Digitalizace jako součást vládního programu

O dalším postupu příprav na digitální vysílání podle posledního vývoje rozhodne mimo jiné také soud. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se na svém prázdninovém zasedání rozhodla pro předem avizovaný postup a dvěma formami zpochybnila postup Českého telekomunikačního úřadu. Kromě stížnosti již odeslané k Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně (podání žaloby podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.) se Rada současně rozhodla obrátit i na Ústavní soud.

Cílem rozhodnutí RRTV je získat větší právní jistotu pro všechny účastníky, konkrétně pak jde o zrušení rozhodnutí ČTÚ o přidělení kmitočtů licencovaným digitálním operátorům, které je kvůli absenci souhlasu RRTV podle některých právních názorů v rozporu se zákonem. S ohledem na známou časovou prodlevu v rozhodování našich soudů nelze odhadnout definitivní rozuzlení této zápletky.

Podstatou sporu nejsou podle mého často zmiňované kompetence, ty jsou jasné a zákonem dané. Jde spíše o prioritu postavení příslušných zákonů, resp. o jejich interpretaci. Prakticky jde o i zákonem požadovanou a předpokládanou spolupráci regulačních orgánů, která je základem pro vytvoření praktických pravidel, procedur a mechanismů při novém formování mediálního prostředí.

Nevím ale, zda toto zajistí jakékoliv rozhodnutí soudu. Možná, že i při této příležitosti se nabízí diskuze na téma perspektivního uspořádání regulačních orgánů u nás, případně téma jejich konvergence. Tím nemyslím cestu přeměny RRTV na nějakou polostátní instituci tak, jak ji před více než rokem v exponované době nastínil tehdejší předseda vlády spolu s resortním ministrem.

Návrh nového Zákona o elektronických komunikacích (dále jen „ZEK“), který se dotýká i postavení regulačních orgánů, skončil zatím s připomínkami po projednání v Legislativní radě vlády v červnu letošního roku. Jmenování Vladimíra Mlynáře ministrem informatiky, po mediálně vděčných peripetiích s nominací Martina Dvořáka z Primy, je zatím příliš čerstvé a není jasné, jaké cíle a priority budou kladeny na Ministerstvo informatiky. Podle dostupných informací je ZEK pro ČSSD výraznou prioritou, mj. je jeho přijetí ve značném časovém skluzu v souvislosti s aplikací pravidel EU. Na druhé straně existuje stále řada věcných i formálních výhrad k již předloženému zákonu.

Ve zveřejněných výchozích pozičních tezích ČSSD nebylo nijak specifikováno, zda má být vypracován zcela nový návrh zákona nebo se má vycházet z již projednávaného dokumentu. Připravované vládní programové prohlášení je nyní v závěrečné fázi koaličního projednávání a není tedy definitivní. Přesto lze odhadovat, že při finalizaci textu nebude oblast informatiky a vysílání nějakým stěžejním problémem. V dosud dostupné verzi programu vlády se ZEK neobjevuje. Digitální vysílání je v dokumentu zakomponováno, ovšem v poněkud neurčité formulaci – Vláda připraví zahájení pravidelného digitálního vysílání televize. Samozřejmě, že veřejně dostupný program je srozumitelným zjednodušením pro veřejnost, proto bude rozhodující podrobnější rozpracování v dalších koaličních dohodách a především v praxi.

Přístup vlády a zejména představy o konkrétní roli v procesu digitalizace jsou ale i tak poněkud nejasné. Vládní Koncepce digitálního vysílání byla v podstatě „vzata na vědomí“ a má velmi malou formální závaznost. Podmínky jsou vymezeny platnou legislativou, v praxi o plnění pravidel rozhodují na vládě nezávislé regulační instituce. Účast vlády na zahájení vysílání v podobě nějakých investičních nebo dokonce finančních intervencí můžeme zcela jistě zavrhnout. Rozhodující pro digitální vysílání bude objektivní zájem investorů a provozovatelů a také to, jak dalece je český trh (divák) zajímavý a připravený na tuto změnu. Podle současného postupu ČTÚ by si provozovatelé vysílání a operátoři měli dohodnout vzájemné vztahy na základně obchodních smluv. Ostatně i toto mají digitální operátoři zakomponováno ve svých podmínkách v licenci od ČTÚ. Licence zahrnují jasný požadavek v souladu se zákonem č.231/01, když tyto dohody mohou operátoři uzavírat jen s držiteli platných licencí na provozování programů od RRTV.

O postupu a dohodách, v podstatě ale mimo vliv koncepčního i věcného rozhodování RRTV, hovořil i ministr Vladimír Mlynář v pořadu Českého rozhlasu. O současné situaci řekl, že jde již jen o dohody mezi operátory a provozovateli vysílání. Mlynář také mj. potvrdil své autorství části vládního programu o digitalizaci s tím, že vláda má do dvou let připravit pravidla pro plně funkční vysílání.

Operátoři se zatím připravují na vybudování telekomunikačních sítí na základě přidělených sad kmitočtů. ČTÚ připravuje k vydání Přílohu č.10 k plánu na využití kmitočtového spektra – pro pásmo 470- 960 Mhz. Její základní návrh již vyšel v Telekomunikačním věstníku ČTÚ v částce 7 ze 14.července letošního roku. Český Telecom (ČTc) již dokončuje návrhy na základní podnikatelský záměr pro digitální vysílání a připravuje další navazující projekty, zejména pro doplňkové služby. ČTc již v úterý 3. srpna 2004 zahájil své experimentální digitální vysílání DVB-T v Praze. Společnost nyní vysílá z jednoho vysílače na kanále 54 a v krátké době chce zahájit testovací vysílání také v Brně.

Experimentální digitální televizní vysílání ČTc bude provozováno v Praze z vysílače v Olšanské ulici (budova Českého Telecomu, Olšanská 6) a v Brně, kde dosud neprobíhal žádný experiment, pak ze dvou vysílačů. Experiment je licencí vymezen do konce října. Na podzim už ale podle agenturních zpráv opět začne privatizace ČTc. Podle stejné zprávy ČTK záleží způsob prodeje na rozhodnutí a doporučení poradenské firmy (agentura ale neuvádí které agentury, neboť je známo , že existuje agentura vybraná vládou a stejně tak existují vlastní poradenské subjekty vybrané přímo ČTc). České radiokomunikace se kromě probíhajících změn své vlastnické struktury smiřují s očekávaným ukončením již beztak slábnoucího monopolu a plánují plnohodnotný rozjezd. Dá se očekávat, že akcionáři budou požadovat další pokrok, neboť na několikaletý experiment již jistě byly vynaloženy značné náklady. Obdobně lze hovořit o společnosti Czech Digital Group, které připadl relativně menší multiplex.

Společným problémem zejména pro přechodné období je absence atraktivních zákazníků, když průměrná cena za roční šíření celoplošného programu v digitálním multiplexu se nyní pohybuje okolo 100 mil. korun. Přitom je jasné, že zejména v počátku bude digitálním signálem oslovena jen minoritní část diváků, navíc půjde v podstatě o diváky s dosavadním analogovým televizním příjmem. Z obchodního hlediska tedy nepůjde o nějaké nové divácké skupiny, ale spíše o velmi drahou nákladovou duplicitu.

Stávající provozovatelé vysílání již oznámili přípravy nových formátů televizních programů. Objevují se také nové skupiny investorů, které zvažují vstup na český trh. Realita je zatím neúprosná a efektivita podobných plánů je pro nejbližší roky velmi nejasná. Nejde v žádném případě o zcela nový a velký trh, ale jen o změnu jeho poměrů. A v médiích se tendence a marketingové změny obecně projevují poměrně pomalu. Současné hledání jasných rolí regulátorů v digitalizaci samotné digitální vysílání zásadně nebrzdí a neohrožuje. Jde o přípravné období, které všichni zúčastnění využívají k analýzám trhu a postupně připravují své vlastní projekty pro éru digitalizace. Nelze očekávat nějaké ukvapené rozhodování, nové , rychle se rozvíjející technologie přinášejí vedle výhod také řadu podnikatelských rizik. Přehnaná očekávání od telekomunikačních „blue chips“ na západních akciových trzích máme stále ještě v paměti. Skutečný rozvoj digitálního vysílání nastane až po vyjasnění podmínek a termínů pro uvolňování analogových kmitočtů.

Česká televize, která podle zpravodajství například z jednání Rady ČT, zažívá období naprosto pozitivního bilancování, také připravuje své nové programy. Tendence směřují ke společnému umístění veřejnoprávních programů spolu s rozhlasem. Opakované snahy o změnu financování budou mít po prázdninách další pokračování, záměry ČT se mezitím rozšiřují už na dva multiplexy. Důvodem je zřejmě i snaha aplikovat projekt kapacitně náročného, ale mimořádně kvalitního systému HDTV. Zde jde spíše jen o technologické záměry než o výsledek marketingové analýzy diváckého zájmu v poměru k vlastním finančním možnostem ČT.

Plány na supertechnologický pokrok ve vysílání narážejí i v zahraniční na problém širšího diváckého zájmu (resp. nezájmu). Ekonomická a obchodní efektivita těchto nových aplikací a technických standardů je někdy problematická. Například ve Francii skončila diskuze kolem aplikace formátu MPEG4, když regulační orgán CSA doporučil využití standardu MPEG2. Podobně je tomu i u využití a rozvoji interaktivních doplňkových služeb.

Proces přechodu se tedy nezastavuje. V září se očekává schůzka všech zainteresovaných subjektů na půdě ČTÚ, kde se bude řešit také budoucí přechod na digitální vysílání včetně změny a postupného uvolňování současných analogových kmitočtů. Aktivity MI v tomto smyslu, které něco podobného plánovalo již před prázdninami, zatím nejsou známy.

V médiích se téma digitalizace objevuje již velmi často. Veřejnost je ale v poslední době téměř zaplavena velmi podobnými a někdy až tendenčně laděnými informacemi, často jde o zprávy nepřesné nebo zkreslující. Drobnou ukázkou za všechny je například titulek z Mladé fronty DNES, který píše o sporu dvou státních kohoutů o licence (3.8. str.6.). Čistě osobně mě ještě zaujal poměrně propagační rozhovor jednoho z operátorů na titulní straně v Právu, které podle mých zkušeností dosud nepovažovalo téma digitalizace z hlediska běžného čtenáře za příliš významné.

O digitalizaci se také diskutovalo i v sídle ČSSD v Lidovém domě. Předseda vády Stanislav Gross v reakci na dotaz Štěpána Kotrby v rámci nedávné tiskové konference dal jasně najevo, že je o problematice dobře informován. Podle záznamu Stanislav Gross bude trvat na jasných a transparentních pravidlech a nerad by , aby se opakovaly chyby z počátku 90.let, kdy se podcenilo přidělování licencí.

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .