Projev rozhlasových moderátorů se zhoršuje, říká jeden z nich

GLOSA – V dnešní glose se zaměříme na projev rozhlasových moderátorů. Prostředníkem nám je Michael Hovorka, který strávil za rozhlasovým mikrofonem téměř 20 let. Jaký je jeho pohled na současnou kvalitu moderátorů i obsah vysílání? Místy otřesná, stěžuje si. Dává to za vinu nedostatečné přípravě, kterou moderátoři stále více podceňují.

michael-hovorka-651

Rádio není pouze o číslech, ale především o lidech

Dlouho jsem přemýšlel, že bych sepsal tento text. Začínám mít pocit, že kvalita moderátorů v českých rádiích začíná být poklesklá. Dávám to za vinu nedostatečné přípravě moderátorů a také faktu, že na křeslech programových ředitelů sedí v některých případech nekompetentní lidé, kteří s mikrofonem neměli žádnou zkušenost a dokážou se pouze hrabat v číslech poslechovosti.

Chápu, že česká rádia v současné době bojují o přežití, výše honorářů pro moderátory, jež je občas směšná, to také jednoznačně odráží. Musíme si však uvědomit, že rádio je jako živý organismus a pokud se nezmění přístup k obsahové přípravě, můžeme to rovnou zabalit a pustit automat. Opravdu to chceme?

Pro vysílání je důležitá obsahová i artikulační příprava

Příprava pro vysílání je základ. V rámci přípravy hovoříme jednak o obsahové a také o artikulační přípravě. Obě tyto položky jsou nezbytně nutné pro 100% výkon při mluveném projevu na mikrofon. Bohužel někteří kolegové, především ti noví, obě přípravy stále častěji zanedbávají, proto je také výsledný projev v současném rozhlasovém vysílání zoufalý až místy otřesný.

Příprava je proto vždy nezbytně nutná. Spoléhat se na to, že tuto činnost vykonávám již několik let, a proto není příprava nutná, je naprosto krátkozraké. Správný rozhlasový moderátor má své vstupy předem připraveny, napsány a do vysílání je především předčítá takovým způsobem, aby se nepoznalo, že se o čtený projev vůbec jedná. Nezahrnujeme sem však některé rozhlasové show, tam je to skutečně postaveno na improvizaci. Nicméně i zde je nutná příprava, především ta obsahová. Vstoupit do éteru s tím, že vymyslím nějaký skeč, je opět velmi krátkozraké. Stačí ukázat na některé současné moderátory, kteří si stále naivně myslí, že jejich projev je čistý a navíc zabavný. Věřte mi, není.

Ředitelé rádií udělali z moderátorů pouze čtecí hlavy bez vlastní osobnosti

Obsahová příprava by tedy měla zahrnovat přípravu a rozvržení jednotlivých vstupů. Zde mám však výraznou poznámku. Česká rádia udělala z moderátorů pouze čtecí hlavy různých zajímavostí, ať již globálně předepsaných, nebo dle programových ředitelů nutných pro každý vstup. Tím se bohužel vytrácí osobnost jednotlivých moderátorů. Když jsem se svých studentů při přednášce zeptal, jakého rozhlasového moderátora znají, s těžkou hlavou si vzpomněli na Leoše Mareše. Tím to začíná a také končí.

Česká rádia naprosto a zbytečně potlačila osobnosti českých moderátorů, z vysílání si udělala pouze byznys, nebo proud zbytečných informací, které jsou dostupné běžně na internetu. Z mého pohledu by obsahová příprava měla promítnout osobní zkušenosti, náladu, pocity a glosové poznámky jednotlivých moderátorů. Stačí krátce, jednoduše, ale musí to mít osobní podtext, který je pro konkrétního moderátora typický. Tím také posluchač jednotlivé moderátory od sebe rozezná a stane se jejich obdivovatelem.

radio-mikrofon-651

Osobnost musí být v éteru jednoznačně rozeznatelná

Když jsem v rádiu začínal, byly pro mě vzorem takové rozhlasové osobnosti jako Pavel Anděl, Hanka Andělová, Roman Beránek, Jiří Hrabák, Jan Pokorný, Lucie Výborná, Vítek Pokorný, Petr Lesák, Martin Veselovský. S některými jsem měl čest se osobně setkat a i s nimi pracovat. Nikdy jsem však u nich nenabyl dojmu, že by to byli moderátoři bez duše a vlastního názoru. Naopak, jejich vlastní osobnost se do vysílání vždy promítala, díky čemuž si získali popularitu a v médiích i společnosti významné postavení. Rádia byla líhní talentů pro televize, dnes česká rádia naopak stahují průměrné či odepsané moderátory z televizí, aby se přiživila na jejich již dávno zašlé slávě. To je smutné a zároveň ostuda.

Pokud se vrátíme k přípravě, moderátoři by neměli podceňovat ani tu artikulační. Zde se používají různé techniky pro tzv. rozmluvení. Z mých zkušeností jsou nejúčinnější věty jako: „Drbu vrbu„, „Ouvex Mauglí„, „Dutý datel tady tudy, dal tam tudy tyto dudy„. A mým oblíbeným prostředkem pro prokrvení žvýkacích svalů, tedy i uvolnění mluvidel, byla obyčejná žvýkačka. Tu si však moderátor musí dopřát min. hodinu před vysíláním. Pokud by tak učinil těsně před vstupem, jen by na mikrofon zbytečně mlaskal. Žvýkačka se podílí na tvorbě slin, které jsou při mluvení nežádoucí. Artikulační příprava je však vždy individuální, každému totiž vyhovuje něco jiného. Pamatuji si na kolegyni, která si před vysíláním zpívala. Uvolnila si bránici, ustálila hlas a tím se i “rozmluvila”. Také skvělá technika.

Milí ředitelé, nepodceňujte zaškolování

Když se mě někdo zeptá, co si myslím o tom, jak někteří moderátoři mluví a intonují, celý zrudnu a rozčílím se. Školení začínajících moderátorů je absolutně nedostačující a podle toho také jednotlivé výsledky vypadají. Byl jsem několikrát svědkem, že dnešní školení začínajících rozhlasových moderátorů probíhá tak, že je programoví ředitelé nechají zavřít do studia ve stylu „něco si natáčej”. Nezkušení moderátoři vytvářejí pilotní vysílání, nad kterým si sice s programovým ředitelem sednou a řeknou si případné nedostatky, ale to je asi tak všechno.

Osobně jsem se za rozhlasovým mikrofonem ocitl již ve svých 16 letech. Bylo to na Rádiu Most, kde byl tehdy ranním moderátorem známý bavič Vladimír Hron. Ten se z pověření programového ředitele stal mým koučem. Intenzivně se mnou pracoval dva měsíce, během kterých jsem každý den docházel do nahrávacího studia a minimálně dvě hodiny cvičil artikulační techniky, techniku dýchání přes bránici, techniku mluvení na mikrofon. Zároveň mě poučil, jak si správně připravit a napsat vstup do vysílání, jak pracovat s muzikou, mixem, jak dostat do svého hlasu optimistický výraz a také jak pracovat s technikou. Tu mi do detailu ukázal i studiový technik, který mě naučil, jak ovládat mixážní pult. Proto když jsem poprvé vstoupil do živého vysílání, neměl jsem žádnou trému, byl jsem maximálně připraven a nikdo z mých známých mi nevěřil, že to bylo moje úplně první vysílání.

Jaká je situace dnes? Moderátoři neumějí vstup „prodýchat“, nejsou schopni za větou udělat intonační tečku, dopouštějí se zlozvyku „zpívání“, tedy přílišné intonace ve větách, a obsah jejich vstupů je nezajímavý a zbytečný. Když odbočím od rozhlasu a podívám se na komerční televizní stanice, poslechněte si někdy bez obrazu zpravodajství TV Nova či TV Prima. Jejich redaktoři neudělají za žádnou větou intonační tečku, hlasy jim přeskakují. Poslouchat je, to je naprostý úděs. TV Nova se sice kasala tím, že bude otevírat jakousi akademii pro moderátory, ale zrovna tato televize je ostudou toho, jak jejich moderátoři mluví. Vezměte si jen hlavní zpravodajství této stanice, kromě Markéty Fialové tam nikdo není schopný mluvit normálně. Utrpením je pro mě poslouchat sportovní noviny. Ti pánové mají možná kvůli svému vzhledu obdiv u svých divaček, ale za ten jejich hlasový a intonační projev bych je postavil do kouta.

„Pražština“ do vysílání nepatří…

Problémem je také nespisovnost a kostrbatost. Lze si poslechnout vybraná komerční rádia, kam se stále více promítá tzv. pražština. Uvést do vysílání: „Přeji vám dobrej den„, je naprosto tristní.  To musí obyvatelům Moravy pěkně tahat za uši. Jsem příznivec přirozené mluvy, ale i ta musí mít spisovný ráz. Programoví ředitelé, především komerčních celoplošných stanic, si vůbec neuvědomují, že i rádio se podílí na vzdělávání a budování jazykové výbavy, i když informuje pouze o novém singlu Lady Gaga. Proto jejich apelace na nespisovný ráz jazyka, který je dle nich více přirozený, je nezodpovědný nesmysl.

Závěrem bych rád uvedl, že pevně doufám, že se do vedení rozhlasových stanic opět dostanou schopní manažeři typu Jiřího Hrabáka (pozn. generální ředitel Rádia Impuls), kteří sami mají zkušenosti s mikrofonem a tedy vědí, co je pro vysílání skutečně důležité. Pravda je však taková, že ve vedení i velkých stanic se objevují nekompetentní lidé, kteří s mikrofonem nikdy nepracovali a jediné, co umějí, je sledování čísel poslechovosti. Takové manažery rádio nikdy nepotřebovalo a nepotřebuje, od toho jsou analytici poslechovosti.

Michael Hovorka

Autor je šéfredaktorem serveru Podnikatel.cz a vysokoškolským učitelem. Za mikrofonem se ocitl již v roce 1995. Začínal na regionální rádiích jako bylo Rádio Most, Rádio Agara, Rádio City a Rádio Bonton. Prošel si také prakticky všemi celoplošenými stanicemi, jako je Rádio Impuls, Český rozhlas 1 Radiožurnál a Rádio Česko. Jeho poslední zastávkou byla Frekvence 1, kde vloni svou rozhlasovou kariéru zakončil. Je absolventem Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Více informací na www.michaelhovorka.cz

Autor článku:

Komentáře (4)

  1. zlosyn

    Dobry den, Michaeli, vypada to, ze teoreticky o moderovani vite uplne vse. Rad bych se ale zeptal, proc jste vyse uvedene osobne nepredvedl v praxi, proc Vase vikendove vysilani na F1 znelo nepripravene a dle meho nazoru misty az podprumerne ? Dle vyse uvedeneho textu byste mel predcit vsechny ty regionalni moderatory, ale z eteru jste znel presne jako jeden z nich…

    Domnivam se, ze se potvrzuje nepsane pravidlo : „Kdo neumi, ten uci“.
    Pa.Mirek

  2. Jenda

    Přečetl jsem si to s trochu smíšenými pocity. Máte sice v mnohém pravdu, to ano, ale… Problém komerčních rádií, tedy privátů lidově řečeno, je daleko hlubší a tím je ceková globalizace společnosti. Spousta rádií je v majetku jednoho rozhlasové domu, vysílají v reálném čase jedno a to samé. Moderátoři jsou nevýrazní, bez osobnosti. Ono to vlastně ani jinak asi nejde. Pokud s vzpomenete na starý server radiotv.cz na konci devadesátých let (ostatně lze to dohledat na monitorovacích službách) jak tu hořely vášnivé diskuse kdo a jak to dělá, jaké které rádio je shit (nebo dobré, podle nínění diskutérů) vášnivé spory doslova až na krev, kvalitní názory, jak to dělat a nedělat, nebo naopak bláboly bez špetky logiky, frenetický obdiv fanynek a na druhou stranu kritika kolegů navzájem. Prostě tehdy rádia žila. A dnes? Pochybuji, že to zachrání spisovná čeština. Ano, chybí osobnosti. Také to, že management rádií někdy despoticky vládne celému týmu a to takovým způsobem, že přes to nejede vlak. Nechopnost nanévrovat, zdravě riskovat, často se vsází na ověřenou českou kvalitu zajetých hitů. Krok mimo lajnu se nedoporučuje, ba co víc trestá. Většinou vyhazovem. Pak nechtějte od mladých moderátorů zázraky. Zajedno chtějí někde pracovat a v rádiu obzvláště, neotřískaní životem si tak masírují své ego. Už to je moc špatně. Za každou cenu. Zapadnout do řady a nevyčnívat. Na co se o něco snažit, na ulici čeká padesát dalších, dám si tedy sakra pozor. Být osobností? Ti, co to umějí, těch je zoufale málo a pochybuji, které rádio by je přijalo. Mnoho dnešních programových manažerů by těžko uneslo, nehovořím vůbec o rebelii, stačí jen odlišný názor na věc. Mnoho kolegů co prošlo velkými úspěšnými rádii, mi říkalo takové věci, po kterých lze pouze upadnout do depresí a následně se zastřelit. Bohužel, co naděláme. Použiji li příměr z D-fensova blogu, tedy vohnoutství ve nejryzejší (české) podobě. Navařit žádaný kokteil pohody, optimismu a třeskutého veselí, dochutit a servírovat.

    Píšete, že si má moderátor vstupy připravit, to sice ano, ale napsat?? Pokud nedokážu sestavit na první nástřel smyslplnou větu, příprava asi těžko pomůže. Při natáčení speciálů, tam možná ano. Scénář, stopáž a tak. Ale živě mluvit k národu, to je něco jiného. Navíc, protože hodně pamatuji, neskutečně tvrdou školou byla první rádia v devadesátých létech, kdy se hrálo manuálně, bez odbavovacích automatů. To byla skutečně drsná škola, masakr v přímém přenosu, kterým prošel málokdo. A rád na to vzpomínám. Co rádio, to jiný svět. Sice je to dnes pohoda, žádný nerváky, ale cosi je pryč. Pamatuji na rádio Luxembourg, kdy moderátor dokázal udělat z technického kiksu excelentní varietní číslo. Ano, Werich měl pravdu, klaunů je už málo, ale šašků, těch je…

    Pokud mohu mluvit za sebe, čtení zpráv z internetu do vysílání jsem si zakázal už v roce 2001. Pokud nemám lidu co říci, přejedu raději tři řádky playlistu, který si navíc mohu sestavit sám a v tom je ten rozdíl. Je to také o důvěře, pokud se mi to dobře nepovede, dostanu od vedení pěkný „kapky“. Ale o tom rádio je. Máme různá rádia. Je zbytečně heriocky vyřvávat o tom, že my hrajeme jen tu kvalitní hudbu. Jsou stanice, tu jen tak jsou a lidi je mají rádi a itnoši je pomlouvají. Rádia, které ladí třeba řidiči autobusů a ti se těžko nohou odvazovat nad intelektuálními sety té nejbrutálnější alternativy a poslouchat odborné (někdy) hlášky o tom, jak kdo to hraje a jak se to má poslouchat. Mají vůz plný lidí a musjí dovézt včas a bez malérů do cíle jejich putování. A jsou rádia, které si to zase mohou dovolit. Ty zase poslouchá jiná skupina lidí. Ono je to vlastně velká magie. Asi tak jako divadlo a je v tom také hodně pokory a empatie. Stejně jako herec na jevišti, tak i moderátor musí jít do toho na férovku a neschovávat se mikrofonem. A to se nedá naučit. To musí přijít. Jaksi nějak na potvoru samo, protože poručit se tomu nedá.

    Tím jsem nechtěl říci, že já mám patent na všechno a jsem ředitel zeměkoule. Naštěstí pracuji ve stanici, kde je to tak trochu všechno jinak. Ale to je jedna věc a druhá je ta, že strop jednoho je podlahou druhého. Takže nějak moc jaksi nekritizuji. Protože si často při připravě repríz živě odbavovaných pořadů poslechnu sám sebe a trnu hrůzou, co všechno ze mne padá. Ale pracuji na sobě, dokonce se mi to občas i daří…

    Poznámka:
    Proč píšete že odpověď diskutujícího po Vaším článkem je hloupá? Byl vulgární? Nasekal v příspěvku hrubky? Řekl jen svůj názor a jako starý rádiový harcovník jistě víte, že názor jednoho může být (někdy třeba) subjektivní. Ale je to názor. Jako blogger musíte s názory počítat. Pravda, i s těmi negativními. Nic mi do toho sice není, ale jen tak se ptám…

  3. Milan J

    Hovorko,zřejmě nesnesete kritiku že?V některých věcech máte pravdu,ale to je tak vše.Musím se připojit k názoru,že už hrozně dlouhou dobu komerční stanice absolutně nepřinášejí vůbec nic nového.A moderátoři v nich?V absolutní většině naprostá nevýraznost!Dnes bychom v současném éteru našli skutečně málo moderátorů,kteří mají jaksi „šmrnc“.A program těchto rádoby rádií?Bez komentáře…Stejně tak po stránce hudební.Ať mi nikdo neříká,že je nutné hrát pořád dokola ty samé,mnohdy už odporně ohrané skladby?Vždyť je tolik kapel a interpretů,kteří hrají dobrou hudbu a ví o nich celkově někdo?Spousta z nich nemá vůbec šanci se protlačit a proč?No protože se nechce že?Ono je samozřejmě jistější hrát patvary typu Vondráčková,David,Chinaski,Csáková,Machálková či jiné rádoby hvězdy že?A když jsme u toho,to co předvádí už hezky dlouhou dobu Frekvence 1,na které jste též působil,to je také vážně síla!!!Třeba takový Dámský klub,no co to je?Tenhle Dámský klub má být něco jako náhražka za ten kdysi starý??Se skvělými televizními hlasatelkami?V tom případě to je pro ně hrubá urážka!Takže pane Hovorko,buďte trochu soudný,pokud to ovšem dokážete a mějte na paměti,že každý má právo říci svůj vlastní názor na danou věc…

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte .