RadioTV ve třetím dílu seriálu o digitalizaci nabízí přepis přednášky Leoše Pohla ze společnosti Czech Digital Group, ve které objasňuje současný stav a úskalí digitalizace v Česku. Tento článek je určen především broadcasterům, ale i široké veřejnosti.
Poslanecká sněmovna i Stálá komise pro sdělovací prostředky svým historickým usnesením č. 22 z roku 1999 spustila digitalizaci v České republice. Je určitým handicapem, že za pět let ji měli v rukou pouze technici, protože digitalizace je vzácným příkladem konvergence médií telekomunikací a informačních systémů. Proto je třeba se na věc dívat z daleko širšího komplexu souvislostí. I když je tam více stránek, pokusím se nastínit, o které faktory digitalizace se v České republice jedná.
Pouze standard, ve kterém vysíláme, je pro televizi DVB, pro rozhlasové vysílání je to DAB. Z hlediska šíření je to buď satelitní – v této chvíli vysílá v ČR UPC Direct a CzechLink, co se týká kabelového systému, připravuje společnost Karneval kabelový digitální systém. Co se týká mikrovlnného systému, ČTÚ uvolnil v loňském roce v pásmu 40 giga pro mikrovlnné digitální šíření, co se týká zemského nebo terestrického, jsou zde provozovány dva experimentální systémy Českých telekomunikací a Czech Digital Group. V posledních letech se rozvíjí systém DVB-H, který je určen pro příjem digitální televize na mobilních telefonech. Společnost Nokia na český trh přivede první mobilní telefony pro příjem digitální televize, navíc jsou známy i systémy od společnosti Samsung.
Co přináší digitální televize? Je to efektivní hospodaření s kmitočtovým spektrem, velké snížení investičních a provozních nákladů, příznivější dopady na životní prostředí, rozšíření programové nabídky a zvýšení kvality obrazu a zvuku.
Neříká se o nevýhodách, které přináší digitální vysílání minimálně v přechodném období, a to jsou zvýšené investice do technologie na vysílací i přijímací straně, nutnost zásadních kmitočtových přesunů, které budou velice bolestivé pro stávající analogové broadcastery.
Co přináší digitální vysílání z hlediska právního a obchodního je, že digitálním vysíláním končí přímý vztah mezi provozovatelem jednoho televizního kanálu nebo programu a vysílacím kmitočtem nebo sadou kmitočtů. Právě kmitočtové kanály jsou přiřazovány operátorovi nebo provozovateli multiplexu nebo telekomunikační sítě. Multiplexováním rozumíme skladbu programů a dodatečných datových informací, které tvoří potom datový tok. Provozovatel multiplexu uzavírá smlouvy s jednotlivými poskytovateli programu, koordinuje jejich činnost v rámci multiplexu.
Jediná technická informace, kterou vám poskytnu. Je důležité, abychom si uvědomili, jaké jsou kapacitní možnosti České republiky z hlediska startování z digitální televize v České republice. Pro digitální šíření je využívána šířka frekvenčního pásu 8 MHz, což je analogový systém. Ten umožňuje šíření v rozsahu 5 – 30 megabitů, což představuje 4 – 6 televizních kanálů. Dodatečné datové toky s tím, jak rostou kompresní možnosti stávajících technologií, dá se očekávat, že do dvou let to bude kolem 8 televizních programů a dodatečné datové služby.
Počet využitelných kmitočtů určí, kolik bude multiplexů, jaká bude jejich kvalita a charakteristika. Charakteristikou se třeba rozumí, jestli budou možné regionální vstupy a na jaké úrovni.
Startovní sada kmitočtů, která byla vyhlášena v červenci loňského roku pro start zemského digitálního vysílání, je určena v multiplexu AB 70% pokrytí a 30% pokrytí. Uvádí se, že po ukončení analogového období bude možno v České republice být provozováno pro televizní vysílání 6 – 8 multiplexů, zbývající kmitočty jsou určené pro ostatní telekomunikační služby.
Z hlediska programových možností je tato transformace z analogu na digitál určena pro transformaci stávajících televizních a rozhlasových programů. Jedná se také o rozšíření programové nabídky a vylepšenou televizi. Jedná se ať už o technické vylepšení – tam se rozumí kvalita obrazu, nebo kvalita zvuku a formáty obrazu, a programové vylepšení, což jsou dodatečné datové informace a interaktivní služby, kdy digitální televize je doplněna o zpětný směr.
Z hlediska marketingových aspektů je velice důležité, abychom si uvědomili, na jakém trhu působíme. Pokud se jedná o mediální trh, v současné době je v České republice provozováno 26 česky mluvících televizních kanálů, 4 jsou celoplošné – plnoformátové, 22 je tematických – zpravidla kabelových nebo satelitních, 13 regionálních kanálů a 39 lokálních programů má především krátkodobé vstupy a jsou to ti, kteří by byli uživateli regionálních vstupů.
Důležité je také posoudit, jaký je poměr volné a placené televize, jak je u nás rozšířená, a koupěschopnost obyvatelstva.
Neméně důležitou marketingovou informací je, jaká je velikost trhu, především z hlediska způsobu šíření televizního signálu. Pokud uvažujeme v České republice něco kolem 4 mil. domácností, pak se očekává, že do tří let zemská televize bude hrát neustále majoritu z hlediska šíření signálu. Uvažuje se, že to bude 73%, a 23% že bude mít kabelová televize. Neočekává se, že by se navyšoval dramaticky počet předplatitelů kabelové televize. Bude docházet především k zahušťování.
Očekává se, že mezi vlastní způsob šíření televizního signálu bude i satelit, který postupně šíří i některé celoplošné kanály.
Závěr k tomuto bodu si nechávám za další bod, a to je, jaké jsou ekonomické možnosti rozvoje digitálního vysílání nebo zemského digitálního vysílání v České republice. Předpokládá se, že financován bude především ze tří zdrojů: jednak komerční sektor, kde je to především reklamní trh, trh placené televize, pokud bude umožněno šířit placené kanály, a investiční kapitál. U státního sektoru jsou to koncesionářské poplatky, investiční pobídky a státní dotace. Třetím segmentem jsou tzv. televizní služby, kdy tržby jdou z tzv. netelevizního trhu z telekomunikačního poplatku, ze zpětného směru atd.
V závěru se vrátím k marketingovým aspektům, kdy podle úrovně rozvoje reklamního trhu, podle toho, jaká je výše koncesionářského poplatku a jaké mohou být nalezeny rezervy v České televizi a jaká je penetrace placené televize, lze jednoznačně odhadnout, že start digitální televize může být pokryt ze stávajících zdrojů, které jsme uvedl na následující straně.
Právní rámec a státní politika – usnesení č. 22 z r. 1999 odstartovalo digitalizaci v České republice. V roce 2000 byl zpracován scénář přechodu ve formě dokumentu koncepce a v této chvíli se aktivně diskutuje na téma autorizace přechodu na digitální vysílání a především v návaznosti na projednávání souvisejících zákonů, které určí podobu startu.
Právní rámec, na základě kterého podnikají současní experimentátoři, je především zákon o telekomunikacích, návazně zákon o elektronických komunikacích, zákon o České televizi, zákon o Českém rozhlasu a zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Jaké jsou kroky, které vedou k digitalizaci: za prvé je nutné připravit kmitočty pro výstavbu sítě, síť vystavět, u posluchačů a diváků je potřeba obnovit stávající přijímací zařízení, po přechodnou dobu musí provozovatelé počítat s tím, že ponesou souběh nákladů na analogové a digitální vysílání, v kmitočtovém spektru bude nutné provést změny, které budou velice bolestivé jak pro stávající broadcastery, tak z hlediska koordinace kmitočtu s okolními zeměmi, i z hlediska toho, že dojde ke zhoršení poslechu nebo dívání se na analogové vysílání. Říká se, že to bude asi 8/10% populace. Celý proces přechodu na digitální vysílání musí být zakotven v právní úpravě tak, aby byly vytvořeny podmínky, pro soukromý a veřejnoprávní sektor a pro jejich start.
Dále je důležité, aby byla definitivně zpracována nějaká koncepce startu, přechodu a jaká bude situace v České republice po vypnutí analogu.
Z hlediska regulace zemského digitálního vysílání je to čistě národní záležitostí. V současné době zde působí dva regulační orgány, jednak je to Český telekomunikační úřad, který licencuje zřizování a provozování veřejně telekomunikační sítě, vysílací sítě nazýváme také multiplex a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která licencuje poskytování obsahu především televizních a rozhlasových programů ze zákona.
Co by mělo být cílem této regulace? Především by to mělo být zajištění univerzální dostupnosti služeb, které jsme měli možnost mít z analogového vysílání, dále vytvořit komerčně životaschopnou infrastrukturu a služby a dále perspektiva zajištění univerzálního přístupu především za dostupné ceny.
Je to dále efektivní využití frekvenčního spektra a zajištění informování obyvatelstva o tom, jaké budou další kroky. V neposlední řadě je to vytvoření právní jistoty pro všechny podnikající v tomto oboru.
Jaké budou jednotlivé etapy scénářů? První je experimentální vysílání, které jsme si prošli, potom je to zahájení provozu DVB-T v České republice, v které se nacházíme nyní. Je to stanovení koncepce, zkoordinování potřebné sady kmitočtů, dělení licencí a dále je to stanovení zásad regulace a právního rámce.
Čtvrtou etapou je postupně přechod analogového a digitálního vysílání. Zde považuji za nejdůležitější vytvoření akčního plánu vlády ke zkrácení přechodu na digitální období – z analogového na digitální vysílání, jaký bude plán odnímání analogových kmitočtů stávajícím broadcasterům a aplikace závěrů z revize koncepčního plánu, který nyní probíhá.
Poslední etapou je ukončení analogového televizního vysílání, kde bude nanejvýš důležité, jaká bude koncepce využití nových multiplexů a jaký bude plán využití uvolněných televizních pásem pro jiné telekomunikační služby.
Z hlediska výsledku experimentu do roku 2000 zde podnikají dvě společnosti, které provozují experimentální vysílání, zemské digitální vysílání na území Prahy a okolí na 25. kanále, v květnu to byly České radiokomunikace a v srpnu zahájila vysílání Czech Digatal Group. V létě to budou čtyři roky, co obě organizace investovaly 200 mil. Kč. Zjistili jsme, že předpoklady, které jsme si dali v oblasti technologie, byly splněny, z hlediska set-top boxů, které jsou nasaditelné v České republice, byly ověřeny, ověřena byla i platforma, která je jednotná pro nasazení interaktivních služeb.
Co se týče business plánů, je připravováno několik verzí, které budou reagovat na aktualizaci a především na regulační rámec, který bude určen pro podnikání v této oblasti.
Proč je nevyhnutelná digitalizace v České republice? Kmitočtové spektrum pro další rozvoj televizního vysílání je již vyčerpáno, to je zcela jednoznačné. V současné době probíhá světová revize kmitočtových pásem využívaných nyní pro analogovou televizi s cílem určit, které kmitočty budou určeny pro jiné telekomunikační služby a které zůstanou pro televizní vysílání. Rozvoj digitalizace v okolních zemích negativně ovlivňuje stávající analogové vysílání v České republice – viz 12. kanál. Digitalizace v tomto smyslu je také péčí o obnovitelný přírodní zdroj, kterou má povinnost zajišťovat stát podle Ústavy. V neposlední řadě je to informační společnost a její nároky na širší formy přístupu k informacím a také nezadržitelný ekonomický rozvoj, který klade vyšší nároky na efektivitu přístupu k informacím.
Jako poslední závěr – je to spíše výzva. Mediální strategie v České republice se nachází na rozcestí. Je to největší rozcestí, které před námi stojí po vybudování duálního systému v zemské televizi. Rozcestím je digitalizace, protože digitalizace podstatným způsobem změní mediální mapu mediálního trhu u nás. Proto se domnívám, že je třeba přestat nahlížet na digitalizaci jako na technickou záležitost a podívat se na ni v širším měřítku především mediálního trhu u nás.
