Ondra Vodný: Kdo mě chce, musí dobře zaplatit

radiotv22Radek Pešout Talk Show Jsou moderátoři, které ještě neznáte. Stačí ale pár „náhod“ či být ve správnou dobu na správném místě. A najednou je z nich mediální hvězda. Příkladů z české historie je dost. Ondra Vodný, moderátor, se rozhodl do toho jít.

Ptáte se do čeho? Jít se svou kůží na trh. Oslovil mne. Prý se chce zúčastnit mé talkshow. Ta spočívá v tom, že na mé neformální otázky bude odpovídat a odpoví na všechno. Jinými slovy. Práskne na sebe své soukromí. A chce se s ním podělit se čtenáři RadioTV. Prý si je zároveň vědom, co ho čeká.

Jste zvědaví, jak kluk z Ústí nad Labem se dostal ke kariéře moderátora a co všechno musel pro to obětovat? Přijměte tedy mé pozvání. Radek Pešout Talk Show může začít!

První impulsy

Jinak začít nemůžeme. Jak neznámý mladík se dostal k moderování v rádiu? Kde hledat začátky?

Začátky hledejme v období, kdy jsem byl malým klukem. Jednou jsem ležel v posteli a díval se na televizi. V tu chvíli jsem si říkal, že by mě ta práce, říkejme tomu v šoubyznysu, bavila. Věděl jsem, že zpěvákem být nemůžu, protože zpívat neumím. Takže zůstala ta druhá možnost. Být moderátorem. Což jsem z toho nadšený tehdy moc nebyl. (smích)

Typický dětský sen plný ideálů… Kdy jste ale začal na tom pracovat?

Asi je dobré, abych zdůraznil, že tehdy jsem o televizním nebo rádiovém moderátorovi vůbec neuvažoval. Jsou lidé, kteří se chtěli stát speakrem v rádiu, šli na konkurs a vzali je. Pak teprve zpětně se z nich stali například moderátoři společenských akcí. Já jsem ten druhý případ. Já jsem o rádiu vůbec prvotně neuvažoval a ani jsem neměl o něm znalosti. Nezajímal jsem se o to. Nevěděl jsem, jak to funguje.

Prozradil jste mi, že jste začal s moderováním na různých společenských akcích. Jak jste se k tomu, jako bezejmenný kluk, navíc bez rádiových zkušeností, dostal?

Asi to je úsměvné, ale prvotní impuls vznikl na klasickém dětském táboře, když mi bylo patnáct. Tam se konaly různé akce, jak na táborech bývá zvykem. Navíc nešlo kapacitně o malý tábor, nýbrž až možná o megalomanii. K tomu byl uzpůsoben společenský program – různé ozvučené akce. A na tom táboře už jako vedoucí byl Vítek Havliš. Nyní vysílá na Radiu Info a ranní televizní magazín Snídaně s Novou. A on si mě tam všiml. Už tehdy jsem byl takový bavič, který ale spíše bavil jen tu úzkou skupinu jednoho oddílu.

Lze tedy Vítka Havliše považovat za toho, který Vás dostal k moderování?

Určitě. Jednou totiž za mnou přišel, že má potíže s hlasivkami a jestli bych nechtěl moderovat akci určenou pro celý tábor. A já to vzal. Pak za mnou přišel a pochválil mne, že to bylo dobré a klidně bych to mohl dělat. Tím se všechno odstartovalo a já začal zjišťovat informace co jak a kde.

Ještě se zeptám. Lákalo vás na tom moderování jenom to mluvení, nebo i pouštění desek? Zauvažoval jste někdy třeba být DJ?

Deejay nikdy. Jsem ten typ, co zapne play, kouká kdy to dohraje, vypne a vytáhne šavle. Za sebou mám odehrané jenom tři diskotéky a nemíním v tom pokračovat. Já jsem se od začátku soustředil jenom na moderování. Stále jsem jezdil na ty tábory, kde už jsem ale byl jako praktikant či vedoucí. Vítek Havliš už tam nejezdil a já to vlastně převzal za něho. Jinak k velkým veřejným akcím mě přivedl Marek Hanuš z Ústí, který je pořádal a stále pořádá. Začátky byly krušné… Asi po čtvrté akci jsem si řekl, že to v životě dál nebudu dělat. Chtěl jsem jít od toho.

Trnitá cesta do rádia

Kdy přišla ta chvíle, že jste si řekl: Chci být moderátorem v rádiu. Co jste začal pro to dělat?

Ta cesta byla strašně dlouhá. Mluvíme o období tří let, kdy jsem moderoval jen živé velké či malé akce, aniž bych byl zainteresován v rádiu. Zatím se totiž nestalo, abych si natolik věřil a šel zkusit konkurs do rádia. Já byl stále mladý kluk ještě bez maturity. Sice jsem se ptal co a jak, ale v sedmnácti vás nikdo nikam nevezme. Všichni mi říkali: Přijďte později, až budete mít maturitu.

Dobře. Přišlo období po maturitě. Ta chvíle jít zkusit konkurs do rádia. Co se dělo, jak to šlo?

Šel jsem na ‚vejšku‘ do Prahy a očekával ty příležitosti. Kolik rádií tam je, že? Zvláště tehdy jsem byl hodně průbojný, aktivní, plný odhodlání. Za každou cenu jsem se chtěl někam dostat. Doslova jsem se vtíral. Rozesílal emaily, snažil se kdekoho kontaktovat. Nemělo to žádnou odezvu. Nikdo mi ani neodpověděl. A přitom jsem je pořád zásoboval větami: chci to dělat, pozvěte mě na konkurs. Nic.

Praha tedy neúspěšná. Nebo přece jen něco?

Jediné co se mi v Praze v té době, když jsem tam studoval, povedlo, bylo moderování ve studentském rádiu té školy. Tam se mi povedlo domluvit schůzku s apelem, že jsem student té školy. Dostal jsem na starosti pořad o počítačových hrách. Tedy téma, o kterém jsem si říkal: Nějak se začít musí. Já jsem totiž tomu vůbec nerozuměl. Ale byl to pořad postavený na talkshow, ve kterém jsem se učil komunikovat s posluchačem.

Kdy přišlo to opravdu první skutečné rádio?

Nevím, jestli lze mluvit o skutečně velkém a tom pravém rádiu, jak by mělo být vnímáno. Ale bylo to takhle. Byl jsem už tehdy čtenářem RadioTV a prohlížel jsem si inzeráty, jestli nějaké rádio nehledá moderátora. A čtu, že Radio Tep ho hledá. Říkám si: Jsou to Teplice, bydlím v Ústí… Už tehdy jsem raději chtěl jít do North Musicu. Ono vlastně je to trochu zamotané. Zkrátím to. Vždy jsem tady na severu Čech preferoval North Music. Dokonce v době, kdy pořádali konkurs, jsem se ho chtěl zúčastnit. Poslal jsem kazetu s mým hlasem a měl jít ve středu na setkání. Jenže jsem ještě studoval v Praze školu a já nemohl přijet. S programovým ředitelem jsem se chtěl domluvit na samostatné schůzce. Jenže! Rozbil se mi telefon a já přestal mít kontakt se světem. Totální smůla! Samozřejmě se mi nikdo nemohl dovolat, takže se nakonec nic neuskutečnilo. Snažil jsem se to ještě užehlit dopisováním přes emaily. Nevyšlo to. Takže jsem se pak vnucoval do toho Tepu. I když dopředu jsem z toho nadšený nebyl. Ale říkal jsem si: Někde začít musíš. A ono to vyšlo. Bylo to překvapivě, po tom co jsem zažil, lehké.

Už jste byl moderátorem živých akcí, nyní jste se dostal před rozhlasový mikrofon skutečného rádia. Bylo to pro vás s problémy, nebo ne?

Překvapivě s problémy. I když už jsem vysílal ve studentském rádiu, na zkoušce jsem se rozklepal a dostal velkou trému. Asi z toho, že tady už jde o skutečné rádio. Technik, co to se mnou zkoušel, se na mne díval pohledem: co ty tady chceš. Takže jsem odcházel s pocitem: tady jsem skončil. A nakonec ze dvou kluků a dvou holek vzali mne.

Co tehdy Radio Tep vysílalo?

Písničky středního proudu, mix oldies. Moc současné hudby se tam nehrálo. Snaha byla oslovit co nejširší cílovou skupinu. Ale poslechovost stále klesala. Novým majitelem se pak stalo Radio Blaník, takže to dostalo blaníkovský styl a my tušili, že je kousek od toho, než Tep úplně skončí. Řekli nám to těsně před tím koncem ve stylu: příští týden už nechoďte.

Vlastní profilový pořad

Vy jste, jak říkáte, to tušil, že Tep skončí. Hledal jste už něco nového?

Tušil jsem to už tři měsíce před úplným koncem. Proto jsem se aktivně opět pokoušel dostat do North Musicu.

Jak to vyšlo na podruhé?

Tentokrát to přes konkurs nešlo. Vytvořil jsem aktivní systém cpaní. Opět metoda emailů, telefonátů apod. Každý týden, pokaždé jiný mail a vždy jiný důvod, proč bych to měl být já, co bude sedět za tím jejich mikrofonem. Přesto to zase dva měsíce nemělo odezvu. Až konečně jednou mi přišel email: Děkujeme za váš zájem, přijďte na schůzku. A na ní jsem měl pocit, že je rozhodnuto. Programový ředitel mi totiž řekl, že jsme to už před tím rokem mohli mít zasebou.

Jaký čas se pro Vás otevřel?

Sobota a neděle dopoledne: 7-11 hodin a sobota večer 21-24 hodin. Dopoledne klasika, večer speciální kontaktní pořad Party Time seznamka. Taková talkshow pro mladé holky a kluky, kteří se chtějí seznámit. Možná je dobré zdůraznit, že jsem zase převzal štafetu po Vítku Havlišovi, který tento pořad na North Musicu kdysi moderoval.

Zužitkoval jste znalosti z Tepu?

Musím po pravdě říci, že když jsem si pustil mé moderování z Tepu a porovnal to s nároky v North Musicu, tak jsem udělal obrovský skok dopředu. Prostě jsem se naučil, jak se moderuje na hitovém rádiu. Pravda ale je, že Tep a North Music jsou a byly absolutně odlišné formáty. Už ale vím, že na hlase se musí neustále pracovat.

Vaším profilovým pořadem je už zmíněné Party Time seznamka, které je určeno pro mladé posluchače, navíc současně v čase, kdy na Evropě 2 se vysílá Dance Extravaganza s Markem Řeřichou. Jak to vnímáte?

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, i když jsem Marka Řeřichy a jeho pořadu velký fanda. Nebojím se říct, že jeho mixy poslouchám pět let a těšil jsem se vždy na sobotní večer. Ale můj pořad je více o kontaktu, je určen pro lidi, kteří se chtějí seznámit, nechtějí jenom poslouchat mixy a navíc hrajeme jinou taneční muziku. Neberu to jako konkurenci.

Koketování s televizí

Pojďme od rádia k televizi. Vloni na podzim jste se zúčastnil vyhledávacího pořadu Aplaus! na televizi Prima. Jak jste se tam dostal?

Klasicky. Na Primě jsem zahlédl anonci, že kdo chce, at se přihlásí. Dal jsem jim, na jejich výzvu, vědět, že existuji. Impulsem hlavně bylo, že mě lákalo objevit televizi. Člověk nějak rádio vnímá, pak zjistí jak funguje. Stejný pocit má s televize a také třeba zatouží po tom vidět, jak se to dělá.

Aplaus! měla být zábavnou show v malém. Řekněte, jak probíhalo natáčení…

Určitě tento pořad bych nesrovnával se SuperStar. Přesto i za 45minutovým pořadem je celý den příprav. I tak tomu musíte věnovat minimálně dva dny. Musíte absolvovat zkoušky představení, pohledy na kamery apod. Třeba já jsem jedno své představení musel před kamerou dělat až patnáctkrát. Pořád se něco opravuje a tady se dívej na kameru a rychle se otoč a usměj se na tu druhou… Musím ale zdůraznit. Ten pořad mě hodně dal a zase nakopnul, abych na sobě pracoval.

Jak se po té zkušenosti na podobné pořady díváte?

Třeba Aplaus! podle mne neměl za cíl najít nové moderátorské hvězdy. Domnívám se, že to byla jen zástěrka. Spíše to byl pořad typu Doremi a Carusošou. Měl pobavit diváka o pondělním podzimním večeru. Ale zase chci zdůraznit, že všichni – účinkující, natáčecí štáb, produkce – ten pořad brali vážně a dělali ho svědomitě. Dělali ho tak, jak se pořad tohoto typu asi má dělat. Osobně jsem rád, že jsem mohl komunikovat a pracovat s Alešem Ulmem. Jasně ukázal, že je profík.

Myslíte si, že se Vám tímto pořadem podařilo zviditelnit? Nebo jste jen prošel a nějak výrazně jste se do podvědomí nezapsal?

Myslím si, že nějaký efekt to mělo. Krátkodobý efekt to určitě mělo. Zvláště na podzim. Bylo to vidět třeba na domlouvání akcí. V rádiu jsem placen hodinově, tak si jistě každý spočítá, že za to existovat nelze. Určitě si do svých referencí a zkušeností mohu napsat, že jsem se zúčastnil televizního pořadu a i to může pomoci. To, že by mě lidé poznávali na ulici, to se neděje. (smích)

Řekl jste, že Vás hlavně živí akce. V Česku je dost znehodnocen pracovní trh a mnozí DJs a moderátoři pracují pod obvyklou cenou. Kazí vlastně trh a degradují svou profesi. Co vy?

Jsem si vědom svých kvalit a profesionality. Už se mi mnohokrát stalo, že pořadatelé mě oslovili, abych jim moderoval nějakou jejich akci. Většinou počítají s tím, že jim to budu dělat za směšné peníze. Vůbec neberou potaz, že já se tam musím dopravit, že jsem tam celý den, přestože oni se mnou počítají jenom v čase 10-12 a 16-18 hodin. Oni argumentují, že mi zaplatí jen čtyři hodiny. Také rozlišuji typ pořadatele. Když dělám něco pro dětský domov, tak vím, že nemohu požadovat horentní sumy. Pokud mě osloví významná firma, která pořádá ples či večírek, tak si řeknu o částku tomu odpovídající. Říkám: Kdo mě chce, musí dobře zaplatit. A tím dobře myslím částku odpovídající významu akce a významu pořadatele. Jsem si vědom svých kvalit. A myslím si, že by se tak měli chovat všichni moderátoři v této zemi. Pořadatelé si zvyknou s naší profesí opovrhovat a pak je degradována. A to je škoda, protože jednoduchá není.

Přemýšlení o budoucnosti

Chtěl byste něco v moderátorské profesi dokázat? Byl byste rád výraznou osobností?

Určitě. To byl ten prvotní impuls v dětství, o kterém jsme se bavili hned na začátku. Proto to, co dělám, směruji k tomu, abych něco dokázal. Ale chci říct, že všechno je hlavně o spokojenosti. Zvláště nyní po tom, co vím, jak to v rádiu nebo televizi funguje. Na těch místech, kde se pohybuje moderátor. Měl jsem představu, že se někde ta má kariéra odstartuje a půjde strmě nahoru. Nyní vím, že to nezáleží jenom na mém umu, ale musíte mít i podporu v zákulisí. Musíte zaujmout ty důležité lidi, kteří vám pomohou. A o tom to je. Musíte najít lidi, kteří vám pomoci chtějí.

Když člověk něco v Česku chce dokázat, musí do Prahy. Jednou jste to už zkoušel. Bude pokračování?

Snad ano. Je pravda, že za poslední rok jsem dost zlenivěl a zpohodlněl. Možná i ta televize mě uspokojila natolik, že jsem aktivně se o nic nesnažil. Já vlastně mám s Primou stále platnou smlouvu, že až do září se nesmím objevit v jiné televizi. Tak zatím mám přestávku…

Zdroj foto: www.ondravodny.cz

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .