Mělo být původně streetovým rádiem. Novým a možná i profesionálnějším Rádiem 1 pro mladou generaci. Minulý týden jsme vám na RadioTV nabídli pohled na historii Rádia Wave a dnes přinášíme podrobnou recenzi veřejnoprávního rádia pro mladé. V následujícím článku najdete pohled na jeden den vysílání Rádia Wave.
Recenzi rozhlasové stanice lze pojmout různě. Recenzent může stanici poslouchat průběžně měsíc a pak napsat komplexní recenzi. Recenzent také může poslouchat pouze fragmenty vysílání a z nich získat výsledný dojem. Pro tuto recenzi jsem se ale rozhodl pro jiný model. Vybral jsem si jeden všední den a celých jedenáct hodin jsem zasvětil poslechu Radia Wave.
S úderem osmé hodiny ranní, kávou po pravé straně a notebookem po levé zapínám set-top-box. Je to vlastně první netradiční krok, který posluchače toužícího po Radiu Wave čeká.
První vlna
Ranní, respektive dopolední proud Radia Wave nese název První vlna a posluchače provází od osmé ranní až do oběda. S identifikací proudu jsem měl ale jako posluchač trochu problém. Moderátor Jakub Johánek se představil až po deseti minutách. Aby toto zpoždění napravil, vychrlil hned celou hromadu informací.
Je jistě v pořádku prozradit posluchačům co je v následujícím vysílacím bloku čeká, ale nějak jsem se nedokázal zorientovat. V tomto případě by rozhodně méně informací, znamenalo více. Úplně by stačilo prozradit program nejbližší hodiny a jako bonus přidat největší tahák celého bloku.
Krátce po čtvrt na devět se Jakub Johánek opět ozývá a ohlašuje sportovní rubriku Cross Check. Je nepochybně pěkné, že se dozvídám, jak dopadl hokej, basketbal, fotbal, nebo skoky na lyžích, ale co jsem se nedozvěděl je, kdo mi o sportu vlastně celou dobu vykládá. Jinak nebyla sportovní rubrika špatně zpracovaná, i když jako první zpravodajskou informaci bych po ránu asi ocenil o něco víc třeba předpověď počasí.
Co musím pochválit, to jsou informace o tom, co hrálo, či hrát bude. Krátké info je totiž součástí každého moderátorského vstupu. Většina skupin je pro mne sice velkou neznámou, ale místy mi o nich Jakub Johánek prozrazuje pár informací navíc. Hudební složka mě ale až do půl deváté spíš uspává, o povzbuzení k aktivitě nemůže být řeč.
Ve třičtvrtě na devět si mohu zasoutěžit a vyhrát komix. Jediné co mi ale u soutěže chybělo, byla informace, zdali vyhrává první nejrychlejší, deset nejrychlejších, nebo kdokoli kdo napíše správnou odpověď. Jelikož ale stejně správnou odpověď, týkající se alba týdne neznám, zamačkávám slzu v oku. Komix si holt nepřečtu.
Deset minut před devátou přichází krom jinglů první selfpromo. Postupně jsem lákán na pořady Liberatura, Evil Heat, na Jukebox Radia Wave a je mi v jinglu vysvětleno jak mohu naladit Radio Wave. Už podruhé se tak setkávám s nešvarem přeplnění informacemi. Místo aby bylo selfpromo rovnoměrně rozděleno do celé hodiny dostávám jednu velkou dávku najednou. Výsledkem je, že se musím soustředit, abych vnímal co je mi vlastně v druhé a třetí upoutávce sdělováno. Běžný posluchač zkrátka vypne.
V celou se dočkám krátký zpráv včetně sportu a počasí. To je sice příjemné, ale škoda že se Jakub Johánek nezmínil dřív, že nějaké zprávy budou. Malé avízo alespoň deset minut předem, případně i s nějakým tím titulkem by mě bylo navnadilo.
Mimochodem, to že je moderátorem Jakub Johánek jsem na konci zpráv slyšel za hodinu přesně podruhé. Ne, že je příjemné když moderátor opakuje své jméno do naprostého zblbnutí, ale sem tam je zmínit není úplně od věci.
Nové studio Radia Wave na Vihohradské (foto: ČRo Wave)
Druhá hodina ranního bloku začíná o poznání dynamičtěji. Hudba nabírá na tempu a i první vstup je dřív, přehlednější a tedy pro posluchače jasnější. Místo sportu se ale tentokrát dočkám rubriky o slovenské kultuře Kumšt a kulturního přehledu.
K rubrice Kumšt nemohu mít žádnou námitku. Byla dobře zpracovaná i smíchaná. Jen jedna drobnost neseděla. Skladba, na kterou rubrika navazovala, naprosto nekorespondovala s obsahem rubriky. Po alternativním, poměrně rychlém rocku jsem tak byl vržen do poklidné hudby na pomezí folku a popu.
V hodině mezi desátou a jedenáctou je pro posluchače připraven jen kulturní přehled Kulturistán, připomínka soutěže a další zbytečně velká dávka selfproma. Tentokrát ale alespoň nechybí krátké avízo zpravodajské relace.
Třetí i čtvrtá hodina První vlny se odehrávají v podobném duchu jako první polovina bloku. Ve třetí hodině si mohu zasoutěžit o vstupenky do kina, tedy mohl bych, kdyby byla soutěž ještě o něco víc promována. Takhle jsem soutěž málem propásl a díky jakémusi technickému problému jsem ani neslyšel, co vlastně výherce do telefonu říká.
Rubrika Deska týdne naopak byla slyšet velmi dobře. Recenzent vystupující pod pseudonymem Banán měl ale jeden vážný nedostatek. Sice umí text recenze napsat, ale za to jej po sobě neumí přečíst. Banánova dikce připomínala spíš než projev redaktora ČRo, projev žáka prvního stupně základní školy.
Předposlední rubrikou První vlny je pozvánka do jednoho z pražských klubů. Redaktor Pavel Zelinka, který měl pozvánku na starosti, je ale daleko lepším hudebním odborníkem než moderátorem a pozvánce tak na posluchačské atraktivitě ubrala jeho špatná výslovnost.
Celý vysílací blok informačně uzavírá kulturní přehled zaměřený na program kin a divadel a vyhlášení soutěže o komix. Na základě čeho byl vybrán vítěz, jsem se ale stejně nedozvěděl. Jediným kritériem se krom správné odpovědi zdál být fakt, že dotyčný bydlí v Ústí na Labem.
Pohled na studio Radia Wave (foto: ČRo Wave)
Blok První vlna je sice v základu dobře koncipován, má pevnou strukturu takže posluchač ví kdy na něj čeká rubrika, kdy zprávy a kdy nerušená hudba doplněná vstupy. Celý dojem ale kazí řada drobností. Občas nesladěnou hudební dramaturgií s dalšími prvky vysílání počínaje, přes místy zbytečné nahuštění informací a někdy naopak chybějící selfpromo, až po naopak nesmyslně velkou dávku selfproma vždy před celou.
Zvláštní kapitolou jsou rubriky. Některé výborně zpracované, u jiných by se ale bylo dobré zamyslet nad jejich umístěním v bloku i nad výběrem redaktora. Pokud totiž redaktor neumí číst, nebo mluvit celé rubrice to na kvalitě rozhodně nepřidá.
Kdo svou práci poměrně zvládá, je moderátor Jakub Johánek. Většinu doby mluvil bez šumlování a i když měl několik mírně zmatených vstupů tak celkově působil jeho výkon příjemně.
Větší pozornost by to ale chtělo věnovat délce jednotlivých vstupů a selfpromu které by ve vstupech mělo zaznít. Moderátorské vstupy jsou totiž často koncipovány tak jako by všichni posluchači věděli co je která rubrika, či avizovaný pořad zač. Na úplném konci vysílacího bloku jsem se tak třeba nedozvěděl, že následující hodina bude nemoderovaná, ani připomenutí že další moderátor se ozve až v jednu hodinu, což je pro posluchače informace víc než podstatná.
Odpolední session
Bloky proudového vysílání První vlna a Odpolední session na sebe přímo nenavazují, mezi ně je ještě vklíněna nemoderovaná hodina nazvaná Music Check, takže Odpolední session startuje dvě minuty po jedné. Její moderátor Pavel Sladký se hlásí ještě před zprávami.
Čtyřhodinový odpolední proud je postaven relativně podobně jako První vlna. Kromě rubrik ale obsahuje od půl páté do pěti i rozhovor, který se většinou týká některé z aktuálních kulturních událostí.
Po prvních dvaceti minutách jsem pochopil, že alespoň některé rubriky v rámci odpoledního bloku mi nic nového nepřinesou. Jedná se totiž o tytéž rubriky, které jsem si měl možnost poslechnout už ráno a dopoledne. To ale není žádná chyba. Málokterý posluchač poslouchá rádio kontinuálně a tak je reprízování poměrně rozumným využitím už jednou natočeného, či připraveného materiálu.
Některé nešvary se ovšem nevyhýbají ani Odpolední session a tak se například o soutěži dozvídám až z jinglu, tedy zhruba dvě vteřiny před jejím vyhlášením. Přesto, že na mě Pavel Sladký zatím působí ještě o něco lépe než jeho kolega Jakub, tak má zřejmě k selfpromu stejně negativní přístup. Že by selfpromo bylo na Wave sprosté slovo?
Moderátor Odpolední session Pavel Sladký (foto: ČRo Wave)
Ve druhé hodině odpoledního proudu mám možnost si ještě jednou užít kulturního přehledu, ale ještě předtím je na programu rozhovor Veroniky Majerové s organizátory prodejní výstavy na podporu neziskového projektu Krtek.
Pochybuji, že je právě toto téma pro většinu posluchačů nějak extrémně zajímavé, ale rozhovor byl zpracován profesionálně a vzhledem k tomu, že Veronika Majerová oproti některým svým kolegům mluvit umí, měl by si ji Wave chránit jako oko v hlavě.
Ještě před zprávami jsem se sice dozvěděl, na co se mohu těšit v jednom z večerních pořadů, ale o sportovním přehledu, který se objevil v první polovině třetí hodiny Odpolední session nepadlo až do jeho začátku ani slovo. Už si pomalu začínám zvykat.
Před koncem hodiny si ještě mohu oživit Kultistán na téma kina a divadla. Ještě před obligátní dávkou upoutávek a zprávami mě Pavel Sladký příjemně překvapí avízem na rozhovor, který bude mimo jiné náplní vysílání příští vysílací hodiny.
Po třiceti minutách se konečně slibovaného hosta ve studiu dočkám. Je jím hudebník ze spojených států, který má večer vystoupit v jednom z pražských klubů. To celkem logicky znamená, že se celý rozhovor musí odehrávat v angličtině a tady začíná drobný problém. Chybí totiž simultánní tlumočení a překlad zůstává v rukou moderátora. Ten je tak vždy nucen nejprve položit otázku v angličtině, následně nechá hosta odpovědět a teprve potom obojí překládá. Sice musím obdivovat výkon Pavla Sladkého, ale celý systém je tak komplikovaný že se v rozhovoru místy ztrácím.
Shrnuto a podtrženo. Odpolední session na mě působila o něco dynamičtějším dojmem než První vlna, ale připomínky bych vlastně měl stejné. O pomyslnou hvězdičku víc by dostal moderátor proudu Pavel Sladký. Je slyšet že už za mikrofonem pěkných pár hodin strávil a jako posluchač z něj mám pocit, že ví, o čem mluví, což je u moderátora těžká deviza.
Liberatura
Po posledních zprávách na posluchače čeká pořad Liberatura. Sice jsem se opět nedočkal žádného avíza, takže se jako posluchač informace chtivý musím podívat do programu, ale proč to posluchačům ulehčit a proč propagovat vlastní pořady.
Liberatura je pořad literárně – divadelní a na stránkách Radia Wave je o něm minimum informací. O to víc jsem zvědavý. Moderátoři David Zábranský a Kateřina Demelová (doufám, že jsem jména přeluštil správně), sice hned na začátku představují hosta, jméno jsem nevyluštil, ale už nějak zapomenou prozradit, jaký pořad to vlastně posloucháme, o čem je obecně a o čem dnes bude konkrétně. Z úvodu pouze vyplívá, že si moderátor kupuje papírové kapesníky a poprvé si koupil i Divadelní noviny. Jsem rád, že to vím, ale teprve po několika minutách se dozvídám, že host, Vojtěch Variš, pro Divadelní noviny píše. Haleluja.
Rozhovor se rozbíhá a po dalších pěti minutách je mi konečně host o něco víc představen a tak začínám alespoň trochu chápat, o čem by rozhovor mohl být.
Nakolik jsem si u proudového vysílání liboval, že mi moderátoři průběžně poskytují informace o hudbě, natolik si u pořadu Liberatura začínám zoufat. Nejen že je moderátorům jedno co za skladbu hraje, ale ani na začátku druhého vstupu nejsou schopni srozumitelně a jasně představit hosta.
Pořad nezachraňuje ani improvizované uvedení rozhlasové hry, jejímž autorem je host pořadu.
Celkově na mě tento magazín působí, jako kdybych byl přítomen rozhovoru lidí, kteří se výborně baví, protože vědí o čem je řeč, ale mě to tak nějak zapomněli prozradit. Jako běžný posluchač bych přeladil nejpozději po prvních pěti minutách.
Že bych se na konci pořadu dozvěděl, o čem bude další díl, nebo co bude ve vysílání následovat, to už pochopitelně nečekám.
Pořad Liberatura by mohl být nepochybně zajímavý. Nikoli pro většinového posluchače, ale na stanici jako je Radio Wave svůj smysl určitě má. Jen by to chtělo najmout opravdové moderátory, nebo alespoň současnou dvojici, která sice umí mluvit, ale za to nemá ani potuchy o tom, jak by mělo vypadat rozhlasové vysílání, vyškolit.
Celkovou kvalitu pořadu ale nekladu za vinu ani tak moderátorů pořadu, protože ti se nepochybně snažili, ale především vedení stanice, které nemělo nepřipravený pořad pustit do světa.
Živá hudba by potěšila rozhodně víc než zmatená publicistika. (foto: ČRo Wave)
Bourání
Pomalu se blíží devatenáctá hodina a s ní pořad o architektuře Bourání. Po předchozím pořadu jsem mírně nedůvěřivý, ale doufám, že neopodstatněně. Hned ze začátku mi sice moderátor neblahé tušení potvrzuje tím, že nepředstaví ani sebe, ani pořad, ale alespoň představuje hosty. Mírně příjemná změna by tu tedy byla.
Rozhovor se týká dvou architektů a jejich práce, otázky jsou podávány srozumitelně a jejich řazení má i určitou logiku, ale stále postrádám trochu širší úvod. Co vlastně vedlo moderátora k tomu, že si pozval právě tyto hosty?
První skladba a starý dobrý nešvar neprozradit co to vlastně hrálo, mne probírají zpět k pozornosti a zjišťuji, že jsem málem usnul. Vstup delší než deset minut totiž uspí téměř spolehlivě. Zpětně si uvědomuji, že délka vstupů byla podobná i u předchozího pořadu, jenže tam mě držela vzhůru neuvěřitelná koncepce rozhovoru. U pořadu Bourání je rozhovor o poznání lépe veden, ale pro změnu mě uspává.
Zařadit do programu dva hodinové rozhovory za sebou je velmi nestandardní a nekoncepční krok, který si může dovolit maximálně publicisticko-analytická stanice. U rádia pro mladé se tento programový manévr rovná vypnutí vysílání. Většinu posluchačů takové řazení pořadů spolehlivě odláká, některé dokonce i uspí.
Celkově by byl pořad Bourání vlastně docela zajímavý. Nebýt drobností jako že jsem se nedozvěděl jméno moderátora ani název žádné ze skladeb a že moderátor trpí drobnou vadou řeči, skoro bych zapomněl na otřesný zážitek s pořadem Liberatura. Stále stejné chyby v různých pořadech, ale jasně ukazují, že chyba opravdu nebude v moderátorech samotných. Prostě jim jen nikdo nevysvětlil, jak by měli pořad dělat.
Blíží se devatenáctá hodina, končí pořad Bourání a po jedenácti hodinách poslechu pro dnešní den vypínám Radio Wave. Večerní hudební speciály i publicistický pořad Rentgen nechám s radostí na jinou recenzi.
Šéfredakrotka Radia Wave Judita Hrubešová se zprávařkou Zuzanou Rejchovou. (foto: ČRo Wave)
Jaké je tedy Radio Wave
Radio Wave je prototypem klubového rádia, jakým bylo v minulosti například internetové Radio Akropolis. Dává důraz na žánry, které rozhodně nepatří do mainstreamu a snaží se představovat hudební proudy, které jsou většinovému posluchači neznámé.
Wave má rozhodně dobré moderátory a redaktory v proudovém vysílání. V něm by stačilo několik málo koncepčních úprav a neměl bych výtky. Velkou slabinou stanice ale jsou některé publicistické pořady. Řazení dvou publicistických pořadů po sobě je naprosto nekoncepční nesmysl a stejně tak i nasazení moderátorů, které evidentně nikdo nevyškolil. To si může dovolit studentské kolejní rádio, ale ne stanice Českého rozhlasu.
Jsou ale i věci, ze kterých by se naopak mohly od Radia Wave poučit ostatní okruhy Českého rozhlasu. Mám na mysli především zvukovou grafiku, která sice už pár let slouží, ale stále působí díky své jednoduchosti velmi dobrým dojmem.
Můžete namítnout, že je tahle recenze tak trochu nefér. Poslouchal jsem Wave pouze jeden jediný den, respektive pouhých jedenáct hodin, a třeba to byl den, kdy se některým moderátorům nedařilo, protože jim zemřel pes, onemocnělo dítě, nebo milovaný šnek dostal zarděnky. Tedy že jindy je vysílání Radia Wave jiné, lepší, že jsou pořady, které se do recenze nedostaly. Jenže běžný posluchač, nehodnotí stanici podle dlouhodobého, ale často podle prvního dojmu a každé rádio na to musí být připraveno.
Nebýt tohoto článku, ani nevím že je tam tolik pořadů, někdy až moc zaměřené na kulturu, toho si myslím stačí až dost na Vltavě, vyloženě hudební speciál tam nebyl, ba dokonce opomíjeli názvy skladeb. Nikdy jsem tak dlouho Wawe neposlouchal, nejvíc mi v paměti zůstala rubrika Kultistán- jesli to byla vůbec ona protože já z vysílání spíš rozuměl Kulturista.- takové pozvánky se tam opakovaly až moc často a nebudu daleko od pravdy, že to bylo pouze o PRaze, to je ještě pozůstatek, kdy se kvůli terestickému vysílání museli tvářit regionálně- tohle zas stačí na Radiu 1, tam to má menší frekvenci opakování. Zprávy sice byly krátké, ale polovinu času vzal natočený monolog nějakého politika- tohle mi stačí na RŽ.
Zpátky k recenzi: co je to za blbinu říkat zprávy před tím, než budou? To má tak význam u Impulzu, aby se nepřelaďovalo kvůli dlouhé reklamě.
Počasí- jak by mělo podle recenzenta vypadat: a) „Polojasno až zataženo, místy přeháňky“? = tak tohle umí každý z paměti. b) Aby to za něco stálo, a to čro umí, tak to je telefonát meterologa z českého hydrometerologického ústavu- no mě by vyhovovalo, ale uskromním se a pro tuto informaci přeladím na jeden ze tří okruhů Čro.
Když už rádio Wawe, tak kvůli vymýcení všech hitů, to nikdo jiný nedokázal(mimo R1) ale nespňuje mou druhou podmínku a to je agresivita některých skladeb. Myslím že mluvené slovo se za těch pěl let mohlo dát do pořádku, ale i u některých stanic to trvalo i deset let, než zkrátka začli být profesionální. Zatím je to horší kopie R1. Proto se mě napadá dost zásadnín otázka: Neměl by Čro podporovat RADIO 1? Zmizly by tam reklamy a byly by to smysluplně využity koncesionářské poplatky. Do programu by jim Čro nemluvil.
Odpovím ti na některé tvé otázky. Odborné hudební pořady začínají po 19 hodině. Ano. Informace o kulturním dění po Praze budou nejspíše opravdu pozůstatkem toho, že byli ČRo 4 regionální stanice pro Středočeský kraj. / Tedy já jsem autem od nás v těch klubech, co jmenují, tak, za hodinu a půl a to jsem v Libereckém kraji. Ovšem ano, je to asi správná připomínka, protože pravda z českých Budějovic nebo z Ostravy, bych tam asi nejel, že./ Ovšem celkem to chápu. Napřed tedy byli pro Prahu. Pak je vyrazili i z té Prahy a vrazili do jakéhosi digitalu a od té doby se je snaží likvidovat, takže těžko si udělat korespondenty z jiných měst, či cestovat po republice a tahat tam kapely ze všech měst, to by byl asi problém, měli by dostat statut celoplošnosti. Jakmile by byli oficiálně uznáni celoplošnou stanicí, začalo by to být o něčem jiném. Pak by asi museli brát v potaz i ostatní města v ČR. Jenže status celoplošnosti, jim ČRo, nikdy nepřiznal. Maximálně se hovořilo o stanici pro univerzitní města a předpokládám, že pokud by se dostali na tehdy Kasíkem vybraných 5 měst v ČR, kde je penetrace Vysokých škol, tak pak by informovali o dění ve všech těch pěti zvolených městech. Jenže nestalo se ani to. Nejsou nikde na FM. Nikde. Jako by nebyli. Což dokazuje odchod 30 tisíc posluchačů. Opakování kulturních informací, co a kam na co mně rozhodně nevadí. Na jeden poslech si nevyberu a jsem rád, když to slyším častěji. Ale plně s tebou souhlasím v té druhé věci. Té politiky je tam opravdu moc, vyloženě příliš. A opravdu na tohle přeci, krucifix mají RŽ, tak proč s tím ti hajzlové ještě otravují i posluchače Wave. To mi také vadí a opravdu silně. Není před těma hajzlama, kam utéct, už i na Wave to narvali aby se z té politiky neposrali. To, že neuvádí názvy odehraných věcí mi nikterak nevadí. Stejně jako mi nevadí, to co kritizuje článek, tedy nepravidelné vstupy, tedy, že ten se ozval až tehdy a jiný onehdy. Netoužím po žádných konvenčních schématech, že se musí ohlásit ten a tehdy nebo udělat to a tehdy. Houby nemusí. Daný stav mi 100% vyhovuje, naopak je mi milý. Počasí v pohodě, kdyby tak jednoduché byly i politické zprávy , ideální stav. Nemyslím si, že kulturní info podávané na Vltavě stačí. Vůbec ne. Vltavu vypnu, protože nejsem posluchač vážné hudby. Tedy si to poslechnu. Každá z těch stanic je pro jinou cílovou skupinu. Vltava sice fušuje do Wave, ale jen částečně, není na to vhodná ani k tomu nebyla určena, dělá to jen proto, že Wave není na FM. Když by bylo na FM, nemusela by to vůbec dělat. Ještě vsuvka k těm jiným městům v ČR. Kulturu z jiných měst v ČR by měly zajistit především ČRo 5. Proto si snad tyto regionální stanice pěstujeme. Jenže možná původně dobrá myšlenka u ČRo zcela selhala, nejspíše dnes fungují už jen jako odkladiště a v podstatě se zaměřují pouze na důchodce. Zcela nepoužitelné a zcela k ničemu. Nejhorší část ČRo. Ještě se vrátím k té celoplošnosti. Prostě když se dělil Československý rozhlas. Slováci si vybrali ROCK FM později RADIO FM a Češi si vybral RADIOŽURNÁL, čili politiku, zase politiku a ještě jednou politiku. Zatím co modernější a Rakouskem 3 odchovaní Slováci volili hudbu, kulturu a mládí. Češi dali přednost zapšklým a demagogickým dědkům. Tak to prostě je a to se stalo. Zpravodajská stanice na FM, nemá v takovémto stylu obdoby. To si má bydlet na SV. Když se podíváme na BBC 1 nebo Bavorsko 3 či Rakousko 3 vypadá to jinak, nežli RŽ, že ? Čili to je naše politické specifikum, naše politická mrtvola. Závěr k tomu spojení komerce a veřejnoprávnosti. Myslím si, že by to bylo velice nešťastné. A už se to zkoušelo. Prvně ČRo a LAGARDERE, tedy úzká spoluprace s E2. Dopadlo to velmi špatně a to pro ČRo. Lagardere dnes ovšem vinu popírá a tvrdí, že oni byli ochotni spolupracovat a že na vině je ČRo. Nemíním to řešit, ale byla to blbost a dopadlo to blbě. Druhý pokus byl Svobodná Evropa a ČRo. Jak jsem měl Svobodku rád, za totality, tak tenhle kočkopes, tedy RFE v ČRo jsem tedy rád neměl, nesedělo mi to. A poslední a co ještě jede. Je ČESKO na vysílačích BBC WS. Taky mi to leze na nervy. Když by ČESKO odešlo z BBC WS. BBC WS by nedodrželo podmínky za kterých vysílá, jejich vysílání by neobsahovalo češtinu, mohli by je z těch vysílačů vyrazit/stejně jsou tam na nic/ a ty jejich vysílače by se daly přidělit ČRo a mohlo by se po nich spustit Wave. Co se týče RADIO 1. V této zemi naštěstí existují mimo zlatokopů, neřádů a podvodníků i slušné firmy, které mají kulturně založené jedince a které mají vkus. Zejména je nutno chválit a vyzvednout 2 z nich. A to RADIO INVESTMENTS s radii, jako je BEAT /mimochodem také večerné autorské pořady, jako u Wave/, RADIEM 1, COUNTRY RADIEM a SPINEM. Jsou takové firmy a toto je příklad dobré firmy. Je dobře, že si někdo umí poradit i komerčně bez ČRo a veřejnoprávnosti. Nejsme úplně v prdeli, když taková firma funguje. A druhou takovou je MAFRA. Provozují CLASSIC FM a EXPRES RADIO. Tedy vážnou hudbu a trošku zajímavější nebo kultivovanější POP. Pravda všechno to je jen v hlavním městě. Tedy povětšinou, když pominu BEAT a několik málo vysílačů Country rádia. Ovšem na to zase je potom ta veřejnoprávnost. Jenže ta stejně selhala, když Wave sice existuje, ale není celoplošně na FM.
Dobrého, dne. Napřed k článku samotnému. Předně je třeba poděkovat i autorovi článku, že byl článek napsán i serveru radiotv, že byl zveřejněn. Přesně takovéto věci by se měly podporovat, pokud se zde má psát o českém rozhlasovém vysílání nebo potažmo i české kultuře, s ním spojené. / O Blanících a Impulsech, ať si píšou v Právu nebo v Blesku./
Článek nepostrádá určitý punc objektivity, tedy je napsán reálně, nic méně ukazuje ,,jiné Wave“. Respektive jen jednu tvář Wave. Je proveden, tak, jak je běžné ohledně běžného komerčního standardu, na tomto serveru.
Tedy, již v době, když zde Martin Šinkovský, psal mimochodem také velice dobré recense, raního vysílání, různých stanic. Ovšem, to je právě ten kámen úrazu. Víceméně se hodnotilo ranní shov a to ranní vysílání a v podstatě nic jiného. Zde tedy byla věci věnována větší péče a bylo zde použito až 11 hodin. Což je obdivuhodné a velké chvály, hodné. Ovšem na druhou stranu, lze říci, že ty hodiny byly utraceny zbytečně nebo nebyly použity správně, byly určitým způsobem promrhány. A vypovídají o jedné části Wave. A to o té méně důležité a méně podstatné. Již p. Kadlček, který zde přispěl prvním komentářem, vyjadřuje překvapení, co je na Wave pořadů. Ovšem to je běžný stav věci a takto bude reagovat 95 lidí, ze 100. Čeští posluchači rozhlasového vysílání, totiž Wave, vůbec neznají. A to je obrovská chyba. Nechci rozebírat, co to přesně zapříčiňuje. Nechci se vůbec pouštět, do tématu, malé propagace, kdy se ČRo chová k Wave, jako k nechtěnému, dítěti, které jakoby, samo, přišlo na svět, ale jako, by o něj, nikdo, moc nestál, mimo několika skalních posluchačů. Ale jako, by všichni dávali, od něj euce pryč. S tím, že ono stejně, skončí. S tím, že je v nemilosti, u Rady ČRo. Tak, jen pane Bože abychom, se do ničeho. nenamočili atd. Nikdo vlastně neví, kam s ním, jak, kdyby to bylo, od Jana Nerudy. A co s ním, jak se k němu postavit. Takže já, naopak doporučuji, ho poslouchat a vychutnat si ho, nežli ho zavraždí, ať máte, na co vzpomínat a máte památku, že i ČRo, umělo udělat stanici, která byla vysoce, nad úrovní, jeho ostatního vysílání. Neřkuli, běžného, vysílání, komerčního. Ale vraťme se zpět, k článku. Nosná síla, takovýchto stanic, je v jejich autorských pořadech. V jejich večerních, autorských pořadech. Těch 11 hodin, šlo využít podstatně lépe. A to tak, když by si autor článku zvolil, z každého dne v týdnu, namátkou, 2 hodiny, mezi 19-24 hodinou. A poslechl si, v každém dnu, tedy celkem 14 odborných pořadů. Dalo by mu to o pouhé 3 hod více a slyšel by jiné a zajímavější věci. A nemusel by to absolvovat, v kuse. A viděl by, tu ,,jinou tvář“ Wave. Takže to není o tom, zda někomu zemřel pes nebo se mu zrovna nedařilo. Je to o tom vědět, kde je gró, takovýchto stanic. A jak ho využít a použít a tedy, tyto pořady příblížit čtenářům, serveru. To by mělo větší smysl. Podstatně, větší smysl. Nebudu ovšem, nyní ani úmyslně, na mé oblíbené. Ani namátkou, jen, na nějaké, zvolené náhodně, upozorňovat. Že nejdete Wave na netu, v satelitním vysílání a v pozemním digitálním vysílání, to víte všichni. A hodinky máte, také všichni a víte, kdy je pondělí, kdy úterý atd. A kdy to je, mezi 19-24 hodinou. Takže shrnu Wave, jen, podobně, jako to udělal článek. Tedy povrchně, z velké dálky. Wave mimo to, že není na FM a je pronásledováno Radou ČRo a od vyhození Kasíka, také řediteli ČRo, má od samého začátku až do dnes, jednu dost zásadní chybu, velice nekvalitně udělané znělky, upoutávky a podobnou image. K tomu se přidala možná, pod tlakem vedení ČRo, či rady ČRo druhá věc a to je zvýšení mluveného slova, tedy někdy už dostávám i nepřijemný pocit, že nejsem na Wave, ale na Praze nebo, kde. Viz. i Leberatura, která ani na mne nepůsobila, nikterak, příznivě a souhlasím v tomto ohledu, plně s recensí uvedenou v článku. Když už jsem se zmínil o Praze, tak tou jsem byl naopak velice mile překvapený a to včera, myslím , že to bylo mezi 22,35-23 hodinou, kdy tam běžel velmi pěkný pořad o cestování a hudbě jiných národů. To jsem nevěděl, že tam vůbec takto, je. Znám takové věci, právě spíše z Wave nebo Leonarda. Nyní jsem se díval do programu stanice Praha a vidím, že dnes je tam v obdobnou dobu Jirka černý, takže pokud na to nezapomenu, vychutnám si též. Ovšem zároveň mne to ihned nutí k velmi tvrdé kritice ČRo jako celku. Za prvé, proč to má 30 minut ? To si dělají ze mne prdel ? Takovéto věci mají mít minimálně hodinu, raději hodinu a půl nebo dvě v kuse. Na půl hoďky, nemá cenu ani chodit k rádiu. Za druhé, proč je to pro boha živého zatlačeno, do takové pozdní doby ? Zcela nesmyslně to koliduje, právě s autorskými pořady, třeba na Wave. To je tak nemožné ČRo synchronizovat aby si určité věci nekonkurovaly, ale naopak se doplňovaly ? My to nedokážeme u blbého rozhlasu a Němci to už desítky let dokáží u televizních veřejnoprávních stanic ?
Kulturní pozvánky na Wawe a Vltavě jsou spíš o výstavách a nevím když to na Vltavě dělá z čajovny kecací kroužek, proč to ještě má rušit na Wawe, byť v redukované formě? No řekni sám, kolikrát jsi to využil, já ani jednou. Ale je dobré vědět, co se děje, tak ať to přidají pozvánku ke zprávám, jak je to na Beatu.
Spolupráce, to je na nic, to souhlasím, to nemohl vědět Čro v začátcích E2, co se z toho vyklube. CO jsem slyšel, tak Čro jim akorát poskytl frekvenci a flajšman se moch činit. Ale být Čro, tak to Radio 1 odkoupím od RI, klidně i Beat k tomu, nekecám jim do programu a mám kvalitní stanici bez reklam, protože vím co od nich mohu čekat na rozdíl od tehdejší E2. Jak říkám jsou to dobře investované koncese, Wawe není tak kvalitní.
Manželka tam jednou na ně jela, já jsem od nás fakt v Praze za 1 hod 20 min, plus něco než to najdu, dejme tomu dalších 30 min nebo 40 min. Takže to není tak daleko. To jezdí lidi i běžně denně do práce, takovou vzdálenost… Ale tak RI se daří. Tak já bych tak Wave oproti R1 nesundaval. Sám mám problém s tím, posoudit si, které z nich je lepší ? Osobně jsem si to vyřešil tak, že říkám, že R1 hraje asi větší pecky nebo pro mne zajímavější věci nežli Wave. Ale hraje, je tak málo a v takovou dobu, že spíše a častěji slyším, jen o něco málo menší pecky, na Wave. Takže já si myslím, že Wave je povedená a dobrá stanice. Raději ať nic ČRo už nikdy neodkupuje. Tam sedí rada ČRo, což je banda gaunerů a byli by schopni zničit všechno. Pro mne je soukromník, tj. RI, daleko větší zárukou, že to přežije, nežli nějaký moloch, který řídí nějací političtí poskoci, kteří likvidují Wave a Leonardo aniž někomu z nich dojde význam a důležitost právě těchto stanic a místo likvidace, se raději postarat o to, jak je nejlépe a nejdráže prodat. Což by šlo bez problémů. Začal bych např. tím, že bych z celého ČRo vyškrtal zcela všechny reprízy a divil by jsi se, co by v každé stanici zbylo volných hodin. Něco reprízují třeba i 3x. Pak bych vyškrtal věci, které jsou si podobné, tedy jsou o tomtéž, jen jinými slovy nebo trochu v jiné omáčce nebo od jiného autora, ale jinak totéž, v jiném obalu. A naposledy věci seřadil schématicky k sobě. Tedy co patří stylově a zaměřením na jednu, to na ní. Co patří stylem a zaměřením na druhou, to, na tu druhou atd. Bez emocí jen čísla 1,2,3,5,6,7. A vůbec bych se nedivil. Když by k závěru zbyl celý jeden okruh prázdný. Tedy jako Media Bohemia jsou asi největší šetřidlo na trhu, až nesnesitelné a neobhajitelné, tak ČRo je největší plýtvadlo, na trhu, až neobhajitelné a nepochopitelné.
Má vůbec RW nějaký filmový speciál? Něco jako „palce“ na R1?
Nevím, co jsou, Odvážné palce o páté na R1. Je to ke stažení, na jejich www, ale v životě jsem to neslyšel. Na RW jsem povídání o filmech několikrát zaslechl, ale nevím ani v kolik to bylo hodin ani, jak se to jmenuje. Takže nemohu posoudit, zda je to lepší nebo horší.
Ono se říká, že stát je nejhorším hospodářem- to je tedy ten ČRO, tedy přeorganizovat ČRO, to souhlasím. Tržní hospodářství naopak šetří. RI má sice dobré stanice ale moc komerčně to prožívá, prostě Radio 1 si reklamu nezaslouží, ale teď si kápl na první věc proč by je nemohl podporovat ČRO a tou jsou jejich radní.