Překotný rozvoj internetových a mobilních technologií vyvolává diskuze, za jaké přístroje je ze zákona nutné platit koncesionářské poplatky. Otázka se příliš netýká fyzických osob, které platí pouze za jediný přístroj na domácnost, ovšem u právnických osob je definice rozhlasového přijímače stěžejní. Může totiž výši měsíčnéch odvodů Českému rozhlasu a České televizi zněkolikanásobit.
Nový zákon 348/2005 o rozhlasových a televizních poplatcích totiž definuje přijímač jako zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Právě dodatek o způsobu příjmu, který v předchozí zákonné úpravě chyběl, může přidat vrásky právnickým osobám. Ty musí totiž ze zákona platit za každý rozhlasový přijímač.
Zatímco v minulosti musela firma platit Českému rozhlasu za klasické přijímače, autorádia ve služebních vozech a počítače s vestavěným tunerem, nový zákon definuje přijímač tak obecně, že by se poplatky mohly vztahovat na jakýkoliv počítač se zvukovou kartou a připojení na internet nebo mobilní telefony.
„V tuto chvíli jsme zadali zpracování právního stanoviska k této problematice. Do jeho závěru Český rozhlas nevybírá rozhlasové poplatky za počítače vybavené zvukovou kartou s připojením na internet. Naopak poplatky jsou vyžadovány za počítače vybavené kartou či jiným zařízením pro příjem rozhlasového signálu,“ komentuje problém s počítači tiskový mluvčí Českého rozhlasu Ladislav Pavlík a k mobilům dodává: „Mobily s vestavěným rádiem jsou obdobné jako počítače se zvukovou kartou a připojením k internetu. Český rozhlas i v tomto případě vyčkává na právní názor, zda se jedná o rozhlasový přijímač či nikoliv.“
Finanční dopad, který by mohl mít nový zákon v konečných důsledcích na velké firmy, překvapil i některé zákonodárce. „Novelizace zákona, která by tuto tvrdost vůči všem firmám odstranila, je možná. Nejdříve se ale musíme poradit s odborníky,“ řekl Hospodářským novinám spoluautor novely Ladislav Skopal. Podle něj by mělo být možné připojit novelu do konce roku k jinému zákonu.
Základem jsou databáze distributorů elektřiny
Nový zákon o rozhlasových a televizních poplatcích mění také výchozí předpoklad k evidenci poplatníků. Zatímco v minulosti měl každý vlastník rozhlasového či televizního příjmače povinost se k placení přihlásit sám, nyní Český rozhlas vychází z databází odběratelů elektřiny, které automaticky považuje za plátce, pokud nepodepíše, že přijímač nevlastní. „Poplatníkem je vlastník rozhlasového přijímače nebo jeho uživatel, pokud jej neužívá vlastník. Poplatníkem je podle zákona každý odběratel elektřiny pokud na výzvu Českého rozhlasu neprokáže čestným prohlášením, že není vlastníkem ani uživatelem rozhlasového přijímače. Poplatníkem také není, pokud na výzvu Českého rozhlasu sdělí, kdo je ze společné domácnosti evidovaným poplatníkem,“ doplňuje Pavlík.
Seznamy odběratelů elektřiny, ze kterých Český rozhlas vychází, pocházejí od distribučních společností, „např. ČEZ, EON, PRE, …“ Na otázku, zda má Český rozhlas nějaké pravomoci ověřit pravost čestného prohlášení, Pavlík dodává: „Český rozhlas má mechanismy, jak tuto skutečnost zkontrolovat.“
Nabízí se otázka, jak Český rozhlas dostane do svých databází obyvatele dodnes neelektrifikovaných oblastí… Je povinen platit poplatek bača na Valašsku, který ve své kolibě nemá elektřinu, ale má rádio na baterie? „Samozřejmě, jedná se o vlastníka rozhlasového přijímače, čímž je splněna zákonná podmínka pro placení poplatku,“ odpovídá Pavlík.
