Nastal čas, abych se opět blížeji zaposlouchal do ranního vysílání nějaké stanice ze široké rodiny žijící pod hlavičkou Českého rozhlasu. Při rozhodování jsem šáhl po rádiu z nejkonzervativnějších, což umocňuje i fakt, že věkový průměr posluchačů se pohybuje někde na hranici důchodového věku. Byl jsem velmi zvědavý, jaké pocity vyvolá ranní vysílání ve mně, v člověku, pro nějž je zralý věk hudbou budoucnosti. Ve středu 13. února 2008 jsem vysílání „Prahy“ v 6.00 zapnul a do 8.00 jej poslouchal.
M O D E R Á T O R K A
Pořad Dobré jitro začíná každý den pět minut po páté a končí o půl deváté (o víkendu pak v osm). Ve středu měla Dobré jitro pod palcem Světla Magni. Od prvních vteřin bylo jasné, že za mikrofonem sedí absolutní profesionálka a žena s velkými zkušenostmi v této práci. Během dvouhodinového poslechu jsem nezaznamenal jediné zaváhání a postupem času jsem zjišťoval, že nebudu mít co kritizovat. O to raději budu chválit a doporučovat k poslechu všem, co by se chtěli v rétorice něčemu přiučit.
Světla Magni dokonale zvládá publicistický formát „Prahy“. Na ČRo 2 to především znamená výběr, úprava a odbavování předtočených reportáží a anket k hlavnímu tématu a jejich zasazovaní do kontextu vysílání (Středečním hlavním tématem byly trestné činy.). Tuto práci odváděla Světla Magni s velikým přehledem. Pravidelné hlášení přesného času bylo samozřejmostí a moderátorka překvapivě udržovala i silný kontakt s hranou muzikou.
Pestrost vysílání zajišťovalo velké množství reportáží a anket, jež zajišťovaly pohled z mnoha stran. Hlavní téma tak bylo probráno do hloubky a posluchač nabyl dojmu, že se něco opravdu dozvěděl. Výhrady bych měl jen k úvodní anketě, kde respondenti odpovídali na otázku, zda se někdy stali obětí trestného činu. Anketa byla sestříhána tak, že zazněly jen odpovědi, ve kterých lidé tuto nemilou zkušenost přiznávali. Na jednu stranu má tento střih logiku, ale na druhou stranu to působilo dost fatálně a děsivě. Poslouchat přibližně minutovou kompilaci výpovědí o krádežích, podvodech a pokusech o znásilnění působí silně znepokojivě a nerealisticky.
Hlasový projev moderátorky zasluhuje absolutoria. Dokonalá výslovnost byla podpořena velmi příjemným tempem. I zde byly cítit letité zkušenosti, jež byly podpořeny talentem „od přírody“.
Kdyby se Světla Magni tak pěkně neposlouchala, dalo by se říct, že její dokonalost až děsí. Snad kromě Dr. Boba (Expres Radio – jiný formát, tudíž i poněkud odlišná měřítka) jsem za mikrofonem ranního vysílání neslyšel moderátora, který by otěže vysílání držel tak pevně a přitom s tak přirozenou lehkostí.
R E D A K C E
Zpravodajství na ČRo 2 naplnilo mé očekávání. V drtivé většině se probírala témata tzv. seriozní a to pořádně do hloubky. Zprávy byly poněkud delší, měly tradiční složení (Česko, zahraničí, sport, počasí) a kromě „headlines“ se neopakovaly. Na pozici hlavní redaktorky seděla ve středu Gabriela Valentová. Je zajímavé, že kromě domácí politiky, která v těchto dnech „prostému“ lidu ukazuje principy demokracie se všemi jejími klady i zápory při volbě nového prezidenta, zaujímala druhé místo péče o zdraví. Volba hlavy státu dominovala zprávám i čtení z denního tisku, lidskému zdraví se zase věnovaly dvě výrazné reportáže o očkování proti klíšťové encefalitidě a o sedmdesátiletém lékaři, jenž léčí olomoucké bezdomovce.
Ani jedno o obou témat nevyčnívalo nad hlavní téma středečního rána, což bylo v naprostém pořádku. Tomuto hlavnímu tématu zdárně sekundovaly jiné informace. Nevím jakým způsobem se do českého éteru dostal pocit, že posluchače ráno nezajímá téměř nic jiného než počasí. Průměrně soudnému člověku stačí pohled z okna, jež si v hlavě spojí s počasím z předchozích dní a ví. Úzus čtyř předpovědí do hodiny je na „Praze“ překročen o jedno číslo. Těsně před celou běží předpověď a na konci zpráv v celou, pak jdou obšírné informace, ve které má hlavní slovo meteorolog z ČHMÚ. Myslím si, že touha po věštění budoucnosti počasí je zde dotažena do absurdní dokonalosti.
Co naopak považuji za důležité, je aktuální dopravní zpravodajství. Je pravdou, že i toto je na „Praze“ probráno velmi podrobně, ale informace o dopravě by měly běžet častěji než jednou za hodinu. Při této frekvenci jaksi postrádají svou aktuálnost a tedy i funkčnost.
M U Z I K A
Musím přiznat, že jsem se hudební dramaturgie ČRo 2 bál už předem. Úvodní půlhodina mě však příjemně překvapila – Dan Bárta s titulní písní z animovaného nepodarku Báječná show, Mike Oldfield – Moonlight shadow, Petr Spálený, Rangers s Lodí John B., či Věra Bílá & Kale. Po prvních třiceti minutách poslechu ale vše nadějné jakoby zmizelo mávnutím kouzelného proutku zlé čarodějnice. Ivetu Bartošovou střídala jakási česká pseudocountry píseň Bílý sníh, Bananarama, Milan Drobný, Lucie Bílá, Hložek&Kotvald (obzvlášť velká zhůvěřilost), „nesmrtelný Karel“, Beatles (S písní Penny Lane navazovali na reportáž o Liverpoolu.), Tichá dohoda, Nedvědi, Johnny Cash, Basiková, Zich, Kubišová…. Zkrátka jsem byl svědkem neujasněné dramaturgie v jedné z nejčistších podob, kdy silné momenty ubíjely zástupci toho zavrženíhodného s býčí silou. Nemůžu si pomoct, ale tomu zmatku nelze říkat hudební dramaturgie ani při té nejlepší vůli.
O B A L + R E K L A M A + I N T E R N E T
Tzv. jinglů si na „Praze“ mnoho neužijete. Během poslechu jsem zaznamenal jeden slogan: „Český rozhlas Praha – dobré jitro.“ Hudební předěly jsou překvapivě oděny do moderního hávu. Avšak jde o modernu ve veřejnoprávním stylu, kdy vše zní agresivně a řízně, ale vytvořené přibližně před čtvrt stoletím. Vrcholem všeho byl diletantský remix „vlajkové“ melodie „Prahy“. Tato verze Vltavy se dle mého názoru nedá poslouchat, konzervativce jen vyděsí a mladé neosloví.
Reklamu jsem ve vysílání zaznamenal v nepatrném množství, což se dalo očekávat.
Chvíli mi trvalo, než jsem se na internetových stránkách vyznal, pak jsem pochopil, že horší orientace je způsobena množství informací, které stránky ČRo 2 (potažmo celého Českého rozhlasu) nabízí. Stránky nabízí nejen veškeré údaje o stanici, ale nabízí i aktuální informace a působí tak i jako výrazný zpravodajský server.
Z Á V Ě R
Vynikající moderátorku podporuje nadprůměrné zpravodajství. „Praha“ nikam nespěchá a důležitým věcem věnuje patřičný čas. Rozhodně by však neuškodilo ubrat počasí a přidat Zelené vlny. Silně bych se zamyslel nad hudební úrovní znělek a předělů. Prapodivná hudební dramaturgie pak bezpečně odrazuje od poslechu mladou a střední generaci posluchačů s vyšším vzděláním. Dle mého názoru je velkým omylem myslet si, že člověk lačný po kvalitním zpravodajstvím snese kdejaký hudební blábol.
Hodnocení (1=nejhorší, 5=nejlepší)
Moderace – 5 bodů
Redakce – 4 body
Muzika – 2 body
Obal, reklama, internet – 3 body
Celkové hodnocení – 3,5 bodu
Jak říká jeden můj o mnoho mladší kolega: „Každé ráno se hledám. Takže je člověk pokaždé jiný, i když se snaží být čerstvý, energický, veselý…. Vstávám takhle na jitra už 25 let a musím říct, že příprava na tento ranní blok je nejnáročnější ze všech denních časů. Příspěvky objednáváme, upravujeme střihem, formujeme ohlášení. Na stanici Praha je totiž odpovědný redaktor-moderátor.
Nemáme editora – jako na Radiožurnálu – který vše připraví a moderátor přijde k hotovému – ale zase nemůže ovlivnit to, co se z rádia line a nemá k tomu žádný vztah, protože příspěvek neslyší a nestříhá. I proto jsem po revoluci zůstala na této „rodinné“ stanici, jelikož její styl práce mi vyhovuje víc. A těší mě, že si mohu vybírat hlavně kladná témata. Těch záporných je všude kolem dost.
Světla Magni, moderátorka ranního vysílání na ČRo 2 – Praha
