Zatímco na českých a slovenských terestrických i kabelových televizích se v neatraktivních časech objevují hry a placené divácké kvizy, řada amerických televizí zůstala věrna nejjednoduššímu typu vysílání – Teleshoppingu. V Americe se tento druh programu označuje jako Paid programming a uchylují se k němu menší terestrické i kabelové televize a to dokonce v denním vysílání.
Telenákup ve dne i v noci
Paid programming jako pojem může na první pohled evokovat placenou nebo prémiovou službu pro diváka. Ve skutečnosti jde o klasický teleshopping rozložený do větších bloků. Zatímco televize v Evropě vysílají placené telenákupní spoty jen před začátkem nebo po skončení vysílání, v Americe je i dnes běžné nasazování telenákupu do méně atraktivních denních nebo nočních časů, a to i na terestrické televize. Newyorská televize WPIX-TV, pobočka celoplošné sítě CW, nasazuje paid programming na několik hodin v noci o víkendech. Jinak ale investuje do nákupu akvizičních pořadů a vyplňuje jimi i noční vysílání. Další místní terestrická televize WWOR-TV vysílající ze sousedního New Jersey ale zásobuje diváky teleshoppingem i přes den, a to na několik hodin. Programové schéma této televize to potvrzuje.
Podobnou praxi využívají i další stanice v USA. Je pro ně levnější vyplnit prostor nákupními pořady než investovat do jakéhokoliv jiného obsahu. Nezřídka se stává, že divák na svém ovladači nachází několik kanálů s teleshoppingem najednou. Zatímco v Evropě se s podobnou praxí setkáváme jen u kabelových nebo satelitních televizí, v USA je to běžné i v terestrickém vysílání.
Horst Fuchs by záviděl
A co se může objevit na ploše několikahodinového teleshoppingu? Evropská ikona Horst Fuchs by zřejmě záviděl. Zatímco on dělá na obrazovce z komára velblouda v jednom spotu maximálně několik minut, v Americe by mu vyhradili klidně i celou půlhodinu. Pokud má být reklama přesvědčivá, a divák nemá kam prchnout, tak půlhodina je pro získaného diváka stravitelným soustem.
Zatímco evropský teleshopping řeší převážně zázračné pánvičky, ultra ostré nože a jiné gastronomické pomůcky, v Americe se přes teleshopping může kromě těchto produktů klidně prodávat i série knih. Jednou z nejznámějších je kampaň na svazky knih Encyclopædia Britannica, která se kromě dlouhé „telenákupní“ verze objevovala i ve zkrácené podobě jako reklamní spot na menších televizích v USA. Sortiment ostatních produktů je ale hodně podobný Evropě – od hudebních kompilací po přístroje na cvičení, šperky, nádobí a kuchyňské potřeby, zázračné luxy, mopy a podobně. Rozdíl je jen ve vysílacím čase ale forma prezentací je velmi podobná.
Teleshopping jako výplň místo monoskopu
Americkým divákům tedy rozhodně není co závidět. Zejména tehdy, když teleshopping tvoří částečnou výplň místo pořadů, které se nemůžou vysílat na určitém území. Před časem jsme na RadioTV psali o metodě black-out, která se uplatňuje, když celoplošná televizní společnost nesmí vysílat určitý druh programu na určitém území. Tehdy má dvě možnosti – buď vysílání dočasně vypne, a nebo zařadí místo původně plánovaného pořadu náhradu. Tou náhradou může boýt právě několikahodinový teleshopping, který je vděčnou a levnou výplní jakéhokoliv nadbytečného prostoru.
Programové schéma s hodinami televizního nákupu by zřejmě u evropského, zvláště českého i slovenského publika narazilo. Jenže není to až tak dávno, co středoevropské veřejnoprávní televize dělily svůj denní program na dvě fáze, a několikahodinový prostor vyplňoval monoskop nebo zrnění. Podobné časy naštěstí pominuly s příchodem soukromých televizí. Jenže je otázkou času, kdy se na obrazovky vrátí levná výplň. Nabídka televizních programů se bude v digitálním vysílání rozšiřovat a vzroste i konkurence. Bude tedy celkem běžné, když se na mnoha programech objeví teleshopping i ve dne. Telenákupní dopoledne je už dnes nedílnou součástí kabelových a satelitních stanic. Dá se očekávat, že tento trend časem pronikne i do televizí, které vysílají terestricky.
