Nevšední svět krátkých vln – Deutsche Welle

Deutsche Welle je podle zákona trimediální organizací, to znamená že má za úkol provozovat televizní a rozhlasové vysílání a také internetový portál. Stránky jsou v současnosti dostupné ve třiceti jazycích. Kdysi vysílalo Deutsche Welle i v češtině a slovenštině. DW existuje už před padesát let a je hlasem Německa ve světě.

Instituce s názvem Deutsche Welle existovala už od srpna 1924. Jednalo se o společnost s ručením omezeným se sídlem v Berlíně, která sjednocovala regionální rozhlasové společnosti. S dnešní Deutsche Welle založenou o téměř třicet let později ale nemá společného téměř nic. Deutsche Welle je hlasem Německa ve světě. Jejím úkolem je ukázat německý pohled na události při dodržení žurnalistických zásad. Jedná se o vysílání do zahraničí tedy nikoliv o veškeré cizojazyčné vysílání. Pro národnostní a jiné jazykové menšiny totiž vysílají veřejnoprávní rozhlasy jednotlivých zemí vlastní pořady. Více viz Historie rozhlasového vysílání pro gastarbajtry.

Německé zahraniční vysílání začalo 3. května 1953. Původně se na krátkých vlnách vysílalo jen německy. Program v jiných jazycích spojenci nedovolili. V angličtině, francouzštině, španělštině a portugalštině se začalo vysílat až o rok později. Úvodní pozdrav “an die lieben Landsleute in aller Welt“ – milým krajanům na celém světě, pronesl tehdejší spolkový prezident Theodor Heuss. Vysílání začalo 3. května 1953. 11. června téhož roku byla podepsána smlouva se členy ARD o zřízení společného krátkovlnného vysílání Deutsche Welle. Za program byl nejprve zodpovědný Severozápadní německý rozhlas NWDR, později Západoněmecký rozhlas WDR v Kolíně nad Rýnem. Intendant WDR (případně NWDR) tak byl zodpovědný jak za regionální vysílání tak za program do zahraničí.

29. listopadu1960 byl přijat zákon o Deutsche Welle, která se stala samostatnou organizací se sídlem v Kolíně nad Rýnem. 7. června 1962 se Deutsche Welle (DW) ale vrátilo ke spolupráci s ARD. V roce 1962 došlo i k navýšení počtu jazyků, ve kterých se vysílalo. Nově byla přibrána čeština, slovenština, perština, turečtina, ruština, polština, maďarština, srbština a chorvatština. V roce 1963 následovali jazyky Kisuaheli a Hausa, indonéština, bulharština, rumunština a slovinština. Roku 1964 přibyla řečtina, italština, hindština a Urdu. Jazyky Paštu a Darí se přidaly v roce 1970. O čtyři roky později získalo DW novou budovu v Kolíně. Ta byla slavnostně otevřena v roce 1980. V devadesátých letech přibylo vysílání v albánštině. Některé redakce jako třeba česká a slovenská byly ale zrušeny.

První filmový materiál pro televizní vysílání z produkce DW se objevil už v roce 1963. Německo a anglickojazyčné televizní vysílání DW-TV ale začalo až 1. dubna 1992. Televize vysílá přes satelit a její program se postupně rozšiřuje. V současnosti se k angličtině a němčině přidala i španělštině. Předchůdcem DW-TV bylo RIAS-TV. Stanice určená obyvatelům Západního Berlína a NDR, která sdílela stejný kanál s komerční stanicí Sat1. Zatímco rozhlas sídlil v Kolíně nad Rýnem, televize se usadila v Berlíně. Pro diváky v USA začala v dubnu 2002 vysílat ještě stanice German TV. Jednalo se o společný projekt Deutsche Welle, ARD a ZDF. ARD a ZDF dodávaly po čtyřiceti a DW dvacet procent programu. V Berlíně se tak pro americké diváky (sledování bylo možné jen přes pay-tv) připravoval 24hodinový program, který se skládal ze zpráv, sportu, shows, pořadů pro děti, filmů a zábavných pořadů. Přes satelit a kabel se program dostával k divákům nejen v USA ale také v částech Kanady a Latinské Ameriky. Jednalo se o placenou službu, počet předplatitelů byl malý a tak 31. prosince 2005 vysílání skončilo. Od 1. ledna 2006 můžou diváci na frekvencích German TV sledovat DW-TV. V Americe vysílá svůj kanál i ProSiebenSat1 Media, která na svém americkém kanálu prezentuje pořady svých stanic Sat1, Pro7, Kabel 1 a N24.

Internetová prezentace www.dwelle.de vznikla už v roce 1994. DW tak bylo prvním veřejnoprávním rozhlasem v Německu s vlastní internetovou stránkou. 28. října 2004 byl schválen nový zákon o DW, který tuto organizaci definuje jako trimediální. Její povinností je tak kromě televizního a rozhlasového vysílání i provozování internetové stránky, která je brána jako médium rovnocenné s televizí a rozhlasem. Stránka DW-World.de existuje ve třiceti jazycích. Za stěžejní je považována němčina, angličtina, španělština, ruština, portugalština pro Brazilce a čínština. Od ledna 2005 je to i arabština, která dostala vlastní on-line redakci.

V současnosti už Deutsche Welle nevysílá své rozhlasové programy z Kolína nad Rýnem ale z Bonnu. Tam se DW přestěhovalo v červnu 2003. Přestěhování stálo patnáct milionů euro. Důvody byly jednak politické a pak také ochrana zdraví zaměstnanců, protože ty ve starém sídle ohrožovalo velké množství azbestu. Slavnostní otevření nového sídla v bývalé vládní čtvrti Bonnu proběhlo 27. června 2003, když se slavilo padesáté výročí vzniku Deutsche Welle. V Bonnu se částečně vytváří i internetové stránky DW-World.de. Další redakce jsou v Berlíně, kde sídlí také DW-TV.

Nová budova Deutsche Welle v Bonnu je vyzdobena řadou uměleckých děl od mezinárodních umělců.  Deutsche Welle rozhodně ale nemůže rozhazovat, protože její rozpočet se během pěti let snížil o 75 milionů euro. V letech 1994 až 2004 klesl počet zaměstnanců z 2 200 na 1 200.Signál se šíří pomocí krátkovlnných vysílačů v Jülichu, Wertachtalu a Nauenu, které patří společnosti Deutsche Telekom. Na některých místech za hranicemi SRN pak slouží k přenosu signálu také středovlnné vysílače. Deutsche Welle provozuje i vlastní vzdělávací zařízení. Na DW-Akademii studují jak Němci tak cizinci. Učí se tu práci v rozhlase, televizi i online médiích. Zkušenosti zde můžou získávat úplní začátečníci i pokročilí, kteří už za sebou mají praxi a chtějí se dál vzdělávat.

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .