FM vysílače i internet a v některých případech dokonce i satelit využívají ruská rádia k šíření svých programů. Většinou jsou stejně jako televize vůčí Kremlu nekritická. Takovou obdobou televize NTV je rádio Echo Moskvy. Trochu možná připomene i ukrajinský Kontinent nebo slovenský Twist. Echo Moskvy je totiž opozičním rádiem, které jde proti Kremlu.
Licenci na soukromé vysílání s pořadovým číslem 1 má do dneška Echo Moskvy. Toto rádio začalo vysílat ještě za dob SSSR. Vznik soukromého vysílání umožnilo uvolnění, které přinesla Glasnosť. V červnu 1990 byl schválen nový mediální zákon, který umožnil vznik soukromého vysílání. Existovaly ruské filmy i literatura, ale televize a rozhlas byly od začátku podřízeny ideologii. „Chtěli jsme dynamické rádio s moderní zpravodajskou redakcí, nezávislými komentátory,“ řekl v srpnu 2005 při příležitosti oslav 15 let existence stanice německému deníku Berliner Zeitung jeden ze zakladatelů a zástupce šéfredaktora Sergej Buntman.
Buntman pracoval stejně jako ostatní zakladatelé Echa Moskvy u sovětského Gostelradia. Tento mediální kolos se ale nechtěl reformovat a tak se skupina lidí rozhodla založit si vlastní rádio. Moskevský městský parlament, časopis Ogoňok a Fakulta žurnalistiky Moskevské univerzity podnítily vznik stanice, která se v éteru poprvé ohlásila 22. srpna 1990. Buntman ale datuje začátek vysílání až na 13. ledna 1991. „Dostali jsme staré aparáty a kancelář v Nikolské ulici nedaleko Kremlu,“ vzpomínal pro Berliner Zeitung dále Buntman. Základní kapitál byl 150 tisíc rublů. Echo Moskvy bylo jediné rádio, které informovalo o tom, když sovětské jednotky vtrhly do sídla televize v litevském hlavním městě Vilniusu. Touto událostí vešlo Echo Moskvy ve známost.
Stanice je i v dnešní době nezávislá na Kremlu. 66% akcií sice ovládá Kremlu blízký koncern Gazprom, ale redakční status říká, že směřování rádia je věcí šéfredaktora. A toho volí sami redaktoři. Změna redakčního statutu je možná jen se souhlasem třech čtvrtin akcionářů. Gazprom ovládá jen dvě třetiny. Zbytek mají v rukách členové redakce. To ale v Rusku ještě nutně nemusí znamenat, že je rádio prosto vlivu Kremlu. Na šéfredaktora Alexeje Venediktova je neustále vyvíjen tlak. A aby ne, když jen v Moskvě poslouchá toto rádio podle odhadů 650 tisíc lidí a další milion a půl v ostatních regionech. S těmito čísly je v Moskvě na desáté příčce (podíl na trhu 5%) a v Rusku celkově na třináctém místě v poslechovosti (2% na trhu – stav v roce 2005, údaje ruského ministerstva pro tisk, rozhlas a televizi).
Většinu programu tvoří zprávy a talk shows věnované sociálním a politickým tématům. Rádio se snaží přinést různé úhly pohledu. Pomocí FM vysílačů pokrývá řadu velkých měst. Vysílání je dostupné i na internetu.
Nabídka rozhlasových stanic je samozřejmě mnohem pestřejší. Pop a rock hraje hlavně mladým posluchačům Evropa Plus. Ruské i zahraniční mainstreamové songy vysílá z Moskvy do všech velkých měst Ruska a Ukrajiny. Na ruském trhu je Evropa Plus dvojkou (18% na trhu), v Moskvě čtyřkou (10%).
V Moskvě vysílá také rádio Energy, které spadá pod mezinárodní síť NRJ. Další je Silver Rain Radio vysílající od 4. července 1995. Silver Rain Radio je iniciátorem udílení cen Stříbrný galoš za nejnejasnější výkon v šoubyznysu. Tato stanice je považována za nejexcentričtější v Rusku.
Mezi oblíbená ruská rádia lze zařadit i Deepmix. Tato stanice ale šíří svůj signál pouze po internetu. Hudební náplň tvoří minimal techno. Anglické stránky, kde je možné naladit i vysílání v rychlostech 24, 56 a 128 kbps, jsou dostupné na adrese www.deepmix.eu. Ruskou hudbu konkrétně ruský rock hraje Naše rádio. To má pokrytí převážně ve velkých městech, jinde je dostupné přes internet. Rádio zároveň pořádá ohromný rockový festival Našeství.
Motoristům slouží stanice Avtoradio, které jsme na tomto webu věnovali samostatný článek. Viz RadioTV představuje: Autoradio – první automobilové rádio. Stejně tak jsme v samostatném článku popsali zahraniční vysílání Ruska stanici Hlas Ruska. Viz Nevšední svět krátkých vln – Hlas Ruska. Kromě těchto komerčních rádií a Hlasu Ruska existují i veřejnoprávní nebo státní. O těch si povíme příště.
