Nejeden posluchač zapochybuje občas o regulérnosti té či oné soutěže. Kdo pracuje v rádiu, sám ví, kolikrát nechal v soutěži vyhrát svého známého, kamaráda nebo dokonce někoho z rodiny. Manipulace má ale často mnohem větší rozměr a má sloužit marketingovým cílům daného rádia. V rozhovoru pro rádio Sputnik to řekl německý odborník na média Horst Müller.
„No to není teda spravedlivý. Vždyť říkáte, že první, kdo se dovolá a jak se mám dovolat, když je pořád obsazeno,“ křičí rozhořčený hlas na moderátora. „Jak to že paní XY už vyhrála po třetí a já ani jednou,“ zlobí se další. Při dalším zvednutí sluchátka blikajícího telefonu se ozve. „No já byl v práci, to jsem nemohl zavolat, že jo.“ Stížností posluchačů na neregulérnost soutěží, her a i obyčejných písniček na přání zažil každý moderátor určitě dost. Málokdo si nechá vymluvit, že nejde o žádný podvod. Ale ruku na srdce, jistou manipulaci i když třeba jen mírnou tu člověk občas zcela vyloučit nemůže.
Německé veřejnoprávní rádio pro mladé Sputnik se rozhodlo ukázat svým posluchačům, jak se podvádí při známých soutěžích, které postupně rotují ve všech rádiích. Do vysílání si proto pozvalo odborníka na média Horsta Müllera. Ten působil v letech 1993 až 1998 jako jednatel a zároveň programový ředitel Antenne MV. Pod jeho vedením šlo o nejúspěšnější komerční stanici Německa. Od roku 2004 vyučuje jako profesor redakční praxi na Vysoké škole v Mittweidě.
Profesor Müller pohovořil na Sputniku například o telefonických soutěžích, ve kterých se volá na zpoplatněné číslo. V nich může rádio vydělat 30 000 euro denně. Pro stanici tak není problém uspořádat soutěž o milion. Antenne Bayern dokázala milion vydělat během dvou týdnů. Na promoakce se navíc podle Müllera vydává v německých rádiích čím dál tím víc peněz a to často na úkor pracovníků. Propouští se moderátoři, redaktoři, snižují se jim platy.
Kritice podrobil Müller soutěž Tajemný zvuk. V něm se podle něj podvádí, protože není možné dokázat, o co doopravdy šlo. A tak o tom, kdy bude uznána některá z možných správných odpovědí rozhodne někdo z vedení či promooddělení, až když napětí stoupne na tu správnou hodnotu. Většina výher navíc padá okolo sedmé hodiny ráno. Proč je nasnadě. Jedná se o čas, kdy je nevyšší poslechovost. Podvádí se prý i u soutěží s čísly bankovek. Ačkoliv rádio sdělí, že dalo určitou sérii do oběhu, neučiní tak a tak vlastně dané bankovky vůbec nejsou v oběhu.
Dalším kritizovaným jevem bylo příliš mnoho selfproma. Podle průzkumu Spolkové centrály politických studií odvysílala stanice Antenne Bayern během tří hodin ranního vysílaní 33 minut upoutávek a anoncí a dalšího proma. Tento trend zdůrazňovat stále právě poslouchanou stanici už přebírají i veřejnoprávní rozhlasy. Přitom podle oficiálního německého průzkumu poslechovosti Medienanalyse poslouchá průměrný posluchač 1,6 stanice denně. Tzn. že neladí stanice sem a tam. Zůstává víceméně věrný té, kterou naladil a nepřepíná tak často jako v případě v televize.
Celý devítiminutový rozhovor je ke stažení na webu rádia Sputnik. Rozhovor natolik zaujal mediální novináře, že jeho částečný přepis a odkaz na něj (Sputnik) vyšel hned na několika mediálních webech. (Radioszene.de nebo Blogmedien.de). Rozhovor se vysílal 15. března v den výročí jedné události, která ovlivnila rozhlasový svět.
15. března 1972 se ve studiu losangelského rádia KHJ (stanice vysílající už od roku 1922) zabarikádoval ranní moderátor, který se rozhodl, že bude pořád dokola hrát jen píseň Puppy Love od Donny Osmond. To se mu dařilo celkem hodinu a půl. Pak do studia vtrhla policie. Celá akce se postarala o pořádné pozdvižení. Rádio tak mělo zajištěnou publicitu. Proto se řada stanic snažila později tento kousek zopakovat. Řada dalších akcí, které se později vymyslely v amerických rádiích se pak dostala do Německa a nakonec i do České republiky. Bylo tomu tak i například s akcí 1 000 dětí pro . . . .
