Po víkendu už je září. Je po prázdninách, končí období „okurkové sezóny“. České televize, ale i rádia rozjíždějí nové pořady popř. i nová programová schémata. Budou ale úplně nová? Nejde zase jenom o klasický trik s novou grafikou a obalem?
A jak to bude s námi, tedy s RadioTV? Měli jsme také období vynucených článků, které byly pouhou karikaturou hodnotné zpravodajské novinařiny? Ač jsme to nevyhlásili, bylo to léto pozitivní provokace, ale především testování. Nova měla své roztančené léto, Česká televize své 50. léto, Prima hrála všemi deseti a třeba Radio North Music přesvědčovalo své posluchače, že mu hraje ty jeho nejoblíbenější letní hity. RadioTV nepřesvědčovalo nikoho. Rozhodlo se však provokovat a testovat své čtenáře. Věřte tomu nebo ne, mnozí to pochopili.
Doba se mění. Je zbytečné zdůrazňovat, že prostředí, v kterém žijeme, je stále dynamičtější. Denně se na nás valí agresivnější reklamy, šokující televizní záběry, v novinách a časopisech uvidíme fotografie, z kterých nám někdy zatrne.
Žijeme v globalizované ekonomice. V prostředí lobbingu velkých nadnárodních koncernů a bankovních domů. Trh ovládají a naše životy ovlivňují nezřídka právě ony. Ani si to neuvědomujeme, děláme přesně to, co si přejí. Dnes to zachází tak daleko, že začínají vlastnit i mediální domy. Od novin, časopisů, rádií a televizí konče. Vlády jednotlivých zemí se tomu nestačí bránit, regulační zákony se deregulují, přesně podle přání jednotlivých skupin i jednotlivců. Jsou už země, jejíž vláda je nepřímo-přímo napojena na mediální prostředí. Příklad za všechny: Itálie.
Média se už mnoho desetiletí nazývají Sedmá velmoc. V demokratickém světě jsou chápána jako hlídací psi demokracie. Pokud je toto narušeno, občan, konzument médií je deformován. Přestává rozeznávat co je ještě snesitelné, co je ještě dobré a co je skutečně na pováženou.
Česká republika má výrazný handicap. Zdejší mediální trh stále není vyspělý. Soukromníci z rádií se zuby nehty brání vytvořit takové formáty, ve kterých by šikovně skloubili komerční zábavu se zpravodajstvím a publicistikou. Je to totiž velmi těžké, finančně nákladné a málokdo to umí. Zbývá tedy jenom Český rozhlas, jehož povinností je právě to zvládnout. A stále do rozhlasových pořadů volají lidé, kteří spílají moderátorům, komentátorům až po jejich šéfy.
Jaké jsou české televize? Opět slabý odvar toho, co lze ve světě spatřit. Česká televize neustále přešlapuje na místě, jelikož její šéfové nestihli ještě zrealizovat jakoukoliv vizi. TV Nova vysílá zpravodajství, které není určeno pro hlubší zamyšlení. Netají se tím ani bývalý šéf zpravodajství, který i svému otci, děkanovi strojní fakulty ČVUT, sdělí, že Televizní noviny nejsou určeny pro lidi, jako je on.
Česká tištěná média je samostatná kapitola. Ačkoliv RadioTV se zabývá elektronickými médii, v tomto komentáři se tiskem budeme zaobírat. Konečně vysvětlím, o co vlastně letošní léto na našem serveru šlo.
U nás stále neexistují noviny, které jasně definují svou linii, po které se ubírají a i nadále budou. Český tisk se zredukoval na sedm titulů. Mladá fronta Dnes se považuje za pravicový deník, který ale koketuje s bulvárem; Právo je chápáno jako levicové noviny, ale zase to taková pravda není; Lidové noviny jsou seriálovým periodikem s bulvárnějšími tématy; Hospodářské noviny se drží striktně serióznosti, oslovují vysokoškolsky vzdělané čtenáře; Blesk je bulvár jako hrom a Sport jde ve stejných šlépějích, jen se zabývá jiným tématem, obojí mají společné – vydavatele. Nakonec tu jsou Deníky Bohemia/Moravia/Večerník Praha. Periodika orientující se na regionální problematiku.
Všechny tiskoviny dělají totéž, co rádia. Snaží se urvat co nejvíce čtenářů. Vzdaly se škatulkování – seriozní a bulvární deník. Stalo se to, že to spojily dohromady a nejsou ani to, ani to.
V zemích západní Evropy je to tvrdě rozdělováno. Nemusíme chodit daleko. Německý trh je přímo ukázkový. Zde najdeme klasické bulvární deníky, mezi kterými vyniká celoplošný Bild. Jeho úkolem je šokovat. Pak je tu klasický regionální tisk tak podobný českým Deníkům Bohemia/Moravia. Není se čemu divit. České vydavatelství podléhá právě tomu německému, které ovládá německý regionální tisk. Nakonec tu najdeme zástupce klasické seriozní novinařiny. Patří mezi ně bezesporu Allgemeine Zeitung, Die Welt, Frankfurter Rundschau nebo Der Spiegel. První jmenované noviny používají jasný slogan: Test pro chytré hlavy.
Zalíbilo se nám to natolik, že jsme se rozhodli i my testovat své čtenáře. Letní období se zdálo být přímo ideální. Není ta pravá sezóna. Zároveň jsme od července na RadioTV najeli na novou koncepci, kterou jsme si prostě museli otestovat.
Položili jsme si základní otázky. Pro jaké čtenáře my vlastně píšeme? Jací jsou naši čtenáři? Co očekávají od našich článků? Jak jsou vnímaví a myšlenkově zdatní naši čtenáři? Jsou naši čtenáři otevřeni novým modelům žurnalistiky? Chtějí naši čtenáři číst pouhé strohé zprávy typu kdo, kdy, co? Nebo chtějí naši čtenáři číst podrobné analytické sondy, u kterých je nutné se zamyslet? Mají naši čtenáři rádi historii či striktně odborné články? Zajímá naše čtenáře zahraničí? Jsou naši čtenáři senzacechtiví? Jak přijmou naši čtenáři kontroverzní komentáře? Umí diskutovat, definovat problém a chtějí vůbec najít nějaké řešení? Chce se našim čtenářům vůbec myslet? Umí číst tzv. mezi řádky? Poznají kvalitu nebo brak? Jak hodnotí naši čtenáři naše články?
Takovéto otázky jsme si položili. A doufali, že na konci prázdnin budeme moudřejší a určíme jasnou linii serveru RadioTV. Budeme vděční, když se pustíte do diskuse, napíšete nám, sdělíte svůj názor. Tak jak hodnotíte rádia a televize, hodnoťte i nás. Sdělte nám, co od RadioTV očekáváte.
Na závěr bych vás rád požádal o jedno. Diskuse na RadioTV nejsou redigovány ani filtrovány. Omezte, prosím, vulgární projev všeho druhu. Navíc by docela bylo dobré, aby propříště se každý diskutující podepsal svým jménem. Prolomte tu bariéru anonymity a nebojte se vyjádřit svůj názor. Možná právě tímto eliminujeme takové nešvary, kdy se kolegové z jednoho rádia prostřednictvím diskuse na RadioTV pomlouvají navzájem. My to všechno vidíme a jenom žasneme…
