Už je tomu čtvrt století co začalo vysílat Radio Solidarność. Není to světoznámá stanice. Nevysílala dokonce ani nijak dlouho. Její relace se objevovaly jen sporadicky. Přesto si stanice našla řadu posluchačů. Ti, kteří rádio tvořili, zůstávají nepoznaní. V době existence stanice by pro ně přiznání se k činnosti v této stanici znamenalo vězení. Dnes si ale zaslouží obdiv.
Polské hnutí Solidarność se podílelo i na boji za svobodu slova. Kromě samizdatové literatury a periodik nebo letáků, vzniklo i speciální rádio. Jednalo se o jakousi východní obdobu pirátských rádií, která vznikala z politických důvodů. Oproti Západu se ale aktivisté v undergroundových rádiích na Východě vystavovali mnohem většímu riziku. Radio Solidarność nebo též Radio S se poprvé v éteru ozvalo ve Varšavě před 25ti lety 12. dubna 1982 v devět hodin večer. Relace v pásmu VKV trvala osm a půl minuty. První hlasatel Jamusz Klekowski si vzpomíná, že to byl druhý den Velikonoc. Na Varšavany zaapelovali, aby pokud slyší toto vysílání, zhasli ve svých domech světlo. Jaká bude odezva nikdo vůbec nečekal a tak byli amatérští rozhlasáci zaskočeni tím, kolik domácností pohaslo.
Po vzoru varšavského Radia S začaly vznikat podobné stanice i jinde například ve Vratislavi, Svídníku, Toruni a Puławach. Vysílání začínalo znělkou. Tu tvořila melodie písně Siekiera, motyka hraná na zobcovou flétnu a ohlášení: “Tu Radio Solidarność“. Vysílání probíhalo jen nárazově. O čase vysílání se posluchači dozvěděli z letáků, které se šířily s několikadenním předstihem, aby se všichni včas dozvěděli o tom, že si mají naladit vysílání Radia S.
Veškerá používaná technika byla amatérsky sestavována doma. Pořady se odbavovali z běžných magnetofonových kazet. Vysílače měly jen slabý výkon (např.: jen 2W) Největším problémem tak bylo, jak zvýšit dosah vysílání. Odborník na elektroniku Andrzej Jeśmanowicz vysvětlil svým kolegům z toruňské Solidarity, že vysílač malého výkonu zasáhne velké území v případě, že je umístěn ve velké výšce. Do té doby se totiž antény umisťovaly jen na střechy domů. Fyzik Jerzy Wieczorek proto přišel s nápadem umístit vysílač na balón. Nebylo možné použít meteorologický balón, nastoupily proto plážové míče, které se daly koupit ve sportovních potřebách.
V činnosti Radia Solidarność byl angažován i chemik Jerzy Tomaszowski. Ten dodával vodík. Kvůli americkému embargu na elektroniku byl problém sehnat součástky. Ty proto dodával astrofyzik Jan Piotr Lasota, který působil ve Francii. Do Polska je vozili kurýři, kteří se dostali na Západ. Na výrobu celého zařízení se používalo i autorádio s kazetovým přehrávačem. Radioastronom a fyzik Dr. Zygmunt Turło společně s Jerzym Wieczorkem zkonstruovali zařízení, které bylo možné zavěsit na balón a nechat letět vzduchem. Vše muselo být co nejlehčí. Anténa proto byla z tenké měděné fólie.
Když se zařízení postavilo a relace byla natočená, stačilo už jen dojet na vhodné místo a balon vypustit. Muselo se počítat se směrem větru. Takže jet z města proti směru větru, aby balon vysílal nad obydleným územím. Aby nebylo možné zaměřit místo startu, bylo na palubě zařízení, které odpočítalo patnáct minut a teprve pak se spustilo vysílání. Dosah malého vysílače byl díky výšce až několik desítek kilometrů. Čas vysílání byl omezen tím, jak dlouho vydržely baterie.
Nahrávání relací probíhalo na různých místech. V pozadí bylo proto často slyšet ruchy z ulice a okolí. Toruń je malé město a tak se hned o všem ví. Bylo proto potřeba se chovat maximálně obezřetně, aby nikdo nic nevěděl. Mezi hlasateli a autory textů, které se objevovaly ve vysílání, byla řada disidentů, kteří se dnes angažují na vysokých postech. Například poslanec Evropského parlamentu Józef Pinior, který působil v letech 1980 – 89 v dolnoslezské Solidaritě a patří ke spoluzakladatelům Radia Solidarność ve Vratislavi. U prvního vysílání 12. dubna 1982 byl i senátor Zbygniew Romazsewski. Ten si za svoji protistátní činnost pobyl ve vězení. Michał Wojtczak byl později ministrem a další a další. O tom, že bylo vysílání v době výjimečného stavu ostře sledováno tajnou službou se asi není potřeba vůbec zmiňovat.
Tvůrci vysílání dostávali ohlasy z různých míst. Lidé znali časy vysílání, poslouchali ho, komentovali ho. Kdy se bude vysílat, se dočetli posluchači v undergroundovém tisku, na letácích na zdech a dozvěděli šeptandou. Balóny létaly na různá místa. Jednou jeden dokonce přistál až v Bělorusku jiný se zas dostal až do Slezska. O tom se psalo i v novinách, čímž se rádiu Solidarność dostalo náležité publicity a reklamy.
Historie rádia nebo vlastně rádií Solidarność se psala v letech 1982-89. Jednalo se o několik rádií, která v případě potřeby spolupracovala. V Gdaňsku, Poznani, Krakově i dalších městech tato rádia zanikla nadobro. Ve Varšavě se Radio Solidarność též nazývané Radi S přeměnilo na první soukromou stanici, která nese od roku 1992 jméno Radio Eska.
V září 2005 se ve Varšavě uskutečnil sjezd bývalých pracovníků Radia Solidarność, který se konal u příležitosti dvacátého pátého výročí hnutí Solidarity. Řada lidí se tu viděla poprvé. Kvůli obavám z vyzrazení se vždy znaly navzájem jen ti nejnutnější lidé. Dr. Gregorz Polak z toruňské pobočky Institutu Paměti národa vyzval k tomu, aby se sepsali paměti těch, kteří rádio tvořili a aby se tato důležitá etapa polských a také rozhlasových dějin zaznamenala.
Senátor Zbygniew Romaszewski si na sjezdu postěžoval, že rádio nemá žádného nástupce, který by ctil jeho tradice. Ve své řeči proto nastolil otázku, zda by nebylo možné ve vysílání pokračovat alespoň na internetu. Grzegorz Buczek vyjádřil politování nad tím, že zde není nástupce, který by informoval o závažných společenských událostech.
Solidarność se angažovala i v televizi. Přes obrazovku vysílala titulky s jednoduchými prohlášeními. Ta se objevovala především během hlavních zpráv nebo prorežimních seriálů.
