Ve Sněmovně se všichni shodli, že financování se musí změnit

radiotv22V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (PSP) se konal seminář k problematice médií veřejné služby. Témata byla tři: úloha médií veřejné služby, financování médií veřejné služby a digitalizace. Kromě pozvaných debatujících poslanců, se semináře zúčastnilo už jenom šest dalších a zhruba tři senátoři, kteří projevili zájem o toto téma. Mezi posluchači pak byli spíše zástupci profesních organizací (např. Odbory ČT, FITES, Asociace režisérů) a novináři. Na poslední téma o digitalizaci dorazili i ředitelé soukromých médií (např. z TV Óčko Jiří Balvín a z rozhlasového domu Frekvence 1-Evropa 2 Michel Fleischamnn s Kateřinou Fričovou).

Celý seminář zahájil předseda PSP Lubomír Zaorálek, který se domnívá, že „zákony o novelizaci České televize (ČT) a koncesionářských poplatcích (dále jen poplatky – pozn.aut.) již nelze odložit, jak se to stalo v minulosti,“ a připomněl: „V programovém prohlášení vlády se praví, že vláda udělá vše proto, aby zajistila vysílání veřejné služby.“ Zaorálek se dále domnívá, že se u nás dosud nepodařila vybudovat silná veřejnoprávní média a připouští: „Je to velký problém. Nepodařila se nastartovat diskuse. Neví se, jaký je rozdíl mezi médiem státním a veřejnoprávním.“

Jako první z pozvaných hostů se vyjádřila Raina Konstantinová, director EBU Radio Department, která citovala ze zprávy a stanovisek EBU. Zároveň připomněla cíle a závěry z konference EBU, konané v Praze před deseti lety. Konstantinová konstatovala, že televizní mediální trh za posledních deset let prošel obrovským vývojem. „Je nutné zmínit, že veřejnoprávní média jsou neustále pod ekonomickým tlakem ze strany komerčních vysílatelů,“ pravila a dodala: „Stále se debatuje, zda veřejnoprávní média v té podobě, jak je nyní známe, mají budoucnost.“

V jejím vystoupení zazněla i statistická data. Například v roce 2002 bylo evidováno 1250 veřejnoprávních televizních a rozhlasových kanálů, z toho 765 rádii a 485 televizí. Konstantinová dále rozdělila tyto kanály takto: 306 má celostátní působnost, 625 je regionálních, 149 místních, 107 tematických a zbytek je mezinárodní působnosti. Podíl na trhu sledovanosti přes konkurenci soukromých médií je v evropských zemích různorodá. V roce 2002 v zemích jako jsou Německo, Francie a Velká Británie vzrůstá. Naopak v zemích jako je Polsko či Maďarsko klesá, ale má stoupající tendenci. Naopak stabilní podíl vykazují veřejnoprávní televize v zemích Beneluxu, Irsku, Švýcarsku a ve skandinávských zemích. Česko se Slovenském bylo uváděno jako země, kde po nástupu komerčních médií podíl na trhu výrazně poklesl, avšak postupně opět vzrůstal a nyní je ve fázi stabilizace.

Lépe si v tomto hodnocení vedou obecně veřejnoprávní rozhlasové stanice. Zde EBU konstatuje, že podíl vzrůstá a dvě třetiny evropských posluchačů veřejnoprávního rádia poslouchá tři hodiny denně. Ve zprávě se rovněž konstatuje, že existence pouze soukromých médií nemůže zajistit pluralitu názorů.

V panelu o úloze médií veřejné služby dále vystoupil Vlado Talian, předseda Rady Slovenského rozhlasu (Rada SRo). Talian připomněl, že na Slovensku již zákony o Slovenské televizi, rozhlasu a o poplatcích jsou již schváleny a praktikovány. Ovšem zalitoval, že diskuse o médiích veřejné služby vůbec na Slovensku neproběhla, přesto jsou zákony. Toto vyjádření podle Tiliana nelze chápat jako plus, nýbrž povzdech. „Na Slovensku nás též čeká diskuse o postavení veřejnoprávních médií,“ nakonec prorokoval.

Ne zda ano, ale jak

Z průlomovým názorem v panelu vystoupila nezávislá publicistka Irena Válková, někdejší předsedkyně Syndikátů novinářů ČR: „Otázka nestojí, zda Česko bude mít veřejnoprávní média. Občané této země rozhodli v referendu o přistoupení ČR do Evropské unie, že veřejnoprávní média tady budou,“ a odvolávala se na Amsterdamský protokol, který je součástí Smlouvy o přistoupení. „Diskuse se může vést o tom, jak veřejnoprávní média budou organizována. O tom si každý stát rozhoduje sám a tady je diskuse,“ ukončila svůj projev Válková.

Slova se dále ujal vedoucí zpravodajství ČT Zdeněk Šámal: “Organizace a obsah veřejné služby je to, kam bychom měli směřovat diskusi. Nesouhlasím, že žádná diskuse neprobíhá. Naopak ji sleduji už dlouho a domnívám se, že jí je už mnoho. Nyní se musíme zaměřit na závěry. Média veřejné služby jsou potřeba, aby dělala to, co jiným se nevyplatí. Například musí dělat zprávy, na které se nebaví dívat.“

Za Vládu ČR promluvil ministr kultury Pavel Dostál. Řekl, že ho Vláda pověřila zpracováním novely o ČT, Českém rozhlase (ČRo) a poplatcích. „Ministerstvo kultury neřešilo tuto věc tak, že by legislativci si sedli a napsali novelu. Svolali jsme pracovní skupinu s mediálními odborníky a vedli debatu, jak zajistit nezávislost ČT. Shodli jsme se přitom, že tu zajistí Rada ČT, která nebude pracovat pod tlakem. A musí bý těžko odvolatelná.“ Připomněl, že např. Milan Šmíd, který o veřejnoprávních médiích přednáší na FSV UK v Praze, navrhoval, aby radní byli delegováni nezávislými organizacemi. Nakonec se pracovní skupina shodla na modelu, že Radu ČT bude volit Poslanecká sněmovna, Senát a prezident. To je prý i v připravené novele o ČT. „Jde o to, aby Rada nebyla odvolatelná jako celek, jako v minulosti.“

Současně se podle Dostála připravoval i zákon o financování. „Oba návrhy v podvýborech i v stálé mediální komisi narazily na odpor. Já tomu říkám fronta ODS a KSČM. Každý to sice zdůvodňuje jinak, ale ve výsledku je to stejné. Obě strany chtějí, aby Radu ČT volili jen poslanci.“ Dostál poprvé v diskusi narazil i na případ, že by se veřejnoprávní média mohla ocitnout před zánikem: „Teoreticky je možné, že někteří z politických stran se spojí s jinou stranou a vyvolají hlasování o sesazení současné Rady. Domnívám se, že některým mým poslaneckým kolegům vadí, aby se zajistila nezávislost Rady ČT a stala se nezávislou.“

Taťána Fischerová, poslankyně za US-DEU, převzala pomyslnou štafetu když pravila: „Sama jsem si přečetla rozdíl mezi veřejnou službou a soukromníky. Rozdíl je jasný. Soukromníkům jde především o reklamu a následný zisk. U nás nelze vznášet otázku, zda soukromníci by zajistili tzv. veřejnou službu. Příští týden začne plénum o novele ČT a klíčové jsou především poplatky. Pokud tyto jednání vyjdou do ztracena, poplatek se nezvýší nebo nebude odsouhlaseno nějaké řešení a celá věc se opět odloží, je tu velké riziko, že tímto bude v této zemi odstartován zánik médií veřejné služby.“ Fischerová nakonec dodala: „Kdo nezvedne ruku, poškozuje tím demokracii v této zemi.“

Přesně opačného názoru je komunistický poslanec Pavel Kováčik: „Já se musím zastat opozice. Pokud nebude schválen zákon o ČT, nic se nestane. Žádná existence se tím neohrožuje. Musím zdůraznit, že opozice se snaží tvořit, ne bourat, jak je nám podsouváno. Věřím, že dojdeme k nějakému závěru.“ Navíc připomněl, že vládní koalice má ve sněmovně stojedničku, tak ať si zákony zvolí sama. Kováčik dále přemýšlel nahlas, že by v Radě ČT měli mít výrazné zastoupení zástupci stran. To rozladilo Dostála: „Tento zákon je ale právě koncipován tak, aby žádná strana neměla převahu.“ Na Kováčikovo vystoupení zareagoval i člen Rady ČT Petr Uhl: “Mne se vyjádření poslance Kováčika dotklo…“

V panelu krátce vystoupil i vedoucí české redakce BBC World Service Vít Kolář, který si postěžoval, že česká média neumí vyhodnotit současnou situaci okolo mateřské BBC a že matou čtenáře, diváky. Podsouvají jim něco, co není pravda. Krátce pak přiblížil, jak funguje BBC. Zdůraznil však, že Britové a celkově Velká Británie je specifická, a proto se máme ohlížet pro inspiraci někam jinam.

Bouřlivé téma – financování

Druhá část semináře se věnovala financování médií veřejné služby. Milan Šmíd nabídl přednášku o různých modelech, historii a nabídl i konkrétní čísla. Poté se slova ujal Werner Rumphorst, director EBU Legal and Department: „Zpráva EBU říká, že provozovatelé veřejnoprávního vysílání trpí v Česku, Maďarsku a Slovensku špatným financováním. Naopak v Rumunsku se vypořádali s tímto problémem geniálně, když vymysleli zvláštní způsob. Vycházeli z toho, že veřejné vysílání je veřejný statek jako např. školy. Ty také financují všichni, i když té školy nevyužívají (rodiny už nemají děti, dospělí apod.). Za službu veřejného vysílání by měl platit každý občan, i když tu službu nevyužívá. To je právě v Rumunsku. Podle mého názoru je to zcela v souladu se zákonem. Právě v Rumunsku se tato podmínka dostala až před Ústavní soud a ten shledal, že je to legální a zákon tak platí.“

Rumphorst dále připomněl, že televizní nebo rozhlasový přijímač má v Česku každá domácnost a ze současné legislativy platí, že je povinnost za to platit. „Toto je další důkaz, že poplatky nejsou za spotřebu. Je to opět poplatek na bázi, že platí každý občan. Je to na bázi solidarity.“ Nepřímo tím poslancům vzkázal, aby budoucí nové financování médií veřejné služby bylo v Česku na této bázi. „Pokud byste chtěli zůstat u tohoto modelu, který máte dnes, nedoporučoval bych to.“

„Podívejte se do historie, jak vznikala povinnost platit. Na začátku 50. a 60. let, kdy vznikala televize, bylo běžné, že poplatek platil majitel přijímače. Dnes má každý přijímač. Ať je dáno zákonem, že platí každý. Zpětně lze aplikovat tzv. dokazovací břemeno – presunkce ze zákona. Je pár jedinců, co přijímač nevlastní, ať to dokážou a nemusí platit,“ řekl Rumphorst.

Rumphorst dále zdůraznil, že poplatky v jednotlivých zemích Evropy nelze paušalizovat a jednoduše srovnávat ve stylu: tady se platí tolik a tolik, a my platíme v přepočtu tolik. „Kdybyste si chtěli udělat solidní srovnání, kolik platit, nutně se tím musíte zabývat. V současné Evropě je to složitější. Platíte za přijímač, za autorádio, za přijímač na chatě… Pokud s vámi v domácnosti žije dospělé dítě, které chodí do práce, platí se extra. Tím byste už získali další dva miliony nových poplatků. U nás v Irsku máme přísloví. Můžeš dovést koně k vodě, nedonutíš ho ale napít.“ Poslancům pak vzkázal: “Věřím, že jsem koně dovedl k vodě, nedonutím ho však napít.“

Miroslav Kollár, radní Slovenské televize (STV) na semináři demonstroval, kam až došlo špatné financování veřejné služby na Slovensku. Úvodem poznamenal, že za špatným stavem stojí špatní manažeři na vedoucích funkcích. A to šest let. Vyústilo to v situaci, kdy STV přestala plnit veřejnou službu.

STV zredukovala program na 45%, propustila 1100 zaměstnanců. Kollár vyjmenoval, jak je nyní STV financována: 62% tvoří poplatky, 16% reklama, provozní dotace od státu 15% a vlastní zisky 7%. Zabrousil do historie a názorně ukázal, jak STV hospodařila. Do roku 1997 byla bez ztrát. V období 1998-2002 vytvořila ztrátu ve výši 1 mld. slovenských korun. V roce 2002 byla oddlužena částkou 1,6 mld. Sk, avšak poté vytvořila STV další ztrátu 1 mld. Sk. „Hlavním důvodem byl růst nákladu, přitom poplatek se nezvedal. Navíc Slovensko má nejvíc neplatičů. Teprve nedávno byl poplatek zvýšen na 100 Sk, což činí zhruba 75-80 Kč. Z toho je vidět, že celé roky STV byla na tom hůř než ČT. Je z toho ale vidět, že pokud se ČT zvednou poplatky, STV bude na tom opět hůř.“ Kollár si navíc postěžoval, že na Slovensku se nikdo nepokoušel definovat, co je veřejná služba, jak bude fungovat a jak bude financována.

Způsoby financování

Zástupci z EBU, Konstantinová a Rumphorst dále vysvětlili, jaký model financování by Česko mělo používat. Jsou tři základní: čistá koncese, spojení koncese+reklama+prodej+sponzorství a státní subvence. Podle zástupců EBU jsou všechny legální za předpokladu nezávislosti. Veřejnoprávní televize nemají být závislé pouze na reklamě.

„Je nutné definovat, co je veřejnoprávní vysílání. Úloha, co přesně má občanovi vysílatel dané země poskytovat a stanovit rozpočet. Švédsko je např. bohatá země. Tady veřejnoprávní média nesmí vysílat reklamu, platí je občané. Podobně to lze uplatňovat u zemí s velkým počtem obyvatel, viz Velká Británie. V zemích, kde si musíme přiznat, že obyvatelé nejsou tak bohatí – viz Česko, musí veřejnoprávní média být financovány smíšeně. Aby občan nemusel tolik platit, financování je dorovnáno reklamou. Naopak zase je nutné podotknout, že pokud neumožníte veřejnoprávní televizi vysílat reklamu, podporuje se tím komerční sektor,“ řekl Rumphorst. Na to zareagoval Zaorálek prohlášením: „Systém ČT bez reklamy nelze u nás praktikovat. Podívejte se na situaci, která tady dnes panuje. Nikdo neví, komu patří TV Nova. Když nevíte, kdo ji vlastní, nemůžete mu přenechat celý trh s reklamou.“ Místopředsedkyně Miroslava Němcová z ODS k tomu řekla: „Je nutné zvýšit poplatek. Nyní není vhodné, aby se reklama ČT odňala, ale v budoucnu by se mi to líbilo.“

Kolář z BBC World Service ještě připomněl, že „je nutné mít duální systém. Může tak existovat určitá konkurence a tím se podporuje vývoj.“ Sdělil ještě všem, že v Británii existuje soukromý kanál Channel 4, který dělá veřejnoprávní program.

Na otázku moderátora panelu Václava Moravce: zda si přítomní poslanci myslí, že se podaří dojednat kompromis o poplatcích, zástupci stran odpověděli různě. Němcová z ODS připustila, že to bude těžké, naopak Jaromír Talíř z KDU-ČSL je bytostným optimistou.

Diskuse se stočila i k pasáži o rozdělení debaty o financování ČT a ČRo v parlamentu. Talíř neví, proč by se projednávání mělo rozdělovat. Komunista Kováčik naopak rozhodně pronesl: „V našem politickém klubu naši poslanci nezvednou ruku pro ČT, pro rozhlas ano.“

Rozličné názory zazněly i na tzv. indexaci poplatku. KDU-ČSL s ČSSD je prý pro, v ODS není plná podpora a KSČM celý problém přehazuje na vládu. „Trvám, že je to na rozhodnutí vlády,“ zakončil Kováčik.

K tématu financování veřejnoprávního rozhlasu vystoupil i generální ředitel ČRo Václav Kasík, který prohlásil: „Český rozhlas si nikdy nestěžoval. Tato ctihodná instituce nemá zapotřebí, aby se doprošovala a ztrapňovala. Mé krédo je, že ČRo nesmí ztratit kredit v očích veřejnosti,“ a pokračoval: „Jenom apeluji na poslance, aby si uvědomili, že ČRo je ten, kdo má největší archiv v této zemi, co udělal pro tuto zemi, a že je to jedna z prvních společností (tehdy Radiojournal – pozn.aut.) na světě, která zahájila vysílání. My musíme omezovat výrobu, odcházíme ze středních vln, nyní to postihlo Český rozhlas 6, propouštíme kvalitní redaktory, kteří nám odcházejí do komerční sféry nebo do BBC World Service. Máme Symfonický orchestr apod. (…) Já se budu chovat jako dobrý hospodář. Nedopustím schodkový rozpočet. Nebudou peníze, omezíme provoz a program. Jenom připomínám, že nám zákon ukládá vybudovat regionální studio v každém kraji. Ptám se, kde na to máme vzít?“ Odpoledne pak pokračoval seminář na téma digitalizace.

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .