Po pauze, způsobené zásadními personálně-politickými změnami v obsazení regulátorů českých elektronických médiích, se na pořad dne znovu vrací mnoho nejasností v budoucím směřování digitalizace v ČR, zejména pak fungování digitálních médií veřejné služby.
Nová, zatím 11členná, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) již má za sebou „ostrý start“, má ustanoveny funkcionáře a rychle dohání množství nahromaděných bodů správní agendy. Současně leží na stole pokračování, resp. projednání a stanovení změněné koncepce digitalizace. Zatím, v rámci červnových jednání, stihli radní načerpat základní informace o problematice, a to v obecné rovině. Poslední zasedání parlamentní mediální komise pak navíc oficiálně stanovilo Radě nové (a očekávané) úkoly a priority. Rada je navíc v posledních dnech atakována urgentními požadavky a dotazy ministra kultury, často doprovázené mediální podporou i politickým nádechem. Přes všechny tyto aktivity spojené s administrativní agendou a překonáváním přechodových problémů v práci komise i Rady, nelze opominout věci strategické a koncepční. A digitální přechod v České republice takové rozhodnutí očekává několik měsíců.
Podle dostupných informací připravuje vláda tzv.digitální ofenzivu, kterou by měla nahradit a převzít úlohu dosavadních odborných institucí (i ze zákona kompetentní RRTV,ČTÚ). Hlavní roli státní digitální politiky má převzít ministerstvo kultury a ministerstvo informatiky. Ministerstvo informatiky (MI) sice mediálně anoncovalo prezentaci své nové digitální koncepce již během května, o tom hovořil i termín pro předložení materiálu vládě ČR. Zatím , zdá se , jako prioritu své práce vidí spíše v politicky atraktivním zpřístupnění internetu a v ekonomické oblasti pak v přípravě a realizaci prodeje Telecomu. Ve vztahu k digitalizaci pak MI prezentuje snahu zpoplatnit vstup do digitálního multiplexu, zřejmě pod dojmem potřeby získání prostředků a snad i jako politická náhrada za bezplatné udělování terestrických analogových televizních licencí. Osobně postrádám v takových úvahách více reálného pohledu, tedy problém potenciální poptávky (i schopnosti…) ze strany komerčních subjektů. Každopádně by v obecné rovině mohlo jít o pozitivní signál. Negativem je již teď absence širší odborné i obecné diskuze a snad i nedostatek větší „propagace digitálních záměrů“ nejen pro provozovatele, ale i pro konečné uživatele a konzumenty – občany ČR.
Avizované změny a aktivizace spojená s rozšířením meziresortní Skupiny pro digitální vysílání (SDV) nebyly uskutečněny a pokud jsou mé informace správné, ani nenastala nová aktivnější fáze její činnosti , jak se očekávalo počátkem letošního roku. Dá se předpokládat souvislost s již popisovanou změnou přístupu ke kompetencím v této oblasti. Možná také, že i mediální skandalizace regulačního prostředí sebrala mnoha odborným autoritám větší chuť do dalšího složitého období.
Digitalizace se také dotkla nedávná přestřelka privátních a prozatímních televizních ředitelů v souvislosti s projednáváním zákona o České televizi. V rámci toho byl pojem digitalizace skloňován velmi často, většinou jako obecný argument pro spíše nesouvisející sporné body návrhu zákona např. jako zjednodušený až demagogický argument pro navýšení koncesionářských poplatků. Určitě je možné očekávat větší nákladovost spojenou s rozšířením programové nabídky ČT v rámci multiplexu, rozhodně ale koncesionářské poplatky nepokryjí a nesmí krýt náklady na přípravu a provoz multiplexu, příp. související náklady (bude –li tato úloha vůbec ČT svěřena).
Přes veškerý můj optimismus a naději spojenou s přechodem k digitálnímu vysílání v ČR,nelze pominout signalizované potíže v jiných resortech (a to i politické a personální), spojené s navrhovanou reformou veřejných financí. Přestože není jasný výsledek ohledně této reformy, mám obavy zda se negativně nedotkne právě technologických nákladů spojených s digitalizací ještě před samotným začátkem. Navíc pokud jsem dobře analyzoval vládní programové prohlášení, není tam přechod k digitalizaci nějak výrazně definován jako stěžejními priorita. Znovu se také chci vrátit k mému předchozímu názoru, který podporuje zapojení komerčních subjektů do tohoto procesu. Přes mnohočetné výhrady lze konstatovat, že i v našem domácím mediálním prostředí dosavadní zkušenosti potvrzují všeobecné akcelerační výhody duálního systému (ať v televizní či rozhlasové oblasti).
Závěrem jen stručná poznámka k jarní vzrušené atmosféře kolem novelizace veřejnoprávní legislativy – stále postrádám serioznější diskuzi o postavení Českého rozhlasu, jeho orgánů, cílů příp. synergii s veřejnoprávní televizí či dalšími médii a samozřejmě vztah k digitalizaci. Nedomnívám se, že diskuze o hudebním formátu ČRo1 a podílu hudby a mluveného slova je tím, co koncesionáře (a politiky rovněž), v kontextu se zvýšením poplatku a možnosti systémových změn, právě teď nejvíce zajímá.
Věřme, že po relativním zklidnění resp. dovolbě mediálních rad (případně stabilizaci orgánů a brzy snad i managementu ČT s plným a perspektivním mandátem), dojde na odbornou i politickou diskuzi na téma digitalizace. Dosavadní informace spíše potvrzují, že taková diskuze zde zatím nefunguje.
P.S.: Aktuálně proběhla médii zpráva o parlamentním posunu termínů projednávání nashromážděných mediálních zákonů a jejich novel až na podzim letošního roku. Prostě po vyčerpávajících personálních politických tématech byla pro česká elektronická média vyhlášena legislativní přestávka, pro digitalizaci taková přestávka trvá dál. Bohužel.
