Pražané o digitální revoluci vědí, né že ne

radiotv22S blížícím se termínem vypnutí analogového vysílání ze stanoviště Praha-Žižkov se čím dál častěji objevují polemiky o tom, zda jsou obyvatelé české metropole dostatečně informováni o situaci, do které se po 30.dubnu dostanou. Poslední den tohoto měsíce je totiž v zákoně (Technickém plánu přechodu) stanoven jako datum vypnutí analogového signálu stanic ČT1, TV Nova a TV Prima z žižkovského vysílače.Obecně vzato – informační kampaň v kterémkoliv dotčeném regionu by měla probíhat ve státní režii. Je to totiž stát, kdo měl tu pravomoc a rozhodl o přechodu ze stávajícího typu pozemního vysílání (analogové) na moderní (digitální) způsob přenosu televizního signálu z vysílačů do domácností. Pod taktovkou státu tak vznikla Národní koordinační skupina (NKS), která celý přechod na digitální vysílání řídí. Jednou z jejích kompetencí je tedy i dostatečná informovanost obyvatel oblastí, kterých se jednotlivé kroky při procesu digitalizace dotknou. Aktuálně je to tedy Praha, kde už řadu měsíců a vlastně už let funguje souběžně analogové i digitální vysílání (experimentovat se s digitálem začalo už v roce 2004). V posledních měsících tak zintenzivnila kampaň informující o konci staršího z nich.

NKS provozuje bezplatnou infolinku, webové stránky, připravila Diginoviny, zorganizovala působení tříčlenných týmů, které na frekventovaných místech metropole odpovídali na dotazy kolemjdoucích, zaplatila reklamy v tisku či reklamních plochách, pořádá semináře pro veřejnost na různých místech Prahy či připravuje tiskové zprávy pro média. Otázkou může být, zda všechny zmíněné prostředky byly účinné (např. slabý zájem lidí o semináře či nedostatečná kontrola distribuce Diginovin), ale rozhodně se nedá říci, že by Pražané nevěděli, že se něco zásadního v pozemním příjmu televize 30.dubna stane.

Proto nelze souhlasit s názorem generálního ředitele Novy Petra Dvořáka, který tvrdí, že kampaň je slabá a neúčinná. Za největší riziko pražské dubnové digitální revoluce lze vidět liknavost mnohých diváků či správců jejich domů, kteří řešení přechodu na nový typ příjmu televizního signálu nechávají na poslední chvíli. Je to jako s podáním daňového přiznání – není to až tak populární úkon, ale provést se musí. Čím dříve si člověk (divák, správce, domovník) udělá čas, tím dříve bude mít po starostech a nebude muset před sebou valit balvan povinnosti, které stejně neunikne.

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .