Autorským organizacím platíme všichni. Víc než si myslíme

osa-logo.gifPlatit za jednu věc, nebo službu dvakrát. Myšlenka, která většině z nás připadne nesmyslná a nepochybně i nemorální. Jsou ale obory a služby, za něž platíme ne dvakrát, ale třikrát, čtyřikrát, klidně i pětkrát a nijak zvláštní nám to nepřipadne. Možná by mělo. Řeč je samozřejmě o autorských organizacích, které zastupují práva autorů a tvůrců. Většinou o těchto organizacích slyšíme v souvislosti s hoteliéry, nebo restauratéry, kteří si stěžují na vysoké poplatky, jenže to je jen malý zlomek plateb, které všichni autorským organizacím dnes a denně platíme.

Řečeno v souladu se zákonem, budeme mluvit o organizacích, které zastupují práva autorů na základě zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským.

Tři platby za jednu službu

Představte si, že jako divák usednete k televizi, ve které běží váš oblíbený seriál tuzemské provenience. Většina diváků si nepochybně dokážete představit, že výroba seriálu není levná záležitost. Všechny náklady na výrobu ovšem producent platí pouze jednou. Žádného kameramana, osvětlovače, nebo scénáristu nenapadne požadovat několikanásobně proplacení honoráře. Výjimkou jsou pouze autorské organizace. Jen za náš hypotetický seriál totiž proběhla v různých podobách platba některé z autorských organizací hned třikrát. Pojďme se tedy podívat, kdo všechno musí autorským organizacím odvést poplatek, než se seriál dostane na televizní obrazovky.

První plátcem byl nepochybně producent, který zaplatil za užití hudebních děl použitých v seriálu, vyjma děl na která uzavřel s autory a interprety exklusivní smlouvu, díky níž se stává vlastníkem těchto děl. To vše je zatím v pořádku, a kdyby byla tato platba jedinou, nebylo by nad čím se pozastavovat.

Druhým plátcem je televizní stanice, která zmíněný seriál vysílá. Ta má uzavřený se všemi autorskými organizacemi smlouvy, na jejichž základě platí měsíční paušál, který se většinou tvoří předem stanovené procento z příjmů stanice. To už je tedy druhá platba za jedno dílo. Tato platba ale může mít ještě jednu perličku. Producentem, který seriál vyrobil a který má tedy smlouvu s autorem hudby, může být i dotyčná televizní stanice vysílající seriál. Podle prosté selské logiky by za jeho vysílání platit neměla, vždyť už přeci jednou všem autorům, interpretům i zvukařům zaplatila. Selská logika, upřímně řečeno jakákoli logika, ovšem v systému odměňování organizovaných autorů chybí.

Třetím plátcem je provozovatel přenosové soustavy, tedy například operátor televizních kabelových rozvodů. Ten sice platí televizním společnostem za to, že jejich kanály dál přeprodává, vyjma stanic, jichž se týká podmínka must carry, jenže proč nepodojit další společnost. Pokud bychom se podívali do rozpočtů kabelových operátorů, potom bychom zjistili, že platby autorským organizacím činí poměrně významné částky z celkové ceny nabízených služeb.

Tři platby až nekonečno

V tomto případě tedy proběhla platba za jednu službu celkem třikrát. Tím ale celý kolotoč končit nemusí. Pokud chce televizní stanice umístit pořad do veřejně přístupného webového archivu, platí opět. Pokud bychom šli opravdu do důsledků, potom formou poplatku připočítaného k ceně výrobku, televize zaplatila poplatek autorských organizacím i za disky v počítačích, na kterých byl seriál střihán, zaplatila za tiskárny a kopírky na kterých tiskla scénáře a pochopitelně za veškeré případné nosiče, které při natáčení i postprodukci použila. Pokud by tento seriál divák sledoval třeba v hotelu, v restauraci, nebo na jiném veřejném místě, potom musíme pochopitelně připočítat platbu navíc. Než se tedy seriál dostal na obrazovku, inkasovaly za něj autorské organizace tři platby přímo související a bezpočet plateb souvisejících nepřímo.

Televize je ale jen jedním z mnoha možných příkladů. Stejně bychom mohli počítat u rozhlasového vysílání, u řady webových aplikací, které pracují s audiovizuálními díly, nebo u reklamy.
Všechny tyto poplatky ale nakonec zaplatí divák. U médií veřejné služby prostřednictvím poplatků a u médií komerčních prostřednictvím zboží, které nakoupí a do jehož ceny se mimo jiné promítají i náklady na reklamu a marketing. Tyto poplatky by se tedy netýkaly pouze člověka, který je schopen stoprocentního samozásobování. Pokud odebíráte alespoň elektrický proud, nebo jste si jednou koupili balíček soli, přispěli jste autorským organizacím.

Nechci vypadat jako přítel okrádání dřoucích se umělců. Zaplatit za duševní dílo je v pořádku a v pořádku je, i když je náležitě oceněno. Co už ale v pořádku není, pokud za jedno a totéž dílo platíme všichni do úmoru. V pořádku ani není, pokud jsme při koupi zařízení pro archivaci dat a priori považování za zloděje, kteří nepochybně něco ukradnou a proto je po nich třeba požadovat poplatek.

Mimochodem, o pěknou a v pravdě stylovou tečku k tomuto článku se paradoxně postaral sám OSA, který oznámil, že  loni zvýšil celkové příjmy meziročně o 44,5 milionu korun z 813,2 milionu korun v roce 2008 na rekordních 857,7 milionu korun za rok 2009. Jsme my to ale kultury chtivý národ.

piraticek

Přehled: Kolektivní správci (tzv. autorské organizace) v ČR

V následujícím přehledu najdete seznam všech kolektivnich správců v ČR i práv která zastupují.

DILIA – divadelní, literární a audiovizuální agentura

dilia-logo

O správci: DILIA (založena 1949) je občanské sdružení autorů a dalších nositelů autorských práv. Hlavním předmětem její činnosti je zajišťování ochrany autorských práv. Základní činnosti agentury se dělí na kolektivní správu a agenturu.

Koho zastupuje: DILIA sdružuje a zastupuje autory děl literárních, dramatických, hudebně-dramatických, děl choreografických, pantomimických, audiovizuálních, výtvarných (obrazové složky audiovizuálních děl, tj. kameramany, architekty, scénografy, kostýmní výtvarníky a ostatní výtvarníky audiovizuálních děl), scénické hudby zvlášť vytvořené pro užití v díle dramatickém, choreografickém a pantomimickém, s výjimkou hudby užité ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům, děl vědeckých včetně děl kartografických, výtvarných, dále rovněž dabingové režiséry, kteří jsou autory mluvené složky audiovizuálních děl v jiném jazyce, nakladatele (jiné než hudební).

Web: www.dilia.cz

OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním

osa-logo.gif


O správci: OSA (založen 1919) je občanské sdružení zastupující více než 5000 skladatelů, textařů, hudebních nakladatelů a dědiců autorských práv. Na základě recipročních smluv s partnerskými organizacemi OSA zastupuje až milion zahraničních autorů. Repertoár OSA tvoří více než 250 000 skladeb.

Hlavní činností OSA je kolektivní správa autorských práv k hudebním dílům a zhudebněným textům. Jde zejména o udělování souhlasu k užití děl, výběr a výplaty autorských odměn autorům, dědicům a hudebním nakladatelům. OSA tak umožňuje legální užívání hudebních děl. Uživatelé mohou prostřednictvím OSA získat souhlas k provozování většiny hudebních děl.

Koho zastupuje: Osa zastupuje autory hudby s textem, autory hudby bez textu, autory textu, hudební nakladatele, dědice autorských práv výše uvedených autorů.

OSA dále spravuje následující práva:

ze zákona:

1) na odměnu při kabelovém přenosu hudebních děl,
2) na odměnu v souvislosti s rozmnožováním hudebního díla pro osobní potřebu, při dovozu a prvním prodeji nenahraných zvukových a zvukově-obrazových nosičů (nenahrané, tzv. „prázdné“ CD a jiné zvukově-obrazové nosiče) a přístrojů k zhotovení rozmnoženin (DVD přehrávače, PC, magnetofony apod.),
3) na přiměřenou odměnu za pronájem a půjčování rozmnoženin hudebního díla (např. Videopůjčovny).

dobrovolně kolektivně spravované:

1) na výrobu a prodej zvukových nebo audiovizuálních nosičů,
2) na zpřístupňování hudebních děl na internetu a v mobilních sítích,
3) na veřejné provozování hudebních děl živě (koncerty, diskotéky, taneční zábavy),tzv. veřejná produkce (včetně rozhlasového přijímače v kadeřnictví),
4) na vysílání hudebních děl rozhlasem nebo televizí,
5) na veřejné provozování hudebních děl prostřednictvím technických zařízení,
6) na pronájem a půjčování rozmnoženin hudebního díla (videopůjčovny apod.).

Web: www.osa.cz

NTERGRAM – Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů

intergram-logo

O správci: INTERGRAM (založen 1990) zastupuje výkonné umělce a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů ve výkonu majetkových práv, která jim vyplývají z autorského zákona, a to především tím, že za výkonné umělce a výrobce záznamů poskytuje oprávnění k výkonu práva užít jejich umělecké výkony a záznamy a vybírá pro ně za toto užití odměny.

Koho zastupuje: INTERGRAM je oprávněn k výkonu kolektivní správy majetkových práv umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů těchto povinně kolektivně spravovaných práv na odměnu za:

1) užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí,
2) užití zvukového záznamu, vydaného k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí,
3) zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově-obrazového záznamu,
4) pronájem originálu nebo rozmnoženiny výkonu výkonného umělce na zvukový nebo zvukově-obrazový záznam,
5) užití kabelových přenosů živých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukový záznam.

Web: www.intergram.cz

GESTOR – Ochranný svaz autorský

gestor-logo

O správci: GESTOR (založen 1997) je kolektivním správcem autorského práva na odměnu při opětném prodeji originálu výtvarného díla uměleckého. Originálem díla se rozumí zejména originální obraz, kresba, malba, koláž, tapiserie, rytina, litografie či jiná grafika, socha, keramika, autorský šperk, fotografie nebo autorská rozmnoženina, která je podle zvyklostí považována za originál. Právo na odměnu pro autora se naopak nevztahuje na díla architektonická, díla užitého umění a na rukopisy spisovatelů a skladatelů.

Web: www.gestor.cz

OOA-S – Ochranná organizace autorská

ooas-logo

O správci: OOA-S je nevýdělečná organizace (občanské sdružení) zastupující umělce a dědice při hromadné správě práv, která si ve většině případů nemohou spravovat sami. OOA-S působí mezi výtvarníky a architekty. Členem OOA-S se může stát každý autor výtvarných děl či jeho dědicové, a to na základě smlouvy o zastupování.
OOA-S je jediným kolektivním správcem, který je oprávněn k výkonu kolektivní správy autorských práv v segmentu výtvarné složky audiovizuálních děl. Obdobné dřívější oprávnění platné pro agenturu DILIA zaniklo.
Web: www.ooas.cz
OAZA – Ochranná asociace zvukařů – autorů, občanské sdružení

oaza-logo

O správci: Ochranná asociace zvukařů – autorů, o.s. (OAZA) je občanské sdružení, které od roku 2006 neziskově zastupuje na základě smluv autory a další nositele autorských práv (např. dědice) při výkonu jejich majetkových autorských práv.OAZA spravuje následující práva:

práva povinně kolektivně spravovaná:


1) právo na odměnu za zhotovení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu přenesením jeho obsahu pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu
2) právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam

dobrovolně kolektivně spravovaná:

1) právo na rozmnožování díla
2) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla
3) právo na zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoliv může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby, zejména počítačovou nebo obdobnou sítí,
4) právo na nedivadelní provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla
5) právo na vysílání díla rozhlasem či televizí
6) právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla

Web: www.oaza.eu

Autor článku:

Komentáře (2)

  1. Jose

    Opět velmi pěkný a přínosný článek. Jen ještě podotknu některé věci. Za prvé, že například jsou státy, kde rozhlasové stanice na FM platit podobné poplatky nemusí, to se potom nelze divit, že se tam FM daří. Za druhé, že zločinecká organizace OSA je propojena s bývalými komunistickými kádry. Za třetí, ještě by se třeba i hodilo uvést známou věc, že u nás platí, tak totalitní zákony, že podporují, nejen trojnásobné platby, za totéž, ale i to, že pokud budete vysílat jen samé interprety, které OSA nezastupuje a s kterými sepíšete smlouvy, tak i tak musíte platit OSA, čili živit ji a ty lidi, které zastupuje. Což je samozřejmě brzda jakékoli invence, nezávislosti a vůbec nějaké nové tvorby. Pak se nelze divit, že to zde vypadá přesně, tak, jak to tady vypadá. Takže jsme nekulturní národ, když toto trpíme, respektive trpí to ti, co takové zákony vyrábí a schvalují a my je tam volíme. Neškodilo by zákony kolem autorských práv podrobit pořádné rekontrukci, respektive zákonodárci by se měli podívat OSA trochu více na zoubky.

  2. xsc

    Ještě bych přidal další paradoxy.
    Platí se na základě zákona – tedy opatření státu – soukromé organizaci, u které nemám žádné právo znát další tok peněz.
    Tyto organizace mají tak hluboký dosah do politiky, že stát i celá EU se účastní projednávání návrhu mezinárodní smlouvy v utajeném režimu – lobbisti k ní přístup mají, veřejnost ani prostřednictvím poslanců nikoliv (http://www.diit.cz/clanek/ministerstvo-vyjednava-acta-v-utajeni/36644/).
    A samozřejmě spoustu řečí o ochraně práv autorů mají ti, kteří se v 70.-80. letech dobře živili kopírováním západních hitů.

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .
Štítky:, , ,