeho názoru budoucnost televize ve světě digitalizovaného příjmu?

Je otázka, co vlastně bude v budoucnu televize. Pokud tím myslíme onen přístroj umístěný zpravidla v obývacím pokoji, tak ten je pravděpodobně za zenitem. Budoucnost patří multifunkčním zařízením spojujícím počítač s přehrávačem různých nosičů a s přijímačem. Takže v budoucnu bude „televize“ spíš hlavně výrobce nějakých pořadů (někdy možná integrovaných do celého „kanálu“). A i tady asi nastanou změny. Soudím, že televize promění svou programovou nabídku daleko zásadnějším způsobem, než si dnes představujeme. Její role gravitačního pole rodiny odpadne, stane se z diváckého hlediska více individuální, méně bude strukturovat čas, protože programová nabídka nebude vázaná na pevný vysílací čas. Také se velmi pravděpodobně bude oslabovat její role zpravodajská – ta dokonce možná zanikne. Myslím, že větší naději má rozdělení této funkce mezi tradiční tištěná média a nová síťová. Na druhou stranu zůstane po mém soudu významným relaxačním a únikovým médiem. Tedy – v budoucnu budou televizemi spíše nějaká producentská centra. Ale nabízet budou pořady podobné těm dnešním, nicméně zpravodajství bude ubývat.

Změní se celkově pohled na veřejnoprávní média a my se řečeno Posmanem „ubavíme k smrti“?

Myslím, že tzv. veřejnoprávní média jsou koncept přežívající z doby politické a kulturní dominance liberálně demokratických národních států typické pro druhou polovinu 20. století. Soudím, že tento koncept má před sebou již jen omezenou dobu existence, je takříkajíc na ústupu. Společnost bude muset řešit celospolečenskou komunikaci jinými cestami – o což se snaží už dlouho – vždyť veřejnoprávní média jsou v krizi někdy od sklonku 80. let 20. století, to jen k nám to dorazilo s mírným zpožděním.

Jaké to budou cesty?

Bude to možná znít podivně, ale nevylučuji, že spolu s posilováním síťové, nejspíše zatím internetové, komunikace může dojít i k jisté renesanci tištěných médií.

Změní se tím i způsoby prezentace?

Inzerenti a politici budou muset hledat novější cesty, jak si vynutit pozornost. To jim nepochybně přinese transakční náklady, které pro ně budou nepříjemné. Nakonec si ale jistě nové komunikační prostředky ochočí a budou je využívat stejně – ne-li ještě rafinovaněji – jako ty dnešní. Složitá bude především potřeba vypořádat se s menší masovostí konzumace médií, tedy s větší diverzifikací realizované mediální poptávky. Soudím ale, že digitální média budou při nárůstu počtu kanálu natolik náročná na náklady na výrobu, že se budou rychle shlukovat do konglomerátů a ty budou reklamní čas/prostor prodávat podle potřeby, takže sdělení se nakonec dostane tam, kam inzerent potřebuje. Jen to bude o něco dražší.

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .