Mediální třetí pilír – jak zaručit životaschopnost komunitních rádií?

radio-old-167Po dvaceti letech vývoje tuzemského duálního systému by asi bylo pozitivní vpustit do tohoto mediálního prostředí i komunitní média. Ale jak zaručíme jejich dlouhodobou životaschopnost? Nad tím se v úvaze pro RadioTV zamýšlí místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání JUDr. Pavel Foltán.

První část této glosy si můžete přečíst pod titulkem: Mediální třetí pilíř – třetí pilíř demokracie?

Je nutné zohlednit podmínky a specifika českého trhu

Můžeme se tedy domnívat, že i po dvaceti letech vývoje tuzemského duálního systému by asi bylo pozitivní vpustit do tohoto mediálního prostředí i komunitní média, a to nyní už na bázi oficiálního mediálně-právního institutu, legislativně pak zakotveného v zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání, atd. Zároveň ale musíme počítat s tím (a být na to i dobře systémově připraveni), že právě ten komunitní „třetí pilíř“ duálního systému v rámci místního mediálního trhu i prostředí musí mít apriorně zaručenu svou suverenitu, takže by měl být už z principu životaschopně nezávislý na dotacích od státu, či z veřejných zdrojů. (Tedy vyjma některých dílčích dotačních nástrojů, co se osvědčily v zahraničí, kde byly podobné podmínky těm našim. Protože naše podmínky a specifika je nutné zohlednit.)

Ačkoli v současném trendu výdajových restrikcí by asi většina fiskálních realistů zcela zřejmě nepředpokládala, že by komunitní média mohla být dotovaná státem (bylo by to i proti logice, smyslu, či principu systémové báze komunitních médií), přesto by mohly zaznít hlasy směrem k tomu, aby komunitní média byla příjemcem trvalých dotací – ať už ze státního rozpočtu, anebo ze zdrojů veřejných, eventuálně „pod obojí způsobou“. Takové názory svobodně zaznít mohou a ve skutečné demokracii jim to nikdo nemůže mít za zlé. Jenže na druhé straně by se pak třeba někomu mohlo zdát, že takové „řešení“ by mohlo svým způsobem suplovat jakýsi komunitní hybrid tak někde napůl cesty mezi veřejnoprávně-státními (co do zdrojů) a soukromými (co do produkce) médii – asi něco jako „komunitsmus“ po česku. Ale tím by se asi neřešil záměr zřízení komunitních médií.

Šlo by usnadnit rozjezd komunitních rádií?

Kouzlem chtěného u komunitních médií je totiž hlavně to, že ve funkčních mediálních duálních systémech zpravidla nečerpají prostředky z uvedených zdrojů, a dále pak i to, že nejsou ani subjektem příjmů z reklam, či z obchodních sdělení, apod. produktů, takže nejsou soutěžitelem na trhu „komerčních“ médií, když odtud netěží žádné hodnoty (ani finanční, ani „naturálně reciproční“, a jiné). Čili nejsou na tržních mechanismech duálního systému médií v daném teritoriu nijak životně závislá. A při tom zde přirozeně podle zájmové poptávky jednotlivých komunit doplňují, resp. rozšiřují programovou nabídku se svébytnou možností dramaturgické svobody a (snad jen kromě vlastních schopností) ničím jiným nelimitované potenciální kvality obsahu sdělení.

Nicméně nelze tady vyloučit ani výskyt „kompromisních“ trendů, např. směrem k tomu, že by se tomuto „třetímu pilíři“ mohl usnadnit rozjezd ve formě různých úlev, třeba daňových nebo poplatkových, či odvodových, atd. – hned se nabízí např. osvobození (či chcete-li „amnestie“) od všech těch populárních plateb autorským svazům na tzv. tantiémy (provozovací honoráře, apod.), anebo různé úlevy ve prospěch různých minorit. Avšak ani to pravděpodobně nemůže efektivně řešit všechno – i v důsledku setrvačnosti globálně dlouhodobých trendů. Osvobození od plateb autorským aj. svazům by zřejmě mohlo být analogicky možné pro komunitní média školského typu, apod. U minorit je to však i z hlediska záruk obecné rovnosti krajně relativní – když (jak všeobecně známo) mohou být i některé menšiny, disponující takovým kapitálovým potenciálem (ať už hmotné, či nehmotné povahy), že ve svých důsledcích mohou být vlastně takové kvantitativní menšiny paradoxně v každodenní praxi kvalitativně vlivovými většinami (ať už s větší, či menší latencí, atd.).

cesky-rozhlas-den-otevrenych-dveriRádio může fungovat v prospěch komunity. Ilustrační foto – Český rozhlas

Je potřeba řešit kmitočtové možnosti

Bylo by také dobré optimálně řešit problematiku kmitočtových možností (hlavně analogových v pásmu FM), souvisejících agend, metodik, atd. Jestliže totiž komunitní média z komerčních hledisek na reklamním trhu neznamenají z principu žádnou fiskální konkurenci zejména pro privátní média (tj. hlavně vůči provozovatelům vysílání s licencí – a je-li reklama i na médiích veřejné služby, pak do té míry i pro ně), tak v oblasti zájmu a soutěžení o kmitočty (tj. hlavně v rádiovém analogu) už komunitní média v uvedeném smyslu konkurentem budou. Ačkoli asi ne – alespoň zpočátku – co do celoplošnosti, nebo multiregionálních programových sítí, apod. Nicméně nelze vyloučit ani komunity, co by hned mohly mít větší ambice i v těchto ohledech.

V téhle glose tedy apriorně nejde o komunitní média v širším smyslu (všechny typy médií, vč. jejich synergických kombinací apod. symbióz). Neboť ty ostatní – tehdy ještě tradiční – formy masmediální komunikace (například tzv. printy, apod.) mohly komunity bez regulace zřizovat hned od roku 1990 především právě na bázi občanských sdružení apod. forem, zmíněných zde hned v úvodním odstavci této glosy. Nemluvě už vůbec o aktuálních technických možnostech jak (ad libitum) komunitního, tak v podstatě i téměř neomezeného individuálního provozu IT doposud „printových“ forem – čili webových mutací donedávna klasických „printů“, či blogů – coby v podstatě „one-man-media-comunity-show“, včetně těch zasíťovaných, popř. jinými způsoby řízených, či ovládaných forem (např. v rámci webů velkých i malých e-médií, atd.) a už vůbec nemluvě o některých formách tzv. sociálních sítí (sui generis černé můře stávajících globálně mediálních monopolů, apod. struktur).

Takže řeč tu byla hlavně o audiovizuálních médiích – s mírným akcentem na audio složku = komunitní rádia – o nichž to asi hlavně zatím bylo, je a v rámci nějaké diskuse nejspíš i bude až do kodifikace jejich oficiální právní formy. V jejím rámci by možná jeden řekl post festum, druhý by možná odvětil pozdě, ale přece, no a třetí by možná dodal, že nikdy není pozdě.

JUDr. Pavel Foltán
autor článku je místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

Autor článku:

Komentáře (2)

  1. Ivo Rottenberg

    Komunitní rádio je tak zajímavé téma jako boj s korupcí. Podle mého stařeckého rozumu jde o dvě hlavní podmínky. Komunity musí fungovat jako součást naší republiky a musí mít jasno co by mělo být cílem vysílání takového rádia. To bylo stručně, leč snad srozumitelně. Druhou podmínkou je KDE by mělo takové rádio vysílat. Myslím, že s kmitočty jsme dost „na štíru“. Jiný typ vysílání? Co spojení s lokálními rádii, která často mlátí „prázdnou slámu“ nebo často reprizují. Náplň by mohla být osvěžením a současně rozšířením posluchačského okruhu. A co kabelovky? A je tu otázka placení a skutečného zájmu o vlastní rádio.
    Je to scestné?

  2. rdsman

    Recyklovaný mediální radní JUDr. Foltán a další z jeho „úžasných“ výlevů. Tenhle člověk je přímo pověstný tím, že je schopen popsat kilometry papíru, aniž by v tom čtenář našel nějakou smysluplnou myšlenku nebo závěr. Normálně by to byl problém, ale tam, kde je „zaměstnán“, jde spíše o přednost.
    Nuže, k tématu. Jestli můžete, pane Foltáne, něco pro vznik komunitních rádií udělat, nechte se vy a vám podobní vystřelit na Mars. Nic víc z vaší strany není potřeba. Kdo umí (a je nyní desítky let utlačován zkorumpovanými a hloupostí prolezlými institucemi), ten si pomůže vlastními silami, bez vašeho neustálého „je potřeba řešit“. Už jste toho „pořešili“ až až.

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .