Minulý týden se objevila na první pohled ne příliš významná zpráva, všednodenní vysílání rádia BBC opouští dvě moderátorky, po důkladném přečtení jsem zjistil, že odchází proto, že jsou „staré“. Nahradí je mladší hlasy. Ději se podobné praktiky se i u nás?
BBC Radio 1 je jednou z nejposlouchanějších stanic na Britských ostrovech. Z všedních dní byla odejita moderátorka prestižního pořadu Jo Whiley, hostila v něm mnohá esa pop-music, například i skupinu REM. Ve čtyřiačtyřiceti letech ji však vedení shledalo starou, vysílání už prý nemá chtěné tempo. Nahradí ji 27letá dívka. Další moderátorka Edith Bowman (35) odchází z odpolední show, i ona se stěhuje do víkendových časů, střídá ji třiadvacetiletá moderátorka.
Připadá mi to více než podivné. Dle mého názoru věk není rozhodující, zkušený moderátor se živým projevem shrábne všechny benjamínky do kapsy. Nedůstojné zacházení s moderátory lehce stanici poškodí. Šéf programu BBC Radio 1 říká, že je třeba držet krok s cílovou základnou posluchačů, rádio je určeno pro lidi ve věku 15-29 let. Jediný ze „starých“ moderátorů, který zůstává, je Chris Moyles (35), jeho ranní show vydrží minimálně další rok. Ale i on měl podle spekulací namále. Vše kritizuje například zakladatel rádia – Simon Bates. Upozorňuje na fakt, že ve skutečnosti záleží na vitalitě a přístupu moderátorů, doslova říká, že „každý je tak starý, jak se cítí„. A nelze s ním nesouhlasit.
BBC ale neudělala podobnou věc poprvé za svou existenci. Nedávno v pořadu Star Dance (v originále Strictly Come Dancing) nahradila 66letého porotce třicetiletou zpěvačkou jménem Alesha Dixon. Jednoduše nebyl dost mladý na to, aby mohl tanečníky hodnotit…
V českém éteru sice podobné praktiky nevládnou (anebo jsem si jich zatím nevšimnul), jsme ale mnohdy svědky mnoha jiných nešvarů. Kvalitní moderátoři (ač třeba ne příliš mediálně známí) museli ustoupit VIP osobnostem. A to i přes jejich amatérismus. Nejsem rozhodně proti VIP moderátorům… i když vezmu to jinak. Moderátoři televizních pořadů či jinak známé osobnosti zajisté nalákají posluchače, část z nich jistě i kvalitou a nejen jménem. Ti zbylí už pokulhávají, ale hlavně, že je všichni znají. Co na tom, že s mikrofonem zápasí a svůj boj tvrdě prohrávají.
Vlastně jsem si právě vzpomněl, že jednu „věkovou diskriminaci“ bych přeci jenom zaznamenal i v českém mediálním rybníce. Netuším, zda je to pravda, kdo ví. Paní Kamila Moučková moderovala ještě před tuším dvěma roky magazín pro seniory s názvem Barvy života. Kdyby tato situace nebyla smutná, tak bych se asi i pousmál. Moderátorka s velkým M musela odejít právě kvůli svému věku, musela uvolnit místo mladším. Myslím si, že měla rozhodně co divákům nabídnout (a nejen seniorům). Navíc pochybuji, že by babičkám a dědečkům její věk nějak vadil. Marie Retková je skvělá a mám ji velmi rád, vážím si jí. Na druhou stranu mi jako moderátorka pořadu nesedí, je na něj příliš mladá, nemyslíte?
Výběr moderátorů mi byl většinou záhadou. Ne vždy byli v „souznění“ s tónem média
Omylem jsem klepl na odeslání komentáře, takže pokračuji:…protože šéfíci rádií měli jiná měřítka. Nejen drobné náznaky zásluh, ale dokonce negativně se projevil syndrom osumašedesátníků (1968), kteří nemohli být vydíráni s podezření z kolaborace s komouši a nezapomínejme na klany, které se drží v rozhodovacích funkcích. Samotná kvalita moderování není vůbec braná v potaz. Na to stačí jen poslouchat a dívat se na „mistry“ mikrofonu.