Ač nejsem žádným puritánem či hnidopichem, pořad, jehož svědkem jsem se stal minulý čtvrtek, ve mně zanechal dojem, že dnes je možné opravdu vše a hranice vkusu se posouvají někam do nekonečna. O čem je řeč? O novém pořadu Randez-vous vysílaném na internetové stanici Radio4U každý čtvrtek mezi devátou a jedenáctou hodinou večerní.
Nový lehce erotický laděný pořad – to slibovalo Radio4U. Ne, že bych přímo vyhledával erotické pořady ve vysílání rozhlasových stanice (upřímně řečeno, stejně tu ani žádné nejsou a vzdálená minulost spojená s Červenáním se mne netýká, prožíval jsem tehdy ještě dětská bezstarostná léta), ale příslib nového pořadu mě zaručeně přiláká, ba co víc, Radio4U hraje písničky z devadesátých let… má nejoblíbenější hudební dekáda vůbec. A tak jsem si tedy pustil relaci, jejímiž moderátory byli Tomáš Hájek a Veronika Hambálková, s velkými očekáváními.
Pořad s podtitulem „sexuální úchylky“ sice nebyl tématem, bez něhož bych nemohl žít, přesto jsem nechtěl zatratit něco, co jsem ještě neslyšel. První vstupy mi připadaly vcelku zajímavé. Toto internetové rádio si totiž nemusí příliš lámat hlavu s podílem mluveného slova. Mile mě překvapilo, že moderátoři mluvili bez přerušení slušnou řádku minut, což je u rádií raritou. Už po chvíli jsem ale zjistil, že se příliš bavit nebudu. Půlhodiny se nedokázali pánové ve studiu bavit o ničem jiném než o poprsí moderátorky (ano, k moderátorské dvojici se postupně přidávali další a další lidé). Na tom by zajisté nebylo nic špatného, kdyby každá druhá věta neobsahovala slova: „ty máš ale fakt hnusný…“.
Jako otrlý posluchač jsem poslouchal i dále. S přiblížením se k magické desáté hodině jsem se děsil, jak bude show pokračovat. Mnohá rádia by si netroufla vysílat po desáté, co Radio4U před ní. Slova linoucí se vysíláním po desáté tu nelze ani napsat. Slovník, za který by se nestyděl leckterý „kanálník“, se mi zdál nevkusný (upřímně řečeno „nevkusný“ je velmi slabé slovo). Nepopsatelné „porno“ se linulo z mých sluchátek a nevěřícně jsem seděl na pohovce. Ano, internetové rádio při překročení mezí asi nepostihne stejný osud jako rádia šířená „vzduchem“, přesto se člověk diví, že si dovolí přenést přes vlny takto lascivní humor. Chtěl bych se setkat s někým, kdo takhle mezi sebou mluví. Sprostá slova či podobné výrazy se používají, ale osobně jsem se ještě nesetkal s takovou palbou jako v oné relaci. Staršího člověka se slabým srdcem by mohla potkat slabost. Možná, že podobná slova nikdy ani neslyšeli.
Moderátorova slova „slyšíte jací jsme po desáté,… a co teprve po jedenácté“ mě dostala a bál jsem se, co příjde dál. Chvíli jsem vydržel, naštěstí mé moudré tělo potřebuje dostatek spánku. Deficit, který v podobné pozdní hodině mívám, se naštěstí ozval a já usnul. Po probuzení jsem tajně doufal, že to vše byl jen zlý sen. Tím nechci snižovat práci moderátorů rádia. Pořad Randez-vous by se mohl stát skvělým zpestřením nudných pořadů. Rada je jednoduchá, ubrat na lascivnostech a snažit se posluchačům poskytnou vkusnou (i třeba lechtivější) zábavu. Oplzlosti patří do kanálu a ne do rozhlasového pořadu.
