RRTV kontra ČTÚ: na čí straně stojí zákon?

Dva hlavní regulační orgány v oblasti elektronického vysílání se nemohou dohodnout, který z nich má ze zákona právo na dohled nad technickou stránkou digitálního vysílání. Když ČTÚ v červenci udělil licence třem provozovatelům digitálních multiplexů, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání reagovala na svém nejbližším zasedání velmi ostrým odmítavým prohlášením.

Co je podstatou sporu? Stručně řečeno je hlavním kamenem úrazu fakt, že se ČTÚ při udělení licencí k provozování multiplexů „nedovolil“ u RRTV. Měl na to právo? Na čí straně stojí zákon? Na to je v tuto chvíli těžké odpovědět, oba úřady si pevně stojí za svými názory.

Poté, co bylo zveřejněno, že ČTÚ udělil licence, se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání usnesla, že
„rozhodnutí ČTÚ vydávat oprávnění k provozování digitálních komunikačních sítí (z pozemních vysílačů) bez předchozího souhlasu Rady je v rozporu s platnými právními předpisy; (1) tento stav snižuje právní jistoty provozovatelů; (2) to ve svých důsledcích může zbrzdit proces digitalizace.“

„ČTÚ postupuje při své činnosti, a to i v případě přechodu na “digitální“ televizní zemské vysílání zcela v souladu s platnou právní úpravou, tedy zejména se zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o telekomunikacích“), ale i s požadavkem regulačního rámce ES, který národním regulačním úřadům ukládá povinnost zajistit při jejich rozhodování technologickou neutralitu regulace,“ reagoval ve svém prohlášení ČTÚ.

ČTÚ byl zřízen na základě zákona o telekomunikacích jako správní úřad do jehož výlučné působnosti náleží podle jeho ustanovení § 56 správa kmitočtového spektra, kterou tento vykonává k zajištění účelného využívání rádiových kmitočtů jako omezeného zdroje.

RRTV: Jediný soudní spor tak může zmrazit celou digitalizaci

Mluvčí RRTV Pavel Barák pro RadioTV vysvětlil podstatu obou bodů zmíněných v tiskové zprávě Rady.

„K bodu (1): Rozhodnutí ČTÚ předjímá právní stav, který možná nastane, projde-li ve stávající podobě legislativním procesem zatím jen ministerský návrh zákona o e-komunikacích. Ten byl zatím projednán (s připomínkami)
legislativní radou vlády, ale ještě ani ne vládou samou. Dosud tedy – až do účinnosti případného nového zákona o e-komunikacích – platí, že


(a) Rada uděluje souhlas ČTÚ k vydávání povolení k provozování vysílačů pro jiné radiokomunikační služby v části kmitočtového spektra určené pro vysílání (§ 5 písm. h) mediálního zákona); o takový souhlas Rada nebyla předem požádána, ani jí nebyla rozhodnutí poté zaslána (znění oněch povolení nebylo Radě sděleno);

(b) orgány státní správy spolupracují s Radou ve věcech vysílání a jsou zejména povinny, jde-li o věci vysílání, vyžádat si vždy stanovisko Rady a v mezích své působnosti poskytnout Radě potřebnou součinnost (§ 6 odst. 4
mediálního zákona); k tomu zatím v dané konkrétní věci (vydávání uvedených povolení) nedošlo;

(c) ČTÚ může vydat povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení pro rozhlasovou službu, jen je-li vydána licence podle zákonů o ČT nebo o ČRo, nebo jen se souhlasem Rady (§ 64 odst. 1 telekomunikačního zákona); vzhledem k tomu, že Rada zatím neudělila žádnou řádnou licenci k provozování digitálního vysílání (v systému DVB-T), ani nikomu nerozšířila soubory technických parametrů o STP pro digitální vysílání, nemělo být ani vydáno žádné povolení k provozování digitální sítě vysílačů.

Dále Barák popisuje, jakým způsobem by mohl podle názoru RRTV krok ČTÚ ohrozit celý proces přechodu na digitální vysílání. „K bodu (2): Kterýkoli z neuspokojených potenciálních uchazečů o provozování vysílací sítě může rozhodnutí ČTÚ nyní napadnout jako nezákonné. Právní jistota provozovatelů sítí i provozovatelů případného vysílání v nich bude až do pravomocného rozsudku v takové kauze výrazně ohrožena. Soudy rozhodují v ročních i delších lhůtách, ale mohou vydat předběžné opatření, zakazující pokračovat v nějaké činnosti (ukládající zdržet se jí). Jediný soudní spor tak může zmrazit celou digitalizaci, přepínání z analogového na digitální vysílání a tím i uvolňování dalších kmitočtů.“

ČTÚ: RRTV má zbytečné obavy

ČTÚ se k situaci vyjádřila prohlášením svého předsedy Davida Stádníka, který hlavně nesouhlasí s tím, že by provozovatelé multiplexů odmítli vysílat program licencovaný RRTV. „Obavy vyslovené RRTV, tedy že v první řadě musí být nejprve udělena licence “obsahová“ jinak se provozovatelé vysílání (držitelé licencí RRTV) dostanou do právní nejistoty, protože budou mít pouze “obsahovou“ licenci a držitelé licencí, resp. povolení od ČTÚ (provozovatelé sítí) je “nebudou chtít“, se zakládá na nedostatečné znalosti celé problematiky a příslušné právní úpravy. Už z hlediska obchodního nemá tato námitka opodstatnění, neboť pokud by provozovatel sítě “nevzal“ držitele “obsahové“ licence, neměl by co vysílat. Provozovatel sítě může šířit pouze televizní program držitele “obsahové“ licence vydávané RRTV, popř. provozovatele vysílání ze zákona (Česká televize). Pokud by však spory v dané věci přece jen vznikly, ČTÚ je připraven je v rámci své kompetence řešit.“

„Ze všech uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že nic nebrání RRTV udělovat prostřednictvím výběrových řízení nové “obsahové“ licence. V této věci je třeba upozornit, že provozovatelé sítí na tyto kroky RRTV netrpělivě čekají, aby mohli obsadit přidělené telekomunikační sítě a zahájit tak “digitální“ vysílání v plném rozsahu čtyř programů u každé sítě. V současné době tedy záleží výhradně na RRTV a její další činnosti, neboť ČTÚ již příslušné kroky v dané fázi učinil. V žádném případě však dosavadní postup ČTÚ nemůže být, a ani není, zdrojem právní nejistoty dotčených subjektů.“ píše dále Stádník.

Logika přeje ČTÚ

Ani jedna strana zatím nechce slevit ze svých pozic, zákon si oba kohouti vykládají po svém, ale pokud na celý problém pohlédneme selským rozumem, logičtější je postup ČTÚ. Asi nejlépe to vyjadřuje následující odstavec předsedy ČTÚ Stádníka.

„V současné době tak stojí “na startovní čáře“ tři provozovatelé telekomunikačních sítí, kteří jsou oprávněni provozovat “digitální“ televizní zemské vysílání a je nyní na RRTV, aby jako další regulační úřad rozhodla z hlediska svých kompetencí o naplnění obsahové stránky tohoto vysílání.“

Základní kámen úrazu asi nebude v zákonech, ale v tom, že se dva kohouti nesnesou na jednom smetišti a nedokáží si rozumně rozdělit kompetence. Přechod na digitální vysílání tak může nejvíce ohrozit právě nepřátelství mezi složkami státní správy, které by logicky měly být na jedné lodi. Současný stav výstižně okomentoval nejmenovaný člen Rady pro RTV. „Od studeného míru ke studené válce.“

Autor článku:

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .