.Když jsem před časem psal do rubriky Letem světem pozvánku na pátý reprezentační ples Radia Delta, tak jsem popravdě ani jeho návštěvu neplánoval. Nakonec se ale situace vyvrbila úplně jinak a já jsem do Boleslavi svou Corsu 7. dubna přeci jen hnal. Dorazil jsem později, než jsem chtěl, ale jednou z hlavních příčin byl fakt, že se mi nedařilo zaparkovat.
S patnáctiminutovou sekerou jsem se tedy dostavil do Domu kultury v Boleslavi, kde se vše již schylovalo k zahájení oslav pátých narozenin Rádia Delta. Bodrý stařík, který jistě patřil ke zlatému fondu místního kulturního stánku, utrhl kupón z mé pozvánky a vpustil mě do předsálí. Zde již korzovalo mnoho dam ve večerních róbách a pánů s motýlky. Chvilku jsem měl pocit, že jeden TV ředitel přišel o svou sbírku hmyzu, ale nakonec se mé obavy ukázaly jako liché. Motýlek jde asi znovu do módy. Důvod obrovské koncentrace lidí mi byl jasný v okamžiku, kdy jsem zjistil, že se zde podává zdarma víno a pivo. Pro obzvlášť otrlé ignoranty, kteří přijeli na ples vozem, se zdarma rozlévalo i pět druhů džusu. Řekl bych, že se našlo jen velmi málo těch, kteří tuto nabídku minuli bez povšimnutí. I já jsem si vzal odlívku a vrhnul jsem se na zkoumání hlavní ceny tomboly. Tou byl teplovzdušný krb za 100 tis. korun. Ani další ceny nepatřily do kategorie drobností z pouti a bylo jich víc než dost. Koupil jsem si tedy pět losů – každý za lidových 20 korun.
Švarného pikolíka u vchodu do sálu jsem se zeptal, kde že najdu svůj stůl s krycím názvem 214 B a byl jsem nasměrován na galerii. U stolu již seděly dvě mladé dámy. Jedna z nich se posléze ukázala být Kristinou Vackovou z týdeníku Media&Marketing. Během večera jsme u stolu střídavě drželi služby a dohlíželi na osobní věci.
Zhruba v půl deváté vystoupil na pódium moderátor a průvodce večerem-Luboš Dvořák-z Rádia Jizera a ples oficiálně zahájil. Pánové z Big Bandu Relax se chopili svých nástrojů a listy notové partitury otáčeli opravdu velmi bravurně. Na parketě se objevili první tanečníci. Musím říct, že boleslavským hudebníkům to hrálo opravdu dobře. O něco hůř to šlo některým temperamentním párům na parketě, což jsem mohl z galerie posoudit velmi dobře. Byli tací, kteří se skutečně přepínali…
Okolo 21. hodiny na pódium nastoupili Beatles Revival a vzkřísili tak nádhernou atmosféru doby Beatles. Možná škoda, že jejich vystoupení trvalo poměrně krátce. Po čtveřici zarostlých mladíků s kalhotami do zvonu přišel na pódium Milan Daim a s ním i můj čas na občerstvení. Nechal jsem tedy M. Daima přemítat o tom, zda Černá nebo bílá a vydal se pro pití. Když jsem se vrátil, vše se již chystalo k vystoupení partičky, na kterou jsem se hodně těšil. Katapult spustil někdy okolo 22. hodiny a v sále se strhl neobvyklý mumraj. Pánové Říha a „Dědek“ nastoupili v perfektní formě a zahráli své největší fláky. Většina pánů v sále zpívala a s dámami to v rytmu kytar šilo róba-neróba. Katapult měl obrovský úspěch o čemž svědčí i to, že musel dvakrát přidávat, protože ho vřískající dav do té doby distingovaných hostů plesu vůbec nechtěl pustit ze scény. Kaťáci si hosty plesu získali mimo jiné i svými opravdu roztodivnými tanečními kreacemi.
A konečně hlavní hvězda večera – Boney M, kteří vystupují již od roku 1976. Jejímu příchodu předcházela úprava scény, několik zvukových zkoušek a dramatické čekání, jehož význam se mi nepodařilo odhalit. Po deseti minutách ticha a šera se manžel šéfky skupiny, který stál za zvukařským pultem, rozhodl odstartovat vystoupení. Na pódium vešly důstojně tři dámy v čele s Liz Mitchell a daly se do díla. Osvědčené a léty prověřené hity jako Sunny, Daddy Cool, Ma Baker nebo Rasputin nenechaly myslím jedinou nohu v klidu. Vedle mne na galerii se vlnil i kuchař z místní restaurace, který do tmy svítil svým bílým oblekem a vysokou čepicí na hlavě.
Vystoupení Boney M bylo velmi příjemné i tím, že skupina vyžadovala intenzivní spolupráci publika a tak se během produkce na jevišti vlnily spolu s černošskými umělci i odvážné dámy z řad plesových hostí. Ne vždy to sice byl hezký pohled, ale odvahu nemohu upřít žádné z nich. Svalnatý tanečník Tony s břichem jak pekáč buchet předvedl pár efektních salt a celou dobu tančil s nebývalou vervou. V závěru si sál vytleskal i přídavek. Během vystoupení seděli opravdu jen ti, kteří měli nohu v sádře nebo ti, které alkoholový krunýř tížil již natolik, že tanec byl prostě nad jejich síly.
Hned po odchodu Boney M z pódia byl přinesen losovací buben a naskočilo se do tomboly. Atraktivní ceny již čekaly na své nové majitele a nelosoval nikdo jiný, než majitel a šéf rádií Delta a Jizera – Petr Šmíd. I já jsem tedy vyndal z kapsy saka své losy a čekal jsem, až onen stotisícový krb vyhraji. Leč radoval se úplně někdo jiný.
Po tombole na pódium přišel další zahraniční host-Peter Nagy. Položil si na zem dvojku červeného, na krk pověsil kytaru a hrábnul do strun. I přesto, že bylo krátce po jedné, sál se opět zvedl ze židlí a přesunul pod pódium. A protože se říká, že v nejlepším se má přestat, rozloučil jsem se s Kristinou Vackovou, která byla rovněž na odchodu, a vydal se směrem k východu.
Cestou domů jsem pak přemýšlel o tom, že mě tento ples překvapil nejen programem, ale hlavně organizačně. Tímto bych tedy chtěl pochválit všechny, kdož se na přípravě a realizaci podíleli, protože dotažen byl každý detail. Všude bylo plno ochotného personálu, pití a občerstvení bylo možné koupit na každém rohu a na pódiu se bez přestání něco dělo. A tak to má na plese být.
A ještě poznámka na závěr. Delta sice oslavovala pět let vysílání, ale možná by stál za zmínku i fakt, že jí byla nedávno prodloužena, resp. znovu přidělena licence na dalších šest let, tedy do 22. ledna 2006, což je neméně významný důvod k oslavě. Takže i já dodatečně přeji Deltě hodně dobré muziky a spokojených posluchačů i do té další šestiletky.
