Noviny na papíře by mohli zachránit snobové

cermakperexROZHOVOR 1. ČÁST – Přinášíme vám poslední ze série rozhovorů, které jsme nahráli na letošním ročníku festivalu AFO. Po diskusním panelu, který se týkal podcastu, jsme si povídali s Milošem Čermákem. Vznikl obsáhlý text, jenž jsme rozdělili na dvě části. Ta dnešní nabízí zamyšlení nad budoucností zejména tištěných médií zejména v konfrontaci s internetem.

RadioTV: Vy jste na panelu v rámci festivalu AFO mluvil o krizi klasických médií. Asi se shodneme, že se týká zejména tisku. Jak vidíte budoucnost jednotlivých médií?

Ona je to dost komplexní otázka. Myslím, že v zásadě jsou v dnešní době možné dva scénáře. Jeden je, že zůstane rozdělení médií tak, jak ho známe dnes. To, co dnes prožíváme, může být dočasná krize, jež je daná hlavně ekonomikou a určitými trendy. Samozřejmě, že noviny už nebude nikdy číst tolik lidí, jako před dvaceti lety, ale bude to médium, které bude dál fungovat. Může se přesunout na elektronický papír. Já jsem v současné době nadšený z elektronické čtečky. Mám v ní třeba americký Newsweek. v zásadě je v ní všechno, co nabízí tištěná verze (listujeme elektronickou čtečkou, pozn. red.) a drží strukturu novin.

Digitální čtečky se vyrábí asi dva nebo tři roky. Netrpělivě očekávám, kdy to bude ještě tenčí a třeba ohebné.

RadioTV: Jako folie?

Přesně, jako folie. Prototypy nového elektronického papíru vydají asi takto (Miloš Čermák roluje klasický list A4), ale zatím se nevyrábí, protože jsou hrozně drahé.

RadioTV: Takže papír nemá budoucnost?

Tak asi ne, proti větru nenačůráš. Jde o určitý trend, v němž papír ztrácí na síle a pomalu zmizí úplně.

Elektronická čtečka novin
Elektronická čtečka novin

RadioTV: A ten druhý scénář?

Není vůbec vyloučeno, že se naprosto změní forma médií. To je cesta Googlu a personalizovaných zpráv. Svou roli získají sociální sítě. Výběr bude řešit nějaký algoritmus, který určí, co zajímá mě, a co mé okolí, atp.

RadioTV: Člověk bude „oskenovaný“ internetem. Ten o něm bude vědět vše…

…a pak už to může být jakkoliv. Jsou tady dvě nesrovnatelné cesty. Nedokážu odhadnout, kterým směrem se to bude ubírat.

Dnes média fungují na nějakém obchodním modelu, což je docela silný argument, že se udrží současný stav a krize, jak přišla, odejde.

Na druhé straně možnosti nových médií, personalizace zpráv, přesné cílení – to nelze opomenout.

RadioTV: Já, když otevřu noviny, tak čtu i náhodné rubriky, jež bych určitě neměl třeba ve svém „portfoliu“. To by byl velký problém personifikovaného zpravodajství.

To je přesný argument. Jeden odborník říká, že v novinách čte i to, co ho nezajímá. Někde jsem četl sociologickou studii, kde říkají, jak společnost funguje. Všichni vlastně čteme stejné zprávy, nejen světové. Tím se určují naše hodnoty. Právě proto, že čteme i to, co nás jakoby nezajímá.

Mě vždy fascinuje titulní stránka novin. Ta, vyjma bulvárních novin, když je dobře udělaná, tak po jejím prohlédnutí víte, co se všechno stalo. Třeba je velká fotka Obamy, tak okamžitě máte pocit, že se stalo něco důležitého, a že v tom figuruje tento pán. A ve chvíli, kdy si budeme sami určovat, co potřebujeme, tak třeba polovina lidí ani nebude vědět, kdo to Obama je.

Otázka je: Co je dobře a co špatně? Hodně lidí třeba mluví o elitářství, že nějací lidé za nás rozhodují, co je důležité, což podle kritiků není správné. Na druhé straně většina z nás nedokáže posoudit, co je důležité. Třeba, když si musím nutně odskočit a pohybuji se zde, je pro mě nejdůležitější zpráva, kde je tady záchod. Tohle pro mě může být zpráva dne. Nějaký čidlo od Googlu, které budu mít někde připevněné, pozná, že jsem dlouho nebyl, tak mi tuto informaci nabídne na hlavní stránce elektronických novin. Nebude tam, že začala 3. světová válka, ale „Jdi sto metrů rovně, pak zahni doprava a tam je tvůj záchod.“ Je to o prioritách, po cestě do práce je pro vás důležitější zpráva, že je ucpaná magistrála, než krachující banka, v níž nemáte žádné peníze. Na druhé straně existují dlouhodobé věci, třeba mezinárodní politika, ekonomika – věci, které nás v ten daný moment nezajímají, ale jsou také důležité.

Miloš Čermák na letošním ročníku AFO
Miloš Čermák na letošním ročníku AFO

RadioTV: Velkou sílu na internetu mají titulky článků. Ty rozhodují o tom, zda si ten, který článek přečtu.

Konkurence v tomto ohledu je na internetu šílená. Navíc, kdo by si četl článek, když tam má pěknou flashovou hru, že?

RadioTV: Tištěná média mají velkou nevýhodu oproti internetu v tom, že v novinách mají zprávy vlastně den zpoždění. Internet zprávy nabízí téměř online.

Přesně tak. Nevýhoda internetu je v pozornosti. Při listování weby je úplně jiná. Nejlíp v tomto funguje bulvár, ten jede na „první signální“. Já si taky kupuji v trafice Lidovky, ale než mi prodavačka přepočítá drobné, tak stihnu projet titulní stránky, Lucie Bílá a její děloha a podobné nesmysly. Člověka to v té chvíli zajímá, od toho se neodtrhne, obrovský titulek je přes x řádků.

RadioTV: Otázka zní, zda mají klasické deníky budoucnost. Jestli se těžiště nepřesune spíš k týdeníkům a magazínům.

Nevím. Já jsem pořád trochu optimista a doufám, že noviny zachrání snobové. Stejně jako zachránili vážnou hudbu, která nikoho nezajímá. Takže snad noviny ve stávající podobě udrží nad vodou nějaká snobská elita, intelektuálové. V malém nákladu by jedny mohly vycházet.

Kamarád, který patří mezi těch pár kusů, co opravdu mají rádi operu, mi jednou říkal, že ho štve, že 90 procent lidí chodí do opery jen proto, že chodí do opery. Oni na sebe vezmou oblek, sem tam někdo usne, potom tleskají jak blázni, aniž by věděli, čemu tleskají. Já mu říkám: „Ty vole, buď rád, že tam chodí. Díky nim tam můžeš chodit i ty.“ Snobové platí něco, co je nebaví. Obrovský barák, obří orchestr, desítky zpěváků by si přece hrstka opravdových milovníků opery nemohla dovolit. Tento druh snobismu by mohl zachránit i tištěné deníky.

RadioTV: Jenže potom nastane situace, kdy budou tyto digitální čtečky laciné a zmuchlatelné jako papír.

Ale pořád tam jsou ony dvě cesty. Nějaký vyhledávač a program, který vám bude sázet články podle vašeho naturelu, a nebo budou v čtečkách klasicky strukturované noviny. Tudíž i u elektronické čtečky platí toto dvojcestí.

RadioTV: Fungují už česká média na těchto digitálních čtečkách?

Myslím, že ne, ale je to jen otázka času.

RadioTV: Koho typujete jako prvního?

Ve všem je první Mladá fronta, protože ta má nejlepší digitální strategii. Ale o tyto čtečky se nyní hodně zajímá Ringier.

Druhou část rozhovoru vám na RadioTV přineseme v některém z dalších dní.

Foto: Petr Pyjér Bílek; internet

Autor článku:

Komentáře (1)

  1. Jose

    Ono to nebude zase až tak horký:
    1) Pamatuji si, jak mi jeden známý vyprávěl, jak byl v Rusku. Chtěl si tam koupit nějaké maso, v nějaké masně. Postavil se do fronty a když přišel na řadu, prodavačka se ho zeptala: ,,A kdě váša gazéta ?“ Pro ty, co neučili, ve škole povinně rusky, tak ,,gazéta“ jsou noviny. Vyplývá z toho, že Rusové si potraviny balí do novin. Do těch elektronických to půjde obtížně.
    2) Vyprávěl mi jeden známý, jak byl v Londýně a jak všichni londýňané si koupí ranní tisk, ten si přečtou a pak si ho dají pod zadek, když sedě na lavičce, či nějakém schodu čekají na svůj bus. Pak vstanou a odjedou a po celém Londýně poletuje neuvěřitelné množství novin, nežli vyrazí metaři a posbírají to. Na elektronický novinách by se sedělo špatně.
    3) Znám dost slušné množství Čechů, kteří se chovají velmi prazvláštním způsobem. Sice si informace, zprávy, novinky, nalistují na nějakém webu pomocí svého počítače, ale nečtou si je hodiny z monitoru téhož počítače, kroutě se u toho na židli. Nikoli. Zadají tisk a všechny ty věci si vytisknou. Pak vypnou počítač a odeberou se to číst třeba do ložnice, kde se o toho povalují v posteli nebo na záchod atd. atd. zvláštní, ale dělají to tak.
    Takže z uvedených 3 případů se domnívám, že nám papír ještě nějakou dobu vydrží.

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .