ANALÝZA – Finanční problémy zpravodajské televize Z1 plnily v posledních měsících nejen stránky odborných periodik a serverů, ale dokonce i těch mainstreamových. V Česku se totiž tak často nestává, aby se televizní stanice dostala do výrazných finančních problémů. Měli bychom si ale pomalu začít zvykat.
Z1 by nebyla první
V prosinci 2001 ukončila po 559 dnech svůj krátký život regionální TV3, projekt, který vznikl z královéhradecké TV Galaxie a který měl ambice konkurovat tehdejším celoplošným televizním hráčům. Konec TV3 ale přílišnou publicitu nezaznamenal. Bylo to mimo jiné způsobeno boji kolem televize Nova a následně i televizní krizí, tedy tématy, která byla pro diváky i čtenáře daleko zajímavější než problémy malé stanice, jejíž sledovanost se pohybovala kolem jednoho procenta. Na frekvenci TV3 ale nezůstalo dlouho prázdno. Po krátkém kolečku licenčně-vlastnických veletočů se na ní objevily TV Praha a TV Hradec Králové. Vysílání jim vydrželo až do poloviny července 2005.
V té době se velmi dýchavičně začala rozebíhat televizní digitalizace a s ní přišli i první odvážlivci. Byly jimi teleshopingová TOP TV a parlamentní 24cz. Zatím co první jmenované zlomila vaz zmatená digitalizace a nebýt jí své diváky by si i možná našla, 24cz pohřbil kromě digitalizace i mizivý zájem diváků a nakonec finanční problémy investora. Ale ani o konci těchto prvních digitálních průkopníků se příliš nepsalo a při tom právě TOP TV a 24cz byly jasnou ukázkou, jak může být televizní podnikání, vzhledem k legislativě, lobingu a přístupu zákonodárců a nejen jich, zrádné.
Devadesátá léta přes kopírák
Televizní digitalizace přinesla uvolnění televizního trhu, které se dá porovnat s uvolněním rozhlasového trhu v první polovině devadesátých let. Tehdy začaly vznikat rozhlasové stanice jako na běžícím pásu a své rádio si založil každý, kdo někdy jen přičichl k mikrofonu a měl to štěstí, že nevadil nikomu se silnějším lobbingem. Vznikaly tehdy projekty z čirého nadšení a řada z nich za to zaplatila brzkým koncem. Za všechny připomenu jen jeden, který dodnes zůstává v rozhlasovém světě tak trochu tabu. Kromě celoplošných rádií jako Frekvence 1, zpravodajské Alfy, nebo Evropy 2, jejíž dopad se už tehdy pomalu ale jistě začínal celoplošným stanicím rovnat, vznikla ještě celoploška čtvrtá. Nesla název Rádio Echo a oproti konkurenci nevysílala prostřednictvím FM pásma, ale k šíření signálu využívala střední vlny.
Rádio Echo byl projekt ambiciózní. Vysílání zahrnovalo hudbu, zpravodajství, publicistiku i pořadu pro děti a spojila s ním své jméno řada rozhlasových profesionálů. Rádiu Echo vydrželo vysílání zhruba dvanáct měsíců, a i když nemělo drtivý dopad na posluchače, za to drtivě a natrvalo ovlivnilo přístup broadcasterů ke středním vlnám. Po krachu Rádia Echo se jich totiž totiž nikdo, s výjimkou Country rádia, ani dvoumetrovým klackem nedotkl. Něco podobného čeká i domácí televizní trh. V případě televizních stanic ale nepůjde ani tak o problém na které platformě ta, či ona stanice odstartuje, jako spíš o přítomnost, nebo nepřítomnost silného kapitálu a majitele který má dostatek nadšení, nebo touhu získat mediální vliv.
Nadšení versus podnikatelský záměr
Už dnes můžeme na několika příkladech jasně vidět, že silný kapitál a touha vlastnit televizi funguje lépe než dobrý podnikatelský záměr. Ideální ukázkou silného kapitálu a nadšení, či jiných cílů majitele je televize Public, která začala jako pokus o soukromou televizi s veřejnoprávním obsahem a teprve po roce existence se začala pomalu měnit na nízkonákladovou stanici s výhledem budoucího fungování na standardním komerčním základu. I majitel Z1, společnost J&T musel, vzhledem k předchozím zkušenostem se slovenskou TA3, velmi dobře vědět, že financovat zpravodajskou stanici bude spíš záležitost filantropická a náklady se mohou vrátit spíš ve formě vlivu, než reálných peněz. A nakonec i nejmladší přírůstek do rodiny televizních stanice TV Barrandov má svou existenci založenou na silném kapitálu a majiteli, který měl vždy touhu po mediálním vlivu. Příkladem nadšeného majitele je naopak třeba Antonín Charouz, který si svým Sportem 5 splnil touhu po motoristické televizi a zároveň získal prostor pro propagaci svých dalších aktivit.
Musíme se ale připravit na to, že časem může některé televizní mecenáše omrzet investovat stovky milionů do prodělečných projektů a televize budou, stejně jako zmiňovaná rádia, krachovat. Krom toho vznikne i řada projektů, které nebudou mít dostatečné finanční zajištění a jejich provozovatelé budou spoléhat na úspěch, který u většiny z nich nepřijde. Nejpozději za dva roky tak zkrachují první televizní stanice a po ukončení digitalizace, kdy se stanou i terestrické televizní licence nárokovými, se stanic objeví a následně zkrachuje ještě celá řada. V příštích deseti letech zkrátka nebudou zvěsti o finančních problémech televizních stanic, nebo dokonce jejich krach, ničím neobvyklým a měli bychom si na ně zvyknout stejně jako na každoroční záplavy, chřipku, nebo poslaneckou sněmovnu.
