V dnešní recenzi stojí proti případné kritice olbřímí protiargument, který může veškeré mé výhrady a výtky smést ze stolu – Rádio Impuls je v České republice nejposlouchanější rozhlasovou stanicí a jeho poslechovost dokonce v poslední době mírně vzrostla. Kdybych měl na tento (pro komerční rádio určující) argument brát důsledný ohled, nemohl bych napsat ani řádku. Ve středu 28. listopadu, kdy jsem ranní vysílání Rádia Impuls od šesti do osmi poslouchal, jsem se utvrdil v názoru, že rovnice nejoblíbenější = nejlepší neplatí ani v rozhlasovém éteru. Přesto berte následující text s vědomím, že na něm ulpívá všudypřítomné pozlátko nejposlouchanějšího celoplošného rádia u nás.
M O D E R Á T O Ř I
Každý všední den od 5.00 do 9.00 vysílá Rádio Impuls pořad Halóóó, tady Impulsovi! Moderátory tohoto pořadu jsou Honza Daněk a Jitka Vlková. Halóóó, tady Impulsovi! se svým způsobem snaží do rozhlasové podoby přetransformovat pořady Snídaně s Novou či Dobré ráno (ČT1).
Oba moderátoři sami sebe nazývají „národními buditeli“. Když jsem tuto sebecharakteristiku slyšel poprvé, pobavila mě, ale při prvním, druhém, třetím opakování ztrácela veškerou svou zajímavost a vtip. Jak Honza Dědek, tak Jitka Vlková dokonale zvládají onen profesionální šedivý a zaměnitelný projev, který je důležitý pro typy rádií, jež se snaží zalíbit všem a ztrácí při tom tvář i charakter. Jejich moderace formou dialogu byla jednoduchá a přímočará bez zbytečných kudrlinek, které často vedou do slepých ulic nedořečených vět a nedokončených myšlenek.
Postupem času se ale jejich práce ztrácela pod čím dál tím mohutnějším nánosem anketních esemesek a telefonátů, popřípadě pod neustálým vyzýváním k účasti na telefonické soutěži „Haló, tady Impulsovi.“, kde se hraje o jakýsi balík peněz. Až hysterického vyvrcholení dosáhlo neustále připomínání soutěže ve chvíli, kdy Jitka Vlková četla z čerstvých tištěných novin a bez sebemenší interpunkce, změny v hlase či jiném předělu vyhlásila něco v tom smyslu, že, kdo se nepřihlásí do naší soutěže, jakoby nežil.
Jak jsem tak poslouchal ranní vysílání Rádia Impuls, začínal jsem se v něm hůř a hůř orientovat – zmatené upoutávky na pořady, které neměly hlavu ani patu, pestrá nabídka různě zajímavých pořadů. Jako příklad mohu uvézt Téma dne s Ivem Jahelkou, ve kterém udílí známý zpívající právník nějaké ty důležité rady jak přežít v české právní džungli, Zuřivého reportéra Jakuba Zahradníčka – ten ve středu informoval o nějaké psím salónu krásy, nebo Svět podle Špačka, v němž bývalý mluvčí pražského Hradu a „polobůh etikety“ udílí rady do života.
Tato rozmixovaná všehochuť společně se skutečností, že oba moderátoři celou půlhodinu nepovažovali za nutné se představit (schovávali se za obecný pojem „Impulsovi“) a občas prohodili něco o „rodině Impulsů“, mě přivedla k myšlence, že nějak nejsem vítán. Utvrzením v tomto faktu pro mne byl asi dvouminutový výsek ze seriálu televize Prima Velmi křehké vztahy. Netuším, zda to byla upoutávka na další díl v televizi, či na Rádiu Impuls běží audiostopa tohoto českého nekonečného seriálu na pokračování. Tento náznak mírné arogance ze strany Rádia Impuls mě provázel po celé dvě hodiny, kdy jsem měl tuto stanici puštěnou.
R E D A K C E
Středeční zpravodajství na Rádiu Impuls dirigovala Jana Uttendorfská. Publicistika zde má vysokou úroveň a svým způsobem zpracování a prezentace tvoří mírnou alternativu vůči konzervativnímu ČRo 1.
V celou a v půl četla Jana Uttendorfská zprávy z Česka a zahraničí a Radek Macháček přidával informace ze sportu, jejichž podstatná část se, narozdíl od ostatních zpráv, opakovala pořád dokola.
Zajímavou formu měly informace o počasí. Jednu jejich část (kratší) tvořily obecné údaje o tom, jak má být. Druhá část byla tvořena posluchači, kteří posílali esemesky s aktuální teplotou v místě, kde se zrovna nacházeli.
K tomu, aby byla spolupráce posluchačů plně funkční, je nezbytně nutná i ona první část tvořená redaktory stanice. Tuto část tvořenou profesionály postrádalo aktuální dopravní zpravodajství. Dopravní informace tvořené pouze posluchači/telefonisty používá nejen Rádio Impuls. Stejně jako jinde i zde to považuji za alibismus a určitý druh lenosti a neprofesionality.
Zpravodajství bylo doplněno reportáží Alana Hejmy o nové výši průměrné mzdy.
Celkově lze říci, že redakce na Rádiu Impuls je na očekávatelné nadprůměrné úrovni. Její slabinou je dopravní zpravodajství, které se sice tváří výsostně profesionálně, ale z větší části je jen nafouklou bublinou.
M U Z I K A
Hudební dramaturgie ranního vysílání na Rádiu Impuls mě ujistila o smutné skutečnosti, že by ji mohl dělat téměř každý. Nejde o to, co hrají, zde je otázka poslouchanosti opravdu jediným kritériem, ale o fakt, jak s muzikou zacházejí. Během poslechu jsem nabyl neodvratného dojmu, že moderátorům hudba překáží, že je nuceným zlem, které jim ubírá drahocenné minuty v éteru.
Příklad, kdy Honza Daněk místo Donovana (kterého zrovna pouštěli) před i po písničce uvedl Jasona Donovana, je dle mého názoru dosti výmluvný.
O B A L + R E K L A M A + I N T E R N E T
Znělkám na Rádiu Impuls v současnosti vévodí ztrojené „á“. V rámci možností je to originální a netradiční způsob – ne však moc, aby posluchače nevyplašil. Silně konzervativně a zkostnatěle působí pak některé upoutávky na vlastní pořady – mozaika útržků různých písní. Velkým zmatkem se pak jeví jakási znělka nebo upoutávka, kdy posluchač není schopen v nastalém koktejlu hlasů, vět a sloganů udržet směr a orientaci a raději trpně čeká až ten „babylónský ruch“ ustane.
Reklamy je v ranním vysílání snesitelné množství. Výhodou celoplošné stanice je skutečnost, že vysílá „velké“ reklamy, jejichž úroveň je přece jen výrazně vyšší než u regionálních sourozenců.
Internetovým stránkám vévodí současná kampaň Rádia Impuls Úsměv sluší každému. Její přijetí je silně subjektivní záležitostí a je na každém člověku zvlášť, jaký vztah ke photoshopem zdeformovaným obličejům zaujme. Jinak jsou stránky nabité informacemi. V relativně přehledném systému lze nalézt vše podstatné.
Z Á V Ě R
Možná je to jen má paranoia, ale během poslechu Halóóó, tady Impulsovi! jsem nabyl dojmu jakési nepatřičnosti a nekompetentnosti. Jakoby zpoza rohu na mě někdo, kdo je obdařen malou a typickou českou xenofobií, volal: „Pro tebe to vysílání není. Ty nás neposloucháš nonstop. Ty sis nás naladil jen na dvě hodinky. Kdybys nás poslouchal pravidelně, nebudeš mít pocit zmatenosti a chaosu. Ti, jenž tak činí, jsou spokojeni. A je jich hodně. Zobou nám z ruky a nějakou tu smradlavou samochválu nám s radostí na duši odpustí.“ Jen aby se ten mnohasettisícový dav nezvedl, pozorně nezaposlouchal a nepřeladil.
Celý článek uzavřu klišé, které nejspíš nejstručněji vysvětluje fakt, že Rádio Impuls je nej: „Průměrné rádio pro průměrné lidi, a proto nejposlouchanější.“
Hodnocení (1=nejhorší, 5=nejlepší)
Moderace – 3 body
Redakce – 4 body
Muzika – 2 body
Obal, reklama, internet – 3 body
Celkové hodnocení – 3 body
