Tentokrát bylo mé vstávání ve znamení hard & heavy. Věrný posluchač Radia Beat je nazýván beaťák a já se nejprve obával toho, že se nabourám do nějaké uzavřené komunity, jak tomu bylo třeba u Rádia Impuls. Naštěstí se tak nestalo a já během poslechu pochopil, že pro fanouška „těžkých kovů“ a „tvrdých kamenů“ je označení beaťák čestným titulem bez hanlivého podtextu. Ve středu 27. února jsem Radio Beat v šest ráno naladil a dvě hodiny poslouchal.
M O D E R Á T O R K A
Ranní vysílání na Radiu Beat nemá žádný název. Každý všední den mezi šestou a devátou hodinou ranní má jednoduše vysílání na starosti Katka „Kachna“ Saibertová. Moderátorka se během vysílání prezentuje jako Kachna, a tak bych si dovolil ji takto pojmenovávat i v tomto článku. Její křestní jméno „prozradil“ zprávař a příjmení jsem musel zjišťovat na internetových stránkách (Nešvarem, kdy se moderátoři neobtěžují prozradit své celé jméno jsem se zaobíral v předchozích recenzích.).
Kachna se drží zásady, že méně je někdy více. Do vysílání mluvila tak akorát, v úvodu okomentovala některé hrané písně, a pak se už jen věnovala aktuální dopravě, počasí, času a NHL. Postupem času jsem začal litovat, že se moderátorka nevěnuje více pouštěné muzice, že se omezila jen na to základní a ničím to nekoření. Po sedmé hodině však navštívil studio vítěz soutěže o zájezd do Keni a vysílání dostalo nový náboj. Kachna s ním vedla velice pěkný a příjemný dialog. Tento kvalitně odvedený rozhovor mě utvrdil v názoru, že Kachna do vysílání nemluví, protože to je její styl a nechce po ránu posluchače moc obtěžovat a ne kvůli tomu, že nemá co říct.
Katka „Kachna Saibertová vládne mírně nakřáplým hlasem a ten jí dává velkou výhodu v rozpoznatelnosti. Navíc mluví srozumitelně s dobrou výslovností. Celkově lze tedy říct, že se Kachna příjemně poslouchá. Její projev je veselý, není z něj cítit křeč, má daleko k bodré rozjuchanosti, a tak si udržuje přirozenou linku optimismu během celého vysílání. Myslím, že si Kachna našla styl vyhovující jejímu naturelu, styl do něhož se nemusí každé ráno nutit, a jenž zvládne i menší výkyvy směrem k introvertnější náladě, která se čas od času přepadne každého moderátora.
R E D A K C E
Zpravodajství na Radiu Beat má zvláštní skladbu. Ve středu jej měl na starosti Petr Šimáček.
Sportovní informace jsou na Radiu Beat na prvním místě, nejen že jimi začínají klasické zprávy každou půlhodinu, ale navíc zde funguje jakýsi výsledkový servis NHL a menšinových sportů.
Velký důraz je kladen na aktuální dopravní zpravodajství, které je pokryto nejen telefonáty posluchačů/řidičů, ale i vlastními zdroji. Dostatečné jsou také informace o počasí.
Tradiční informace (politika, společnost, atp.) jsou pak upozaděny. I tak jich však je dostatek, jen jsem nepochopil princip, na kterém funguje určování těch zpráv, jež se budou opakovat. Je logické, že se „headlines“ opakují, ale repetice některých nedůležitých příspěvků se vzpírala mému chápání. Druhou hodinu poslechu se mi pak už nedostalo téměř žádné nové informace.
Nejen skladba zpravodajství je na Radiu Beat specifická. Také přiznaný fakt, že zprávy nejsou pevně vázány na určitý čas (celá a půl), je netradiční. Radio Beat tak zdůrazňuje snahu nenechat se svázat konvencemi a veřejně přijímanými pravidly (Vždyť o tom samém je koneckonců celá historie rokenrolu a „bigbítu“.).
M U Z I K A
Na Radiu Beat dostává skutečnost, že hrají písničky celé zcela novou dimenzi. Zažít během 15 minut dvě písničky přehrazené krátkým jinglem vám dopřejí málokde.
K mému překvapení hudební dramaturgie párkrát slušně zaskřípala. Hned v úvodu mě udivila dvojice Deep Purple a Don McLean s folkovou písní American Pie. Pak vše vesele pokračovalo – Plexis, Iron Maiden, Helloween, AC/DC, Chuck Berry, Framus 5, Yes…. Velkou třecí plochu jsem pocítil přibližně o čtvrt na osm, kdy jsem se stal svědkem nepochopitelné dvojice Iron Maiden (to ráno už podruhé) a Phil Collins. Nejsem si jist zda Collins patří do party výše zmiňovaných interpretů.
Za dvě hodiny zaznělo jen 15 písní. Nejen délka písní nebo rozhovor s hostem toho byly příčinou, ale o tom v dalším odstavci.
O B A L + R E K L A M A + I N T E R N E T
Znělky a předěly jsou na Radiu Beat jednoduché a vévodí jím ostrý kytarový zvuk. Většinou zní jingl „Radio Beat – klasik rock.“ a občas zazní „Zprávy, sport a rokenrol – na Radiu Beat.“ Jako vtipné a nápadité mi přišly upoutávky na různé pořady – zejména ta na K.O. víkend je opravdu originální. Poněkud mě mátlo, že tyto upoutávky nebyly nějak odděleny od běžné reklamy.
Reklamy je na Radiu Beat velmi mnoho. Během hodiny proběhnou dva nebo tři bloky o průměrném počtu 7 kusů, což je samo o sobě až moc. K tomu se přidávají ještě sponzorské reklamy před počasím a po dopravních aktualitách. Kdyby se množství reklamy omezilo mohlo by znít více muziky a beaťáci by mohli více „házet páčem“.
Internetové stránky Radia Beat se drží tradiční prezentace rádií zabývajících tvrdou muzikou. Informací je na nich dostatek a není těžké se v nich zorientovat.
Z Á V Ě R
Radio Beat na mě udělalo příznivý, i když poněkud rozporuplný dojem. Na jedné straně příjemná moderátorka, netradičně pojaté zpravodajství s důrazem na sport a dopravu a osmiminutová píseň znějící v éteru celá. Na druhé straně trčí občasný úlet v hudební dramaturgii a hlavně reklama všude, kam se podíváš.
Hodnocení (1=nejhorší, 5=nejlepší)
Moderace – 4 body
Redakce – 4 body
Muzika – 3 body
Obal, reklama, internet – 3 body
Celkové hodnocení – 3,5 bodu
V naší profesi si člověk musí věřit, jinak by před mikrofon s takovou pravidelností nelez. Chtěla jsem napsat, že Beat je především o muzice a moje práce je hlásit hodiny, moc nerušit a společně s beaťáky (jak nás naučili oslovovat posluchači posluchače Beatu) si užívat bigbítu. Ale pravdou to je do té míry, že když mi byla práce na classic rockovém rádiu nabídnuta, tak mě první zajímalo, jestli se budu moci věnovat svým úchylkám – NHL a tenisu. V 6:50 byl slyšet výsledek. Grandslam se teď nehraje, tak byli posluchači tenisu ušetřeni. Pak přišlo to ostatní a dnes jsem pyšná, že si to svoje můžu dělat za doprovodu takové muziky. Bohužel ráno je dost málo prostoru věnovat se více těm příběhům okolo písniček a interpretů, které hrajeme. A co se týče konkrétně dneška:
Musela jsem si přivstat, hrálo se na 9. stadionech a končily přestupy mezi kluby a co neudělám do 6. hodiny – na to pak už moc času není. Ještě před šestou upravuju internet – mažu staré programové věci a vyvěsím novou anketu. V šest mě z rozjímání nad počítačem vytrhl náš zprávař Šimi. Kde ten po ránu bere tolik páry? No a pak začal souboj s časem. Jedno oko sleduje NHL a píše zprávu, druhé prolítne regiony Beatu – doprava a počasí, třetí oko (já jich mám asi fakt víc) na netu prověřuje, co bude nejlepší zahrát od dnešního oslavence – kytarových věcí je od Iron Maiden dost, ale chci, aby to bylo něco Adrianovo. O půl sedmé je čas na pravidelnou kávu/čaj s národem – beaťáci jsou na to naučení. Za deset 7 se pekelně soustředím – mám 3 minuty na prezentaci věci, které jsem věnovala dost času (NHL má ještě svou předpřípravu den předem) a nejsem úplně dobrý čtenář profesionál, tak to hlavně nepodělat. Po sedmé hodině možná přijde Leoš. Přišel. Leoš je výherce soutěže o zájezd do Keni. Nejprve moc nechtěl mluvit, pak jsme měli problém zastavit se. Byl moc fajn a donesl hezké dárky – velká výhoda mého povolání. Do 8. hodiny musím ještě nacpat Šimiho se sportem – málo času a tolik báječné muziky. Po osmé mi přišel email od vás. Což mě pobavilo. Mám to tedy už za sebou a čekám, co se dozvím. Další část vysílání do deváté proběhla bez problémů. Třeba jsem volala na tiskové oddělení policie ČR a zjišťovala – kde může občan konzultovat dopravní značení.
Pokud je pro potřeby vašeho článku můj email dlouhý, napište tam, že moderátorce Kachně se dnes vysílalo dobře, protože Beat dobře hrál, a že to (i ona) zítra bude ještě lepší.
Beat nemá časy pojmenovány – nemáme ráno s Kachnou, dopoledne s Johanem a tak. Pojmenovány jsou speciální večerní pořady a jeden v pátek dopoledne a pak víkendy.
Katka „Kachna“ Seibertová, moderátorka ranního vysílání na Radiu Beat
