Marián Kleis, ředitel brněnského studia České televize (ČT) poskytl RadioTV exkluzivní rozhovor. Zeptali jsme se, jak se mu daří plnit jeho představy o moderním fungujícím studiu. Hovořili jsme také o celkové situaci, ve které se ČT nachází.
12. listopadu 2003 byl oficiálně zvolen a následně od 1. prosince zastává funkci ředitele brněnského studia České televize – Marián Kleis, bývalý ředitel košického studia Slovenské televizie (STV). Zkušenosti, které nasbíral během své řídící praxe v STV, slíbil aplikovat v brněnském studiu, narovnat pokroucenou image studia a postavit ho v životaschopnou regionální jednotku, která bude mít důstojné místo ve společném Evropském prostoru.
Ve své funkci jste tři měsíce, nelitujete, že jste přijal místo ředitele brněnského studia ČT?
V Košicích jsem byl sedm roků na postě ředitele studia STV a to byla dost dlouhá doba, abych cíle, které jsem nastartoval splnil a po té době už jsem tam neměl co dělat, takže z Košic jsem odešel bez potíží s celou rodinou. Nejsem typ člověka, který zůstane na jednom místě do důchodu. Nelituji, tady jsou nové problémy a není jich málo. Nejsou ale takové, aby se nedaly zvládnout. Lidé vnímali zdejší problematickou situaci v televizi, jen jim neměl kdo pomoci. Na základě mých zkušeností se snažím, aby to vyšlo.
Lze nazvat současnou situaci v ČT za krizovou nebo ji vidíte z Vaší pozice jinak?
Nemyslím, že je to krize, není to krize jako taková, přenáší se do ní současný společenský stav postkomunistických států, neboť podobné je to v Polsku nebo v Maďarsku. Je to přirozený proces transformujících se zemí a veřejnoprávních médií v nich. Nehovořil bych tedy o krizi, ale to co se děje v ČT je to, že se hledá způsob financování veřejnoprávní televize.
Co říkáte na kolotoč kolem zvýšení koncesionářských poplatků?
Můj názor je ten, že je potřebné najít nové zdroje pro Českou televizi. Ten smysl veřejnoprávní televize spočívá v tom, že tento subjekt má vyrábět originální programy v originálním jazyce, které odrážejí originální kulturu národa. Má vytvářet televizní dobový archiv literárního, výtvarného, hudebního a hereckého umění té určité doby. Jiná instituce to nedělá a k tomu nedonutíte už vůbec privátní komerční televize. Je pravda, že jak ČT, tak STV jsou na ocase v hodnotě koncesionářského poplatku. Ten název nemám rád, protože se definuje jako poplatek za přijímač a zde dochází k právním nedorozuměním, jelikož když nemám přijímač, proč bych měl za něj platit. To lidi nejvíc štve. Ale když tento poplatek budu chápat jako poplatek za informační cesty, kde mám možnost přijímat informace kdykoliv a kdekoliv jsem, tak tehdy si myslím, že to je přesná definice a jeho výška je stanovena jistou životní úrovní v té které společnosti. 75 Kč je velmi nízký poplatek oproti cenám jiných zdrojů informací. Je to jednoznačné, zvýšení je nutné.
Vypsal jste výběrové řízení na pozici šéfa zpravodajství. Nejste s dosavadní situací spokojen? Má Váš pracovní tým definitivní podobu nebo dojde ještě ke změnám?
Při nástupu do funkce jsem si stanovil kritéria nebo pravidla, kde u pracovníků, kterým končí termínovaná smlouva jako v případě Romana Ondrůje, který je pověřený šéfredaktor zpravodajství, smlouva mu končí koncem března, udělám výběrové řízení, aby i on mohl získat mandát od výběrové komise. Do konkurzu se přihlásilo 9 lidí a 2. března proběhne pohovor. Další místo neobsazené je funkce ekonoma, kterou prozatímně zastává doktorka Vykoupilová. Do těchto pozic budou lidé vybráni na tři roky, aby si mohli udělat a zrealizovat nějakou dlouhodobější provozní koncepci.
Jaký je rozdíl řídit studio v Brně nebo v Košicích?
Košice také byly v pozici regionálního studia ve vztahu k centru. Takže jsem přišel do stejné, ne-li horší situace, horší v tom, že tu byl provizorní stav, tím se brněnské studio nemohlo kompaktně chovat vůči Praze. Hodně věcí se mu odebralo, zrušila se sportovní redakce, dabing tu není, což je velká škoda.
V regionu je vždycky něco, na co se dá nadávat. Když něco nedokáži udělat, mohu říct, že mi to Praha nedovolí. Je to alibismus, moji vlastní neschopnost zakrýt za někoho jiného, v Praze už to říct nemohou.
Je podobnost ve vztazích mezi Prahou a Brnem nebo Bratislavou a Košicemi jako mezi centrem a regionálním studiem?
Z centra se dívají na regiony trochu z patra, ale my jim k tomu pomáháme. Lidé nepochází všichni z centra, jsou z různých míst republiky, ale tím, že se na problém dívají z centrálního pohledu, tak to vidí jinak. Navzdory tomu mají větší zodpovědnost. Já se snažím nějakým způsobem protlačit tu moji myšlenku, přesvědčit, ale momentálně se to má tak, že ČT očekává, co sněmovna udělá. Česká povaha je více opatrnická ve srovnání se slovenskou a myslím, že je to i dobré, protože tyto věci je třeba řešit opatrně. Není tu taková situace, aby někdo, politici, vytvořili řediteli televize takovou nedotknutelnou pozici, jakou má ředitel Rybníček v STV na Slovensku. Dá se to přirovnat k tomu, že tento management STV neřídí televizi, ale vládne ji. V tom je to tam jiné, než tady. Když bylo propuštěno 1000 lidí z STV, nikdo se jich nezastal. Lide to vnímali tak, že se nebude tolik mrhat s penězi daňových poplatníků. Rybníčkův tým má podporu společnosti a pravicové vlády, nejsou tam tak silné odbory jako tady. To je rozdíl.
Připadá Vám tedy vývoj v STV progresivnější než v ČT?
V něčem ano. STV se nacházela v takové pozici, že se dal jistý razantní zásah, jako udělal ředitel Rybníček očekávat a to si uvědomovali už i předcházející ředitelé. Míra poznání pana Rybníčka, který přišel z komerční stanice a neměl žádné zábrany, ho vedla k tomu, aby realizoval tyto razantní změny a o polovinu snížil počet zaměstnanců. STV měla v posledních pěti letech permanentní ztrátu 700 milionů Sk ročně. Ta ztráta narůstala o 200 až 300 milionů Sk za rok. STV vlastně stále dlužila, neplatila faktury apod. Hovořilo se o managemente, který rozhazuje peníze poplatníků, ale to se mohlo jednat o 100 milionů, ne však o 700 milionů korun. Ředitel Rybníček provedl rázné změny za cenu toho, že snížil o 60 procent výrobu, přičemž uvážíme-li, že televizní výroba má předstih půl druhého roku, tak nyní je v takové pozici, že nemá nové programy a staví tu jednotku vyloženě komerčně. Zrušil hlasatelky, postavil image na grafice, vysílá z repertoáru komerčních stanic.
Myslíte, že to je dobře?
To je otázka, jestli má jít touto cestou veřejnoprávní televize. Diskusi o reklamě v STV na Slovensku také nikdo neotevřel a tam jsou povolena dokonce 3 procenta ve veřejnoprávní televizi. Když budou stavět komerčnější kanál, budou vydělávat víc na reklamách. Pokud jim zákonodárci řeknou stop reklamám, tak nebude mít tento scénář smysl. Na druhé straně nastartovali Markízu, která musela začít něco dělat. Tím ji ale postavili konkurenci jen v tom, kdo koupí jaký film a ne ve vlastní tvorbě.
Na počátku Vašeho zvolení jste vyslovil představu, že by jste chtěl studio Brno konsolidovat do jakéhosi hlavního centra výroby. Jak se daří tuto tezi plnit?
Studio funguje v pěti různých objektech, které jsou rozhozené po celém Brně. Ani jedna budova nebyla stavěná pro potřeby televize. Proto máme vizi a v současné době už vytipovaný objekt v bývalých kasárnách v Řečkovicích, kde by se mohly vybudovat technologické budovy, studia a administrativní budova i s parkovištěm. Budovy v centru města jsou nevyhovující, nedá se tu pořádně parkovat, děláme každý program jinde. V divadle natáčíme Manéž Bolka Polívky, teď se bude točit asi na výstavišti. Pohádky se dělají v objektu kasáren. Investice na nový objekt bychom chtěli získat tím způsobem, že bychom dali do zástavy dosavadní budovy ČT v perspektivě do tří let, po dobudování stavby by se objekty prodaly. Tento plán má dokonce podporu od Ministerstva kultury.
Jak se srovnáváte s tím, že finance na některé pořady byly zastaveny?
Dělá nám to velké starosti, je to psychická zátěž pro redaktory, hlavně v dokumentu a publicistice, kde výroba naprosto stagnuje. Oproti tomu, že zábavy se to skoro ani nedotklo. Banánové rybičky, AZ- kvíz, pořady s Bolkem Polívkou, ty se stále točí. Opatření se nedotkla hudební redakce, ani divadelní. Také hraná tvorba je na útlumu. Bylo zvykem, že se natočilo sedm až deset dílů seriálu ročně, nějaké pohádky a proto nedostatek peněz je tu cítit nejvíc. Sportovní pořady zajišťuje taktéž Praha. Sportovní redakce znatelně chybí. Je to celé postaveno na osobnostech.
Jaký vliv mělo zvolení ředitele z neutrální půdy na zaměstnance, podařilo se znesvářené názorové tábory zklidnit?
Někteří mají pocit, že jsem přišel do brněnského studia, abych z něho udělal zpravodajské studio, které bude dodávat jen příspěvky do centra. Myslím si ale, že přestaly žabomyší války, protože já nejsem jednoznačně čitelný, na které straně stojím, snažím se, abych byl objektivní. Když se budeme stále vrtat v té polarizaci, tak ničeho nedosáhneme. Tvářím se, že nic nebylo, nebudu pátrat dozadu a někoho vyšetřovat, co kdy udělal. Přišel jsem s tím, pojďme nyní pracovat, je třeba postavit studio na nohy. Kdo se připojí, tak půjde a kdo ne, tak sám odpadne.
Jaké zásadní úkoly čekají studio v nejbližší době?
V dubnu proběhne rekonstrukce zpravodajské režie, dostali jsme dotaci 21 milionů Kč na digitalizaci zařízení. Vše bude probíhat přes počítačovou techniku i archivace bude na CD – Romech, dosud se pracovalo s kazetami.
Změní se něco ve fungování studia po 1. květnu se vstupem do EU nebo co od toho očekáváte?
Od toho si velmi slibuji. Evropa je Evropou regionů. Brno je centrem tohoto jižního regionu. Je to střed cesty mezi Prahou a Vídní. Tento region je velmi zajímavý i v souvislosti se severním Rakouskem. Má význam v místní kultuře a zaslouží si zaznamenání. V Evropě je víc dominantních měst, nejen jedno město ve státě. Brněnské televizní studio má dost zlý image díky medializaci všeobecně. Ale nevyplývá to z výsledků jeho tvorby nebo práce, naopak ta je dobrá. Je to trochu tím, že lidé si nevšímají, co dělá studio Brno, to víme my, co se tady vyrobí. Vyrábíme asi 400 hodin pořadů ročně, což odpovídá asi sedmi procentům a ze zákona by to mělo být deset procent. Je tu tedy ještě rezerva i podle zákona.
