Předseda RRTV: Udělování licencí u rádií je jako soutěž krásy

MULTIMEDIÁLNÍ ROZHOVOR – VIDEO UVNITŘ. Třetím hostem pravidelných multimediálních rozhovorů serveru RadioTV je předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Václav Žák. Ten se mimojiné vyjádřil k dění na rozhlasovém trhu. Bavili jsme se o udělování licencí novým rádiím, o programových a hudebních změnách již existujících stanic i o samotném průběhu licenčních řízení a napadání rozhodnutí RRTV neúspěšnými žadateli u soudu.

Ta největší závada, kterou nám soudy vytýkají je, že to naše udělování licencí není precizně odůvodněno. Divák nebo posluchač si to může nejlépe představit tak, že je soutěž o královnu krásy, je tam 12 uchazeček z celého světa, a vy na konci toho klání musíte stanovit, která vyhrála, a odůvodnit proč vyhrála, ale kromě toho musíte u všech dalších 11 umět odůvodnit, proč ony nevyhrály. To je nesmírně obtížná věc, a pochopitelně žádná ta kráska se ani nebude cítit úplně smířená s tím, že ta porota ji nevybrala,“ říká předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Václav Žák v rozhovoru pro RadioTV.

TIP: I tentokrát vám přinášíme nejzajímavější odpovědi ve videoukázkách.

RadioTV: Na českom trhu bol vždy fenomén veľkého počtu rádií a televízií, čo je znak silnej ekonomiky. To, čo sa ale spočiatku ukazovalo ako výhoda, sa neskôr možno ukázalo aj ako nevýhoda, pretože jednak tých rádií bolo veľa, čím mali užší záber a menšie pokrytie. Ako sa pozeráte na problém počtu prevádzkovateľov a aký by bol podľa vás optimálny počet, aby tie projekty mohli byť ekonomicky životaschopné, a zároveň aby bola na trhu dostatočná pluralita?

V. Žák: „To, co říkáte je poměrně velmi složitá otázka. Ona spíš patří do analýzy trhu a je třeba říct, že český zákon o rozhlasovém a televizním vysílání nepředpokládá, že by se RRTV měla řídit těmito úvahami. Rada podle zákona nemá dělat odhady trhu, ona má jenom posuzovat jednotlivé projekty. A navíc informace, které Rada k tomu ekonomickému posuzování projektu dostává, jsou naprosto nedostatečné. My se musíme spokojit s prohlášením typu, že v ten a ten okamžik na tom a tom kontě je šestimístná cifra. Jestli je tam za pět minut po tom, co to prohlášení bylo vydáno, to Rada nemá právo zjišťovat. Takže za těchto okolností Rada musí jenom orientačně přihlížet k ekonomickým parametrům projektů. Rozhodně se ale nemůže řídit tím, že by řekla, že my vás do éteru nedáme, protože si myslíme, že ten váš projekt nebude jaksi úplně životaschopný, protože tam existuje taková a taková konkurence. Čili Rada posuzuje skutečně ekonomickou připravenost jednotlivého projektu, transparentnost vlastnických vztahů, posuzuje programový přínos – jak se provozovatel stará o menšiny, jestli podporuje kulturu. Tato kriteria ji taxativně, to znamená naprosto přesně předepisuje zákon. My si nemůžeme přidat žádný parametr pro úvahu, a nemůžeme si jej ani ubrat. Čili Rada je ve správním uvažování svázána a výsledkem toho je, že vy potom konstatujete, že ten trh nevypadá asi tak, jak by optimálně vypadat mohl. Ale není to vina ani těch předchozích Rad ani naší Rady, my se musíme pohybovat v mezích zákona. Takhle byla nastavena pravidla hry a toto jsou výsledky. Jakmile musíte vpustit na trh de facto každý subjekt, který si o to požádá -a k tomu pravidla vedou – a zavedete obchodovatelnost firem, které  licenci vlastní, no tak se trh začne přeskupovat podle tržních pravidel protože i když si nemůžete koupit samotnou licenci, můžete si koupit firmu, která licenci vlastní. A rozhoduje potom to, co se na tom trhu děje. Regulace má v ČR jen omezené kompetence.“

RadioTV: Takže čo môže urobiť RRTV pre programovú kultiváciu trhu? Sú nejaké mantinely, za ktoré už vysielateľov nepustíte, ak žiadajú o zmenu licencie alebo programu? Aké máte v tomto právomoci?

V. Žák: „My máme dokonce povinnosti. Ty licence správně by měly být vydané tak, že tam je tzv. základní programová specifikace, a potom jsou tam jednotlivé hudební formáty. My nesmíme dovolit měnit základní programovou specifikaci, ale můžeme připustit změnu formátu, protože pochopitelně trh se mění, vkus posluchačů se mění a není možné to fixovat na 8 let dopředu. Provozovatelé na to reagovali šalamounsky, to znamená, že základní programovou specifikaci definovali tak, že se pod ní vejde prakticky každý hudební formát. A teď už zase záleží na úvaze Rady, jak povolí změny. My se snažíme, aby nedocházelo k tomu, že se různorodé formáty unifikují pod nějaký jednotný úspěšný formát, to znamená, že by se z těch regionálních stanic de facto stávaly celoplošné stanice. Tomu se snažíme bránit, chceme zachovat stávající pluralitu v rámci území. Do jaké míry se nám to daří, to musí posoudit třeba server RadioTV.“

RadioTV: Práve to je jedna z vecí, kam smerujem v ďalšej otázke. Pokiaľ prevádzkovateľ požiada o zmenu licencie, má samozrejme právo požiadať aj o zmenu názvu. Spomínali ste základné programové špecifikácie, ktoré môžu byť v istých momentoch veľmi všeobecné. Príkladom môže byť Rádio Info spoločnosti Londa, ktoré sa premenovalo na Rádio Rock Zone, bez toho, aby zmenilo informačné zameranie. Napriek tomu informačný charakter v názve stanice už nie je viditeľný. To isté sa stalo aj pri Ïnforádiu pána Fleischmana a mediálnej skupiny Lagardere, z ktorého sa stalo Rádio DJ. Aké sú vaše možnosti v týchto prípadoch? Máte možnosť regulovať otázku názvov a značiek, alebo sú tieto veci už mimo vás?

V. Žák: „Tu možnost za určitých podmínek máme. Podle zákona máme vyhovět žádosti provozovatele o změnu, a odmítnout ji jenom v tom případě, že umíme prokázat, že tato změna by vedla k neudělení licence. To znamená, kdyby on se od toho projektu rozešel způsobem, že to je vlastně úplně jiný projekt, tak my bychom měli zákonný důvod, proč odmítnout žádost. Ale třeba změna názvu stanice není důvodem, pro který bychom si mohli myslet, že to rádio by nedostalo licenci. Pokud se ten obsah nemění nebo se mění jen parciálně, pak zákon vybízí Radu, aby změnu umožnila a Rada ji umožňuje.“

RadioTV: Neúspešní žiadatelia o licencie by však mohli namietať, že napríklad v niektorých licenčných konaniach, kde zvíťazili napríklad spomenuté rádiá RockZone alebo DJ, už boli vtedy iné projekty, ktoré ponúkali niečo podobné. Nezdá sa vám to až príliš voľné, že vysielatelia majú viacero možností, ako môžu obísť alebo pozmeniť projekty, s ktorými išli do konania?


O změnách licenčních podmínek projektů

V. Žák: „Do jisté míry by na té námitce mohlo něco být. Na druhou stranu je ale třeba si uvědomit, že to je přesně to, co po nás zákon chce. Rada podle zákona má vyhovovat potřebám měnícího se trhu, aby vycházela žádostem o změnu vstříc. Když máte pět projektů, které se ucházejí o licenci, tak některé mohou být rozdílné, některé podobné. Prostě v tom licenčním řízení může vyhrát jenom jeden projekt. A teď by byli možné dva přístupy – buď zakázat jakékoliv změny, to znamená, chlapče, vyhrál si licenci na 8 let a budeš vysílat přesně v té podobě a pod tím názvem jak si ji vyhrál. A nebo se řekne – máš možnost žádat o změny, ale v jakýchsi malých mezích od toho, na co si ten projekt vyhrál. Já se osobně přikláním k té druhé variantě, protože si myslím, že není možné svazovat podnikatele do kozelce. Prostě vkus lidí se mění, 8 let je poměrně dlouhá doba. A jakou by mělo cenu, že bychom tady měli zbankrotované projekty, že by ty projekty přestávaly být úspěšné, protože by byly neměnné a my bychom vypisovali další licenční řízení. V tom osobně nevidím nějaký velký přínos.“

RadioTV: V posledných rokoch sa stalo aj určitým pravidlom, že súťaž o licencie sa nekončí rozhodnutím Rady, ale v tej chvíli sa len tá „súťaž“ začína a presúva sa potom na súdy. Čo sa dá urobiť pre stanovenie jasnejších pravidiel tak aby k týmto situáciám nemuselo dochádzať? V minulosti ste mali vypracovaný manuál pre rozhodnutia v licenčných konaniach. Ten v podstate platí dodnes, ale napriek tomu ten počet súdnych sporov neklesol. Máte vy direktívne možnosti ako zaistiť, aby tie projekty boli tak presne vyšpecifikované, že budete mať jednoznačné rozhodnutia?

V. Žák: „Musím říct, že jsem se uklidnil, když sem po návštěvě rakouského regulátora zjistil, že prakticky každé jejich rozhodnutí je napadeno u soudu, takže je to podobné jako u nás. Z toho, že jsou rozhodnutí Rady napadena u soudu, mnoho neplyne. Faktem je, že licenční řízení lze velmi komplikovaně odůvodnit. Ta největší závada, kterou nám soudy vytýkají je, že to naše licenční řízení není precizně odůvodněno. Já to opakuji po několikáté – divák nebo posluchač si to může nejlépe představit tak, že je soutěž o královnu krásy, je tam 12 uchazeček z celého světa, a vy na konci toho klání musíte stanovit, která vyhrála, a odůvodnit proč vyhrála, ale kromě toho musíte u všech dalších 11 umět odůvodnit, proč ony nevyhrály. To je nesmírně obtížná věc, a pochopitelně žádná ta kráska se ani nebude cítit úplně smířená s tím, že ta porota ji nevybrala. Bude jim říkat, ne to není pravda, že ty moje míry jsou nedostatečné, naopak já si myslím, že jsou nejlepší… čili nám se vytýká odůvodnění. V okamžiku kdy jsme přišli do Rady, předchozí Rada měla praxi, že napsala, že vyhrál ten a ten projekt, protože získal tolik a tolik hlasů, a žádný ostatní projekt vybrán být nemohl, protože už licence byla udělená. Rada vůbec nic neodůvodňovala. My jsme nejprve převzali tu praxi, která tady byla předtím, a soudy nám začaly rozhodnutí vracet. Takže jsme se začali učit psát odůvodnění. Skutečně jsme se to učili, to přiznávám zcela otevřeně. A myslím si, že dneska po vypracování metodiky, potom co jsme se naučili posuzovat parametry, tak aby ten soud chápal, na základě čeho Rada dospěla k výsledku, tak si myslím, že my nemáme dneska největší problém se soudy co se týče odůvodnění licenčního řízení, to si myslím, že docela dobře už umíme. My ale máme problém s takzvanými dokrývači, což je věc, která je podle mého osobního názoru, v zákoně upravena nedokonale. Protože zákon nám říká, že máme měnit programové podmínky jak jsem uvedl už předtím, v závislosti na tom, jestli by takto definované podmínky vedly k neudělení licence. Ale zákon totéž říká i o těch dokrývacích kmitočtech. A to je v podstatě nemožné stanovit. Je nemožné říct, že projekt, který vyhrál v Děčíně, by prohrál, kdyby měl ještě v Ústí nad Labem nějaký další kmitočet. To prostě vůbec nejde konstatovat. Ale tím, že se dokrývače dostaly pod režim toho automatizmu změnových řízení, tak de facto by to znamenalo, že každý žadatel o dokrývač by ho musel od Rady dostat. Jenže pak by se nám začali jako kobylky šířit projekty, které byly licencovány pro specifické území. Takže projekt, který byl licencován v Děčíně, by chtěl kmitočet v Českých Budějovicích a Rada by mu ho musela dát. Tím by skončila kontrola Rady nad územím, skončila by kontrola Rady nad pluralitou programové nabídky. Proto se Rada tomu brání a odmítá automaticky přidělovat dokrývací kmitočty. A to se různě napadá u soudu, a soudy dopadají různě. Některé soudy říkají – Rado ty nemáš na vybranou, prostě poslouchej zákon. Druhé soudy říkají – ne Rado, tvoji základní funkcí je pečovat o pluralitu vysílání a tudíž je v tvé plné kompetenci posoudit, co s tím kmitočtem uděláš. Až takhle se liší rozhodování soudů. My potřebujeme tuhle praxi sjednotit.“

RadioTV: Dokrývače majú však pomerne jasnú definíciu v tom, že ich pokryté územie by nemalo byť mimo súčasného pokrytia toho rádia, ktoré o ňu žiada. Čiže dokrývač by mal byť len na kvalitnejšie dokrytie už raz pokrytého územia, nie na jeho rozšírenie. Tento argument pred súdmi neobstojí?

V. Žák: „Neobstojí, protože on v zákoně vůbec nijak není zakotven.“

RadioTV: Keď sa hovorí o súdnych sporoch, častokrát súdy trvajú dlhší čas a zrušia rozhodnutie Rady napríklad až po polroku, po roku, aj v čase, keď už provozovatel, ktorý získal licenciu, už aj vysiela, pretože má zákonnú povinnosť to vysielanie spustiť. Ale za pol roka alebo za rok sa situácia na trhu môže zmeniť, a je pochopitelné, že ak chcete predísť poškodeniu provozovatele, máte možnosť opätovne udeliť licenciu tomu subjektu, ktorému to súd už raz zrušil. Lenže, je možné potom to zdôvodnenie napísať tak, aby „pasovalo“ na víťazného žiadateľa, aj keď sa trh mohol za ten čas už zmeniť?


Zrušení licence soudem patří mezi podnikatelská rizika

V. Žák: „Říkal sem, že soudy nám to rozhodnutí ruší většinou pro nedostatečné odůvodnění. Pokud to odůvodnění umíme napsat precizněji, a umíme skutečně říct, proč jsme vybrali ten projekt, tak obvykle u soudu obstojíme. Rada většinou nemá důvod měnit toho, koho vybrala. My si prostě trváme na tom rozhodnutí, protože ho považujeme za správné. Provozovatel ví, že na licenci není právní nárok, ví, že rozhodnutí Rady je přezkoumatelné, tedy musí počítat s tím, že se mu může stát, že investice skončí. Může se stát i to, že kmitočet přestane být k dispozici. To všechno jsou podnikatelská rizika. Ale Rada obvykle nemá důvod měnit svoje rozhodnutí a pokud jí soud vytkne nedostatečné odůvodnění – no tak to odůvodnění napíše precizněji a pak obvykle obstojí.“

Ve druhé části rozhovoru se Václav Žák vyjádřil k budoucnosti digitálního vysílání v České republice. Mluvilo se i o připravované liberalizaci trhu a o možnostech rozhlasové digitalizace. Předseda RRTV se mimojiné zmínil i o tom, že analogové rozhlasové vysílání v FM pásmu by mohlo bez problémů koexistovat s digitálním vysíláním.

Druhou část rozhovoru čtěte zítra na RadioTV.

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .