Nejednou jsem v posledních letech slýchal na různých konferencích a diskusních panelech, že soukromé sdělovací prostředky jsou tady proto, aby přinášely zisk svým vlastníkům. Zisk je to, oč mají usilovat. Před několika týdny byl portrétní rozhovor s generálním ředitelem Novy Petrem Dvořákem uveden titulním výrokem, že králem je zisk.
V každém podnikání hraje zisk nemalou roli, pro přežití firmy jde o prvek limitní – není-li z čeho zaplatit náklady, nemá-li podnik na výplaty svým zaměstnancům, nemá-li rezervu na vlastní rozvoj, nemůže nejprve soutěžit s jinými účastníky tržní soutěže a potom ani sám se sebou a se svými plány a ambicemi. Ale žijeme opravdu ve světě tak placatém, že zisk je prostě králem a podnikání žádný jiný srovnatelný smysl nemá?
Podnikání v oblasti elektronických sdělovacích prostředků (tajemné slovo média je sice kratší, ale zařazuji si ho spíše k potemnělým čarodějnickým seancím, na nichž bývají jakási záhadná a sotva existující média vyvolávána ze záhrobí) je velmi osobité. Je to podnikání regulované, ale o tom, proč tomu tak je, chci psát jindy. Je to ale také podnikání založené na neustále obnovované a nesnadno udržované důvěře diváků a posluchačů.
Dříve k dětem po večerech mluvívaly babičky, dnes k nim promlouvá jakýsi neustávající elektronický proud babiček, které předkládají nesčetnou škálu obrazových a zvukových kreací prokládaných chválou jogurtů, pracích prášků, vložek všeho druhu a pojistných smluv. A dospělí jsou jako děti – když uloží své potomky ke spánku, sami se vystaví pokračujícímu proudu babiček, hledí a naslouchají a jen málo z toho si dalšího dne ještě pamatují.
Zisk je veselou perspektivou vlastníka, ale nepřliš hřejivou skutečností diváka a posluchače, nenarazil-li na vlastníka osvíceného, který ví, že denně buduje most důvěry, jehož konstrukce je křehká. Vím, že intelektualizovat o společenské odpovědnosti je laciné, pokud ji člověk nemusí zaplatit svými penězi. Ale společenská odpovědnost a zodpovědné podnikání vůbec se ziskem souvisí i jinak. Můžu velebit zisk dnešní a nemyslet na zítřek. A právě zisky dnešní, zisky rychlé zpravidla ukusují z možných zisků budoucích, o jejichž rozsahu se nikdy nedozvím, nebudu-li se dnes chovat tak, abych jich mohl v budoucnu dosáhnout.
Podpora sociální soudržnosti, investice do společenského kapitálu, zodpovědné podnikatelské i spotřebitelské chování i udržitelnost vlastních podnikatelských očekávání, to všechno si spojujeme zpravidla s jiným podnikáním, než jakým je svět mediální. Ale věrnost značce či vysílanému programu nelze budovat ve společnosti, která není propojená sítí různých typů soudržnosti a různých modelů důvěry. A do těchto kvalit společnosti je třeba také investovat. Od obchodníka s banány nemáme právo očekávat, že si bude podobné otázky klást a hledat na ně odpověď. Součástí obzorů sdělovacích prostředků ale tyto otázky a odpovědi jsou, ať chtějí nebo ne.
Svoboda projevu je jednou z nesamozřejmých civilizačních vymožeností, o něco méně samozřejmá, než například mikrovlnná trouba. V klidných časech, v jakých dnes máme tu čest žít, se můžeme bez obav bavit a nechat zabavovat. Peníze vydělávat a utrácet. Ale neměli bychom zapomínat, že v lidských dějinách i v lidských osudech přicházejí okamžiky, v nichž kapela ještě hraje, zatímco Titanic se už naklání…
