Chce-li si obyvatel z Jihlavy a přilehlého okolí naladit nějakou svou regionální stanici, která by k němu měla blíž než nějaké celoplošné rádio z hlavního města, nemá mnoho na výběr. Může si zvolit mezi zástupcem veřejnoprávní nebo soukromé „stáje“. Já si ve středu 20. února 2008 vybral komerční subjekt a od 6.00 do 8.00 jsem byl pozorným posluchačem ranního vysílání Hitrádia Vysočina.
M O D E R Á T O Ř I
Po delším čase jsem svým uším dopřál „ranní show“. Ondra (dle emailové adresy nejspíš Beníček) a Lee (podle stejné indicie snad Hrnčířová) obstarávají pořad Ranní show s Ondrou a Lee, který běží na Hitrádiu Vysočina každý všední den mezi šestou a devátou hodinou ranní.
K mé radosti mě od mikrofonu neoslovovali dva rozesmátí a uřvaní moderátoři, co si myslí, že posluchač potřebuje ráno slyšet lidi, kteří snad nespí a celých 24 hodin mají ústa od ucha k uchu (Přesto ani u jednoho z nich nechyběl naordinovaný „úsměv v řeči“.). Projev Ondry i Lee byl klidný a postupně přecházel – zejména kvůli monotónnímu hovoření o soutěži Den volna – k nudné a jednotvárné šedi.
Ve srovnání obou moderátorů se pomyslným vítězem stal Ondra. Ne, že by vynikal něčím originálním, ale bylo mu alespoň rozumět. Pokud se na mluvení soustředil byla artikulace a frázovaní v pořádku. Když si však přestal dávat pozor, sklouzla jeho výslovnost a vhodnost slov na úroveň, jakou sice mluví většina lidí, jenže ne v médiích ale na ulici (Ondra: „Víc ani prd.“).
U Lee to bylo ještě o stupeň horší. V jejím hlase byla cítit nezkušenost a absence potřebné machy nutné ke zvládnutí obtížného řemesla moderace. Lee chybělo to elementární – dobrá výslovnost a důsledná artikulace (Lee: „Venkusszačíná oteplovat.“). Spojování slov a nedořečené koncovky, to byly hlavní nedostatky, jež jsem u jejího projevu pociťoval. Spousta věcí se dostaví s postupující praxí (známé rčení o studentech v oblacích), avšak některé základy potřebují intenzivní trénink. Nechci zde lacině mentorovat, ale myslím si, že by Lee neuškodilo pár lekcí správné výslovnosti. Existuje velmi málo lidí, co mají „dar od boha“ a i ti svůj talent musí rozvíjet cvičením.
Obsahově se jednotlivé vstupy postupem času slily do jednolitého proudu s názvem Den volna. Na Hitrádiu Vysočina jde nejspíš o žhavou novinku, protože se o ní mluvilo skoro pořád. Princip soutěže je vcelku originální – vylosovaný soutěžící vyhraje „den volna“ ve své práci, kde ho zastoupí jeden z moderátorů (vše samozřejmě se svolením šéfa výherce) – avšak vše začne být značně otravným, když Den volna do posluchačů cpou moderátoři „horem dolem“. Když už nebyl Den volna hlavním tématem vstupu, důrazně se mluvilo o tom, jaké části soutěže (telefonát s minulou vítězkou, losování nového vítěze, telefonát vítězi, losování mezi moderátory, telefonát šéfovi výherce, telefonát vítězi….) se bude týkat další vstup. Celé to moderátoři prokládali výzvami směrem k posluchačům, ať se hlásí do soutěže, atp.
Abych nebyl tak krutý, musím napsat, že se párkrát ve vysílání objevil i jiný námět hovoru než jen posluchačská hra. A improvizované dialogy na náhodné téma měly svou osu, začátek-střed-závěr, např. vstup o studiu účetnictví, které však Ondra zazdil závěrečnou větou, jež cituji výše nebo vstup, v němž moderátoři pomlouvali české politiky – ten zaujal nečekaným závanem satiry. Zde se Ondra natolik „rozšoupl“, že si přestal hlídat frázování a pěkně natahoval samohlásky.
V pořádku bylo dostatečné hlášení aktuálního času a kontakt s muzikou. Zábavu pak měly obstarat dva fiktivní telefonáty – Otoman Cícha vykládal sny a na stejné úrovni byla předpověď počasí od myslivce Huberta. Humor také měl znít v „rozhovoru“ s Petrem Vachlerem, jenž byl postříhán ve stylu „na vymyšlenou otázku nastřihneme Vachlera, který námi použitou větou odpovídal úplně na něco jiného“. Původnost a vtipnost tohoto pořadu ponechám stranou, ale omyl, kterého se dopustila Lee, když v předtočených otázkách překřtila Jaroslava Duška na Miroslava, svědčí o mnohém.
R E D A K C E
Hitrádio Vysočina není zpravodajské rádio a je to znát. Redakce je silně upozaděna a nejspíš se nesměle krčí v nějakém tmavém koutku stanice. Středeční ráno měl na starosti Tomáš Novák, jenž co půl hodinu odbavoval pět nebo šest stejných informací průměrného zpracování.
Zprávy o počasí a aktuální dopravní informace hlásili 2x do hodiny. U toho prvního to bohatě stačí, ale když Hitrádio Vysočina pokrývá téměř celý úsek D1 mezi Prahou a Brnem (a naopak), myslel jsem si, že o dopravě uslyším víc.
M U Z I K A
Když jsem recenzoval Hitrádio Faktor, srovnával jsem hudební dramaturgii s přehazováním hnoje vidlemi. Abych se neopakoval, napadlo mě srovnání s velkou jehlicí na kebab, na niž je napichováno maso, které zrovna přijde pod ruku a je jedno, zda jde o maso vepřové, hovězí, skopové kuřecí, nebo jiné. Tento princip praktikují dramaturgové i na Hitrádiu Vysočina. Během dvou hodin poslechu jsem slyšel šedivou kaši bez nápadu, myšlenky, či logického propojení. Celá hudební složka působila jako beztvará hmota, jež vyplňuje prostor mezi reklamami. Marquess, Tasmin Archer, Seal, Chinaski, Team, Melanie C, Lucie, Natalie Imbruglia, Mike Oldfield (Moonlight Shadow společně s písní Michaela Sembella Maniac nejspíš zažívá renesanci v českém éteru.), Cher, Pink, Mika, No guitars, Rembrants nebo Elton John jsou dle mého názoru směsicí bez chuti a bez zápachu.
11 písniček s krátkým „fade outy“ se na Hitrádiu Vysočina vejde do jedné hodiny, což je vzhledem k principu ranní show slušný počet.
O B A L + R E K L A M A + I N T E R N E T
Základem znělek a předělů je fádní a otravná kombinace uječeného ženského vokálu a klidného mužského hlasu. Myslím si, že všechny jingly jsou pro Hitrádia stejné, jen vždy doplní název té konkrétní stanice. Mám na mysli zejména hlavní znělku „Hitrááádííío Vysočiná – dobréé rááno, dobrééé ráááno, dobréééé rááááno.“ Toto monstrum vévodí mému soukromému žebříčku těch nejhorších jinglů v republice. Jeden předěl mě přišel zábavný a originální – neškolený hlas si při nějaké činnosti prozpěvuje nějaký hit, který postupně začíná hrát a nakonec přechází v regulérní písničku. Slogan: „Hity, které si celý den zpíváte.“, jenž to celé doplňuje, už považuji za nadbytečný.
Hitrádio Vysočina se řadí k těm stanicím, kde mají „přereklamováno“. Nejen, že jednotlivé reklamní bloky mají až 9 kusů, ale některé pořady jsou sponzorovány a soutěž Den volna má dokonce mecenáše dva.
Internetové stránky Hitrádia Vysočina mají poněkud odlišný design než ostatní „Hitstanice“. Průměrné množství informací snižuje skutečnost, že v údajích o ranní show jsou uvedeny relace, které jsem během poslechu nezaznamenal a ty, jež tam zazněly jsem zase nenašel na webových stránkách. Stránky se také automaticky neaktualizovaly, což bylo cítit zejména u playlistu, který zůstával stále na svém, dokud jsem si neodklikl aktualizaci sám.
Z Á V Ě R
Soutěž obalená tlustou vrstvou reklamy – to je můj nejsilnější dojem z poslechu Hitrádia Vysočina. Nevýrazné moderátory čeká ještě velký kus práce, než se stanou bez větších výhrad poslouchatelnými (zejména Lee). V tomto seriálu jde o druhé Hitrádio a i zde shledávám indicie – dokonce ještě výraznější než u českobudějovického Faktoru – vedoucí k názoru, že Hitrádio Vysočina moc k poslechu není. Konečná volba je ale otázkou možnosti výběru a ten na Jihlavsku není moc široký.
Hodnocení (1=nejhorší, 5=nejlepší)
Moderace – 2 body
Redakce – 2 body
Muzika – 2 body
Obal, reklama, internet – 2 body
Celkové hodnocení – 2 body
Naše Ranní show je stále takové miminko, není mu ještě ani jeden rok. Stále zkoušíme nové věci a snažíme se vychytat produkty ve vysílání tak, aby se líbily a zalíbily posluchačům. Je to běh na dlouhou trať. Jak jistě ptovrdí všichni „raňáci“ je to nejdůležitější frekvence každého rádia a tomu odpovídá i naše příprava. V těchto dnech je naším hlavním a stěžejním bodem v Ranní show Den volna, kterému se snažíme maximálně věnovat a propagovat ho.
Ondra: Pokud tohle čte nějaký bagrista, tak ať se určitě přihlásí do Dne volna. Udělal by velkou radost Lee, která by potřebovala ty svoje vydělaný peníze shrábnout na jednu hromadu.
Ondra a Lee, moderátoři ranního vysílání na Hitrádiu Vysočina
