Jak je to s hvězdičkami u nepřístupných filmů?

radiotv22U sousedů na Slovensku mají systém označování mnohem důmyslnější. Na obrazovce se objevuje smajlík, který je podle věkových kategorií barevně odlišený a kvůli majitelům černobílých televizí ještě doplněn číslicí, od kolika let je pořad dětem přístupný.Určitě si ještě vzpomínáte na filmy, které se v programu označovaly hvězdičkou, aby rodiče věděli, že tohle by jejich ratolesti vidět neměly. Dnes se už v programu s takovými značkami nesetkáte. Programy, které nejsou vhodné pro děti a mládež, se označují grafickým symbolem během vysílání. Pravda, v případě našich komerčních televizí byste si podle rozsvěcení hvězdičky mohli spíš řídit hodinky a tak jsou mnohdy označené pořady i naprosto neškodné, ale budiž.

U sousedů na Slovensku mají systém označování mnohem důmyslnější. Na obrazovce se objevuje smajlík, který je podle věkových kategorií barevně odlišený a kvůli majitelům černobílých televizí ještě doplněn číslicí, od kolika let je pořad dětem přístupný. Když se smajlík usmívá jedná se o pořad vhodný i pro ty nejmenší, když se mračí, měli by děti přepnout nebo jít spát. Na německých satelitech si zase můžete všimnout upozornění před začátkem pořadu o tom, že následující pořad není vhodný pro diváky pod 16 let. Takové upozornění se ale objevuje jen u pořadů vysílaných pozdě večer. Přitom i řada programů, které běží přes den, není pro dětského diváka nic extra. Aby se rodiče alespoň trochu zorientovali v tom co je a co není vhodné pro děti, pomáhá jim v Německu Flimmo.

Flimmo je občanské sdružení, které provozuje internetovou stránku www.flimmo.de a vydává brožurku Flimmo. V ní rodiče najdou rady, jak vybírat pořady pro děti a pak také přehled programů, ve kterém je grafickými značkami označena vhodnost pořadu pro děti. Internetová stránka obsahuje řadu zajímavých informací pro ty děti, které chtějí nahlédnout pod pokličku televizní kuchyně. Dětskému čtenáři je tak v hrubých rysech nastíněno, jak se připravuje příspěvek do zpravodajství, co jsou to koláče sledovanosti apod. Popis čtecího zařízení sebere dětem iluzi, že si moderátoři veškerý text pamatují nazpaměť atd. Protože děti milují kreslené seriály, je zde i návod pro dospělé, jak děti zabavit, aby pořád neseděli u televize. Podle jednoduchého návodu si můžou na rohy stránek v sešitě nakreslit obrázky a když pak palcem rychle všechny stránky přelistují, bude se obrázek hýbat. Každý to zná, ale ne každého by napadlo tím zabavit děti.

Další odkaz v sobě skrývá aktuality, které se nějak dotýkají světa dětí. Jsou tu informace o dětských právech, zpráva o úmrtí spisovatelky Astrid Lindgrenové nebo o výstavě k výročí televize. Najdeme tady i recenze multimediálních programů pro děti nebo upozornění na rozhlasové pořady pro děti a na speciální rozhlasovou stanici, která vysílá jen pro děti.

Členy sdružení jsou mediální rady jednotlivých spolkových zemí a nadace Karla Kübela. Rodiče se na stránkách můžou seznámit i s výsledky různých průzkumů. V jednom ze starších průzkumů se děti vyjadřovali např.: k reality show Big brother – Velký bratr. Na základě dotazníku se pak zjišťuje, jaké pořady se dětem libí a co si o nich myslí. Konkrétně na 21 otázek k Big Brother odpovídalo 52 dětí ve věku 11 až 16 let z Mnichova, Lipska, Augsburku, Berlína a Mohuče (Mainz). S výsledky výzkumu se tak můžou seznámit i programový pracovníci jednotlivých stanic.

Flimmo sleduje a do svých přehledů zařazuje pořady na programech, které děti běžně sledují. Jedná se tedy o pořady mezi 6. a 22. hodinou vysílané na ARD, ZDF, RTL, RTL II, SuperRTL, PRO 7, SAT 1 a Kabel 1. Zatímco u těchto programů se zjišťuje pouze míra vhodnosti nebo naopak škodlivosti pro děti, v případě kanálu KIKA, který vysílá jen pořady pro děti, se Flimmo snaží jen upozornit na některé novinky nebo obzvlášť zajímavé pořady.

U vysílaných pořadů se zkoumá jaký je jejich dopad na děti věku 3 až 13 let a jaké požadavky a přání děti jako diváci mají. Tady se občas objevují rozpory. Některé pořady totiž děti sledují rády, ale jedná se o programy pro ně nevhodné. Některé pořady je možné dětem dovolit, je ale potřeba, aby jim někdo k věci vyložil některá fakta, bez kterých si dítě nedokáže udělat správný názor na věc nebo rozlišit realitu od fikce. V takových pořadech jako je například taff na PRO 7 se vedle sebe objevují banality ze světa hvězd a hrůzné trestné činy. Dítě pak nemusí být schopno odhadnout, o jak vážné věci se jedná.

Mezi často pokládanými otázkami je dotaz, jak dlouho by se měli děti denně dívat na televizi. V průměru se uvádí jeden a půl hodiny denně. O co je dítě starší o to více. Že je televize dost rodiče poznají až podle toho, že dítě už o ničem jiném nemluví. V takovém případě je vhodné donutit je k něčemu jinému.

Sdružení je financováno z příspěvků dobrovolných dárců a tak se stále snaží získat mecenáše, kteří by při

Autor článku: