Ráno na rádiu … Proglas

radiotv222Dopustil jsem se v noci několika velmi příjemných hříchů, a tak jsem si říkal, že bych to měl nějak vykoupit. Modlitbu žádnou neznám, a tak mě napadlo, že by to mohl spravit poslech křesťansky orientovaného rádia.

Radio Proglas

Datum: 13.6. 2001

Čas: 6:20 – 7:20

Dopustil jsem se v noci několika velmi příjemných hříchů, a tak jsem si říkal, že bych to měl nějak vykoupit. Modlitbu žádnou neznám, a tak mě napadlo, že by to mohl spravit poslech křesťansky orientovaného rádia. Příště se radši naučím modlitbu, s hřešením asi nepřestanu.

V 6.20 doznívá jakýsi mdlý popík ze zahraničí s táhle vyjící zpěvačkou, zřejmě v náboženském vytržení, jak jsem podle částí textu pochopil. Muzika jen tak pobublává, důležité je to sdělení, že se dáma probudila a že zjistila že bůh je zase s ní. Konečně se unavila a odpadla a nastupuje moderátorka. Doteď nevím jak se jmenuje, ale ani mi to nevadí. Představuji si jí jako studenou, trochu leklou rybu – znáte ten pocit, když vám někdo podá takovou ruku, že ano. Má mdlý (to slovo se bude asi ještě mockrát opakovat) nevýrazný hlas, skoro jako kdyby i ta krátká sdělení o tom, kolik je hodin a jaká je to stanice četla (později se ukáže, že je to asi pravda, to když má improvizovat při dětské soutěži).

Jakási informace o filmu Kytice, dělá dlouhé pomlky mezi větami, ke konci už i mezi slovy, čte nedůrazně, bez intonace a jakéhokoliv osobního zaujetí. Možná tak má podle jejích představ vypadat uklidňující, vyrovnaný projev, ve skutečnosti je uspávající. Na to Sisa Sklowská zpívá tu nejdepresivnější píseň z celého filmu.

V 6.25 informace zřejmě o očekávaných událostech (proces s Vašem- zde nejprve přečetla „generála Piku“, a až na podruhé správně dlouze – Píku, něco o lustracích, o NATO, a kam pojedou pánové Zeman a Havel). Pak nejnovější verze Š-Š-Šepotání. Následuje jingle o tom že vysílá Proglas, rádio žijící z příspěvků posluchačů a číslo účtu. Asi kdyby někdo v rozespalosti podepisoval šeky. Následuje další píseň, snad by se mohla jmenovat „Neřeknou“. Krátce po půl sedmé (v 6.31, ještě že mám hodinky) opět leklá ryba, teď s počasím, trošku koktá, ale už víme proč – nepřečetla si to dopředu. Pak píseň, ve které se volá Hutila, a konstatuje se, že „dnešní den je prostě nej“ (no, já jej dobře nezačal, ale už to vydržím). Konečně aspoň ve sborech chlap – a já si uvědomuji, co je to druhé, co mě irituje: dosud zazněly 4 písně, všechny neurčitého mdlého tempa a melodie, všechny se zpěvačkami – a to mají ještě dvě takové následovat. Tak to se panu selektoru tedy nepovedlo.

Přichází Kuba Skřepský a čte z MfD a Práva: ticho, nádech a spustí. Je udýchaný, resp. neumí pracovat s dechem, brepty opravuje důsledně zopakováním celého slova s kratičkou pauzou před („dávejte pozor, teď to bude správně“), zase ten dojem, jako kdyby to četl poprvé, ani on si nezadá s „rybou“: smutný, bez intonace. Jakási slovenská žena s hlubokým hlasem barové zpěvačky zpívá že Je ráno (samozřejmě jen a jen z boží vůle) a pak snad nejpěknější jingle rána – skutečně příjemný a dobře udělaný, možná by ho mohli někde napodobit, ladit jen kvůli němu se mi nechce: tikání, vzdech, kytara či co preluduje,cinkání, konvice na kafe a „Vstáváte s r.P., Dobré ráno“. To by šlo. A zase písnička se zpěvačkou, tentokrát úplně zahraniční.

V 6.44 informace o nové příčině smrti W.A.Mozarta – v rádiích v pondělí, v novinách v úterý a na Proglasu ve středu (hergot, to by byl slogan!) a ryba poprvé ohlásila , kdo zpívá: Eric Clapton (a byla to asi nejlepší skladba z celého rána – přestože taky nebyla rychlá, byla to krásná a asi nechtěná ukázka, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž). Je 6.50 a blíží se první ze záplavy perel: „…hezké dobré ráno přeji vám děti, a tak…“, následuje krátká modlitba. Tak to je fikané, stálo by za to spočítat, kolik dětí čeká na modlitbu a kolik na soutěž, která má následovat a tu modlitbu musí absolvovat jako daň za to že si mohou zasoutěžit. Ani při modlitbě se rybka neodváže, nevím, ale kdybych už se modlil, tak bych se snažil, aby mi to aspoň lidi věřili, co teprve Bůh. „…A za malou chvíli, vlastně už teď tu je soutěž…“ , „…tak to jen tak pravidla…“ , „…samotného byste toho, koho dnes hádáme nepotkali…“, „…každý byl jinak nadán, vybaven, tak.“

Na bezplatnou (rozuměj: z příspěvků posluchačů placenou) linku 0800 se dovolává dítě Lucka, moderátorka začíná opět slůvkem „tak“. Soutěž je na pohádkové téma. Dítě skoro uhodlo, a ona ho zmátla, že to málem nedopadlo dobře. No nakonec to Lucka zvládla, došlo jí že předmětem, který má uhodnout je šátek na očích Bystrozrakého. Uff, oddechli jsme si s Luckou, co ta si asi o té paní z rádia musí myslet, to by bylo Otčenášů! V druhé části debaty s Luckou moderátorka objevila nová slovní spojení: Jo, tak jo. Zřejmě se jí líbí, několikrát ho opakuje. Za odměnu může Lucka někomu poslat písničku (přesněji věnování, písničku vybral selektor, dej mu pámbu věčnou slávu) – Lucka jí posílá babičce a všem co poslouchají rádio Proglas. Ještě že neřekla i frekvence! Následuje mimořádně infantilní popěvek z Lotranda a Zubejdy Pod dubem za dubem (loupežníci).

V 6.55 perly vrcholí: „…tak to byla pohádka, vlastně písnička z pohádky…“ , „…tedy teď někdo poslouchá z dětí, které se zúčastnily soutěže…“ a odtud už je to v pořádku, rázem je plynulejší – najela na čtenou informaci o malování po síti. Neuvěřitelně se nám do celé vejdou ještě dvě písničky: jedna začíná patetickou slovenskou recitací na duchovní téma (jak jinak) ale zaplaťpámbu, aspoň je to zpěvák – folkový a nesmělý, pak jingle Každý den je důvod k radosti (já ho budu mít za 20 minut) a Teta Eliška od Skoumala – má 1:22 a přesto je brutálně stažena na celou. Není vyhnutí, jdou zprávy od BBC (jen tak mrknu na 89.3 MHz – ano, zní tam to samé, jsme doma) – tentokrát titulky čtou Moravec a naše stará známá z minulého Rána na Presstonu Mašková, podrobné zprávy má někdo, jehož jméno jsem přeslechl, což je škoda, protože je lepší, než minulý Kobylka.

Obsah: NATO, EU, spojení ČRo a ČT, Makedonie, OSN a noví soudci v Haagu, Kanada a vyhošťování HIV-pozitivních a Tunisko podalo stížnost proti hudbě před jednáním o sankcích proti Iráku. Cosi se včas nepodařilo stáhnout a cosi tam z BBC ještě po zprávách skočilo a už je tu sport: tentokrát vlastní reportér Stanislav telefonuje o basketbalu, nohejbalu a volejbalu (co mu udělali, když jako kluk hrával fotbal?), jinak Brňák jak poleno (ale proč ne, že jo). No, a naše moderátorka doplní počasí.

A pozor! S novou hodinou rázná změna muziky – no kdybych byl na country, tak by mě to potěšilo, kohokoliv jiného to musí dráždit stejně, jako cajdáky v hodině předešlé: teď zase samé housličky, banja a pěkně rychle: první píseň bude z Irska, druhou zpívá jistojistě černoch, mezi nimi jingle: adresa, email, telefon. a díra jak hrom. V 7.11 zase díra a informace o ozdravném pobytu ukrajinských dětí u nás. Hovoří Jiří Nývlt a ozdravný pracovník, zřejmě generál v.v., nebo člen nějakého bojovného mnišského řádu. I on se zaskví: „Děti poznávají sever, západ, jih a východ naší země“ Ono už jim nic jiného nezbývá. Hrají Poutníci Všem Napoleonům.

V 7.15 začíná putování po regionech, začíná se Ostravou a opravou kostela, na který vydatně přispějí občané ze svých daní prostřednictvím městského rozpočtu, Pavel Dobeš zpívá o Nashvillu (ideální spojení: Ostravák, Amerika, rychlé to je a i to banjo tam tuším zazní). Další informace je z Českých Budějovic a opět jakýsi bluegrass. Je 7.20, cítím se dostatečně vykoupen, honem ještě jeden hřích a hupky do práce.

Podstatné již bylo řečeno, ale utřiďme si to:

Hudba: V každé hodině naprosto rozdílná, v rámci hodiny ovšem k uzoufání stejná. Když pominu ideologický obsah, o kterém asi nejdou zpívat častušky (ale to je Proglasí svobodná volba), určitě by se dalo vybírat citlivěji, aby lidé neusínali anebo se v nich neprobouzela odevzdanost a smířenost s osudem. I když vlastně tak to možná má být.

Moderování: Moderátorka se asi učí – ovšem ráno, to je odvaha. Možná to bylo nějaké vnuknutí, že šla tuhle práci dělat, ale bylo to vnuknutí od ďábla. A kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou, říká jedno přísloví. Doufejme, že to co jsem o ní napsal, si nevezme jako urážku, ale jako radu, co se učit. I pokorný projev může být dynamický, vřelý a upřímný. Je to jak o hlase a intonaci, ale i o slovech, poznámkách, pousmání. Nic z toho tam nebylo.

Obal: Jingly byl vesměs příjemné, milé, mírné, ale přehledné, jasně informativní. Zvukově průzračné, čisté. Byly různorodé, ale měly jednotící linku. Nelekaly. Byly umisťovány s rozmyslem. Ano, takhle ano.

Redakce: Nevím, proč se nezmůžou na vlastní zprávy, když už čtou z novin, mají vlastní sport a informace z regionů. To co nabídne BBC by dali dohromady taky – po obsahové i prezentační stránce. Informací bylo docela dost a byly celkem zajímavé, byť poměrně specifické – inu, je to takové nahlédnutí do jiného světa. I toho Mozarta lze odpustit.

Shrnutí: I když byla za celé ráno jen jedna modlitba, a to ještě dětská, poslání rádia vykukuje odevšad – výběrem hudby počínaje a pokorným moderováním konče. Tak to má být a dokonce to jako celek vyzní velmi účinně – jak by mohla taková rybka moderátorská pro něco agitovat, hlavně že mi zahrají ty moje písničky, které mě potěší a osvěží. Asi jako Římanům proudila čistá osvěžující voda. Jenže proudila olověnými trubkami.

A jak u mě tedy Proglas dopadl? (1 je nejhorší a 5 je nejlepší)

  1. Moderování – 1
  2. Muzika – 1
  3. Redakce – 4
  4. Reklama a obal – 4

Celkové hodnocení: 2.50 bodu

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .