Nezřídka kdy můžete při procházce městem narazit na svého oblíbeného moderátora, kterak na vás „kouká“ z plakátovacích ploch, kde je jeho jméno povětšinou spojeno se jménem místní diskotéky. Nemalé procento rádiových moderátorů si přes víkend přivydělává jako DJs na hudebních akcích. Jaký vliv má na návštěvnost těchto akcí osoba moderátora a jméno rádia? A jsou tyto akce prospěšné i pro samotné stanice? Na tyto i další otázky jsem se zeptal dvou známých moderátorů / DJs – Radka Slavíka z terestrického Fajn Radia a Luboše Nováka z internetového Dance Radia.
Jako první mi na otázky odpovídal Radek Slavík.
Kromě moderování na pražském Fajn Radiu Vás mohou posluchači vidět téměř každý týden i jako DJe. Co Vám živé vystupování přináší? Je to určitá forma výzvy?
No, ani ne tak výzva, jako spíš „uspokojení“, zábava a hlavně jediná odezva na moji práci v rádiu. Jen v klubech, když hraji, tak vidím, zda se lidé baví a mám k nim v ten okamžik mnohem blíž než když vysílám – to je jasné.
V drtivé většině případů jezdíte hrát pod hlavičkou Fajn Radia. Dalo by se tedy říci, že i vystoupení moderátorů na diskotékách funguje jako určitý způsob rádiové promo akce?
Ano, pokud se jedná o tzv. „Fajn Party“, tak jistě, ale i když přijedu sám, tak se určitě lidé během mého hraní dozví informaci, že vysílám na Fajn Radiu a kdy mě můžou slyšet, to k tomu prostě patří. Něco jiného je, když hraji v klubech jako Duplex atd. – tam pouze mixuji muziku a jen někdy vystupuji i jako MC.
Máte za sebou kromě vystupování v klasických klubech i moderování tanečních open air akcí a nyní je v plném proudu další projekt – T-Music On Tour, kde s Vámi jezdí např. moderátor Libor Bouček, který je shodou okolností i moderátorem konkurenční stanice Evropy 2. Změnilo se nějak chování lidí na Vašich akcích za těch mnoho let, co živě vystupujete?
Co se týká T-Music, tak tam o Evropu 2 nebo Fajn Radio vůbec nejde a ani o nich nikdo z nás nemluví. Je to součást hudebního projektu na TV Prima! Pokud mám však porovnat chování lidí minulost vs. současnost, tak bych řekl, že už tolik lidí nechodí na disco každý víkend a raději si vyberou z programu to nejlepší. Ale pořád „fungují“ a to je důležité.
Nedávno byl zveřejněn nejnovější průzkum poslechovosti rádií – RadioProjekt. Pražské Fajn Radio si lehce pohoršilo a dlouhodobě zažívá spíše stagnaci. Jaký z toho máte pocit Vy osobně?
To je otázka, na kterou se jen těžko a objektivně odpovídá. Taky bych si moc přál aby ta čísla byla lepší, ale jediné co pro to teď můžu udělat já osobně je vysílat a bavit lidi tak, aby mě poslouchali, a tedy i Fajn Radio. Zbytek už nezáleží na mně. Každopádně bych rád poděkoval všem našim posluchačům za přízeň a budu rád, když si opět naladí Slavičí Rozlety na Fajn Radiu.
Druhým zpovídaným byl Luboš Novák.
Ať už z dob Zlaté Prahy/Fajn Radia či z Vašeho nynějšího působiště Dance Radia si Vás mnozí lidé spojují i jako DJe na diskotékách a neúnavného propagátora taneční muziky v ČR. Jak byste zhodnotil vývoj akcí, na kterých vystupujete (ať už po návštěvnostní či hudební stránce)?
Existují teorie o tom, že módní vlny se opakují zhruba po třiceti letech a já mám opravdu pocit, že po roce 2002 marketingoví bossové hudebního businessu „pro mladé“ spustili železnou oponu a tím, co cpou do masmédií vrátili hudební vývoj zpátky do 70. let, které fakt moc nemusím. Tahle shora vynucená móda „retro“ způsobila, že dnes spousta lidí pod dvacet slepě vyznává jakési R’n’B, aniž by tušila, že je to styl starší než Rock’n’Roll. No a ve spojení s amerikanizací veškeré kultury a bludnou představou, že správná muzika se musí potit a smrdět je neštěstí hotové. ZaplaťBuddha to neplatí úplně bezvýhradně a úplně pro všechny – pořád je dost lidiček, kteří se dokáží vzepřít nejkomerčnějším masovým trendům a tu svojí muziku si hledají jinde, než v terestrických rádiích a v televizi, kde jim cpou pořád to samé „pod tlakem“. Svědčí o tom i více než solidní úspěch velkých parties typu nedávné Transmission, na kterých se na rozdíl od většiny českých barů hraje opravdu progresivní taneční muzika. Co se týče českých diskoték, už se snažím jezdit jenom tam, kde vím, že po mně nebudou pořád chtít dokolečka celebrity z kanálu MTV a jako nášup místní „hezké české písně“ od Královského reggae po Kabáty. Naštěstí se někde pořád ještě dá hrát jinak, než stylem „hrací bedna“.
Vnímáte hraní pod záštitou Dance Radia také jako jistý způsob rádiové promo akce? Myslíte si, že je zde patrný nějaký výsledek? Například v přírůstku posluchačů?
Spíše naopak – že na party za mnou často přijedou lidé, kteří poslouchají Dance Radio a normálně by tam nešli. Ale moc o tom nehloubám – diskotéka je především pařba, kalba, zábava … Což ovšem neznamená, že DJ má fungovat jako jukebox – vhodíš pětku a vypadne Shakira. Tudy ne!
Myslíte si, že dříve byly diskotékové party, kde jste vystupoval jako hlavní DJ a host večera (či jiní kolegové z rádia) větším lákadlem pro lidi? Vidíte zde nějaké posun ve vývoji diskoték všeobecně?
Diskotéky momentálně díky nastaveným trendům nemají zrovna šťastné období – to spíš rockové zábavy. Prostě 70. léta už byla taková – musíme si prostě počkat, až se masová móda přehoupne do „osmdesátek“, pak už to bude lepší. Snad. Ale jsou místa, kde stále přijdou „mraky“ lidí a je radost tam hrát.
Dance Radio je prozatím stále především internetovým rádiem. Nedávno jste spustili zkušební vysílání v kabelové síti Karneval. Jaké jsou plány Dance Radia do budoucna, případně s přibližným časovým horizontem? A jak vnímáte dnešní český rozhlasový éter všeobecně?
Plány by byly, ještě se tam dostat :-) (na FM frekvence – pozn. redaktora). K českému éteru – nedávno jsem četl v nějakém časopise úvodník ve kterém zhruba stálo: „Dělat všechno na základě masových průzkumů je cesta do pekel“. V dnešní době skoro všechna rádia v éteru ovládli marketingoví manažeři a veškerá hudba, co se z nich line, je vypočítaná právě na základě masových průzkumů, a tím pádem v nich slyšíte jen zprůměrovaný průměr všeho průměrného. Osobnost moderátora degradovala na roli neustále bezdůvodně nadšené cvičené opice, která dokola odříkává předepsané věty a slogany a vůbec nemá nárok mluvit do výběru muziky, kterou prezentuje. Myslím, že internetová rádia přišla právě včas, protože v éteru vládne většinou bezbřehá nuda a pár více či spíš méně povedených „vtipů“ to vážně nezachrání.
