Jak si jazyk chrání u sousedů

radiotv22Už od dětsví je nám vštěpováno, jak krásný je náš mateřský jazyk. Něco podobného se ale dozvídají i děti v jiných zemích. A aby se ten poklad náhodou nepoškodil, tak ho má chránit zákon, který navrhla paní poslankyně Levá. Pojďme se podívat, jestli paní Levá má své kolegy, chce se říct soudruhy, i v jiných zemích.

Slovensko

Začněme hned u sousedů na Slovensku. Tam zákon o jazyku mají. Začal platit v roce 1996. Týká se nejen komerčních celoplošných médií ale i všech ostatních. Stejné podmínky tak platí jak pro celoplošná tak regionální rádia, televize a také tisk. Státní jazyk se podle zákona dále musí používat při zkouškách ve škole, při soudních jednáních a na úřadech. Slovensky musí komunikovat i příslušníci ozbrojených složek, veřejnoprávních orgánů (nejen médií) a hasiči. Státní jazyk se musí vyučovat na všech základních a středních školách. Ovládat ho jsou povinni i pedagogičtí pracovníci. Výjimku tvoří zahraniční lektoři.

Zákon o státním jazyce ale v žádném případě nechce ovlivňovat přirozený projev a bránit jazyku ve vývoji. Legislativa nemá vliv na vlastní jazyk. Zákon má spíš za úkol zajistit, aby se slovensky naučili i příslušníci národnostních menšin.

Dále zákon o státním jazyce určuje, že ve slovenštině musí být všechny pořady pro děti do 12- ti let. Státní jazyk musí ve vysílání používat moderátoři, hlasatelé a redaktoři. Tato podmínka platí pro všechny stanice. Výjimku tvoří samozřejmě vysílání do zahraničí, pro národnostní menšiny a rozhlasové nebo televizní kurzy cizího jazyka.Slovenština se musí používat i v reklamách. (Halina Pawlovská tak musela kdysi točit jeden spot ve slovenštině). Jedině slovenština se může objevit na billboardech. Takže anglické billboardy, které můžete běžně vidět na Ruzyňském letišti asi v Bratislavě neuvidíte.

Německo

Spolkový republika žádný zákon o používání jazyka v médiích nemá. Existuje pouze směrnice o pravidlech pravopisu. Ta se ale vztahuje jen na školy, úřady a ministerstva. Většina médií pravidla správného užívání jazyka respektuje. Dodržování směrnice není nijak závazné a ve spoustě pořadů (ne ve zpravodajství) můžeme slyšet různé dialekty a nespisovné formy němčiny, kterým občas nerozumí ani rodilý mluvčí z druhého konce Německa.

Veřejnoprávní média mají dokonce za povinnost pečovat o dialekty a tak vysílají například talkhshow, záznamy divadelních her a různé koncerty v nářečích. Pro novináře jak v tištěných tak elektronických médiích je nejdůležitější srozumitelnost, takže by se měli vyhýbat výrazům, které jsou srozumitelné pouze v určitém dialektu.

Pokus řídit používání spisovného jazyka zákonem německé dějiny nepamatují. Až na období nacismu v letech 1933 až 45. Tehdy se takové snahy objevily. Vedly dokonce k založení Úřadu pro péči o jazyk. Jeho pravomoce byly ale omezené. A to i proto že se sami nacisté nemohli dohodnout, jak naložit s cizími slovy. Část jich totiž byla pro racionální řešení, jiná pro radikální, které připomínalo snahy některých puristů během Národního obrození u nás.

V současné době existuje kodex, kde se doporučuje používání jazyka v takové podobě jako ho používají uznávaní spisovatelé a v jaké je zaznamenán v četných slovnících a gramatikách. Na tomto kodexu se kromě státních organizací podílí i nestátní jako například Geselschaft für deutsche Sprache (Společnost pro německý jazyk) ve Wiesbadenu.

Střípky odjinud

A na závěr ještě letem světem pár dalších zemí. Švédsko podobný zákon nemá. Stejná situace panuje i v Srbsku a Černé Hoře. Chorvatsko kdysi mělo přísný jazykový zákon. Už ani tam ale nic takového nemají. Zákon o jazyce byl totiž spíše součástí srbského nacionalismu v dobách někdejší SFR Jugoslávie.

Ani v Polsku neupravuje jazykový zákon mluvu v médiích. Právnickým i fyzickým osobám ale ukládá za povinnost používat polštinu v reklamách, k označování výrobků a služeb, v návodech k obsluze apod.

Závěrem

Názor na jazykový zákon si musí každý udělat sám. Doufejme, že naši senátoři si také udělají názor a že bude správný. Pokud chtějí mohou se, ale nemusí, inspirovat v zahraničí. Přejme si jen, aby byl nový zákon alespoň na takové úrovni jako náš jazyk.

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .