Otevřený dopis Martina Vadase, ve kterém volá po parlamentním šetření bývalých i stávajících členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, stojí za pozornost. Nenapsal jej totiž jen tak někdo, nýbrž člověk, který stál jen krůček od toho, aby se stal generálním ředitelem veřejnoprávní České televize.
Co vlastně Vadas píše? Aniž by se jakkoli pokusil zjistit skutečný stav věci – a ve svém postavení k tomu má dostatek příležitostí – nebo uvedl alespoň jeden jediný důkaz pro svá tvrzení, obviňuje radu, že prý „jejím jednáním byl vytvořen problém kolem CME s následným arbitrážním řízením a hrozbou platby cca 40 miliard korun .“. Londýn neexistuje, ať žije pochybný Stockholm!
Dále se Vadas – bez jakéhokoli kritického odstupu – odvolává na výrok poslance Ivana Pilipa, který prohlásil, že „Radu je třeba bojkotovat, neboť se chová jako zločinecká organizace“. Ponechme stranou, že tento výrok daleko víc vypovídá o tragikomické postavě jeho autora než o radě samé. I Vadas však jinými slovy – a tady už přestává legrace – říká: ing. Martin Muchka, předseda RRTV a předseda odborové organizace hromadných sdělovacích prostředků je zločinec. RNDr. Josef Musil, CSc., první místopředseda RRTV, vědec a ekolog, bývalý náměstek ministra životního prostředí je zločinec. Prof. ing. Jan Uhlíř, CSc., donedávna děkan elektrotechnické fakulty ČVUT je zločinec. Jiří Novotný, filmový historik a polistopadový náměstek ředitele zlínských ateliérů je zločinec. Doc. Mgr. Ing. Daniel Novák, CSc., advokát a akademický právník je zločinec. A takhle bych mohl pokračovat a uvádět další a další jména současných i bývalých kolegů.
Osobně se nad podobné útoky umím povznést a se zkušeností tiskového mluvčího a nyní místopředsedy rady pověřeného stykem s veřejností, tedy se zkušeností toho, kdo je první na ráně, jsem již dávno poztrácel jakékoli iluze o některých novinářích a politicích. Ale sprostota podobných demagogických urážek, vyslovovaných bez jakéhokoli studu a nejmenších zábran ústy zbabělce, který v politice zásadně střílí do zad, a papouškovaných nyní člověkem, který měl ambici řídit veřejnoprávní televizi, sprostota padající na hlavy kolegů, kterých si vážím, mi bere dech. Příznačné je také, že pan Vadas se podobným způsobem zviditelňuje až poté, co ve výběrovém řízení neuspěl.
Představa šéfa důležité veřejnoprávní instituce, který se ať už z neinformovanosti, hlouposti či na politickou objednávku – což by bylo obzvláště skandální – snižuje k rozesílání dopisů hodných tak bolševické domovnice, je děsivá. Vnímavému pozorovateli také jistě neunikne, že dopis pana Vadase se objevuje ve stejném okamžiku, kdy čtyřkoalice zahájila politický útok na nezávislost rady. Ve světle všech těchto souvislostí je požehnáním, že se Martin Vadas generálním ředitelem České televize nestal.
Petr Štěpánek,
místopředseda Rady pro rozhlasové a televizním vysílání
