Devadesátá léta minulého století byla typická tím, že média se snažila obsáhnout veškeré dění a informovat o všem co se kde „šustne“ bez ohledu na úroveň a kvalitu zpravodajství. V současnosti však panuje tlak na kvalitu a neustálé zlepšování úrovně zpravodajství a to i z toho důvodu, že informovanost přesahuje hranice států a v posledních letech nabývá globálního významu. Zkusili jste se někdy podívat na zpravodajství v České republice zvenčí?
Z pohledu osoby, která je mimo naši zemi, například žije a pracuje v cizině a nechce přerušit kontakt? Sleduje zprávy na internetu, na stránkách českých televizí, rádií a hltá každou zprávu o České republice ze zahraničních medií? Najednou může takový člověk mít dojem, že problémy, které se objevují v hlavních českých relacích jako zásadní a nejvíce diskutované, jsou při pohledu zvenčí méně důležité. Díky pohledu z dálky vidí, že by se mělo informovat více objektivně, z jiných úhlů a i ze stran opozic k daným tématům. Sám může vidět, jak o České republice informují jiná média a jaký je pohled mezinárodních tiskových agentur na aktuální zpravodajství.
Zastavme se a zamysleme se nad tím, jak funguje české zpravodajství. Dospějeme k závěru, že standardní české sdělovací prostředky fungují prostřednictvím bulvárních afér, přírodních katastrof a politických senzací. Tyto aféry jsou mnohdy vyhnané do extrému a hýří velkými slovy a komentáři. Možná teď budete namítat, že to je správně a že by se veřejnost měla informovat a touto cestou se odhalí četné zločiny. Souhlasím, ale jen v případě pokud je divákovi či posluchači nabídnuta korektní a objektivní informace. Když si budete přepínat hlavní zpravodajství všech televizí či se zaposloucháte do rozhlasových relací, zjistíte, že informace se příliš neliší, jen jsou různě vygradované dle charakteru média.
Chybí redakce, vládne ČTK
Pokud si zvídavý divák či posluchač položí otázku proč se zpravodajství významně neliší, pak je důležité zapátrat po zdrojích informací používaných v radiích a v televizích jako podklad pro zpravodajství. Největší národní tiskovou a informační agenturou je ČTK, “jejímž posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Servis prodává médiím i jiným právnickým a fyzickým osobám.“ Tato agentura není dotována ze státního rozpočtu a je politicky i ekonomicky nezávislá. Je to jeden z hlavních předpokladů dobře fungující tiskové agentury. Má 16 domácích poboček, 4 pobočky na Slovensku a 8 zahraničních poboček (Evropa). ČTK poskytuje informace v podobě obrazové (nakupují hlavně noviny), grafické (noviny a televize), zvukové (rádia) a slovní (rádia a televize).
Pro mnohá rádia je výhodné nakupovat zprávy od ČTK v podobě titulku (první věta), který je výmluvný či prvního odstavce, který je shrnutím následujícího textu, v němž jsou pak rozšiřující informace, rozhovory, statistická čísla apod. Mnohá česká rádia nemají dostatečné finance pro vybudování zpravodajského zázemí k tomu, aby obsáhla více než regionální novinky a mnohdy i ty čerpají z agenturních zpráv či lokálních novin.
Kvalita pokulhává a sledovanost klesá…
Mnoho diváků a posluchačů již ani neskrývá svou frustraci a zklamání nad úrovní zpravodajství. Jsou i tací, kteří odmítají sledovat zpravodajství, jelikož je z jejich pohledu neprofesionální a mnohdy amatérské (všechny ty čerstvě narozená mláďátka a borci na konec). Externí analytikové sdělovacích prostředků se vyjadřují ke zpravodajství českých televizí, jako by to byl špatný vtip. Zahraniční mediální profesionálové přirovnávají zpravodajství českých televizí ke školním cvičením studentů žurnalistiky.
Nestačí změnit znělku, logo zpravodajského programu, upravit vysílací místnost či zatraktivnit moderátorku. Je třeba se zamyslet nad obsahem zpráv a reportáží. Je třeba jednoznačně stanovená koncepce zpravodajství a kroky, jak dosáhnout toho, že zpravodajství bude přínosem pro diváky a posluchače. Nebát se a inspirovat se úspěšnými zahraničními stanicemi. Nebát se a dokázat se podívat na svou práci zvenku. V soukromých organizacích je konstruktivní kritika od zaměstnanců či zákazníků brána jako cenný zdroj informací, kterým se organizace může zlepšovat a reagovat na vznikající problémy. Tak proč ne i v oblasti medií tedy v televizích a rádiích?
I to může být jeden z důvodů, proč dlouhodobě klesá sledovanost zpravodajských relací v Česku. Zatímco v minulosti TV Nova u svých Televizních novin běžně překračovala hranici tří milionů diváků, masivně proklamované pvní Televizní Noviny z nového studia vidělo jen 2,85 milionu diváků a poslední nedělní (tedy obvykle nejúspěšnější) hlavní zpravodajskou relaci 2,63 milionu diváků. Mimochodem, i to je samozřejmě velký úspěch, ve stejný den vidělo hlavní zprávy na ČT1 1,21 milionu lidí a Zpravodajský deník na Primě jen 850 tisíc lidí.
Funguje u nás Zásada pěti W?
Zpravodajství je jedna ze základních novinářských činností. Jde o informování veřejnosti o událostech a informacích. Je důležité, aby zpravodajství bylo rychlé, přesné, objektivní a vyvážené. Jednou z klasických zásad zpravodajství je „5 W“ – z anglického: Who? What? When? Where? and Why? – česky: Kdo? Co? Kdy? Kde? a Proč? Důležité je i rozdělení na zprávu a komentář, kdy zpráva nesmí obsahovat novinářův názor.
Objektivita je jedno z nejdůležitějších kritérií zpravodajství. Poskytované informace by měly odrážet skutečnost, měly by být spolehlivé, přesné, fakta musejí být oddělena od názorů. Je důležité informovat a nechat na příjemcích informací posoudit dané informace. Tony Blair jako známý kritik BBC se vyjádřil na adresu medií, že neinformují, ale nabízejí divákům již informace spolu s názory a tím ovlivňují veřejné mínění. Tony Blair se svou kritikou zpravodajství mnoho nepochodil, což britské diváky může uklidnit, že se média nenechají ovlivnit politiky.
Ale co se děje v současnosti v naší zemi? Na konci října 2007 se dostala na povrch informace, že narůstá obava některých redaktorů ČT o nezávislosti zpravodajství. Potvrzením těchto zvěstí se stala např. neodvysílaná reportáž redaktorů Michala Fialy a Davida Havlíka, kterým nebylo umožněno šéfredaktorem Michalem Petrovem odvysílat politicky citlivou reportáž v hlavním zpravodajství dne. Podle některých redaktorů se jejich nadřízení snaží čím dál více jít na ruku politikům a tím snižují nezávislost televize a zpravodajství. S kritikou vystoupil i šéf pořadu Reportéři ČT Marek Wollner, který se vyjádřil svou obavu, že je stále obtížnější odolávat tlakům politiků a vedení České televize. Dalším viditelným signálem nátlaku politiků na ČT je i odchod ředitele zpravodajství ČT Zdeňka Šámala do televize NOVA. Od 1. ledna 2008 bude mít na starosti internetový portál a stane se tak významnou posilou právě TV NOVA. Byl to právě Zdenek Šámal, který prokázal výtečné manažerské schopnosti při rozjezdu ČT24. Sám je zastáncem pořadu Reportéři ČT, jehož redaktorský tým upozorňuje a stěžuje si na nedostatečnou nezávislost zpravodajství, kterou generální ředitel ČT Jiří Janeček nedokáže zajistit.
Při pohledu na české zpravodajství vyplouvá napovrch, že není nezávislé a objektivní, jak by se na první pohled mohlo zdát. V různých zemích světa je zpravodajství na různých úrovních. Jsou země, kde zpravodajství je pod vlivem režimu, vlády, strany, náboženství, tiskové agentury jsou vlastněny velkými společnostmi, které sledují svůj záměr a obchodní cíle či jsou média životně závislá na příjmech z reklam a největší zadavatelé mají možnost ovlivňovat zprávy a uhel pohledu na věc. Je snad i Česká republika jedním z těch států? Je pravdivé tvrzní, které se čím dál více rozmáhá: „Kdo nemá přístup k internetu a neumí anglicky se nedoví, co se v jeho zemi vlastně děje“?
